Je pátek 27. března 2020. Spojené státy předstihly Čínu v počtu nakažených coronavirem. Itálie Čínu předstihla v počtu mrtvých. Španělsko Čínu v tomto směru zanedlouho předběhne též. Zatímco v Číně se situace zklidňuje, v Itálii se katastrofa nedobrala vrcholu. Není k čemu gratulovat, čísla jsou hrozivá, bilance není uzavřena. Gratulovat lze k lidské solidaritě, obětavosti – všeho co jde mimo kapitalistické vztahy i vlády. Je to lekce, ze které se můžeme učit a i když kapitola ještě není uzavřena a nebezpečí vvisí nad hlavami, také poučit.
Pandemie skončí. Jsem si jist. A nemusí to trvat dlouho. Po pandemii přijde určité prozření. Je dobré se právě u tohoto bodu pozastavit. Nechci zneužívat této tíživé situace, přesto pohled na vyspělé západoevropské státy a jejich tragické výsledky v boji s virem přináší otázky a samozřejmě též pochybnosti.
Po krizi spjaté s pandemií budou totiž neodmyslitelné otázky, jak je možné, že netržní, tedy socialistické zdravotnictví (a to v rozvojových zemích!) zvládá krizi lépe, podobně je tomu i s vývojem léčiv (viz vakcína z Kuby, kterou již 60 let v ekonomickém rozvoji omezuje blokáda), ale i s dostatkem ochranných prostředků, speciálních zařízení a lůžek (viz Itálie) nebo i extrémním nezvládnutím situace (Španělsko, které léčbu celé jedné generace vyměnilo za eutanázii). Pomyslná tečka napsaná možnostmi amerického zdravotního systému, plně liberálního, tržního a sobecky individuálního, zajisté ukáže těm, kteří se nebojí myslet, že 30 let kapitalismu neposkytlo nám možnost, jak čelit podobné výzvě a tam, kde kapitalistický model zakořenil už před více než sto lety (samozřejmě i o dost dále v čase) došlo ke kolapsu s tragickými následky.
Nakolik se na situaci podílela individualistická nedisciplinovanost, reprezentována liberalistickými výstřelky a konzervativistickém lpění na všem starém a také nakolik k chybám a neefektivitě přispělo odvržené centrální řízení s dnešními až nesmyslnými autonomiemi regionů, si zbývá jen domyslet.
Až se pandemie zastaví a nebezpečí opadne, otevřeme oči – popáleni i vlastním případem nebo zkušeností někoho z blízkých či známých- a poznáme, že řadu z naučených dogmat kapitalismu, musíme už jen z důvodu vlastního přežití odhodit. Kapitalismus je daleko nebezpečnější a lidstvo ohrožující, než kterákoliv z pandemií, je to mor, jehož jediná vakcína- ale úspěšná – je socialismus. Dějiny neskončily. Právě naopak!
M.
