33 let „svobody a demokracie“
17. listopadu 2022 uplynulo 83 let od nacistické represe proti českým studentům, po které následovalo uzavření českých vysokých škol, a také 33 let od potlačení studentské demonstrace v Praze na Národní třídě, které se stalo rozbuškou k dovršení kontrarevolučních procesů v ČSSR a k předání moci Komunistickou stranou Československa Občanskému fóru a Veřejnosti proti násilí a dalším silám, jež záhy provedly obnovu kapitalistického hospodářství a zapojení Československa na západní stranu barikády světového imperialismu.
S odstupem let je stále zřejmější a i mnoho zastánců kapitalismu uznává skutečnost, že k nenásilnému předání moci nedošlo v důsledku spontánního lidového povstání pramenícího z masové nespokojenosti s politickým režimem v ČSSR, o čemž svědčí zcela nepatrný rozsah a dosah protirežimních aktivit. To ilustruje například skutečnost, že v posledních volbách před převratem bylo v roce 1986 při účasti 99,39 % voličů (která nebyla povinná) odevzdáno 99,94 % pro jednotnou kandidátku Národní fronty.
S ohledem na rozsah Panoramy lze stručně uvést, že rozehnání studentské manifestace jako roznětka převratu na přelomu let 1989 a 1990 bylo iniciováno částí Státní bezpečnosti v souladu se záměry likvidátorského sovětského vedení ve snaze o odstavení od moci stávajícího československého stranického a státního vedení. Smutným dokladem stavu tehdejšího vedení jsou zveřejněné stenografické záznamy z posledních jednání původního ÚV KSČ 24. a 26. 11. 1989, poklidná rezignace generálního tajemníka ÚV KSČ a brzy poté i prezidenta republiky a jmenování „vlády národního porozumění“ v čele s dlouholetým funkcionářem KSČ a předlistopadovým ministrem pro legislativu Marianem Čalfou, který již v lednu 1990 vystoupil z KSČ, věnoval se advokacii a stal se bohatým akcionářem a členem vedení nebo dozorčích rad několika předních průmyslových a finančních korporací a nesmírně movitým občanem, zkrátka ukázkovým příkladem přerodu „komunistického“ funkcionáře v kapitalistu.
Všeobecně je známo, že volba Václava Havla prezidentem ČSSR 29. 12. 1989 byla jednomyslná, tedy hlasovali pro něj i všichni poslanci za KSČ. Součástí bezpodmínečné kapitulace KSČ byl její mimořádný sjezd 20. – 21. 12. 1989, který si omluvou „za veškerá příkoří“ notoval s nově nastolenou politickou linií státu a ani náznakem se nepostavil obnově kapitalismu. I proto dopadla KSČ a její následnické strany tak, že poslední volební výsledek KSČM do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR činil v roce 2021 3,60 % hlasů a KSS obdržela do Slovenské národní rady v roce 2016 0,62 % a o čtyři roky později již nekandidovala vůbec. Strany považující se za komunistické tak již nejsou v bývalém Československu parlamentně zastoupeny, ale s ohledem na jejich charakter v posledních dekádách by jejich další parlamentní angažmá beztak nic k lepšímu nezměnilo.
Vlivem neschopnosti a oportunismu formálních komunistických stran je komunistické hnutí v bývalém Československu na dně i přesto, že počet občanů nespokojených s polistopadovým vývojem narůstá. Dle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění vnímalo v roce 2019 předlistopadový režim negativně jen 55 % v Česku (což je po třech dekádách vyhrocené antikomunistické propagandy překvapivě nízké číslo) a na Slovensku jen 33 %. Jednoznačně kladný nebo spíše kladný postoj k „něžné revoluci“ vyjádřilo v letošním listopadovém průzkumu bratislavského Institutu pro veřejné otázky jen 48 % dotázaných. Letošní listopadový průzkum agentury AKO pro televizi JOJ uvádí, že 28,9 % dotázaných Slováků by chtělo žít „v komunistickém režimu před rokem 1989“, zatímco 56,5 % nikoli a ostatní nevěděli nebo nechtěli odpovědět.
V anketě zpravodajského portálu Novinky.cz, který rozhodně není platformou kritiků dnešních poměrů, hlasovalo 17. listopadu odpoledne z více než 31 tisíc uživatelů 39,6 %, že by opět chtěli žít v socialismu.
K výročím let 1939 a 1989 je jako každoročně i letos pořádána celá řada veřejných shromáždění, tentokrát s ohledem na prohlubující se hospodářskou krizi a pokračující válku na Ukrajině i akcí podstatně kritičtějších k panujícímu režimu, než bylo v období po roce 1989 obvyklé. Bohužel protirežimně prezentované akce pořádají především pochybné síly podléhající konspiračním teoriím a šovinismu a část z nich otevřeně podporuje ruský imperialismus. Trosky komunistického a dělnického hnutí nejsou schopny v bývalém Československu uspořádat významnější pokrokovou veřejnou akci, nejen u příležitosti 17. listopadu.
Pokrokoví lidé si připomínají výročí převratu před 33 lety se smíšenými pocity, s vědomím odtržení tehdejšího stranického a státního vedení od lidu, rozsáhlé byrokratizace a korupce, které nedávaly naději na revoluční obrodu vládnoucí strany a vývoj ke skutečnému socialismu jako skutečné vládě lidu, na druhou stranu s vědomím hrozivých následků obnovy kapitalismu a zapojení Československa do imperialistického systému, k jejichž popsání by bylo zapotřebí celých knih a k jejich nápravě nic menšího než socialistická revoluce, poučená však o chyby „předlistopadového režimu“.
Kandidáti na prezidenta a obžaloba za Katyni
Do voleb prezidenta České republiky, které se uskuteční 13. – 14. ledna a v případném druhém kole 27. – 28. ledna 2023, je aktuálně přihlášeno 21 kandidátů, přičemž pět přihlášek dle Ministerstva vnitra obsahuje „zjevné nedostatky“.
Komunistická strana Čech a Moravy utrpěla další ze série porážek, když její kandidát dr. Josef Skála, propagovaný jako „kandidát českých vlastenců“, nezískal potřebných 50 tisíc podpisů, a tedy nepodal přihlášku.
S ohledem na podanou kandidaturu vůdce hnutí ANO Andreje Babiše a jeho předpokládané velké šanci pro postup do druhého kola voleb lze očekávat od KSČM a dalších pseudokomunistů druhou vlnu podpory zločinnému a trestně stíhanému protilidovému oligarchovi, typickému symbolu renegátství, bývalému členovi KSČ a agentu Státní bezpečnosti, jenž se stal miliardářem v pochybné „privatizaci“.
Žádný otevřeně antikapitalistický kandidát na prezidenta republiky opět není k dispozici, ale nekandidováním Josefa Skály s ohledem na jeho spojení s nacionalistickou a konzervativní scénou pokrokoví lidé nic neztrácejí.
Záhy po zveřejnění informace o tom, že Josef Skála nesehnal dostatek podpisů pro kandidaturu, zveřejnily režimní sdělovací prostředky, že neúspěšný kandidát čelí společně se dvěma dalšími fyzickými osobami (jejichž jména nebyla uvedena) a jednou právnickou osobou (spolek „Svobodné rádio“) obžalobě za „přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“ v souvislosti s jejich tvrzením, že masové vraždy 22 tisíc polských zajatců v Katyni, dle současného oficiálního výkladu provedené v roce 1940 sovětským Lidovým komisariátem vnitřních věcí (NKVD), provedli ve skutečnosti němečtí nacističtí okupanti (což bylo oficiální verzí ze strany SSSR a jeho spojenců až do roku 1990). Za uvedený přečin hrozí fyzickým osobám až tři roky vězení. Obvodní soud pro Prahu 7 již uložil obžalované trojici osmiměsíční podmíněné tresty a spolku peněžitý trest ve výši 30 000 Kč, všichni ale proti příkazu podali odpor.
Žaloba by neměla mít šanci na úspěch, protože Skála a další obhajovatelé původní sovětské verze masakru ani nepopírají, ani neschvalují uvedené masové vraždění, pouze zpochybňují viníka uváděného současným oficiálním výkladem.
V případě úspěchu obžaloby by soudní proces byl vážným precedentem pro potlačování svobody slova. I v opačném případě však posiluje antikomunistické tažení a obavy odpůrců stávajícího politického režimu a antikapitalistů, kteří se právem obávají soudních procesů a s nimi spojených trestněprávních následků, ale například i ztráty zaměstnání, což nijak nesouzní s proklamovanou „svobodou a demokracií“.
Raketa z války na Ukrajině zasáhla Polsko
Večer 15. listopadu zasáhla polské území nedaleko hranic s Ukrajinou raketa ruské výroby, přičemž zemřeli dva lidé. Polská moc i přes své vyhroceně protiruské postoje, datované dávno před vypuknutí války na Ukrajině, neoznačila za viníka odpálení rakety Rusko a hovořila pouze o odpovědnosti Ruska za válku, v důsledku které došlo i k uvedenému incidentu.
Rusko označilo raketu za ukrajinskou, Ukrajina nejprve za ruskou, ale později přestala na tomto rozhodném stanovisku trvat a uvedla, že ukrajinští představitelé se zúčastní vyšetřování na místě dopadu v Polsku. Představitelé USA a NATO a následně i Polska uvedli, že raketu pravděpodobně vypálila ukrajinská protivzdušná obrana a nešlo o úmyslný útok na Polsko. 17. listopadu uvedl vedoucí polského Úřadu pro mezinárodní politiku, že pro tuto verzi „existuje mnoho důkazů“. V této souvislosti již se hovoří o nezbytnosti posílení východního křídla NATO.
Ačkoli byla další konfrontace s Ruskem na základě tohoto incidentu pozoruhodně rychle zažehnána, zdá se, že třetí světová válka nikdy nebyla blíže za dveřmi.
Ruský režim odhlasován jako teroristický
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR odhlasovala 15. listopadu 129 hlasy ze 156 přítomných poslanců usnesení, které mj. „označuje v souladu s rezolucí Parlamentního shromáždění Rady Evropy současný ruský režim za teroristický“. Proti hlasovalo 14 poslanců strany „Svoboda a přímá demokracie“, část dalších zejména z hnutí ANO se zdržela hlasování či nebyla přihlášena.
Povahu jakéhokoli státu a režimu samozřejmě nelze definovat, natož změnit, hlasováním. Faktem zůstává, že kromě proklamací nemá český stát odvahu k ráznějším krokům proti Rusku, které mimo jiné stále má v Česku velvyslance, na rozdíl od Ukrajiny, kterou již od srpna zastupuje pouze chargé d’affaires ad interim.
I když rozhodné odsouzení ruské imperialistické agrese je zcela namístě, nelze očekávat, že by Poslanecká sněmovna ani jiné státní orgány podobně odsuzovaly všechny pachatele imperialistických agresí, tedy že by všem agresorům a válečným štváčům měřily stejným metrem.
Oběti války na Ukrajině
Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva ověřil celkem 6 557 civilních úmrtí během ruské invaze na Ukrajinu k 13. listopadu 2022. Z toho bylo 408 dětí. Dále bylo hlášeno 10 074 zraněných. Úřad však upřesnil, že skutečná čísla mohou být vyšší.
10. listopadu uvedl armádní generál USA Mark Milley, předseda Sboru náčelníků štábů, že pravděpodobný počet zabitých a zraněných ruských vojáků ve válce na Ukrajině činí více než 100 tisíc a ztráty ukrajinské strany jsou podobné.
Summit G20
15. – 16. listopadu se na indonéském ostrově Bali uskutečnil summit 19 největších ekonomik světa a jednotného trhu Evropské unie „G20“. Závěrečná deklarace mj. uvádí: „Zažili jsme devastaci způsobenou pandemií Covid-19 a další výzvy včetně změny klimatu, která způsobila hospodářský pokles, zvýšenou chudobu, zpomalila globální oživení a bránila dosažení cílů udržitelného rozvoje. (…) V letošním roce jsme byli také svědky toho, že válka na Ukrajině dále nepříznivě ovlivnila globální ekonomiku. (…) Většina členů důrazně odsoudila válku na Ukrajině a zdůraznila, že způsobuje nesmírné lidské utrpení a zhoršuje stávající nestabilitu globální ekonomiky – omezuje růst, zvyšuje inflaci, narušuje dodavatelské řetězce, zvyšuje energetickou a potravinovou nejistotu a zvyšuje riziko finanční nestability. Zazněly i jiné názory a různá hodnocení situace a sankcí. Uznáváme, že G20 není fórem pro řešení bezpečnostních problémů, a uznáváme, že bezpečnostní problémy mohou mít významné důsledky pro globální ekonomiku. (…)
Mírové řešení konfliktů, úsilí o řešení krizí, jakož i diplomacie a dialog jsou životně důležité. Dnešní doba nesmí být válečná. (…)
Zavazujeme se chránit ty nejzranitelnější před hladem pomocí všech dostupných nástrojů k řešení celosvětové potravinové krize. (…)
Opakujeme náš závazek dosáhnout globálních čistých nulových emisí skleníkových plynů/uhlíkové neutrality přibližně do poloviny století…
Uznáváme naléhavou potřebu posílit politiky a mobilizovat finanční prostředky ze všech zdrojů předvídatelným, přiměřeným a včasným způsobem k řešení změny klimatu, ztráty biologické rozmanitosti a zhoršování životního prostředí, včetně výrazně rostoucí podpory pro rozvojové země.“
Celá rozsáhlá deklarace o 52 článcích zní velmi vznešeně, ale podobných mezinárodních jednání a deklarací byla již přijata celá řada a imperialistické války, potravinové krize a devastace životního prostředí stále pokračují a ještě se prohlubují a z povahy imperialismu tomu bohužel nemůže být jinak.
U příležitosti summitu se poprvé setkali čínský prezident Si Ťin-pching s prezidentem USA Joem Bidenem. Zpráva tisková agentury Nová Čína (Sin-chua) 14. 11. uvedla, že „oba prezidenti se shodli, že jejich příslušné diplomatické týmy by měly udržovat strategickou komunikaci a provádět pravidelné konzultace; jejich finanční týmy budou pokračovat v dialogu a koordinaci o makroekonomických politikách, hospodářských vazbách a obchodu a obě země budou společně pracovat na úspěchu 27. konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Dosáhli také společné dohody o vedení dialogu a spolupráce v oblasti veřejného zdraví, zemědělství a zajišťování potravin a dohodli se na dobrém využití společné pracovní skupiny mezi Čínou a USA k podpoře řešení dalších problémů. (…)
K ukrajinské krizi Si Ťin-pching poukázal na to, že Čína je velmi znepokojena současnou situací na Ukrajině. (…) Za prvé, konflikty a války nepřinášejí vítěze; za druhé, na složitý problém neexistuje jednoduché řešení; a za třetí, je třeba se vyhnout konfrontaci mezi hlavními zeměmi.
Si řekl, že Čína po celou dobu stála na straně míru a bude nadále podporovat mírová jednání. Čína podporuje a těší se na obnovení mírových rozhovorů mezi Ruskem a Ukrajinou a doufá, že Spojené státy, NATO a Evropská unie povedou s Ruskem komplexní dialogy.
Oba prezidenti vnímali své setkání jako hloubkové, upřímné a konstruktivní. (…)
Oba prezidenti se dohodli, že budou udržovat pravidelný kontakt.“
Rusko bylo na jednání G20 zastoupeno ministrem zahraničních věcí Sergejem Lavrovem. Indonéský prezident Joko Widodo zdůraznil neutralitu summitu a odmítl výzvy k vyloučení Ruska. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se zúčastnil jako host prostřednictvím videokonference a odmítl ruské návrhy na „nezúčastněný“ status Ukrajiny. Z účastnických zemí kromě Ruska také Čína, Indie a Jihoafrická republika nehlasovaly v OSN pro rezoluce odsuzující ruskou invazi na Ukrajině a anexi části ukrajinského území. Další čtyři země – Argentina, Indonésie, Turecko a Saúdská Arábie – sice pro odsouzení ruského postupu hlasovaly, ale neuvalily na Rusko sankce. Více či méně smířlivý postoj k Rusku tak zaujalo 8 z 20 účastnických subjektů. Názorně to dokazuje rozdělení imperialistického světa, ve kterém bohužel už po dlouhé desítky let chybí tábor skutečného socialismu a míru.
Protesty proti tureckým válečným zločinům v Sýrii
Tisíce lidí vyšly do ulic severosýrského Kámišlí, aby protestovaly proti tomu, že Turecko používá chemické zbraně při operacích proti Straně kurdských pracujících (PKK).
Demonstranti odsoudili nevybíravé používání mezinárodně zakázaných zbraní tureckými silami v převážně kurdských oblastech v severní Sýrii a Iráku. Dav se shromáždil pod heslem: „Vůlí lidu a partyzánů porazíme chemické zbraně, okupaci a zradu!“
Kurdská tisková agentura ANF uvádí, že Turecko za posledních šest měsíců použilo nelegální bomby a chemické zbraně proti kurdským partyzánům více než 2476krát, což je explozivní nárůst oproti 367 útokům hlášeným v roce 2021. Turecko obvinění popírá a mezinárodní společenství nadále ignoruje výzvu PKK, aby incidenty, které zdokumentovala, byly vyšetřeny.
Stávky desetitisíců pracovníků Kalifornské univerzity
48 000 pracovníků systému Kalifornské univerzity pokračuje ve své neomezené stávce, dosud největší univerzitní stávce v historii USA.
Jejich požadavky zahrnují zvýšení mezd a spravedlivé smlouvy pro všechny pracovníky, kteří zajišťují chod této univerzity.
Postdoktorandští a akademičtí výzkumníci, lektoři, postgraduální studenti-instruktoři a asistenti jsou mezi těmi, kteří stávkují po celém státě Kalifornie. Mezi jejich požadavky patří: zvýšení platů, spravedlivé smlouvy, náhrady za péči o děti, ochrana pracovních míst, lepší ubytování pro osoby se zdravotním postižením, jakož i rozšíření zdravotní péče a placené volno.
Stávka byla vyvolána tím, že univerzita během vyjednávání porušila pracovní právo, vybrala si určité skupiny pracovníků k vyjednávání a ignorovala kolektivní vyjednávání.
Vraždění Palestinců stále zesiluje
Rok 2022 je již nyní pro Palestince jedním z nejsmrtelnějších období posledních let. Hrozí, že alarmující počty palestinských úmrtí budou dále eskalovat zvolením izraelské nejextrémněji pravicové vlády všech dob.
Organizace spojených národů uvádí, že od začátku roku 2022 bylo zabito 138 Palestinců a počet Palestinců zabitých na Západním břehu Jordánu byl nejvyšší od roku 2005, kdy tam OSN začala sledovat oběti. 82 % všech Palestinců zabitých izraelskými silami letos zemřelo na Západním břehu Jordánu.
Od ledna tohoto roku bylo izraelskými okupačními silami na Západním břehu Jordánu zabito 32 nezletilých.
Íránská strana Túde proti pokračujícím represím
Íránská opoziční a exilová strana Túde (anglicky Tudeh) ve svém prohlášení z 3. 11., zveřejněném 15. 11. na serveru „Solidnet“, odsuzuje brutální potlačování lidových pokojných protestů proti zločinnému teokratickému režimu. Konstatuje, že mluvčí vládnoucí diktatury v posledních dnech oznámili, že byla vznesena obžaloba pro prvních 1000 zadržených demonstrantů a že jejich procesy budou brzy zahájeny u „revolučních soudů“. Podle různých zpráv bylo během nedávných lidových protestů po celém Íránu zatčeno kolem 14 000 lidí, kteří ve věznicích a vazebních střediscích režimu čelí akutnímu nátlaku, přičemž rostou obavy o jejich bezpečnost a životy.
Rozsáhlé spontánní demonstrace proti zločinům teokratického režimu zdůraznily požadavky lidu na svobodu a osvobození z řetězů středověké diktatury.
V oblasti Teheránu bylo obviněno 315 nedávných demonstrantů za „shromažďování a tajné dohody s úmyslem jednání proti bezpečnosti země“, „propagační činnost proti systému“ a „narušování veřejného pořádku“. Dva členové Syndikátu řidičů autobusů byli v nepřítomnosti odsouzeni k šesti letům vězení a dvouletému zákazu života v Teheránu a sousedních provinciích, zákazu veškeré činnosti ve virtuálních sítích, zákazu členství v politických stranách a zákazu opustit zemi. Členové Íránských učitelských odborových sdružení byli odsouzeni v jednom případě na 5 let a šest měsíců, ve druhém na 5 let a ve třetím případě na 4 roky a 6 měsíců.
Prohlášení dodává, že současně s rozsáhlým zatýkáním a stíháním jsme svědky krvavých a násilných represí a nelidských činů, které provádějí speciální jednotky policejních sil, režimní milice, stejně jako agenti v civilu a provokatéři proti bezbranným lidem v ulicích a akademických areálech.
Odvážný boj lidu trvá již dva měsíce po vraždě Mahsá Amíníové tzv. „mravnostní policií“. Strana Túde požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech vězněných za jejich politickou, odborovou nebo názorovou činnost, k rozšíření mezinárodní solidarity, k ukončení násilného potlačování protestů, k vytvoření vyšetřovacího výboru pod záštitou a dohledem Rady OSN pro lidská práva a k přípravě a organizaci dělnických stávek a nakonec rozhodující generální stávky.
Protesty u příležitosti klimatického summitu v Egyptě
Navzdory přísným omezením pořádají aktivisté z globálního Jihu pokračující protesty na summitu COP27 (Konferenci OSN o změně klimatu 2022) v egyptském Šarm aš‑Šajchu. Požadují rychlejší opatření proti klimatickým změnám, protože přírodní katastrofy způsobují, že lidé „na globálním Jihu budou umírat každou sekundu“.
Demonstranti také zdůrazňují naléhavou potřebu klimatické spravedlnosti a reparací, často označovaných jako „fondy ztrát a škod“.
„Všechna existující řešení vyžadují změny ve společenském měřítku, kterým kapitál odporuje. Koneckonců vyžadují veřejné investice ve prospěch společnosti, a ne soukromé zisky. Kapitál upřednostňuje krátkodobé soukromé zisky před dlouhodobými sociálními výhodami. (…)
Rozpor v jádru globálního oteplování je soukromá chamtivost nad sociálními potřebami a kdo bude financovat přechod od uhlí: chudí nebo bohatí,“ uvedl indický vědec Prabir Purkayastha na portálu Peoples Dispatch (český překlad celého textu přináší Levá perspektiva).
Nizozemský soud odsoudil viníky sestřelení letu MH17
Nizozemský soud 17. listopadu odsoudil k doživotním trestům tři viníky sestřelení letu MH17 17. 7. 2014 nad Donbasem, při kterém zahynulo všech 298 lidí na palubě. Soudní proces se konal v Nizozemsku z toho důvodu, že většina obětí byla jeho občany.
Dva odsouzení jsou občany Ruské federace, třetí je občanem Ukrajiny, ale během tragédie sloužící takzvaným separatistům (fakticky spíše iredentistům). Odsouzení mají také pozůstalým zaplatit asi 16 milionů EUR. Pravděpodobně pobývají v Rusku a neočekává se, že by je Rusko vydalo.
Rozhodnutí soudu potvrzuje zjištění mezinárodních vyšetřovatelů. Rusko výrok soudu odsoudilo jako provedený „na politickou objednávku“. Ať byl skutečným viníkem kdokoli, vynesený rozsudek déle než osm let po tragédii je zarážející. Hlavním viníkem v každém případě je imperialismus a jeho válka.
Zdroje:
ČTK / Novinky.cz
Wikipedia.org / Wikipedie.cz
Agentura AP (Associated Press)
Al Jazeera
Sin-chua (Xinhua; Tisková agentura Nová Čína)
Telegram – Redfish
Solidnet
Peoples Dispatch
Levá perspektiva
Připravila redakce KOMINTERNet-Dialogu.
Uzávěrka 17. 11. 2022 ve 20:00.