Soul. Zaměstnanci městské autobusové společnosti v Soulu dosáhli dohody o mzdě pod hrozbou generální stávky. Po téměř dvanácti hodinách jednání se odbory a zaměstnavatelé dohodli na zvýšení mezd o 3,2 procenta. Stávka, plánovaná na 16. září, byla následně zrušena.
Tím však konflikt nekončí. Ústřední spor o to, jak se pracovní doba řidičů autobusů oceňuje pro výpočet jejich běžné mzdy, zůstává nevyřešen. Očekává se, že bude znovu projednán později v tomto roce po rozhodnutí jihokorejského Nejvyššího soudu.
Spor o hodnotu pracovní doby
Jádrem konfliktu je otázka, kolik měsíčních pracovních hodin se používá pro výpočet běžné mzdy. Odbory požadují výpočet založený na 176 hodinách měsíčně, a navíc vyšší hodinovou mzdu.
Provozovatelé autobusů a město Soul naopak chtějí vypočítat mzdu na základě vyššího počtu měsíčních pracovních hodin. To vede k nižší vypočítané hodinové hodnotě práce a ovlivňuje tak i různé bonusy.
Dohoda, které bylo nyní dosaženo, tento zásadní spor neřeší. Konflikt ohledně toho, jak se pracovní doba řidičů autobusů posuzuje a odměňuje, byl pouze odložen.
Pokud pracovníci chybí, město je v ztrátě.
Pracovní spor také vyvolal zásadní politickou debatu o právu na stávku. Starosta Soulu Oh Se-hoon požaduje, aby byla městská autobusová doprava klasifikována jako „společensky nezbytná“ neboli nezbytná činnost. To by mohlo odbory zavázat k zachování části autobusové dopravy i během stávky.
To je odůvodněno právem veřejnosti na mobilitu a dalekosáhlým dopadem stávky na veřejný život.
Ale právě tento argument ukazuje na společenský význam práce řidičů autobusů. Pokud jejich pracovní spor může v tak krátké době ovlivnit fungování milionového města, není to proto, že by dělníci zneužívali svého postavení. Spíše to ukazuje, jak nepostradatelná je jejich práce pro celou společnost.
Řidiči autobusů přepravují lidi do práce, do škol, do nemocnic a na další nezbytné služby. Bez jejich práce by veřejná doprava jednoduše nefungovala.
Moc pracujících
Pro dělnické hnutí to vyvolává zásadní otázku: Co to znamená, když právě ti pracující, jejichž práce je pro společnost nejdůležitější, mají méně příležitostí kolektivně prosazovat své zájmy?
Stávky jsou jedním z nejdůležitějších nástrojů, které pracující mají k prosazování svých zájmů proti zaměstnavatelům. Jejich účinnost spočívá právě v tom, že pracující mohou kolektivně zadržet svou práci. Stávka, která nemá žádný dopad na společnost, by ztratila svůj klíčový vliv.
Samotný společenský význam práce lze tedy použít jako argument proti pracujícím. Čím je jejich práce pro společnost nezbytnější, tím více jsou povinni ji i nadále vykonávat, a to i v případě konfliktu.
To obrací mocenskou dynamiku vzhůru nohama. Nejsou to řidiči autobusů, kdo je zodpovědný za závislost města na jejich práci. Tato závislost je spíše vyjádřením skutečnosti, že tito zaměstnanci svou každodenní prací poskytují nepostradatelnou sociální službu.
Útok na pracující třídy a jejich práva
Konflikt v Soulu proto odhaluje problém, který sahá daleko za hranice veřejné dopravy. Vzhledem k tomu, že stále více činností je klasifikováno jako „společensky nezbytné“, což omezuje stávky, jsou pracovníci a zaměstnanci v obzvláště kritických odvětvích ohroženi oslabením práva na stávku.
Otázka práva na stávku proto není triviální záležitostí. Týká se schopnosti pracovníků kolektivně se bránit nízkým mzdám, špatným pracovním podmínkám a zhoršování jejich životní úrovně.
Zdroj: https://zeitungderarbeit.at/klassenkampf/seouls-busfahrer-setzen-streik-durch/
Vybrala a přeložila redakce KPKV