„S fašismem lze bojovat jako s kapitalismem samotným, jako s nejobnaženější,
nejhanebnější, nejvíce utlačitelskou a nejzrádnější formou kapitalismu. Ti, kteří jsou proti
fašismu, aniž by byli proti kapitalismu, kteří naříkají nad barbarstvím, které z barbarství
vychází, jsou jako lidé, kteří chtějí jíst své telecí maso, aniž by zabili tele. Jsou ochotni sníst
tele, ale nemají rádi pohled na krev.”
Výše uvedená slova, která napsal Bertolt Brecht v roce 1935, slouží jako nadčasová
připomínka nerozlučitelného pouta mezi kapitalismem a fašismem. Ve třicátých letech se z
útrob kapitalistického systému samotného zrodilo monstrum fašismu a nacismu, které dovedlo
lidstvo k bezprecedentnímu krveprolití (např. několik evropských a amerických monopolních
gigantů, včetně General Motors, IBM, Ford Company, IT&T, Standard Oil atd. jsou známé
tím, že poskytovaly finanční podporu nacistickému Německu před druhou světovou válkou a
dokonce během ní).
Monstrum se rozhodně nevynořilo mimo kapitalistický svět ani neohrozilo jeho
existenci. Naopak, fašismus a nacismus byly výrazy diktatury kapitálu, jež byly využívány
jako oštěp proti vzestupu organizovaného dělnického hnutí a „komunistické hrozbě“. Dnes,
80 let po Velkém antifašistickém vítězství národů ve druhé světové válce, je naše éra opět
poznamenána vzestupem krajně pravicových a fašistických politických sil: Od pobaltských
zemí po Spojené státy a od Německa po Ukrajinu, hadí vejce opět roste a má různé podoby.
Návrat Trumpa do amerického prezidentského úřadu, posílení fašistických stran v
Evropě („Alternativa pro Německo“, „Národní sdružení“ ve Francii, „Strana svobodných“ v
Rakousku, britští fašisté atd.) a širší vzestup krajní pravice, rasistických a
ultranacionalistických skupin, je výsledkem vnitřních změn v rámci globálního
kapitalistického systému. Zatímco svět směřuje k imperialistické válce, do popředí buržoazní
politiky se dostávají nové politické síly, aby řídily a chránily zájmy monopolního kapitálu.
Přímé zapojení Elona Muska – nejbohatšího muže na světě – do politiky USA a jeho
tendence vměšovat se do vnitřních záležitostí cizích zemí svědčí o tvrdé konkurenci, která se
odehrává v rámci kapitalistického systému. Za bojem o tzv. „woke agendu“ se skrývá
mnohem hlubší konfrontace mezi více sektory monopolního kapitálu o nové sféry vlivu,
rozdělení trhů, surovin, přepravních sítí komodit, zdrojů energie a dopravních tras.
Případ arcikapitalisty Elona Muska, blízkého spojence Trumpa, vlastníka Tesly, Space
X a platformy sociálních médií X, je ztělesněním toho, co nazýváme „diktaturou kapitálu“.
Využívá svého silného vlivu na sociálních sítích a zasahuje do vnitřních záležitostí jiných
zemí tím, že otevřeně podporuje krajně pravicové a ultranacionalistické síly, a zároveň v
každém případě šíří svůj antikomunistický jed. Jeho nacistické gesto s nataženou paží při
Trumpově inauguraci způsobilo ospravedlnitelné rozhořčení po celém světě, čímž posílilo
hlasy, které ho označují za propagátora globální fašistické pravice.
Muskova smělá podpora a podpora určitých buržoazních politických sil po celém
světě podtrhuje základní bod: To je to, co kapitalisté neustále dělají! Od mediálního magnáta
Williama Randolpha Hearsta ve 30. letech až po nechvalně známého George Sorose v
posledních desetiletích, arcikapitalisté mají tendenci podporovat ty politické síly, které slouží
jejich širším programům a zájmům. Pod záminkou „demokracie“ a „lidských práv“ spáchal
velký kapitál ohavné zločiny proti celým národům (např. Jugoslávii, Libyi, Ukrajině atd.).
Aby bylo jasno: Elon Musk je pouze špičkou kapitalistického ledovce. Jeho propagace
fašistických, ultranacionalistických či rasistických skupin není „spiknutím“ proti moderním
demokratickým hodnotám, ale spíše projevem toho, co Brecht nazval „nejobnaženější,
nejhanebnější a nejvíce utlačovatelskou formou kapitalismu“. Alternativu k této hluboké
ohavnosti nenajdete mezi možnostmi, které kapitalistický systém nabízí.
Nemůžete jíst jejich telecí maso, aniž byste porazili tele. Jedinou skutečnou
alternativou ke kapitalistickému barbarství Muska, Sorose a dalších podobných parazitů je boj
za sociální systém bez vykořisťování člověka člověkem, bez imperialistických válek a
multimiliardářů. To je boj za socialismus-komunismus.
* Nikos Mottas je šéfredaktorem časopisu Na obranu komunismu.
Zdroj: In defence of communism
Vybrala, přeložila a upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu