Skip to content

Nejen odbory nesouhlasí s odvody peněz ze státních lesů

Státní podnik Lesy české republiky má v letošní roce odvést do státního rozpočtu 3,81 miliardy Kč. Naposledy odvedl 2,5 miliardy Kč v roce 2018. Ministerstvo zemědělství a potažmo vláda argumentují zvyšující se cenou dřeva (která také výrazně mimo jiné napomohla udržet podnik v loňském roce v černých číslech a letos rovněž přispívá k lepšímu hospodářskému výsledku, nicméně její růst se ve III. kvartálu zastavil a poklesl) a zvýšenou potřebou financí v důsledku války na Ukrajině.
Proti tomuto kroku se vymezily odborové organizace působící u LČR, které oprávněně upozorňují, že podnik má z minulých let značné deficity v oblasti investic , zejména stavebních. Odborové organizace také připomínají roky 2014–2017, kdy došlo k drastickému čerpání rezerv podniku, které vedlo až k nedostatku prostředků na jeho řádný chod. Rovněž přišly s názorem, že takovéto odvody jsou v rozporu s programovým prohlášením vlády, kde je napsáno, že peníze do státního rozpočtu se ze státního podniku tahat nemají. Tento názor sdílejí i koaliční Piráti.
S odvody také dlouhodobě nesouhlasí značná část odborné veřejnosti, mezi níž mnohdy panuje přesvědčení, že podobné kroky vedoucí k destabilizaci podniku mají veřejnost přesvědčit o neefektivitě státního vlastnictví a plíživě připravit privatizaci alespoň části LČR.
V době, kdy kůrovcová kalamita v našich lesích rozhodně ještě neskončila, přetrvává výrazný nedostatek srážek, nastává na řadě rozsáhlých lokalit nutnost obnovit lesní porosty na již odtěžených plochách. Tyto holiny jsou rozsáhlé a jejich obnova bude vyžadovat nemálo úsilí a finančních prostředků a již nyní je známo, že i v lesním hospodářství jdou náklady výrazně nahoru – např. lesní školkaři nedávno avizovali nárůst cen sadebního materiálu pro podzimní výsadbu o minimálně 15–20 % oproti jaru 2022. V době krize celého lesnického sektoru, kdy se otevřeně diskutuje i jeho celková úloha ve společnosti, je odčerpávání finančních prostředků z něj značně nezodpovědným krokem. Je to však běžný jev v zemi, kde kapitalistické vlády uvažují v horizontu maximálně 4 let a pod hesly Urvi, co můžeš a Po nás potopa…

 

Zvýšení podílu režijních honiteb – plácnutí do vody

 

U většiny honiteb v ČR bude na jaře příštího roku končit desetileté nájemní období. Státní podnik Lesy České republiky je držitelem 932 vlastních volných honiteb a bažantnic, z nichž v současnosti pronajímalo 832, ve své vlastní režii obhospodařovalo 100 honiteb, což je pouze 9 %. S blížícím se koncem nájemních smluv avizovali, že na další období chtějí podíl režijně obhospodařovaných honiteb zvednout na 25 %.
Ze dvou zásadních důvodů se jedná pouze o nic neřešící proklamaci. Prvním problémem je korupce v tomto státě, navíc v tomto oboru výrazně nadprůměrná. Nikdo nemůže očekávat, že do státní režie přejdou honitby silně přezvěřené, brzdící jakoukoliv obnovu lesů. K tomu přispívá i nastavený systém pronájmu honiteb, kdy prakticky jediným a rozhodujícím pronájmu je výše nájemného (logicky pak ani nový nájemce nehodlá platit horentní sumy za honitby s minimálními stavy zvěře). Tyto honitby zpravidla ovládají kapitalisté v napojení na různé politické strany, zájem o lov zvěře jakožto určitá forma snobismu se totiž prolíná všemi po listopadu vládnoucími stranami (v poslední době snad možná s výjimkou Pirátů – což je pochopitelné vzhledem k jejich zájmům a členské základně). Nemůžeme očekávat, že současná vláda jakkoliv zasáhne proti současnému klientelistickému systému, na kterém je sama životně závislá.
Druhým problémem je, že i oněch 25 % je v současnosti nedostatečné. Za optimální můžeme považovat pouze 100 %. Argumentaci, že by na to státní zaměstnanci nestačili, lze vyvrátit umožněním prodeje povolenek k lovu tak, jak je běžnou praxí v sousedních státech. I mezi soukromými vlastníky lesů a polí v poslední době nebývale sílí tlak na to, aby se snížila minimální výměra honiteb a oni mohli sami na vlastních pozemcích snížit nepřiměřené stavy zvěře. Myslivost není samostatným oborem vytrženým z kontextu krajiny. Naopak se jedná o nedílnou součást lesního, případně zemědělského hospodaření v krajině. Zejména nyní v době, kdy je potřeba zajistit obnovu kalamitou zničených lesů, je nutno začít se zvěří konečně racionálně hospodařit a snížit její stavy. Rozhodně se nejedná o nějakou genocidu zvěře, ale o snížení jejích stavů na optimum, kdy bude docházet na lesních porostech pouze k únosným škodám. V případě takového optima se dají výrazně snížit náklady na umělou obnovu lesů, jejich ochranu (oplocenky, repelenty proti zvěři apod.) a naopak zvýšit výrazně podíl přirozené obnovy a druhovou pestrost lesů, což je více než žádoucí.