V posledních týdnech byl v oficiálním veřejném prostoru vytvořen humbuk kvůli snaze vlády A. Babiše zrušit koncesionářské poplatky a tzv. veřejnoprávní média financovat ze státního rozpočtu. Konkrétní návrh vlády prošel dne 24. 10. 2026 prvním čtením v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Jeho projednávání provázely protesty před Poslaneckou sněmovnou, o den později na Staroměstském náměstí a drobná shromáždění v některých krajských městech. Jakýsi Výbor solidarity studentů koordinoval „celorepublikovou stávku studentů“, kterou se připojili k ohlášené stávce v České televizi a v Českém rozhlase dne 3. 11. 2026.
Kolektiv pro práci, kulturu a vědu k této otázce sděluje následující:
Jedná se o zástupné a podružné téma, které má odpoutat pozornost od aktuálních hlubokých problémů kapitalistických zemí, které ve velké části Evropy vyhnaly miliony studentů, pracujících, nezaměstnaných a důchodců do ulic. Těmito problémy jsou zhoršující se životní podmínky – nedostupné bydlení, rostoucí životní náklady, stagnující příjmy, růst fenomému pracující chudoby, narůstající militarizace, hrozba války a ožebračování většiny lidí kapitálem a miliardáři, kteří raketově bohatnou. V tomto prostředí, ve kterém imperialisté různých barev oficiálně hlásají nutnost výroby „kanónů místo másla“, tedy zbrojení, růst bohatství oligarchů a válčení na úkor veřejného sektoru a lidu, jsou životní perspektivy studentů, učňů a mladých lidí ohroženy snad nejvíce. Proto nejmocnější část vládnoucí třídy v ČR odklání pozornost směrem k druhořadému tématu.
Název veřejnoprávní média je podvodný. Nikdy od svého vzniku nesloužila většině veřejnosti a nebyla nezávislá – v třídně rozdělené společnosti to ani není možné. Od počátku 90. let sehrávala důležitou úlohu propagandisty obnovování kapitalismu včetně podpory všech temných stránek tohoto procesu – výprodeje lidového majetku za hubičku, zbavení suverenity země, likvidace mnoha základních práv lidí (ekonomických, sociálních, odborových, politických), vstupu do NATO a EU. Nesmíme zapomínat také na roli těchto médií v dlouhodobém antikomunistickém vymývání mozků, v tažení proti mnoha pokrokovým prvkům nejen našich dějin, což se v některých produkcích „veřejnoprávních“ médií dostalo až na hranu fašistických přístupů, nebo dokonce za ni.
Veřejnoprávní média tedy od 90. let plnila roli privátní opory obnoveného kapitalismu v ČR a hájila zájmy společenské menšiny – buržoazie. Jakožto buržoazní média však mají jedno specifikum – i když se jejich čelní představitelé, kteří média desítky let ovládají, chovají a jednají jako soukromí vlastníci proti vlastní zemi a lidu, jsou placeni přímo a povinně právě lidmi.
Dokud hájily tyto sdělovací prostředky zájmy sjednoceného kapitálu, ovládajícího ČR, k žádným sporům nedocházelo. Ale kapitál se zákonitě dostává do vzájemných konkurenčních bojů. Jejich následkem je současný spor o poplatky. Nejde o jakousi abstraktní objektivitu. Nejde ani o objektivitu pro většinu lidí. Jde jen o to, která z částí této třídy bude médiím vládnout a jejich prostřednictvím ohlupovat.
Kritici těchto médií z řad nesprávně informovaných lidových vrstev tvrdí, že je ovládala a ovládá stále stejná mocenská skupina z řad tzv. liberálů. Není to pravda. V prvním desetiletí po nastolení kapitalismu jim vládly všechny složky kapitálu společně a dokud se tak dělo, žádná proti neobjektivitě a propagandě neprotestovala, i když obojí bylo přímo posláním těchto sdělovacích prostředků.
Není a nemůže být úlohou lidového a dělnického hnutí přidávat se na jednu či druhou stranu sporu. Zastáváme vlastní pozici, popsanou výše, a co se týká budoucnosti, tvrdíme: Tzv. veřejnoprávní média nebudou objektivní a nezávislá pod vedením ani jedné z konkurenčních částí vládnoucí třídy. Řešením pro většinu obyvatel a jejich zájmy jsou média lidem a jeho organizacemi vlastněná, řízená a kontrolovaná, bez placení koncesionářských poplatků. To sice za stávajícího rozložení sil a v kapitalismu není dosažitelné, ale pracujme na tom, abychom v budoucnu tohoto realistického cíle dosáhli.
Zastavíme se ještě u dvou momentů. Kritizovali jsme známé či méně známé tváře obou médií, příslovečné žáby na prameni, které si je zprivatizovaly pro své zájmy, životy na vysoké noze, kamarády, jejich firmy a rodiny. Ale nezapomínejme, že obě média zaměstnávají také stovky poctivých řadových zaměstnanců, často velmi špatně placených, a to jak technického personálu, údržby a úklidu, tak z řad odborných a uměleckých profesí. Jsme rozhodně proti útokům na jejich zaměstnání a práva, proti líbivým řečem o všeobecném šetření, která zaznívají z řad buržoazních kritiků obou médií.
Naše poslední zmínka se týká „studentů“. Do uvozovek vkládáme toto slovo proto, abychom kritizovali trik většiny systémových sdělovacích prostředků, jež ohlašují zapojení do stávky studentů z té či oné vysoké školy, jako by zde existovaly volené orgány, které všechny studenty na demokratickém základě reprezentují. V drtivé většině zemí mají středoškolští a vysokoškolští studenti své vlastní demokraticky zvolené orgány – svá sdružení a svazy. U nás však byly tyto demokratické společenské struktury již od počátku 90. let zrušeny.
Žáci a vysokoškolští studenti byli odsunuti na vedlejší kolej a je s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie.
To je jeden z výdobytků polistopadové „demokracie“. Není proto možné hovořit o stávce studentů, ale pouze o zapojení již zmíněného Výboru, jehož pozadí, zájmy a širší třídně-politické zakotvení není známé, i když je téměř jisté, odkud vítr fouká.
Proti závislým, prokapitalistickým „veřejnoprávním“ médiím!
Pro lidová, bezplatná média!
Za zájmy řadových zaměstnanců médií!
Proti návrhům obou křídel vládnoucí moci, lidové hnutí má vlastní cestu!
Kolektiv pro práci, kulturu a vědu