Zveřejněno v listu
Rizospastis, orgánu Ústředního výboru Komunistické strany Řecka (KKE), ve dnech 12.–13. září 2026 pod titulkem „AfD: Alternativa pro kapitál“.
„Otřes v politickém systému“, „Politické zemětřesení“, „Varovný signál pro Německo“, „Šok v Berlíně“… To jsou jen některé z titulků, které v uplynulém týdnu dominovaly hlavním německým buržoazním deníkům.
Články a analýzy se zaměřují na volební vítězství strany Alternativa pro Německo (AfD), která ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko získala 43,8 % hlasů – výsledek, který nebyl ani v nejmenším překvapivý. Stabilní vzestup AfD v celém Německu přinejmenším během posledních čtyř let, stejně jako nedávné průzkumy veřejného mínění, již naznačovaly tento vývoj.
Podobné prognózy se týkají i zemských voleb v Meklenbursku-Předním Pomořansku, které se konají příští neděli; očekává se, že AfD zde zvýší svůj podíl hlasů přibližně o 20 procentních bodů, stane se nejsilnější stranou a získá zhruba 35 % hlasů.
Otázka, kterou si kladou němečtí pracující i řečtí přistěhovalci, zní: „Jak jsme se sem dostali?“ Jak mohou nacionalistické a krajně pravicové síly posilovat v Německu, zemi s takovou historií? Proč lidé volí AfD?
Co je AfD?
Než budeme pokračovat, stojí za to se ohlédnout za tím, jak AfD vznikla, jak se vyvíjela a jaké postoje dnes zastává.
Strana Alternativa pro Německo byla založena v roce 2013, uprostřed kapitalistické krize, skupinou ekonomů, akademiků a konzervativních politiků v čele s Berndem Luckem – ekonomem spojeným s takzvaným „euroskeptickým“ proudem. Zpočátku byla známá jako „strana profesorů“. Mezi její základní postoje patřil odpor vůči „finanční pomoci“ (záchranným balíčkům) zemím eurozóny, jako je Řecko, formou evropských půjček; zároveň strana prosazovala zrušení eura. To odráželo obavy části německé buržoazie, že záchranné balíčky pro země, jako je Řecko, představují zátěž pro německé daňové poplatníky a mohou ohrozit stabilitu samotné německé ekonomiky. V roce 2015, kdy do Německa přicházelo velké množství uprchlíků a migrantů ze Sýrie, převzala vedení strany Frauke Petryová a začala prosazovat protiislámské, rasistické a krajně pravicové postoje. V roce 2017 strana AfD poprvé vstoupila do německého Spolkového sněmu se ziskem 12,6 % hlasů a stala se nejsilnější opoziční stranou. Mnoho jejích členů a poslanců přišlo přímo z neonacistických organizací, jako je NPD (dnes známá pod názvem Die Heimat), nebo z nacionalistické mládežnické organizace Junge Nationalisten.
Během pandemie se AfD postavila do čela odporu proti omezením a dalším opatřením zavedeným německou vládou a EU a zároveň vedla kampaň proti politice „zelené transformace“.
Jako východisko z hospodářského útlumu Německa prosazuje AfD obnovení sbližování s Ruskem a Čínou, přičemž Čína je největším obchodním partnerem Německa. Zejména v případě Ruska požaduje zprovoznění plynovodů Nord Stream – představitelé strany již jednali se zástupci společnosti Gazprom – a dále žádá ukončení dodávek zbraní na Ukrajinu a zahájení jednání s Ruskem. Pokud jde o Čínu, strana tvrdí, že tato země „není nepřítelem, nýbrž partnerem“.
AfD rovněž usiluje o opuštění spíše „protekcionistické“ politiky Evropské unie, kterou považuje za škodlivou pro německé monopoly. Argumentuje tím, že „zahraniční politika není soutěží v morální ctnosti, nýbrž politikou zájmů“. Strana volá po návratu k fosilním palivům a jaderné energetice, zrušení systému obchodování s emisemi CO2, snížení daní z energií a ukončení dotací pro větrnou a solární energetiku. V podstatě navrhuje opustit „zelenou“ ekonomiku.
Nakonec strana prosazuje silný stát, který „vrátí Německo k jeho principům a kořenům“. Podporuje „decentralizovanou správu“ s „větší autonomií“ jednotlivých spolkových zemí a také německý stát s větší „autonomií“ v rámci EU. Podobné návrhy se objevily i v Itálii za vlády krajně pravicové premiérky Meloniové.
Na jakém základě strana AfD posiluje svou volební podporu?
Uprostřed ostrého sporu mezi různými částmi německé buržoazie o podobu hospodářské politiky, která by mohla obnovit růst, a o úpravy zahraniční politiky i postoje Německa ke konfliktu mezi NATO a Ruskem, politika AfD odpovídá zájmům těch segmentů kapitalistické třídy, které na válce na Ukrajině a zapojení Německa do ní nejvíce tratily – například energeticky náročných odvětví a zemědělských podniků. Oslovuje rovněž ty části kapitálu, které vnímají zhoršování svých vyhlídek v mezinárodní konkurenci s Čínou a Spojenými státy, jako je například automobilový průmysl.
Pokud jde konkrétně o válku, všechny hlavní politické síly – sociální demokraté, křesťanští demokraté i další – podporují Ukrajinu v konfliktu mezi NATO a Ruskem, což má bolestivé dopady na pracující a domácnosti z řad dělnické třídy. Zároveň se na pozadí slepé uličky, v níž se ocitla kapitalistická ekonomika a válka, v posledních letech zintenzivnily útoky buržoazních vlád a stran na pracující.
Dochází k urychlování řady reakčních reforem v oblasti sociálního zabezpečení a zdravotnictví, včetně drastického omezení dotací na léky, snížení nemocenských dávek, zrušení rodinného pojištění a dalšího omezování preventivních lékařských prohlídek. Důchodové reformy zahrnují zvyšování věku odchodu do důchodu a růst odvodů na sociální pojištění, zatímco útoky na práva zaměstnanců zahrnují zavádění třináctihodinové pracovní doby a výpočet pracovní doby na týdenní bázi.
Mezi zátěže, kterým pracující čelí, patří tisíce případů propouštění, inflace dosahující až 6,7 %, nájemné pohlcující až dvě třetiny mzdy či růst cen energií o 40 %, pečiva a obilovin o 37 % a olejů a másla o 65 %. Úsporná opatření byla zavedena napříč vládními resorty s výjimkou ministerstva obrany: 2 miliardy eur byly odebrány zdravotnictví, 4 miliardy důchodovému systému, 1 miliarda příspěvkům na bydlení a nájemné a 500 milionů eur dávkám spojeným s rodičovskou dovolenou. Očekává se, že dodatečné daně z cukru, plastů, tabáku a alkoholu přinesou až 3,4 miliardy eur – peníze, které budou přímo odčerpány z kapes pracujících.
To vše sehrálo a nadále sehrává rozhodující roli při zhoršování životních podmínek pracujících i německé populace jako celku. Živí to nespokojenost veřejnosti a hledání alternativy mimo „tradiční“ síly buržoazního politického systému, jehož důvěryhodnost byla vážně narušena.
Na této půdě – zejména ve spolkových zemích bývalého východního Německa – zesílila nostalgie po „lepším životě“ spojeném s Německou demokratickou republikou (NDR). Strana AfD se snažila těchto nálad využít, a to až do té míry, že na svých akcích přejímala i státní hymnu NDR. Přesto zůstává v Německu neochvějným nositelem antikomunismu, a to v souladu s ostatními buržoazními politickými silami.
Významné rovněž je, že se v uplynulém roce a v období před volbami objevily kandidátní listiny podporované AfD na pracovištích velkých německých nadnárodních korporací, jako jsou Mercedes, Porsche, Volkswagen či Krupp, a získaly značný počet hlasů. Mezi jejich požadavky patřila státní podpora konkurenceschopnosti německých podniků, ochrana průmyslu a pracovních míst či kritika energetické transformace. Kritizovaly také změny v důchodovém systému a požadovaly výraznou podporu rodin, mateřských dávek a mladých rodin.
„Geopolitický“ rozměr vzestupu AfD se projevuje i v tom, jaké spojence strana získává mezi buržoazními silami v jiných zemích – včetně Spojených států, Turecka a Ruska. Tyto síly se totiž v době stupňujícího se soupeření a přeskupování imperialistických bloků snaží posílit své pozice v politickém systému největší ekonomiky EU.
Krev z krve systému
Postoj ostatních buržoazních stran, a to jak před volbami, tak po nich, potvrzuje, že AfD je pokrevně spjatá s buržoazním politickým systémem a že vznikla ze stejné politické materie, která slouží zájmům kapitálu.
Falešná dilemata a debaty o tom, zda by strana měla být prohlášena za „legální“ či nikoli, spolu se soudními rozhodnutími o jejím případném zařazení mezi „extremistické organizace“, přiživily iluze, že nacionalismus a krajní pravici lze porazit represivními opatřeními buržoazního státu. Politika prosazovaná právě těmito stranami přitom prohloubila slepé uličky, v nichž se lidé ocitají, a postoje těchto stran – zejména v otázce migrace – se stále více sbližují s postoji AfD.
„Alternativa“ tak byla využita v rámci probíhajících procesů přetváření politického systému. Byla prezentována jako nebezpečná „antisystémová“ síla, ačkoli ve skutečnosti představuje alternativu uvnitř samotného systému; vznikla na pozadí rychlého zhoršování životních podmínek dělnické třídy, způsobeného hospodářskou recesí a válkou, což vyvolává silnou vlnu nespokojenosti veřejnosti.
Za těchto okolností se ještě zřetelněji ukazuje potřeba masové komunistické strany, která by disponovala revoluční strategií a měla hluboké kořeny v pracující třídě.
Po volbách v Sasku-Anhaltsku vyzvaly ostatní buržoazní strany k posílení „demokratických“ a „antifašistických“ front. Obzvláště výmluvný je postoj Sahry Wagenknechtové – vůdkyně aliance nesoucí její jméno a bývalé poslankyně strany Die Linke, která nabídla hlasy své strany AfD, aby tato mohla sestavit vládu. Společným jmenovatelem obou stran není nic jiného než jejich postoj k válce a ke vztahům Německa s Ruskem.
Zdroj: https://www.idcommunism.com/2026/09/afd-alternative-for-big-capital.html
Vybrala a přeložila redakce KPKV