Uprostřed zpráv o válečném konfliktu a uprostřed falešných moralizací zapomínáme na březnové výročí, které zpochybňuje teze o mírumilovnosti paktu NATO, o dodržování norem mezinárodního práva i Charty OSN ze strany západních kapitalistických velmocí. Jestliže donedávna bylo přijato 80 rezolucí Rady bezpečnosti OSN odsuzujících izraelský apartheid, jedna jediná rezoluce postavená na falešných a vylhaných argumentech způsobila masové vraždění našich jihoslovanských bratrů pomocí smrtonosných náletů Severoatlantické aliance.
Bombardování Jugoslávie začalo 24. března 1999 a trvalo 77 dní, stejně jako 77 metrů měří pylon Vatry přátelství v bělehradském parku postavený na počest obětem i obráncům z časů této tragédie. Jeho výsledkem nebylo svržení Slobodana Miloševiče. Jeho výsledkem bylo 2500 zavražděných a 5000 zraněných občanů Svazové republiky Jugoslávie, dalších 700 000 Jugoslávců přišlo o práci a obrovské škody na infrastruktuře (konkrétně ve výši 30 miliard dolarů) spolu s předchozími sankcemi extrémně snížily životní úroveň obyvatel. Pakt NATO použil zakázané zbraně. Nikdo nebyl za válečné zločiny odsouzen ani souzen. Agrese se odehrála bez mandátu OSN. Kdo ze západních států protestoval? Ti se agrese účastnili. Spolu s vazalským souhlasem české vlády, tvořené „přáteli“ lidu – sociálními demokraty- v čele s dnešním prezidentem, který kromě vlajky EU vyvěsil na hradě ukrajinskou vlajku a vyznamenal ukrajinského prezidenta, loutku oligarchy Kolomejského.
Ti, kteří dnes brečí za „demokratickou“ Ukrajinu, neprotestovali proti vraždění Jugoslávců. Ti stejní, kteří se dnes chtějí stát symboly humanity, gratulovali před 8 lety sionistickému agresorovi k vyvražďování původních obyvatel v Pásmu Gazy. Nikdo je tehdy za schvalování genocidy netrestal. Neprotestovali ani, když na Ukrajině docházelo k pogromům na komunisty, odboráře a na všechny, kteří si svou zemi dokáží představit svobodně, ne jako otrokárnu oligarchie. Jsou to pokrytci!
Místo mezinárodního práva, kterým se každý ohání a které skoro nikdo nedodržuje, vládne právo silnějšího imperialistického bloku – a lidé krvácí. Nebudeme ztrácet čas naivním hořekováním. Toto je pravda současného, imperialistického stádia kapitalismu.
Jestliže před 23 lety doplácela Svazová republika Jugoslávie na rozpad své předchůdkyně, socialistické federace, dnes doplácí při svém turbulentním a degresivním vývoji Rusko, Ukrajina, Bělorusko i další nástupnické státy na rozpad prvního státu pracujících – Sovětského svazu.
Kapitalismus přinesl do všech těchto zemí chudobu, mnohdy válku, vždy autoritativní vládu boháčů, kteří se štítí lidských, politických a sociálních práv pracujících, kteří svou prací vydělávají na opulentní blahobyt zdegenerovaného a dekadentního zlomku populace. Je to zvrhlost, která patřila do minulosti a která zažívá od 90. let 20. století svůj rozkvět – dnes doufáme, jak o tom svědčí bezpočet krizových jevů, i své poslední křeče.
Martin Peč
výkonný tajemník OS ČMS