Skip to content

Dohoda mezi EU a Indií. Dohoda pro 1%

V úterý 27.ledna podepsali zástupci Evropské unie a Indie dohodu o volném obchodu, jejímž cílem je především snížení, nebo v případě některého zboží přímo zrušení cel. Představitelé obou stran dohody si její podepsání velmi pochvalují a tvrdí, že dohoda pomůže ekonomickému rozvoji.1  Pouhý popis částí dohody a jejich následků však nestačí. Dohodu je potřeba nevnímat jako izolovanou věc, nýbrž jako součást dlouhodobých procesů a strategií v hospodářském vývoji obou subjektů. Podívejme se proto na to, jak tato dohoda ovlivní životy lidí jak v Indii, tak i v EU a zároveň se podívejme, kdo má na podepsání dohody největší zájem. 

 

Dopad dohody na lid v Indii

Následky dohody nejvíce dopadnou na indické farmáře, pro které se jedná již o několikátý útok vlády premiéra Naréndra Módího na jejich živobytí a pro mnohé z nich dokonce na jejich samotnou existenci. Snížení cel na potraviny totiž bude mít za následek příliv evropských potravin a zemědělských plodin na indický trh, čímž budou farmáři vystavení vyšší konkurenci. Tato konkurence bude znamenat další likvidaci malých zemědělců, čímž se ještě urychlí proces korporatizace indického zemědělství, které probíhá střídavě ve větší nebo menší míře od začátku neoliberální politiky v Indii v roce 1991. Korporatizace zemědělství se projevuje stále větší závislostí drobných rolníků na korporacích pomocí smluv (ty jsou ale často nastavené ve prospěch korporací) a pomocí likvidace drobných zemědělců, kteří následně volí tři možnosti: 1. Sebevraždu (nejméně 4 miliony zbídačených farmářů ukončily svůj život od roku 19902) 2. Odchod do měst, kde se stávají supervykořisťovanými dělníky, například v ocelárnách, či textilních továrnách3. 3. přeměnu v zemědělské dělníky, kteří žijí ze mzdy, kterou jim vyplácejí korporace, nebo velkostatkáři. 

Zemědělští dělníci v současnosti tvoří zhruba 40-50% (panují velké rozdíly mezi jednotlivými státy a také se čísla často mění kvůli stále probíhající redistribuci půdy ležící ladem, která trend proletarianizace krátkodobě odvrací) veškeré venkovské populace.4 Korporatizace se urychlila nástupem Módího vlády v roce 2014. Módího vláda, silně ovlivněná mimo jiné agrokorporátní lobby, zavedla několik zákonů, které silně ztížily (a ještě ztíží) životy a práci farmářů. Mezi tyto zákony patří například zákon o zákazu zabíjení krav, který byl schválen proto, aby si Módí udržel podporu mezi hinduistickými extrémisty, ale který znamená velký výpadek příjmů pro farmáře, kteří tento dobytek chovali. Druhým příkladem prokorporátní politiky Módího vlády je návrch tří farmářských zákonů z roku 2020, jejichž cílem bylo zjednodušení a deregulace podmínek smluv mezi farmáři a korporacemi, zrušení státem stanovených minimálních cen potravin, umožní korporacím neplatit některé daně a zruší omezení ohledně shromažďování plodin, což může vést ke zvýšení cen potravin kvůli vyvolání umělého nedostatku korporacemi, které budou v silech plodiny shromažďovat, aby se nedostaly na trh. Některé korporace se již na tento krok připravují a začínají masově budovat infrasrukturu sil a skladů (v některých státech se dokonce jedná o nejčastější způsob využití nově získané půdy). 5

Tyto návrhy zákonů nakonec nebyly schváleny, kvůli masovému odporu proti nim ze strany drobných zemědělců, k němuž se v rámci jednotné fronty mezi zemědělci a dělníky připojily také odbory a jiné dělnické organizace. Protesty se často setkaly s represí ze strany policie. Příkladem této represe je snaha o potlačení farmářských demonstrací v Dillí, při které zemřelo 60 lidí a další byli zraněni.6

Dalšími, na které dohoda mezi EU a Indií dopadne, budou indičtí pracující v průmyslu. Součástí dohody je totiž také snížení cel na průmyslové výrobky, konkrétně na ty, které jsou technologicky náročné na výrobu a obsahují mnoho lidské práce. Mezi tyto výrobky, které budou osvobozeny od cel, patří například motorová vozidla, stroje, léky, technologicky pokročilé zdravotnické vybavení. Z tohoto vyplývá, že se jedná o snahu omezit indický pokročilý průmysl a naopak podpořit výrobu – co se týče její komplexnosti – v jednodušších sektorech, jako je například textilní průmysl. Toto tvrzení podporuje i fakt, že v rámci dohody Evropská unie zruší cla na indický textil, čímž podpoří rozvoj tohoto průmyslu. Větší rozvoj textilního průmyslu také souvisí s korporatizací zemědělství a likvidací malých farmářů, protože právě migranti z venkova tvoří velkou část zeměstnanců textilních továren. Zaměstnanci v těchto továrnách často pracují bez pracovní smlouvy (v šedé ekonomice pracuje podle odhadů až 90% indických zaměstnanců7), nebo pracují přes pracovní agentury. V textilních továrnách také většinu zaměstnanců tvoří ženy, což je způsobené patrialchálními předsudky, které ženám zhoršují možnosti zaměstnání v jiných průmyslových odvětvích. Právě všechny výše zmíněné faktory umožňují dosáhnout velmi vysoké míry vykořisťování a vysoké míry zisku pomocí dlouhé pracovní doby a nízkých mezd. Zaměstnankyně dále čelí nebezpečnému pracovnímu prostředí a (často i sexuálnímu) obtěžování ze strany nadřízených a majitelů továren. V těchto továrnách panuje také nízká organizovanost v odborech (pouze 5%), což je hlavním důvodem, proč jsou tyto podmínky tolerované.8 

Módího vláda navíc připravila zásadní “reformy” zákoníku práce, které, stejně jako v případě farmářských zákonů, jsou mířené proti pracujícím a naopak pomohou korporacím v dosažení větších zisků a tím i většího vykořisťování zaměstnanců. Zákony jsou celkem čtyři a obsahují mj. zavedení celostátní minimální mzdy (ovšem na úrovni, která nebude schopná zajistit ani nutné životní potřeby), zjednodušení masového propouštění, deregulaci bezpečnostních předpisů a především změnu podmínek pro práci na dohodu, což podle odborů povede k větší prekarizaci práce.9 Reformy se zatím ani po pěti letech od prvního návrhu nepodařilo Módího vládě schválit – kvůli obrovskému odporu pracujících proti reformám. Výrazem tohoto odporu je generální stávka, která proběhla v roce 2020 a jíž se zúčastnilo 250 milionů lidí, což z ní činí největší stávku v historii.10 Na tomto příkladu jde vidět, co dokáže organizované dělnicko-lidové hnutí a může být inspirací i pro nás v České republice, kde vláda Petra Fialy schválila podobné prokorporátní reformy zákoníku práce, ale narozdíl od Indie se v ČR nesetkala s téměř žádným odporem.                                           

 

Dopady dohody na lid v EU

Pro pracující v Evropské unii má velký význam především ta část dohody, která se týká snazšího zaměstnávání kvalifikovaných dělníků. Tato část dohody bude znamenat větší emigraci kvalifikovaných indických zaměstnaců do EU, což bude mít za následek tlak na snížení mezd v profesích, v nichž je zapotřebí vyššího vzdělání a znalostí, jako jsou například lékaři, nebo pracovníci v IT sektoru. Tlak na snížení mezd uvítají korporace, kterým se tímto naskytne příležitost na zvýšení jejich míry zisku, zejména v oblasti týkající se informačních technologií. Kromě tlaku na mzdy může příchod většího množství kvalifikovaných zaměstnanců znamenat zvýšení nezaměstnanosti v těchto oborech. Nezaměstnanost dosud trápila nejvíce málo kvalifikované pracující a naopak kvalifikovaných zaměstnanců byl ve většině evropských zemí nedostatek. To se s příchodem indických pracovníků může změnit. Indičtí pracovníci jsou navíc motivováni hledat práci v zemích Evropské unie kvůli vysoké nezaměstnanosti mladých lidí s vzděláním v (převážně) technických oborech.11 K zvýšení nezaměstnanosti přispěje také zrušení cel na dovoz textilu, která budou znamenat likvidační konkurenci pro textilní továrny v Evropě. V ohrožení zaměstnání se tedy ocitne až na 1,2 milionu zaměstnanců.12 Zavírání textilních továren v Evropských zemích a jejich následné přesouvání do zemí třetího světa je proces, který probíhá od začátku neoliberálního formy kapitalismu, tedy od 80. let 20. století (v ČR začíná probíhat až s návratem ke kapitalismu a na to navázaným zavíráním textilních továren v 90. letech). Evropsko-indická dohoda ho ještě více podpoří, jelikož snížení cel v EU pro textil z Indie znamená zavírání továren v Evropě a vznik nových provozů v Indii, kde bude výroba levnější a díky nízkým clům se vyplatí textil do Evropské unie dovážet, místo toho, aby se v zemích EU přímo vyráběl. 

Poslední skupinou, již nová dohoda ovlivní jsou evropští zemědělci, na které se bude dopad dohody velmi lišit v závislosti na tom, jaké pěstují plodiny. Pro zemědělce pěstující olivovníky, kiwi, nebo hrušky bude nová dohoda přínosem, jelikož se jim naskytne možnost vyvážet tyto plodiny bezcelně do Indie. Naopak pro zemědělce pěstující hrozny, nebo okurky je dohoda nevýhodná, jelikož se snáze na evropský trh dostanou hrozny a okurky od indických pěstitelů. Avšak oproti nedávno podepsané dohodě mezi státy MERCOSUR a EU nepředstavuje dohoda EU a Indie pro většinu farmářů v EU velkou hrozbu pro jejich živobytí, především kvůli zachování cel na důležité plodiny jako např. obilniny, sóju, či na mléčné produkty. Nutno dodat, že tato výjimka byla zahrnuta především kvůli strachu z masových protestů indických (do menší míry také evropských) farmářů.

 

Kdo na schválení dohody nakonec vydělá?

Odpověď na tuto otázku je překvapivě jednoduchá. Na dohodě vydělají kapitalistické korporace jak v zemích EU, tak v Indii. Konkrétně pak budou mít z dohody největší zisky majitelé textilních továren v Indii, indické agrokorporace, které vydělají na větším zbídačení drobných zemědělců následkem improtu plodin z EU. V zemích EU budou z dohody nejvíce benefitovat zemědělsko-potravinářské korporace zaměřené na výrobu piva, vína, uzenin a olivového oleje. Z firem v ČR z dohody bude nejvíce profitovat holding Agrofert (není proto divu, že Andrej Babiš podepsání dohody podpořil13). Dohoda také korporacím umožní lehčí zaměstrnávání kvalifikovaných indických pracovníků a tím snížit nedostatek pracovníků především v IT oborech a dalších technologických službách. Zajištění dostatečného množství pracovníků sníží tlak na růst mezd v těchto odvětvích, což umožní firmám dosáhnout vyšších zisků. Opravdovými “výherci” této dohody jsou tedy korporace a především jejich majitelé a akcionáři, kterým se díky dohodě opět zvýší zisky a budou si tedy moci dovolit koupit více drahých aut a luxusních evropských vín, za která již nebudou muset platit cla. Poraženými této dohody jsou naopak stamiliony malých farmářů, textilních dělníků, zaměstnanců v IT sektoru a dělníků v dalších průmyslových odvětvích, jež budou dohodou poškozeny (indický automobilový, potravinářský, nebo třeba optický průmysl). 

Dohoda EU a Indie tedy znamená nejen zničení milionů pracovních míst, nejistotu, likvidaci zemědělství, ale především znamená zvýšení zisků firem a akcionářů, což je v kapitalismu vždy nejdůležitější, a je to také důvod, proč byla tato dohoda podepsána. Je to dohoda mezi 2 kapitalistickými subjekty. Dohoda pro kapitalisty. Dohoda pro 1%.

 

AVG 

 

 Zdroje:

1: https://policy.trade.ec.europa.eu/eu-trade-relationships-country-and-region/countries-and-regions/india/eu-india-agreements_en

2: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8734467/

3: https://www.aljazeera.com/features/2025/6/7/open-prison-the-forced-labour-driving-indias-5-trillion-economy-dream

4: https://cpim.org/agrarian-change-in-india-understanding-the-continuities-and-shifts/#sdfootnote9anc

5: https://peoplesdemocracy.in/2021/0117_pd/why-cpim-opposes-farm-laws-and-calls-all-parties-unitedly-support-kisan-struggle

6: https://www.aa.com.tr/en/asia-pacific/india-60-farmers-died-during-protest-says-opp-leader/2099247

7: https://www.imf.org/-/media/files/conferences/2019/7th-statistics-forum/session-ii-murthy.pdf

8: https://femnet.de/en/information-en/country-working-conditions/india.html

9: https://peoplesdispatch.org/2025/12/07/indian-unions-claim-labor-codes-seek-to-ease-exploitation-in-the-name-of-business/

10: https://www.newsclick.in/worlds-biggest-strike-begins-in-India

11: https://www.dw.com/en/higher-education-correlates-with-lower-employment-in-india/a-70843565

12: https://www.statista.com/statistics/417725/eu-european-union-textile-clothing-industry-employment-by-segment/

13: https://x.com/AndrejBabis/status/2016203309435040202