Rozhovor Kemala Okuyana, generálního tajemníka Komunistické strany Turecka (TKP), poskytnutý novinářce Marinelle Correggia a zveřejněný na italském zpravodajském portálu Il Manifesto s názvem „Džihádismus, kapitalismus a neo-osmanismus: Nic dobrého pro syrský lid“:
– O náhlé změně v Sýrii. Turecký ministr zahraničí řekl, že přesvědčil Rusko a Írán v Dauhá, aby nezasahovaly na straně syrské vlády, jinak by došlo ke krvavé lázni. Znamená to, že vojensky by ruské a íránské síly musely čelit obrovské převaze ve výzbroji a žoldákům, které se do země dostaly prostřednictvím zahraničních sil? O které síly se jednalo?
Okuyan: Všechny tyto přípravy byly provedeny v Idlibu. Idlib byl během jednání v Astaně ponechán pod kontrolou Turecka a vláda AKP (turecká vládnoucí strana – pozn. red.) slíbila, že region očistí od teroristů. Víme, že Rusko v této otázce čas od času vyjádřilo své obavy, ale nakonec se nic nezměnilo. V žádném případě není možné, že by tam Spojené království nebo Izrael poslaly zbraně bez vědomí Turecka. Je také nemožné, že by si ruská a íránská rozvědka nevšimla všech těchto příprav. Ale nepochopily vážnost situace. Nemůžu říct, že zavíraly oči, obě země byly nakonec těžce zasaženy. Bylo také zajištěno, že syrská armáda nebude klást odpor. Byli koupeni důstojníci a uvnitř byli aktivováni spící agenti. Ekonomické podmínky v Sýrii již oslabily důvěru v armádu. Proto, když turecké ministerstvo zahraničí po zahájení operace řeklo Rusku a Íránu: „Zbytečně nezasahujte, je to za námi,“ nastal opravdu konec. Nyní vidíme, že ruská strana Asada kritizuje. Rusko strávilo několik posledních let snahou přesvědčit Asada, aby se setkal s Erdoğanem. Bylo tedy jasné, že Putin netouží po novém konfliktu v Sýrii. Mnoho zdrojů již říkalo, že Rusko v Sýrii ustoupí, aby na Ukrajině získalo, co chce. Sýrie padla ještě před prostřením stolu s Ukrajinou. Již dříve jsem se domníval, že Rusko v Sýrii nijak nekonfrontuje blok tvořený Izraelem, USA, Velkou Británií a Tureckem. Věci se ubíraly výše popsaným směrem. Totéž platí pro Írán.
– Nyní se zdá, že Syřané, zbídačení a vyčerpaní léty krvavé války a terorismu, obrovskými sankcemi, inflací a také strachem, bývalé teroristy vítají nebo v nejlepším případě mlčí. Hraje v tom roli pokračující skutečnost, že obrovská média činí z Asada nacistu?
Okuyan: Nikdo nemůže říci, že Asad a baasistický režim obecně měli skvělé výsledky jak z hlediska ekonomiky, tak z hlediska svobod. Nemůžeme tedy tvrdit, že každý, kdo se raduje z pádu Asada, je americký agent nebo džihádista. Víme, že se situace lidí nezlepšila, zvláště v období, kdy intenzita války klesala. Je zřejmé, že i mezi příznivci administrativy došlo ke ztrátě víry. Jakmile však Damašek padl, jistě by mnoho lidí v různých městech země začalo upřednostňovat Asadovu administrativu před HTS (současná syrská vládnoucí moc – pozn. red.). Co se tedy s těmito lidmi stalo? Jsou neorganizovaní, unavení a úzkostní. Snaží se udržet si život a doufají, že „možná to není tak špatné“. Džihádisté jsou dobře vycvičeni. Vědí, že pokud nebudou jednat trpělivě, brzy dojde k velkému odporu. Nejsou natolik početní a organizovaní, aby odrazili širší lidovou opozici. Nyní přebírají stát a této síly časem dosáhnou. Pak se budou chovat pohodlněji. Nyní se prezentují fotografiemi, jež potěší CNN a podobná imperialistická média. Zítra se nikdo nebude starat o ženy, alawity, revolucionáře…
– Erdogan a jeho AKP hrají od roku 2012 ústřední roli ve válce v Sýrii jako mocnost, která nechala džihádisty, pocházející z poloviny světa, vstoupit do Sýrie, vycvičila je (a stále je cvičí) a se svými zástupci později držela kontrolu a zabrala část syrské armády. Vaše strana a sdružení Mír to odsoudily.
Okuyan: Ano, jako strana jsme se tomuto procesu bránili od samého začátku, kdy byli všichni posedlí „arabským jarem“ a oslavovali, že „probíhá revoluce“. Džihádisty z různých zemí cvičily země NATO přímo před našima očima. Britové založili studia v Turecku, aby připravili falešné syrské záběry. Před deseti lety neuspěli. Stále se připravovali, a nakonec tuto úohu zvládli.
– Jaký účel sleduje Erdogan? Novoosmanskou oblast? A co souvisí s plány Izraele/USA? A co Katar se svými penězi, další hlavní hráč ve válce v Sýrii?
Okuyan: Neo-osmanismus je pevnou ideologií Erdoğana a jeho přátel. Nikdy se ho nevzdávají. Snaží se jím dát dohromady mezinárodní rovnováhu a spojenectví s USA. Někdy mezi nimi panuje napětí, ale nyní je jasné, že mezi USA a Tureckem začala nová éra konvergence a spolupráce. Nepochybně za tím stojí aspirace turecké kapitalistické třídy. Tyto aspirace ve skutečnosti spojují Turecko s USA, Velkou Británií a Německem a také způsobují, že přijímá nové a výrazné iniciativy. Katarský kapitál skutečně využívá Turecko jako odrazový můstek. Na druhou stranu také provedl důležité investice v Turecku. Říkáme tomu reakční koalice. Velmi se milují a peníze proudí dovnitř a ven…
– Džihádisté, kteří jsou nyní v Sýrii, dostali instrukce, aby byli „laskaví“ a dobře vnímáni médii a zahraničními mocnostmi. Ale násilí v Sýrii přesto panuje a jak zapomenout na jejich teroristické pozadí? Jaké perspektivy vidíte pro Sýrii (totální islamizace? Balkanizace?) a Libanon, Írán?
Okuyan: Džihádismus je reakční ideologie, ale je třeba říci, že je to moderní síla, pokud jde o přizpůsobení se kapitalismu. Mají pragmatický přístup, který rozumí podnikání a vytváření zisku. Ale kapitalismus sám o sobě je barbarství. Zde se tedy prolínají dvě barbarské dynamiky. Pro lid Sýrie z toho nevzejde nic dobrého. I když se Sýrie nerozpadne, bude mít roztříštěnou strukturu a dojde k nekonečným konfliktům. Na druhou stranu si můžeme myslet, že imperialistický mír zahrne i tyto konflikty v Sýrii a na chvíli je zvládne. Chaotická stabilita. Další… Co se stane dál, závisí na revoluční dynamice v regionu. V tuto chvíli, než začne fungovat vnitřní dynamika Sýrie, bude Sýrie silně ovlivněna vývojem v Turecku, Libanonu, Iráku a Íránu, ale především vývojem v Turecku. Protože největší škody Sýrii způsobil turecký kapitalismus a reakcionářství.
– A co Turecko a Kurdové?
Okuyan: Turecká kurdská otázka je problém, který lze vyřešit interně, samozřejmě s ohledem na třídní boj. Přesto si někteří lidé myslí, že je právem Kurdů vytvořit velký a jednotný stát rozpadem Íránu, Iráku, Sýrie a Turecka. Svět není světem před sto lety a oni si pravděpodobně neuvědomují, co by to znamenalo, nebo si toho jsou vědomi, ale je jim to jedno. Takový cíl nepřinese žádný jiný výsledek než nekonečné krvavé konflikty a další posílení přítomnosti amerického imperialismu a Izraele. Někteří říkají, že Erdoğan přijímá opatření proti této možnosti. Ne. Cílem kroků vlády AKP je intervenovat v regionu pomocí „terorismu“ jako záminky. Je také důležité vědět, že USA přesvědčily Turecko ke spolupráci tím, že pomáhaly kurdským skupinám v Sýrii a Iráku. Tato taktika „Pokud vy nebudete spolupracovat, budou spolupracovat Kurdové“, funguje již léta. V současné době všichni aktéři působící v Sýrii otevřeně či skrytě spolupracují s USA a Izraelem. To je ostuda pro nás všechny. Nakonec se Turecko v určitém okamžiku s kurdskou entitou dohodne. Dělalo to v Iráku. Administrativa KDP (Kurdská demokratická strana – vládnoucí síla v Iráckém Kurdistánu – pozn. red.) v Iráku je velmi blízkým spojencem Turecka, USA a Izraele. Peníze tvoří všechno. Turecká buržoazie se neptá po etnické příslušnosti či příslušnosti k náboženské sektě, když investuje ve všech těchto regionech.
– Jaká by tedy mohla být role komunistů na Blízkém východě? Pouze role svědka, nebo snad utlačované síly?
Okuyan: Pokud má komunistické hnutí v regionu udělat skok vpřed, musí se vymanit z minulých stereotypů a stát se nezávislou silou. Není možné být sociálním aktérem na Blízkém východě, aniž bychom bránili sekularismus, nepřekonali sektářství a identitarismus a nezaujali jasný postoj proti USA a dalším imperialistickým zemím. Někdo si může myslet, že pole pro to bylo uzavřeno a že společnost obklopili džihádisté. Naopak, pokud se nedomluvíme na kompromisu na základě všech těchto událostí a nebudeme trpělivě organizovat reakce vzešlé z chudých vrstev a inteligence a ve správný čas jednat, komunisté budou nejen silou, která bude utlačována nebo ignorována, ale ztratí příležitost stát se jedním z hlavních aktérů na tomto poli. My v Turecku, zemi v regionu i mimo něj, se pokusíme vytvořit nový průlom tím, že uděláme maximum.
tkp.org.tr
Zdroj: In defence of communism
Vybrala, přeložila a upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu