Skip to content

Hody, hody, doprovody, dejte vakcínu jakoukoliv… 

Tento článek (pod odlišným názvem) je překladem pravidelného týdenního sloupku indického historika Vijaye Prashada uveřejňovaného na stránkách Institutu tří kontinentů pro sociální výzkum (The Tricontinental Institut for Social Research, https://thetricontinental.org/newsletterissue/13-peoples-vaccine/). Poznámky a komentáře překladatele jsou uvedeny kurzívou. 

Podle oficiálně zveřejněných dat, téměř tři miliony lidí přišly o život v souvislosti s novým koronavirem (SAR-CoV-2) a přes 128 milionů lidí bylo nakaženo, přičemž mnoho z nich se bude dlouhodobě potýkat se zdravotními následky. Do této chvíle bylo naočkováno zhruba 1,5% celosvětové populace 7,7 obyvatel Země. Z toho 80% z naočkovaných pochází z pouhých 10 zemí světa! V únoru 2021 Institut tří kontinentů varoval před lékařským apartheidem, který určil, jak se vakcíny budou rozdělovat. 

Od roku 1950 Celosvětová organizace zdraví (WHO) slaví Mezinárodní den zdraví 7. dubna. Každý rok WHO vybírá jedno specifické téma pro tento den a následující rok. Minulý rok byl věnován zdravotním sestrám a porodním asistentkám. Letos je tématem budování spravedlivějšího, zdravějšího světa, což se dotýká samotné podstaty lékařského apartheidu. 

  1. dubna zveřejnil Mezinárodní týden boje proti imperialismu Manifest pro život, ve kterém je požadováno bezplatné očkování pro všechny lidi. Náš týdenní zpravodaj pro tento týden Rudá výzva č. 10 (Red Alert no. 10) (https://thetricontinental.org/red-alert-10-peoples-vaccine/) pod vedením lékařů a vědců analyzuje nutnost očkování pro celé lidstvo.

Co je to vakcína? 

Nakažlivé nemoci mohou vyvolat vážná onemocnění a smrt. Kdo přežije nákazu, často se u něj vyvinou dlouhodobé mechanismy obrany před danou nemocí. Před zhruba 150 lety vědci objevili, že nákazy jsou vyvolávány mikroskopickými organismy „mikroby“ (dnes je nazýváme patogeny), které se mohou přenášet ze zvířat na člověka a z člověka na člověka. Jestli by bylo  možné použít malou oslabenou část těchto patogenů a aplikovat ji na zdraví organismus, aby tak byla vyvolána tvorba obraných látek, a tak se chránilo lidstvo před vážnými nákazami? To je počáteční otázka, která stála na začátku historie vakcín. 

Vakcína, která obsahuje mikroskopické molekuly, které se chovají jako části patogenního činitele nákazy, se může implantovat do těla, aby aktivovala preventivní obranu proti dané nemoci. I když vakcína chrání jenom jednoho konkrétního člověka proti konkrétnímu patogenu, tak v případě, že očkování probíhá organizovaně, v programech velkých rozměrů, stává se klíčovým faktorem  účinného zásahu na celospolečenské úrovni. 

Není ale možné řešit všechny nákazy pomocí očkování. I přes ohromné dotace stále nedisponujeme (a možná nikdy ji ani mít nebudeme) účinnou vakcínou proti některým nákazám  jako je HIV-AIDS nebo malárie a to z důvodů extrémní komplexity těchto nákaz. Naproti tomu vakcína proti COVID- 19 mola být velmi rychle uvedena do oběhu, protože je založena na znalosti biologických mechanismů a na méně složitých mechanismech nákazy samotné. Vakcíny představují důležité opatření v boji proti nákazám epidemiím. Nicméně genetické mutace mikroorganismu, který je původcem té které nákazy, mohou postupně eliminovat první generace vakcín a vyvolat nutnost vývoje nových vakcinačních látek. 

Proč se nenaočkuje vakcínami proti COVIDu-19 veškerá populace 7,7 miliard obyvatel Země? 

Nedlouho poté, co se objevil nový koronavir (SAR-CoV-2), čínské úřady zveřejnily veškeré tehdy dostupné informace na veřejné internetové stránce. Vědci ze státních i soukromých organizací si pospíšili, aby stáhli informace a aby lépe pochopili vir, našli způsob terapie dopadů působení viru na lidský organismus a aby začali pracovat na vytvoření vakcíny na obranu lidského organismu proti viru. V tomto stádiu nebyl vydán žádný patent na žádnou z publikovaných informací. 

Za několik měsíců devět soukromých a veřejných organizací zveřejnilo, že mají potencionální vakcíny: Pfizer/BioNTech, Moderna, AstraZeneca, Novavax, Johnson & Johnson, Sanofi/GSK, Sinovac, Sinopharm a Gamaleya. Vakcíny Sinovac, Sinopharm a Gamaleya jsou výraběny čínským a ruským veřejným sektorem a do poloviny března vyrobily 800 milionů dávek ve 41 zemích. Ostatní vyrábějí soukromé firmy, které dostaly ohromné částky ze státních rozpočtů. Konkrétně: Modena například dostala 2,48 miliard dolarů od americké vlády, Pfizer 548 minionů dolarů od EU a německé vlády. Tyto firmy dostaly státní peníze, aby vytvořily vakcínu a následně získaly ohromné zisky z prodeje  a další zisky si zajistily prostřednictvím patentů. To je příklad profiteeringu, keťasování v době pandemie. 

Informace o počtu vakcín, které se prodávají a posílají na různá místa ve světě, se mění rychle. Přesto je dnes zřejmé, že mnoho chudých států nebude mít vakcíny pro své občany až do roku 2023, zatímco tzv. celosvětový sever si zajistil více vakcín, než potřebuje, dokonce by dokázal naočkovat svoje populace více než třikrát. Kanada kupříkladu má vakcín, že by naočkovala svoji populaci pětkrát. Celosvětový sever, kde žije méně než 14% celosvětové populace, stáhl více než polovinu vakcín, které se vyrobily nebo jsou v plánu být vyprodukovány. Tomu se říká nacionalismus a koncentrace vakcín. 

V říjnu 2020 se vlády Indie a Jižní Afriky obrátily na WHO a požadovaly dočasnou výjimku ze Smlouvy o obchodních aspektech práv intelektuálního bohatství (Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights =TRIPS). Kdyby WHO souhlasilo s touto výjimkou, i ostatní země by mohly produkovat všeobecně přístupné (patentem) nechráněné vakcíny a distribuovat je za nízké ceny, což by vedlo k masivní vakcinaci celosvětové populace.  Nicméně tzv. globální sever byl zásadně proti tomuto návrhu a představitelé bohatých zemí severu argumentovali, že taková výjimka – i přestože se nacházíme ve víru pandemie – by zdusila výzkum a inovace (i přes fakt, že vakcíny byly vyprodukovány ve velké míře za veřejné peníze), a tak úspěšně globální sever zablokoval žádost o výjimku na půdě WTO. 

V dubnu 2020, WHO společně s dalšími organizace vytvořila tzv. COVAX. Cílem této organizace je zajistit rovné podmínky přístupu k vakcíně. Projekt je řízený několika mezinárodními organizacemi: UNICEF, GAVI, Vaccine Alliance, Kolalicí pro přípravu epidemických inovací (CEPI) a WHO. Přesto, že většina zemí světa podepsala tuto alianci, vakcíny nejsou rozdělovány globálnímu jihu v dostatečném množství. Studie z prosince 2020 prokázala, že pouze necelých 70 zemí globálního jihu bude schopno během roku 2021 zajistit očkování jednoho z deseti lidí. 

Místo, aby byla podpořena žádost Indie a Jižní Afriky o výjimku v patentovacích praktikách, COVAX podpořil návrh na koncentraci patentů „Covid-19: prostor pro technologický přístup“ (Covid-19 Technology Access Pool – C-TAP). Tato platforma předpokládá, že dva nebo více držitelů patentu si mohou po vzájemném souhlasu postoupit patent, případně jej odtajnit někomu třetímu. K dnešnímu datu COVAX nedostal žádnou podporu ze strany farmaceutických firem. 

V květnu 2020, WHO navrhl, aby byla založena mezinárodní solidární celosvětová síť  testování vakcín proti COVID=19, ve které by WHO synchronizovala a koordinovala rozdělení zkoušení vakcín rovnoměrně po celém světě. To by vedlo k tomu, že by nové vakcíny mohly rychle projít klinickými testy, proces by byl průhledný, do zkoušek by mohlo být zahrnuto mnohem více lidí a bylo by možné efektivně porovnat výhody i limity každého z testovaných preparátů. Ale jak Big Pharma (= sousloví, které se často v angličtině používá pro označení velkých farmaceutických monopolů), tak země severu smetly tento návrh ze stolu. 

Co je třeba k výrobě základních vakcín pro 7,7 miliard obyvatel světa? 

Výroba vakcín je rozdílná podle toho, jaký je technologický základ vakcíny, který určuje konkrétní „koktejl“ nákazy, jenž se použije pro tu kterou vakcínu. Pro výrobu vakcín COVID-19 existuje mnoho velmi úspěšných „receptur“. Dvě varianty – na bázi RNA (případ Moderny) a vakcíny na bázi adenoviru (případ Astra Zenecy). Tyto technologické platformy jsou velmi silné, což znamená, že POKUD by byly dostupné (včetně obchodních tajemství a výrobních postupů), stejně jako specializovaní pracovníci i dostatek výrobních linek, účinná vakcína by se mohla produkovat pro  lid(i). Slovo pokud je zvýrazněné, protože vše uvedené představuje základní překážky, které vyplývají z kapitalistické logiky práv duševního vlastnictví a dlouhodobé snahy podkopávání veřejného sektoru mířícího na zájmy společnosti. 

Jakýsi přechodný přístup k výrobě vakcín se pokouší o rozsáhlou výrobu mimických proteinů ve fermentačních nádržích (např. vakcína Novavax se vyrábí tímto způsobem). Pro tuto platformu je k dispozici vyškolený personál a výrobní linky ve větší míře. Témata kvalitativní kontroly a bezpečnosti se však rozcházejí šarži od šarže, což představuje určitou překážku pro všeobecnou decentralizovanou výrobu. 

Ale existuje další, jednoduchý způsob výroby vakcín: vývoj původce nákazy, jeho deaktivace (čímž vir přestává být nebezpečný) a jeho vpravení do organismu, kde vyvolá obranou reakci a tvorbu protilátek (jako např. vakcína Covaxin, kterou vyvinula firma Bharat v Indii). Existují problémy i zde, protože není vždycky jednoduchý deaktivovat škodlivý patogen, nebo nedojde ke tvorbě protilátek v hostitelském organismu. 

Co by bylo potřeba k aplikaci vakcín 7,7 miliardám lidí? 

Aby bylo možné aplikovat vakcíny proti COVIDu-19 celému světu, musíme mít na paměti tři faktory: 

  1. Systém veřejného zdravotnictví. Účinné programy očkování nutně předpokládají robustní systém veřejného zdravotnictví. Ale tyto systémy byly léta podkopávané politikou šetření v mnoha zemích po celém světě. Proto existuje nedostatečný počet schopných a proškolených zdravotníků, kteří by se mohli zúčastnit vakcinační kampaně. Jedná se o velmi citlivé vakcíny, preparáty a administrativa těchto vakcín musí být realizována proškolenými zdravotníky veřejného sektoru (aby byla vakcína aplikována správně a byla maximální prevence případných vedlejších účinků). 
  2. Transport a chladiče. Vzhledem k tomu, že neexistují regionální a národní centra produkce vakcín, je třeba je převážet na velké vzdálenosti. Některé vakcíny na COVID-19 požadují skladování za velmi nízkých teplot, což je činí prakticky nepoužitelnými ve většině jižních zemí. 
  3. Systém lékařské prevence a péče. Nakonec musí existovat dobře rozvinutý systém sledování účinku vakcíny. K tomu je nutné dlouhodobé sledování jak na individuální, tak technologické úrovni, což je často nemožné v chudých zemích, které jsou dlouhodobě utiskovány a hendikepovány globálním ekonomickým systémem. 

 

Rozhodně stojí za přečtení a znovušíření Deklarace z Alma-Aty v roku 1978 [Microsoft Word – almaata_declaration_en.doc (who.int)] o primární zdravotní péči a Lidová charta zdraví z roku 2000 [0002_E_Contents (phmovement.org)]. Oba skvělé dokumenty charakterizuje humanistický přístup k péči o zdraví. Druhý jmenovaný dokument požaduje zrušení systému patentů na vakcíny. Neexistuje jiné řešení pro lidstvo, neexistuje jiné řešení pro život stojíc naproti zájmům zisku.