„Rozhodně pojedu do Singhu zasednout se zemědělci“, prohlásila Nodeep Kaurová, pětadvacetiletá dalitská pracovně-právní aktivistka, po propuštění z vězení, kde byla držena déle než měsíc a v lednu 2021 sexuálně napadena. Stala se žijícím symbolem hesla „kisaan mazdoor ekta zindabad“ (ať žije jednota rolníků a dělníků) a, stejně jako stovky zadržovaných politických vězňů, ani ji vězení neodradilo od opětovného připojení k rolnickým protestům.
Od září 2020 desetitisíce rolníků a zemědělských pracovníků a přes 40 odborových svazů vedou odpor proti třem indickým zemědělským zákonům. Táboří na okraji Dillí, hlavního města země. Tyto zákony, odsuzované coby „Modiho černé zákony“, deregulují zemědělský sektor, rozkládají systém mandi (státem regulovaný místní trh) a umožňují soukromým společnostem přebírat dodavatelské potravinové řetězce. Vytrvalá přítomnost, nesmírný rozsah a rozmanitá solidarita rolnických protestů otřásly legitimitou premiéra Narendry Modiho, vládnoucí strany BJP (Bharatiya Janata Party) i hinduistickou fašisticko-kapitalistickou ideologií. Jak píše historik Navyug Gill: „Tyto protesty nejsou obyčejným vyjádřením rozhořčení. To, čeho je svět svědkem v Pandžábu, je všelidové povstání, jež má potenciál změnit politické prostřední Indie.“
Jak zdůrazňují zemědělské odbory, protest proti novým zemědělským zákonům se objevuje v rámci přetrvávající agrární krize, zejména ve státě Paňdžáb. Paňdžáb (ਪ ਜਾਬ, Země pěti řek) je hovorově známý jako indický chlebodárce, produkující většinu obilí země, ale s téměř 86 procenty zadlužených zemědělských domácností. V posledních třech desetiletích soustředěný neoliberální útok zprivatizoval zemědělství a zavedl domácí zemědělskou produkci na globální kapitalistické trhy. Výsledkem je, jak píše Shreya Sinha, že „drobní zemědělci jsou v hluboké krizi kvůli malé velikosti zemědělských usedlostí, nerovnému přístupu k finančním a infrastrukturním zdrojům a zadluženosti“. Zařazuje Paňdžáb do epicentra sebevražd rolníků, přičemž jedna studie tento počet odhaduje na 16 606 sebevražd rolníků a zemědělských dělníků ve státě během 15 let. Téměř tři čtvrtiny zemědělců, kteří si vzali život, vlastnily méně než dva hektary půdy. Mnoho sebevražd zemědělských dělníků jsou sebevraždy dalitských námezdních dělníků bez půdy, kteří jsou bez jistot a zneužitelní v důsledku násilné kastovní hierarchie a koncentrace vlastnictví půdy mezi horními savarnskými kastami.
Zemědělci na demonstraci v Dillí vydrželi mrazivou zimu, nebezpečí přenosu Covidu, drastické státní represe, odpojování internetu i mediální zostouzení. Když poprvé dorazili do Dillí, rozbili betonové zátarasy i pod proudy vody z vodních děl. V průběhu měsíců byly okraje Dillí opevněny infrastrukturou podobnou válečné: žiletkovým (ostnatým) drátem, drony a zdmi. Při sílících zákrocích jich bylo nejméně 115 zatčeno, včetně novinářů, s vážnými obviněními z pobuřování. Reakce státu a zavedených sdělovacích prostředků- jež obsahovaly cílené potlačování sikhské advokacie, indické nacionalistické špinění zemědělců, že jsou placeni „khalistanskými separatisty“, a koncentrací protisikhských výrazů na sociálních sítích- celkově nesoucích ohlasy na genocidu Sikhů v roce 1984 a celá desetiletí trvající proti-vzpouru, jež vyústila v masové zabíjení a vynucené mizení desetitisíců Sikhů.
Protest zemědělců má mnoho překrývajících se kontur a vznikajících solidarit. Vdovy po zemědělcích a rolnice si dělají nárok na vedoucí úlohu a odmítají být odsunuty do kuchyní protestních míst. Mnozí mají na sobě žluté dupatty, které představují zářivou barvu hořčičných polí, a mnohé formulují vysloveně feministickou politiku. Jak uvedla čtyřiasedmdesátiletá Jasbir Kaurová: „Nejde jen o protest mužů. Dřeme se na polích po boku mužů. Kdo jsme – když ne zemědělci?“ Dality vedený výbor Zameen Prapti Sangharsh, který legitimně zpochybňuje vyšší kasty a zemědělce vlastnící půdu, vyjádřil podporu a připojil se k protestu zemědělců. Komunistické rolnické svazy se spojují s naujawan jathebandies (mládeží vedenými sikhskými organizacemi), aby debatovaly o taktice, vedení a vztahu k indickému státu.
Stejně jako u všech vleklých povstání jsou i tyto rozpory vybojovávány v hmotném a ztělesněném prostředí vztahů – a přitom doslova čelí státu a budují svět nanovo. V zemi poznamenané rostoucí kapitalistickou privatizací, imperiálními ambicemi, hindutvským fašismem a patriarchálním a kastovním útlakem nelze tyto zárodky společného odporu podceňovat.
Snad nejinspirativnější na protestu zemědělců je úžasně rozsáhlá týlová činnost, vytvořená k udržení protestu a okolních komunit. Jídlo zdarma se připravuje a distribuuje od úsvitu do soumraku, což má kořeny v sikhských zásadách seva (služba) a langar (jídlo připravené v gurudwarské komunitní kuchyni pro všechny, bez ohledu na náboženství, kastu, pohlaví nebo ekonomický status). Bezdomovci a osiřelé děti jsou vítány a krmeny po celý den a na podporu jejich vzdělávání se otevřely improvizované školy a učební prostory. Prádelny a knihovny s knihami zdarma se objevují všude, zdravotní péče je dostupná pro všechny, jsou k dispozici stany a přikrývky, oblečení a nezbytnosti jsou nabízeny prostřednictvím bezplatného „kisaan mallu“, pódia hostí politické vzdělávání a zábavu, stavební skupiny a úklidové čety vykonávají základní práci a noční hlídka zajišťuje, aby se nikomu nic nestalo ve spánku. Protesty zemědělců jsou jen předobrazem s etickou orientací a politickou vizí, která nám všem mocně osvětluje cestu.
Harsha Walia, 5. července 2021
Harsha Walia je pandžábská organizátorka a spisovatelka. Článek je převzat a přeložen z kanadského kulturního dvouměsíčníku the Briarpatch Magazine.
překlad Vladimír Sedláček