V buržoazních debatách je prostituce často obklopena eufemistickými pojmy. Slyšíme mluvit o „sebeurčení“, „službě“ nebo dokonce o sexuální svobodě. Ti, kdo tyto pojmy slyší, by si mohli myslet, že se jedná o individuální životní styl, svobodnou volbu a sebe uvědomělou sexualitu přesahující prudérní morálku.
Toto zobrazení však zakrývá realitu. Prostituce v kapitalismu nemá nic společného s volnou láskou. Není to projev osvobozené sexuality, ale spíše projev společnosti, v níž se těla, intimita a blízkost stávají komoditami. Nejde o překonání buržoazní sexuální morálky, ale o kapitalistické a patriarchální zesílení řádu, v němž lze vše koupit a prodat.
Naše stanovisko proto musí být jasné: Nejsou to lidé v prostituci, kteří by měli být odsouzeni. Co je třeba odsoudit, je společnost, která plodí chudobu, závislost, násilí, nedostatek bydlení, nejistotu, závislost, vyloučení a beznaděj – a mění je v trh.
Žádné moralizování vůči postiženým
Každý, kdo mluví o prostituci, musí nejprve konstatovat: vina neleží na těch, kteří se v ní ocitli. Ženy, queer osoby, migranti a migrantky, lidé se závislostmi, osoby postižené chudobou nebo osoby bez bezpečného pobytu a pracovních příležitostí nesmí být zahanbovány, kriminalizovány ani morálně odsuzovány.
Mnozí z nich se rozhodují za podmínek, které mají jen málo společného se skutečnou svobodou. Ti, kteří nemají peníze na nájem, kteří jsou zadlužení, kteří zažívají násilí, kteří nemají bezpečné bydliště, kteří si nemohou najít práci, která jim zajistí životní minimum, kteří se stali závislými nebo kteří propadli všemi sociálními záchrannými sítěmi, nečiní svobodná rozhodnutí. Často si nevybírají mezi dobrými možnostmi, ale mezi hroznými nepříjemnostmi.
Právě proto je špatné stigmatizovat lidi v prostituci. Stejně tak je však špatné zamlčovat okolnosti, které je do této situace vedou. Solidarita s postiženými neznamená romantizovat prostituci. Solidarita znamená bojovat proti společenským příčinám, které lidi činí náchylnými k prostituci.
Sexuální práce(1) není volná láska
Volná láska znamená vztah mezi lidmi bez ekonomického nátlaku, bez závislosti, bez násilí, bez kupní smlouvy a bez vykořisťování. Předpokládá, že se lidé setkávají jako lidské bytosti – ne jako kupující a komodity, ne jako platící zákazníci a placená těla.
Prostituce je opakem. Sexualita zde není svobodně sdílena, ale kupována. Přístup k tělu jiné osoby je zprostředkován penězi. Nezáleží na vzájemné náklonnosti, touze za stejných podmínek, sdílené svobodě, ale na schopnosti platit.
Samozřejmě mohou existovat jednotlivci, kteří popisují svou situaci odlišně. Tyto individuální zkušenosti by neměly být popírány. Společenská analýza se však nemůže zastavit u individuálního případu. Musí rozpoznat strukturu: prostituce neexistuje odděleně od chudoby, genderové nerovnosti, patriarchální moci, migrace, násilí a kapitalistického vykořisťování.
Ti, kdo vykreslují prostituci jako volnou lásku, si pletou volbu pod nátlakem se svobodou. Pletou si přizpůsobení se potřebám se sebeurčením. Pletou si trh s osvobozením.(2)
Tělo jako komodita
Kapitalismus proměňuje vše v komoditu: práci, bydlení, zdraví, péči, vzdělání, volný čas – a také sexualitu. V prostituci se tato logika stává obzvláště brutálně viditelnou. Něco hluboce lidského se transformuje v placenou službu. Co by ve skutečnosti mohlo být vyjádřením intimity, touhy, důvěry a vztahu, se za kapitalistických podmínek stává obchodní transakcí.
Nejedná se o neutrální transakci mezi rovnými. Klient přichází s penězi. Osoba v prostituci často přichází s ekonomickými obtížemi, závislostí, strachem nebo nedostatkem alternativ. Tato nerovnost nezmizí jen proto, že je dohodnuta cena. Naopak: cena je přesně formou, ve které je tato nerovnost realizována.
Patriarchální struktury jsou kapitalismu vlastní
Prostituce není jen třídní otázkou, ale také genderovou otázkou.(3) Velká většina klientů jsou muži. Většina lidí v prostituci jsou ženy nebo osoby, které patriarchální mocenské struktury činí obzvláště zranitelnými. To není náhoda.
Po dlouhou dobu se s ženami v patriarchálních společnostech zacházelo, jako by musely být k dispozici pro ostatní: pro domácí práce, péči o děti, muže a jejich potřeby. Kapitalismus tuto podřízenost nezrušil. Nadále ji vykořisťuje. Ženy často vydělávají méně, vykonávají velké množství neplacené pečovatelské práce (4), v důsledku toho zůstávají ekonomicky závislejší a zároveň jsou sexualizovány. V prostituci se tato nerovnost mění v byznys.
To neznamená srovnávat každou jednotlivou situaci nebo redukovat každou dotčenou osobu na oběť. Znamená to však jasné pojmenování sociální povahy vztahu. Tam, kde si muži mohou koupit přístup k tělům, se nerovnost neodstraňuje, ale naopak posiluje.
Chudoba není svobodnou smluvní stranou
Buržoazní liberálové rádi mluví o souhlasu a smlouvě. Když se dva dospělí dohodnou, je věc vyřešena. Tento pohled je však slepý k mocenské dynamice. Smlouva mezi nerovnými lidmi není automaticky svobodná. Někdo, kdo souhlasí z nutnosti, nesouhlasí za podmínek skutečné svobody.
Dokonce i námezdní práce se v kapitalismu formálně jeví jako svobodná smlouva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Ve skutečnosti však musí dělnická třída prodávat svou pracovní sílu, protože jinak nemůže přežít. Tato formální svoboda maskuje materiální nátlak. Tento rozpor se projevuje zejména v prostituci. Buržoazní perspektiva vidí dohodu mezi dospělými a nazývá ji svobodou.
Ale člověk, který neví, jak zaplatí nájemné na příští měsíc, nečiní svobodné rozhodnutí. Žena formovaná násilím nebo závislostí nestojí jen autonomně na trhu. Někdo pod tlakem může říct ano – ale toto ano není totéž co svoboda.
Žádné romantizování vykořisťování
Je nezbytné zaujmout jasný postoj proti romantizaci prostituce. Ti, kdo vykreslují prostituci jako normální povolání, jako každé jiné, zastírají fakt, že ve skutečnosti je často spojována s násilím, nátlakem, strachem, zdravotními riziky, psychickým stresem, stigmatizací, závislostí na pasácích, nevěstincích, platformách nebo nejistými životními podmínkami.
Vykořisťování samozřejmě existuje i v jiných profesích. To ale neznamená, že prostituce je prostě práce jako každá jiná. Ve veškeré námezdní práci se prodává pracovní síla. V prostituci se samotný přístup k fyzické intimitě stává komoditou. Tento jedinečný aspekt nesmí být v jazyce trhu přehlížen.
V kapitalismu je vykořisťování často vykreslováno jako seberealizace: ti, kteří jsou k dispozici 24 hodin denně, jsou považováni za flexibilní. Ti, kteří potřebují více zaměstnání, jsou považováni za pracovité. Ti, kdo prodávají svá těla, jsou najednou vnímáni jako podnikatelé vlastních životů. To není osvobození, ale cynismus.
Proti represi a trivializaci
Musíme se vyhnout dvěma chybám. První chybou je morální odsouzení a represe vůči těm, kterých se to týká. Ti, kdo kriminalizují, vyhánějí nebo zostuzují lidi v prostituci, zhoršují jejich situaci. Činí je závislejšími, neviditelnějšími a zranitelnými.
Druhou chybou je liberální trivializace. Ti, kdo oslavují prostituci pouze jako individuální volbu, ignorují sociální podmínky, které tuto volbu vytvářejí. Chovají se, jako by skutečná svoboda mohla existovat na trhu, kde hraje roli také chudoba, násilí a patriarchální moc.
Je třeba třetí perspektivy: ochrana a práva pro dotčené, možnosti bezpečného odchodu, bydlení, zdravotní péče, právo na pobyt, sociální zabezpečení, skutečné alternativy k práci a životu, ochrana před násilím a důsledné kroky proti kuplířství, obchodování s lidmi a organizovanému vykořisťování.
Osvobození znamená více než svobodu volby
Buržoazní feminismus často redukuje svobodu na individuální volbu. Pokud člověk něco dělá „dobrovolně“, jakákoli kritika této situace je považována za paternalismus. Svoboda však není schopnost volit mezi chudobou a prostitucí. Svoboda neznamená být do této situace v první řadě nucen.
Svoboda znamená společnost, ve které nikdo nemusí prodávat své tělo, aby zaplatil nájem, splatil dluhy, financoval drogy, unikl násilí nebo přežil. Dokud jsou lidé k dispozici z nutnosti, neexistuje nic jako svoboda.
Boj proti prostituci tedy není bojem proti lidem v prostituci. Je to boj proti podmínkám, které z lidí dělají zboží: proti chudobě, patriarchálnímu násilí, vykořisťování, bezdomovectví, rasismu, nejistotě bydliště, závislosti a kapitalistickému řádu, který transformuje i intimitu v obchodní transakci.
Poznámky:
(1) Naše redakce by spíše dala přednost vyjádření „účast na trhu se sexem“. Souhlasíme s Marxovou definicí práce, která je vědomým a účelným proces mezi člověkem a přírodou, v němž člověk svou vlastní činností řídí a kontroluje výměnu látek se svým okolím. V kapitalismu dochází k odcizení práce, protože pracující často nevykonává práci prospěšnou celku, nýbrž kapitalistickému zisku; výsledky takové práce si přivlastňuje kapitalista. Tudíž podle Marxovy definice prostituce není prací ani produktivní činností v klasickém ekonomickém smyslu, ale je specifickou formu směny, kdy zbožím je lidské tělo, a extrémní projev odcizení a vyvlastnění (kdy je tělo směnou za peníze v podstatě zcizeno někým jiným na určitou dobu). Dokumentuje hloubku základního rozporu kapitalismu.
(2) Doplňme, že většina voleb (ve smyslu výběru, ale také voleb coby instituce) v kapitalismu jsou volbami pod nátlakem. Nejedná se o svobodná rozhodnutí, ale rozhodnutí činěná pod primárně ekonomickým tlakem, ale také sociálním a třídním tlakem, pod tlakem různých konvencí, tradic apod.
(3) Naše redakce by spíše dala přednost vyjádření „ale je také vyjádřením nerovností mezi pohlavími, které vznikly a vyvinuly se v třídních, vykořisťovatelských a utlačovatelských řádech.“
(4) Souhlasíme, že péče o děti, o staré členy rodiny apod. je prací, ale pouze ve svobodné, socialistické společnosti, protože přesně odpovídá Marxově definici práce. V kapitalismu se však jedná o „nepráci“, protože je neplacená, jinými slovy netvoří přímo zboží, nepodílí se přímo na generování zisku, na tvorbě kapitalistou přivlastnitelné nadhodnoty. Vzhledem k tomu, že tato práce neprodukuje bezprostředně nadhodnotu, tedy zisk, naopak často vylučuje ženy ze zaměstnání, kde by nadhodnota byla tvořena a následně přivlastňována kapitalistou, byla by monetizována, staví ženy do pozice, že tyto pečovatelské činnosti jsou považovány za luxus pro ženy tyto práce vykonávající; žena pečující o děti a domácnost v kapitalistickém slova smyslu „zahálí“. Proto ženy samoživitelky, nebo ženy s malými dětmi, nemocnými členy rodiny žijí často v nedostatku nebo jsou plně závislé na ostatních členech rodiny. V socialistické společnosti by měl být každý její člen zajištěn, když vykonává společensky prospěšnou činnost, právě např. pečuje o děti, nemocné, hendikepované, seniory atd.
Zdroj: https://zeitungderarbeit.at/klassenkampf/frauen/sex-geld-und-gewalt-prostitution-im-kapitalismus/
Vybrala, přeložila a upravila redakce KPKV