Nikos Mottas
Dne 11. září 2001 zažily Spojené státy šokující teroristický útok, při kterém zahynulo téměř 3 000 lidí a tisíce dalších byly zraněny. Pro obyčejné pracující lidi to byl okamžik hlubokého zármutku, zmatku a strachu.
Pro vládnoucí třídu Spojených států se to však stalo něčím jiným: historickou příležitostí. Buržoazie, vyzbrojená státní mocí a vedená logikou imperialismu, proměnila tragédii v ospravedlnění války, okupace a represí.
Z marxisticko-leninského a antiimperialistického hlediska skutečný význam 11. září nespočívá jen v samotném útoku, ale v tom, jak se ho americký imperialismus chopil – a jak samotný americký imperialismus vytvořil podmínky, které takový útok umožnily.
Komunistická strana Řecka (KKE) od samého začátku varovala, že teroristické útoky z 11. září budou zneužity k novým imperialistickým intervencím a také k zesílení represí pod záminkou „boje proti terorismu“. „Soucit s oběťmi a americkým lidem se nemůže a nesmí změnit v soucit a toleranci ke státní politice USA a dalších imperialistických mocností, které organizují státní a polostátní terorismus, vytvářejí a cvičí teroristické skupiny a ozbrojená žoldnéřská komanda smrti,“ zdůrazňovalo se v prohlášení KKE.
KKE dále zdůrazňovala, že se americká vláda a její evropští spojenci intenzivněji zaměří na země a regiony strategického významu, jako je Afghánistán, Irák a další arabské země, ve snaze zintenzivnit agresivní politiku vůči Rusku a Číně. Komunistická strana zároveň vyzvala řecký lid k ostražitosti a odolání jakýmkoli „předem promyšleným“ pokusům o zrušení demokratických a odborových svobod.
Kořeny 11. září v imperiální politice USA
Mainstreamový narativ prezentuje 11. září jako „nevyprovokovaný“ útok na USA. Historicko-materialistická perspektiva však odhaluje složitější realitu. Síly, které útoky provedly, byly v mnoha ohledech produktem zahraniční politiky USA během studené války.
V 80. letech 20. století, během sovětské intervence v Afghánistánu, Washington investoval miliardy dolarů do výcviku, vyzbrojování a financování islamistických milicí. Mudžahedíni podporovaní CIA byli oslavováni jako „bojovníci za svobodu“, zatímco vedli zástupnou válku proti socialismu a snahám o modernizaci Afghánistánu.
Z této sítě fundamentalistů sponzorovaných USA se rekrutovaly skupiny jako Al-Káida. Jakmile se Sovětský svaz stáhl, tyto síly nezmizely – obrátily své zbraně proti svému bývalému sponzorovi, rozzlobené kvůli americkým vojenským základnám na Blízkém východě, podpoře Izraele a nadvládě v regionech bohatých na ropu.
Stručně řečeno, semena 11. září zasel samotný americký imperialismus, který živil reakční síly ve prospěch svých vlastních protikomunistických cílů, jen aby o desetiletí později čelil „odvetnému úderu“.
Ani tragédii 11. září tedy nelze chápat odděleně od rozporů imperialismu. Byla jak důsledkem globální dominance USA, tak nástrojem její další expanze.
Tragédie jako záminka: Zahájení „války proti teroru“
Téměř okamžitě po útocích začaly americké státy budovat ideologický rámec pro to, co nazývaly „válkou proti teroru“. Vyprávění bylo jednoduché, ale silné: svět vstoupil do nové éry nebezpečí a pouze americká vojenská síla mohla ochránit „svobodu“ a „civilizaci“. Za vlasteneckou rétorikou se však skrývaly známé cíle imperialismu – trhy, zdroje a geostrategická dominance.
Afghánistán byl napaden v říjnu 2001. Agrese, prezentovaná jako mise k rozbití Al-Káidy, rychle vedla k dlouhodobé okupaci s dosazenými loutkovými vládami, zaměřenými na nerostné zdroje, a se zřízenými vojenskými základnami ve strategickém regionu hraničícím s Čínou, Íránem a Střední Asií.
Dalším terčem útoku byl Irák. Přestože Irák nehrál žádnou roli v 11. září, byl obviněn z ukrývání „zbraní hromadného ničení“. Invaze v roce 2003 zemi rozdrtila, zničila infrastrukturu, zabila statisíce lidí a otevřela její ropné zdroje zahraničním monopolům.
Širší Blízký východ a severní Afrika se ocitly v destabilizované situaci. Od Libye přes Sýrii až po Jemen se americké intervence – přímé či nepřímé – znásobovaly a zanechávaly za sebou zhroucené státy, sektářské rozdělení a humanitární katastrofy.
„Válka proti terorismu“ se stala bianko šekem pro americký imperialismus, který mu umožnil vést nekonečnou válku pod rouškou sebeobrany.
Represe doma: Militarizace společnosti
Dopady 11. září se neomezovaly pouze na zahraničí. Uvnitř Spojených států buržoazie využila atmosféry strachu k ospravedlnění bezprecedentní státní moci.
Patriot Act (Vlastenecký zákon – pozn. red.) legalizoval hromadné sledování, odposlechy a neomezené zadržování, čímž ve jménu bezpečnosti narušil občanské svobody.
Arabské, muslimské a jihoasijské komunity byly hanobeny, zadržovány bez obvinění a vystaveny obtěžování, což vytvářelo prostředí podezřívavosti a rasismu, které vedlo k rozdělení dělnické třídy.
Moc vojensko-průmyslového komplexu dosáhla nových výšin. Do rozpočtů na obranu, ministerstvo vnitřní bezpečnosti a zpravodajské služby byly investovány biliony dolarů, zatímco školy, zdravotnictví, bydlení a sociální programy nadále chátraly.
Jak napsal Lenin v knize Imperialismus, nejvyšší stádium kapitalismu: „Finanční kapitál nachází záminku k válce a příležitosti k rozšíření svého území a sfér vlivu všude.“ Po 11. září se tato fúze monopolního kapitálu a militarismu stala viditelnější než kdy jindy: represe doma šly ruku v ruce s agresí v zahraničí.
Kdo profitoval z následků?
Útoky z 11. září zničily obyčejné rodiny, ale obohatily a posílily někoho jiného.
Výrobci zbraní jako Lockheed Martin, Raytheon a Boeing sklízeli obrovské zisky z válek a zbrojních zakázek.
Soukromí dodavatelé jako Blackwater (později Academi) profitovali z žoldnéřských operací a „bezpečnostních“ služeb v okupovaných zemích.
Ropné a energetické monopoly těžily ze změn režimů, které zajistily přístup ke zdrojům v Iráku i mimo něj.
Vládnoucí třída USA jako celek posílila svou globální dominanci a zároveň upevnila svůj vliv na americký lid prostřednictvím strachu, nacionalismu a represí.
Jak poznamenal Lenin: „Imperialismus je epochou finančního kapitálu a monopolů, které všude usilují o nadvládu, nikoli o svobodu.“ Oběťmi 11. září tedy nebyli jen ti, kteří při útocích zemřeli, ale také miliony dělníků, rolníků a civilistů po celém světě, jejichž životy byly zničeny válkami vedenými v jejím jménu.
Terorismus a imperialismus: Dvě strany téže mince
Marxisté-leninovci odmítají jak reakční terorismus skupin jako Al-Káida, tak organizovaný, mnohem větší terorismus imperialistických států. Oba se navzájem živí: terorismus poskytuje záminku pro imperialistickou válku a imperialistická válka vytváří podmínky – chudobu, okupaci, ponížení – které plodí další terorismus.
Když Washington vyzbrojuje extremisty k boji proti svým nepřátelům a později bombarduje celé národy, aby bojovaly proti těm samým extremistům, platí za to dělníci a rolníci. Tento cyklus není náhodný – je inherentní imperialismu, který neustále plodí násilí a nestabilitu.
Pouze socialismus může tento cyklus prolomit. Lenin nám připomínal: „Dokud kapitalismus zůstane tím, čím je, přebytečný kapitál nebude použit ke zvýšení životní úrovně mas v dané zemi, protože by to znamenalo pokles zisků pro kapitalisty, ale bude použit ke zvýšení zisků vývozem kapitálu do zahraničí.“ V tom spočívá podstata imperialistické války a jejích nekonečných ospravedlnění.
Vzpomínka na oběti, odhalení lží
Američtí politici si každý rok slavnostně připomínají 11. září. Mluví o „jednotě“ a „oběti“, ale nikdy o afghánském dítěti zabitém útokem dronu, irácké rodině bombardované v jejich domě nebo libyjském městě proměněném v trosky. Vládnoucí třída monopolizuje paměť a mění ji ve zbraň manipulace.
Abychom uctili oběti 11. září čestně, musíme si také připomenout ty, kteří zahynuli pod bombami svrženými v Afghánistánu, Iráku a jinde. Jejich krev je neoddělitelně spjata s tímto datem.
Dvacet čtyři let po 11. září zůstávají ponaučení naléhavá. Americká vládnoucí třída zneužila tragédii k rozpoutání desetiletí války, posílení represí a obohacení se na úkor lidstva. Samotný útok však byl také produktem imperialismu, důsledkem té samé politiky, která vyzbrojovala a živila reakční síly pro krátkodobý geopolitický zisk.
Pro marxisticko-leninské strany je úkol jasný:
— Odhalit imperialistické lži, které z 11. září udělaly záminku k dobývání.
— Odhalit imperialistické kořeny samotného terorismu.
— Bojovat za socialismus, jediný systém schopný ukončit cyklus vykořisťování, války a teroru.
Jak řekl Lenin: „Imperialismus je předvečerem socialistické revoluce.“ 11. září byla tragédie pro pracující lid, ale pro americký imperialismus to byla příležitost. Naší povinností je zajistit, aby tato příležitost nezůstala bez povšimnutí a aby památka všech obětí imperialistické války podnítila boj za osvobození.
* Nikos Mottas je šéfredaktorem časopisu Na obranu komunismu.
Zdroj: https://www.idcommunism.com/2025/09/september-11th-tragedy-exploited-by-us-imperialism.html
Vybrala, přeložila a upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu