Glosy se většinou týkají jednoho užšího tématu, názoru, článku. Nebývá běžným zvykem vztahovat je k obecnějším otázkám. Přesto jsem se do tohoto úkolu pustil. Není jednoduchý, zvláště pro autora, který s psaním glos příliš zkušeností nemá, a musí se držet, aby ho ťukání do klávesnice nesvedlo k analýze. Takže mi držte palce.
Mám ve zvyku čerpat informace o současném dění z různých zdrojů, zejména internetových. Na sledování mainstreamu, jak se dnes pseudomoderně říká hlavním sdělovacím prostředkům, to chce mít žaludek. Jenže vím, že by s tímto prostředím člověk ztrácet kontakt neměl. Přeci jen mnohé vypovídá o vývoji a stavu vládnoucí moci, její propagandy, represe a vymývání mozků. Vedle různých zahraničních médií však dominantně sleduji alternativní portály z ČR. Přídavné jméno alternativní by se slušelo dát do uvozovek, navíc uvozovky u různých webů by byly jinak velké a výrazné. To by si však zasloužilo další vysvětlení, na které nyní není prostor.
Z alternativních médií čtu, sleduji a pravidelně poslouchám (např. podcasty a další multimédia) mimo řady jiných Deník Alarm. Dělám to proto, abych si vytvořil alespoň částečný přehled o větším počtu médií ze segmentu alternativní scény.
Při čtení všech alternativních webů, tedy i Alarmu si kladu otázky: Jak asi působí na běžné čtenáře? Ne na ty, z jejichž sociální třídy web pochází a na kterou cílí. Ale mimo tuto třídu? Jaké dojmy budí v třídním prostředí, ze kterého pocházím já? Rekapituluji si, jaké pocity jsem z webu měl, když jsem ho začal pravidelněji navštěvovat. Jaké otázky jsem si kladl? Pokud stránky sleduje někdo z mých soudruhů, přátel či blízkých, co na ně říkají oni?
Vydejme se tedy s proudem (nikoliv hlavním) a po hladině odpovědí na otázky týkající se v tomto případě Alarmu bez ambicí ponořit se hloub. Laskavý čtenář jistě v hlubinách této tůně (nebo stoky?) nalezne mnohé odpovědi sám.
Když jsem se s webem Alarmu seznámil více, věděl jsem, že je poměrně rozvětvený, tematicky i funkčně rozsáhlý. Stránky jsou pravidelně aktualizovány, publikují články z domova, světa a kultury, dále podcasty, překlady rozsáhlých textů z cizích jazyků, videa, informace o vlastních výstavách, dokonce svůj e-shop. Člověka se zkušenostmi z různých redakcí komunistických webů i tištěných periodik jako jsem já, to překvapí. Vždy jsme byli a i dnes v redakci Kominternet-Dialogu jsme závislí jen na svých prostředcích a omezeném čase zaměstnanců-proletářů, v obou případech opět závislých na vlastnících výrobních prostředků a kapitálu. Věděl jsem tedy, že „podnik“ vybavený jako Alarm, musí být velmi nákladný a ptal jsem se sám sebe, kde berou redaktoři čas na tak rozsáhlou tvorbu. Přečetl jsem si informaci, že Alarm podobně jako většina jiných podobných „alternativců“ (promiňte, zde jsem se již před napsáním uvozovek neudržel) mámí od svých čtenářů různé příspěvky. Pokud však máme věřit jejich alternativnosti, měli by cílit na vykořisťovanou a zbídačovanou většinu obyvatel. A ta, i kdyby se zapojila s nadšením hodným sběratelů na Karlův most či Národní divadlo, by takový spektákl se svými stále skrovnějšími prostředky prostě neuživila. Pokud by finance „veřejnosti stačily“, jak by to s alternativní a sociální orientací Alarmu asi bylo? Jaké sociální třídy a vrstvy by musel zastupovat? Zkuste si odpovědět sami.
Poté jsem se dozvěděl, že má Deník Alarm profesionální redakci. Fajn, otazníky se v mé hlavě jen rojily a údiv až s podezřením se vzájemně tloukly. Zvláště, když jsem z interních zdrojů slyšel informaci, že příjmy minimálně některých redaktorů výrazně převyšují průměrný příjem v ČR. Informací přibývalo. Na podzim loňského roku Deník Alarm oznámil, že se odděluje od kulturního čtrnáctideníku A2. Prý kvůli tomu, aby nebyl jako levicové (zde uvozovky opět vynechám, protože bych je musel dlouze vysvětlovat) médium obviňován z dotování granty od státu. Adresa stránek se změnila, dvojka však na webu Deníku Alarm stále figuruje a o propojenosti obou subjektů může pochybovat pouze malé dítě.
Příval podobných faktů však zdaleka nebyl vyčerpán. Množily se podcasty, různé projekty spojené například s rozsáhlými výjezdy členů redakce do regionů, s rozhovory, články o uměleckých aktivitách. Nakonec jsme se od usměvavých tváří, z nichž některé pózují v e-shopu s různými nikterak levnými cetkami Alarmu, dozvěděli, že zakládají také vydavatelství. To už je síla, říkáte si, co založí příště, celostátní televizi, nebo budou konkurovat seznamu.cz?
Střípky informací se k vám ze stránek i jinými kanály valí dál. Na Českém rozhlase slyšíte doporučení sledovat web Deníku Alarm jako věrohodného média. Na Českém rozhlase, hlásné troubě režimu, jedné z nejoficiálnějších mediálních žump hnijícího kapitalismu? Ano. Když si z některých podcastů Deníku Alarm poslechnete slova o spolupráci redakčních kolegů s Českou televizí, tvrzení o její zpravodajské spolehlivosti vedle např. BBC a CNN, přestáváte se divit. To však zdaleka není všechno. Jestliže v některých multimediálních projektech vidíte důkazy podpory Alarmu z grantů Evropské unie, na které jen tak někdo nedosáhne, pakliže čtete, že jiné podcasty podporuje sama polopolitická nezisková organizace Člověk v tísni (mající v řadě témat politické, zájmové zadání ze strany západního imperialismu) a Evropská komise, vzniká mozaika, kterou jste před pravidelným navštěvováním webu neznali. Poměrně časté příspěvky různých zaměstnanců vysokých škol a akademie věd na webu Deníku Alarm vás přesto překvapí, když znáte osudy Michala Macháčka, jenž kvůli přijetí vyznamenání od prezidenta Zemana musel Akademii věd ČR opustit a skončil jako zaměstnanec ZOO Praha, nebo Marka Hrubce, proti němuž se spustila mediální hysterie a zaměstnanecký lynč za jeho legální spolupráci s institucemi ČLR. A to bych ani jednoho z nich za alternativce rozhodně neoznačil. Ty, které bych tímto titulem poctil, totiž na vysoké školy nemohou, nebo na nich musí zcela držet ústa.
Původně jsem se chtěl redaktorů Deníku Alarm zeptat, jak a kde při své čas od času deklarované antikapitalističnosti a alternativnosti sehnali peníze na takové projekty. Že bychom se poučili. Dnes už to minimálně částečně vím. Zajímavé by bylo zjistit další zdroje jejich financování. Ne ze závisti, jak se běžně a trapně klišovitě v českých zemích typicky „argumentuje“, ale ze zájmu. Abychom věděli, čí zájmy Deník Alarm ve skutečnosti hájí, byť nejen uvedené mnohé naznačuje. Aby to věděli čtenáři a poctiví podporovatelé této skupiny, chcete-li subjektu, která se postupně přestává tajit svými ambicemi stát se významnou politickou silou. Do jaké míry alternativní, posuďte v kontextu napsaného, obsahu webu Alarmu, ale také vývoje posledních desítek let. Kapitál si vždy vytváří politické zálohy pro případ selhání jeho do té doby hlavních politických sil, připravuje a financuje své politické strany, hnutí, v poslední době oligarchové vstupují do politiky nejen v ČR osobně. Vzpomeňme Unii svobody, Věci veřejné, Stranu zelených, TOP 09, ANO, Úsvit přímé demokracie, STAN, SPD, Piráty a mnoho dalších podobných projektů kapitálu a jeho spojenců. Většina z nich selhala, jiné selhávají v přímém přenosu, další zákonitě dřív nebo později selžou. A kapitál neponechává nikdy nic náhodě…
Asi je minimálně částečně pochopitelné, proč jsem psal o alternativnosti v uvozovkách a proč považuji zjištěné skutečnosti za alarmující nejen proto, že médium nese týž název. Obojí spolu souvisí. A to jsem se ještě nerozepsal o obsahu webu Deníku Alarm…Snad někdy jindy, jestli naleznu chuť, čas, síly a inspiraci.
Jiří Charvát