V protikladu k idealismu, který popírá možnost poznání světa a jeho zákonitostí, nevěří v jistotu našich poznatků, neuznává objektivní pravdu a soudí, že svět je pln „věcí o sobě“, které nemohou být nikdy vědou poznány — marxistický filosofický materialismus vychází z toho, že svět a jeho zákonitosti jsou plně poznatelné, že naše poznatky přírodních zákonů, ověřené zkušeností, praxí, jsou poznatky hodnověrné, mající význam objektivních pravd, že ve světě není nepoznatelných věcí, nýbrž že jsou jen věci ještě nepoznané, které budou objeveny a poznány úsilím vědy a praxe.
Potvrdenie poučky vo vedeckých objavoch
Engels, kritisuje poučku Kantovu a jiných idealistů o nepoznatelnosti světa a nepoznatelných „věcech o sobě“ a obhajuje známou materialistickou poučku o hodnověrnosti našich poznatků, píše:
„Nejpádnějším vyvrácením těchto a všech ostatních filosofických vrtochů je praxe, totiž experiment a industrie. Můžeme-li dokázat správnost svého pojetí nějakého přírodního úkazu tím, že jej sami uděláme, že jej vytvoříme z jeho podmínek, že jej nadto donutíme, aby sloužil našim účelům, pak jsme učinili konec kantovské nepostižitelné „věci o sobě“.
V chémii
Chemické látky, vznikající v rostlinných a živočišných organismech, zůstávaly takovými „věcmi o sobě“ tak dlouho, dokud je organická chemie nezačala jednu po druhé vytvářel; tím se stala z „věci o sobě“ věc pro nás, jako např. mořenové barvivo, alizarin, které už nepěstujeme na poli v koříncích mořeny, nýbrž vyrábíme mnohem levněji a prostěji z kameno-uhelného dehtu.
V poznávaní vesmíru
Koperníkova sluneční soustava byla po tři sta let hypothesou, na niž bylo možno sázet sto tisíc, deset tisíc proti jedné, ale přece to byla jen hypothesa. Když však Leverrier na základě dat, daných touto soustavou, vypočítal nejenom, že musí existovat ještě jedna, dosud neznámá planeta, nýbrž i na kterém místě stojí na nebi, a když potom Galle tuto planetu skutečně nalezl, pak byla Koperníkova soustava dokázána“ (B, Engels, „Ludvík. Feuerbach a vyústění klasické německé filosofie“, Svoboda, 1949, str. 19, 20.)
Reakčné idey odporujúce poznateľnosti sveta
Lenin, vytýkaje Bogdanovovi, Bazarovovi, Juškevičovi a jiným Machovým stoupencům fideismus (reakční theorie, dávající přednost víře před vědou) a obhajuje známou materialistickou poučku, že naše vědecké poznatky o zákonitostech v přírodě jsou zcela jisté, že vědecké zákony jsou objektivní pravdou, praví:
„Soudobý fideismus naprosto nezavrhuje vědu; odmítá jen „upřílišněné nároky“ vědy, a to nárok na objektivní pravdu. Existuje-li objektivní pravda (jak soudí materialisté) a je-li přírodověda, obrážejíc vnější svět v „zkušenosti“ člověka, samojediná s to podávat nám objektivní pravdu, pak jakýkoli fideismus je absolutně vyvrácen.“ (Lenin, „Materialismus a empiriokriticismus,“ Družstvo Dílo, 1945, str. 94.)
Praktický význam pre činnosť komunistickej strany
Dále. Je-li svět poznatelný, jsou-li naše poznatky o zákonech vývoje přírody hodnověrné, mají-li význam objektivní pravdy, pak z toho vyplývá, že společenský život a vývoj společnosti jsou rovněž poznatelné a vědecká zjištění o zákonech vývoje společnosti jsou zjištění hodnověrná, že mají význam objektivních pravd.
Věda o dějinách společnosti, přes veškeru složitost jevů společenského života, může se tedy stát stejně exaktní vědou jako, řekněme, biologie, tedy vědou, schopnou používat vývojových zákonů společnosti při aplikaci na praxi.
Proletářská strana se tedy musí ve své praktické činnosti řídit nikoli nějakými náhodnými pohnutkami, nýbrž vývojovými zákony společnosti, konkrétními závěry z těchto zákonů. Socialismus se tedy ze snu o lepší budoucnosti lidstva přeměňuje ve vědu. Spojení vědy a praktické činnosti, spojení theorie a praxe, jejich jednota se tedy musí stát vodítkem proletářské strany.
Zdroje
- STALIN, Iosif Vissarionovič. O dialektickém a historickém materialismu. vyd. Malá knihovna marxismu-leninismu. Praha: Svoboda, 1952.