(Freiheitliche Partei Österreichs – Strana svobodných, pozn. red.) Harald Vilimsky, se ve
Štrasburku sešli politici z FPÖ, dalších evropských pravicových stran a Netanjahuovy strany
Likud. FPÖ tak opět demonstrovala svůj proizraelský a prosionistický postoj. Izraelský
ministr zahraničí Gideon Sa’ar poděkoval Herbertu Kicklovi za pořádání setkání.
Vídeň. Harald Vilimsky označil konferenci, která se ve středu konala ve Štrasburku, za „normalizaci vztahů mezi Izraelem a FPÖ“. Předseda FPÖ Herbert Kickl se setkání osobně zúčastnil a pronesl projev. Z Izraele přišla velká chvála: Sa’ar ve svém prohlášení k „X“ napsal o „faktuálním, otevřeném a konstruktivním dialogu“. Izraelská ministryně dopravy Miri Regevová hovořila o „pozitivním vývoji“.
Proizraelský postoj FPÖ není nic nového. V posledních letech strana opakovaně zaujala jasný postoj ve prospěch Izraele. Vilimsky loni cestoval do Izraele a osobně ho tam přijal hledaný válečný zločinec a premiér Benjamin Netanjahu. Ideologicky je spojenectví ospravedlněno společným bojem proti „islamismu a antisemitismu“. V boji proti údajné „islamizaci“ obě strany spojují síly. Cesty se zúčastnili i francouzští a španělští zástupci skupiny Evropského parlamentu „Patrioti pro Evropu“, do které FPÖ také patří. FPÖ tak odhaluje svou pravou tvář. Svým postojem k Izraeli a jeho vládě se „protiestablishmentová strana“ staví do linie s ÖVP (Rakouská lidová strana – pozn. red.), SPÖ (Sociálně demokratická strana Rakouska – pozn. red.), Zelenými a NEOS (strana Nové Rakousko a Liberální fórum). Všichni projevují solidaritu se státem, který na Blízkém východě vede jednu válku za druhou a páchá genocidu v Palestině.
FPÖ na straně americké agrese
V tiskové zprávě parlamentní skupiny Strany svobody ohledně Vilimského cesty do Izraele v loňském roce je také jednoznačně vítána role USA v regionu. Vzhledem k probíhající imperialistické válce, kterou od února USA a Izrael vedou proti Íránu, odhaluje FPÖ své pokrytectví ohledně rakouské neutrality. Letadla amerického letectva od začátku války několikrát přeletěla rakouský vzdušný prostor. V samotném Íránu se americké síly již dopustily několika válečných zločinů. Při útoku na dívčí školu ve městě Minab v dubnu bylo zavražděno přibližně 160 studentek.
Kromě ničení Gazy a zrychleného rozšiřování nelegálních osad na Západním břehu Jordánu Izrael sleduje své expanzivní ambice také v Libanonu a Sýrii. Od začátku války rozpoutané proti Íránu vede Izrael nemilosrdnou válku proti obyvatelstvu Libanonu, v níž bylo izraelským ostřelováním zabito přibližně 3 000 lidí a přes milion bylo vysídleno. V roce 2024 zahájil Izrael rozsáhlou ofenzívu v jižním Libanonu. Izraelská armáda porušila následně vyjednané příměří více než 10 000krát. Kromě toho Izrael od roku 1967 anektuje území v syrských Golanských výšinách, oblast, která byla rozšířena v prosinci 2024.
Od Herzla ke Kicklovi
Myšlenku evropské „předsunuté základny“ na Blízkém východě prosazoval již Theodor Herzl, zakladatel sionismu. Snažil se získat si přízeň evropských koloniálních mocností, aby získal jejich podporu pro projekt židovského osídlení. Židy vnímal jako „nositele západní kultury“, kteří měli na Orient přinést „vytříbené zvyky Západu“. Když Vilimsky popisuje Izrael jako „baštu“ proti „islamismu“, hraje roli stejný vzorec. V boji o geopolitický vliv, trhy, suroviny a energetické trasy se evropské státy spoléhají na úzké spojenectví s Izraelem, aby prosazovaly své kapitalistické zájmy v regionu.
V této souvislosti se opakovaně používá módní slovo „importovaný antisemitismus“, termín, který v Rakousku zavedl především bývalý kancléř Sebastian Kurz z Rakouské lidové strany (ÖVP). Antisemitismus je tak koncipován jako problém migrace, místo aby se uznaly jeho kořeny v buržoazní společnosti.
Antisemitismus jako zbraň
Spojení s Izraelem musí být také ideologicky zajištěno. Tomuto účelu slouží mimo jiné definice antisemitismu Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (IHRA), kterou v plném rozsahu přijala Rakouská strana svobody (FPÖ) na konferenci ve Štrasburku. Definice IHRA je nechvalně známá, protože zahrnuje i tzv. „antisemitismus související s Izraelem“. Z jedenácti příkladů připojených k definici se sedm zabývá kritikou státu Izrael. Vzhledem ke své nepřesné formulaci se definice často používá k hanobení kritiky izraelské okupace a politiky apartheidu jako antisemitské.
Na definici IHRA odkazuje i „Strategie proti antisemitismu 2.0“ současné rakouské vlády. Řada odborníků však tuto definici odmítá. „Jeruzalémská deklarace o antisemitismu“, kterou v roce 2021 přijalo 210 profesorů judaistiky, holocaustu, izraelsko-palestinských studií a blízkovýchodních studií, se například pokouší jasně rozlišovat mezi kritikou Izraele a skutečným antisemitismem.
Zdroj: https://zeitungderarbeit.at/politik/fpoe-an-der-seite-israels-und-des-zionismus/
Vybrala, přeložila a poznámkami opatřila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu