Skip to content

30 let lží a podvodů

Režim na lži postavený od svého počátku – kdo z řečníků v listopadu a prosinci 1989 přiznal, že usiluje o znovunastolení kapitalismu – pokračuje v tomtéž kursu. Připomeňme si i falešnou zprávu o smrti studenta na Národní třídě, jež antikomunistické propagandě pomohla aktivizovat do ulic další „cinkače s klíči”. Vzpomínám například na jednu funkcionářku KSČ ve středním věku, která na členské schůzi strany v jedné z tehdejších významných institucí pár dní po 17. 11. 1989 hystericky vykřikovala: „Nedáme zabíjet své děti!”

Mne ovšem vývoj v Československu na podzim 1989 nepřekvapil díky čerstvým zkušenostem z cesty do Moskvy v červnu toho roku. V sovětském hlavním městě právě zasedal Gorbačovem iniciovaný Sjezd lidových zástupců, nový legislativní orgán sovětského státu. Ve dnech jeho jednání pořádali tzv. demokraté, ale již otevření antikomunisté, mítinky v parku za sportovním areálem v Lužnikách. Jednomu z takových shromáždění jsem mohl být přítomen. Proti komunistům tam například štval disident akademik Sacharov, ale i Boris Jelcin, donedávna šéf moskevského výboru KSSS. A zhruba stotisícový dav skandoval: „Nepotřebujeme chléb, potřebujeme svobodu”, samozřejmě rusky. Jak si tu „svobodu” představovali, jsem poznal v dalších dnech na Puškinově náměstí, kde antikomunisté otevřeně šířili za nečinného přihlížení milice (obdoby VB) pamflety plné Leninových urážek a karikatur. Zdeněk Mlynář měl svým způsobem pravdu, mráz skutečně přišel z Kremlu, akorát o 21 let později.

K „oslavám” údajných 30 let svobody se nebudu vracet, výstižně je popsal v příspěvku „Uctění památky dvojnásobné tragédie 17.listopadu” Leopold Vejr. Zbývá dodat – po třiceti letech antikomunistické propagandy a vymývání mozků v nedávném průzkumu třetina dotázaných odpověděla, že za socialismu bylo líp.

I mnohá nekomunistická internetová média hodnotí uplynulých 30 let více než střídmě. Například „Deník N” publikoval 15.11. esej Stanislava Bilera „2009–2019: Česko, země bez budoucnosti. Dědicové privatizace si porcují republiku.” Autor navázal na esej Petra Pitharta „První dekáda, 1989-1999: Když podrbeš na zádech mne, podrbu i já tebe. Ale nejdřív si to tu rozparcelujeme.” a na esej Marie Bastlové „Druhá dekáda, 1999-2009: Cesta do Evropy a zase zpátky. S kmotry v zádech.”

Ekonomka Ilona Švihlíková v rozhovoru pro Parlamentní listy 21.11. upozornila, že do zahraničí ročně odtéká až půl bilionu (500 miliard) korun. Řekla také, že příliš mnoho lidí na vysokých pozicích je v Čechách spjato s transformací a kvůli kariéře ji vychvalují, i když z Čech udělala kolonii.

Smutné vystřízlivění z mnoha „listopadových” iluzí. Prach zavál veškeré sliby a tehdejší hesla jako „Strany pro straníky, Občanské fórum pro všechny” či „Funkce nikoli podle stranických legitimací, ale podle odbornosti”. Jak odborně „zdatní” jsou představitelé polistopadového režimu, se mohla veřejnost mnohokrát přesvědčit. Čerstvě se k nim připojila nově zvolená předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Za jednu z priorit pro druhou nejmenší parlamentní stranu označila prosazování přijetí eura. Petr Holec na serveru Info.cz dnes k tomu napsal: „Slibte Čechům euro, a všichni voliči se vám bohatě vejdou do jedné menší kavárny.”

Po svém zvolení uvedla, že vstoupila do politiky v roce 2009, protože ji „strašně štvala arogantní a populistická vláda sociální demokracie”. Neznalost neomlouvá – vláda ČSSD skončila o tři roky dříve a v arogantní vládě roku 2009 byli politici ODS a TOP O9. Možná detail, ale typický pro současnou buržoazní politiku. Lež má nejen krátké nohy, ale i paměť.

 

 

Ilja Jihlavský

25. 11. 2019