Kádry rozhodují vše. Netýká se to ani pseudolevicového slepence, ani jeho kritiků zprava. Je to spíš takové organizované neštěstí, zbytky pivní pěny na ubruse venkovské čtverky nebo kruh od Jihlavanky. Neštěstí. Ale s vtipnými pointami. Autor článku vybere jen několik z těch, díky nimž se bude našemu pracujícímu usínat lehčeji.
Paní Turoňová nás kdysi oblažila svým pohledem na dějiny dělnického hnutí s tím, že pracující po druhé světové válce netrpí vykořisťováním, že žijí v blahobytu, sociální problémy neexistují, a tak si vlády z přebytku volného času vymyslely migraci a práva sexuálních menšin. Vskutku inovativní pohled kádra sociální demokracie, který nyní káže konzervativní hodnoty na jihu Čech.
Podobně vykolejenou je také účast Jany Bobošíkové v tom „levicovém hnutí“, kde jako vdova po milionáři, jenž prodával broušené sklo do Rusi, hodlala znovu vstoupit do politických vod, už nejen jako účelová komentátorka (svého času nahrávající oligarchovi Babišovi), ale po kariéře europoslankyně (kdo se ještě pamatuje?) jako poslankyně.
Paní Bobošíková se za své zásluhy v podlézání skomírající KSČM stala lídryní v největším kraji. A dosáhla toho výsledku, že ve svém pořadu vysílala i spot reklamy na sebe sama. Proletáři jistě tleskají. Řada komentářů ukazuje, že oportunistické levice je prostě jen pojistkou buržoazie, která nechá raději tisíce dělníků pomřít, než aby si zlomila nehet. Jak jinak lze vykládat proizraelské komentáře zmiňované novinářky nebo její stejně hodnotný komentář na téma zdanění bohatých ve Francii. Bobošíková kupodivu toto téma přijala negativně, sáhnout na prkenici miliardářům bere jako vlastizradu spikleneckých center (tedy lidu), no za tuto radikální službu boháčům jí stejně orientovaná KSČM tleská. Růže pro Zemana (poslední díl) jí jen dodá na levicovosti.
Třešničkou na dortu je pak přeběhlík z SPD Kobza, kariéristický člen KSČ, který chudák vstoupil do lůna strany dva roky před koncem systému a hned se dostal na výběrové pozice v podnicích zahraničního obchodu, odkud už po převratu pokračoval do diplomacie. Vzpomeňme ho ještě svým angažmá ve věci tzv. chemtrails i podporou sionistického běsnění v Gaze a okolí. Opravdu prolidový politik! O jeho humanismu svědčí úhyn obou psích miláčků v poslancově autě, prý nešťastná a tragická náhoda, možná také msta exmanželce – a už druhý atentát na psa na naší politické scéně! A málem důvod, proč byl předchozí jmenovanou přehozen přes palubu zlaté lodi, protože prý si v takovém případě „spolupráci nedovede představit“.
Mimo tyto kádry stojí exposlanec Dolejš, který byl vyakčněn z obrozené strany, na což reagoval nejen vtipným vynesením dokumentů o spolupráci KSČM, tedy Sterzikova hnutí a po postech lačných sociálních demokratů, které hned filuta jeden vyslepičil buržoazním médiím za potlesku celé reakce, která by s ním i na pivo šla. Své režimní názory pronesl ještě bez jediného střihu v politickém podcastu za uznalého pokyvování moderátora. Zapomněl však, kluk nešikovná, na tu drobnost, že nebýt normalizačních, a především perestrojkových kádrů a nostalgie po časech, kdy pivo stálo 3 Kčs, v salámu bylo i maso a seriál měl jen pár dílů, po čase chlebíčků a svazáckého prcání, nebylo by ani jeho tři desítky let trvající kariéry v poslanecké lavici, kde ho délkou mandátu předčil snad jen Vinohraďan, mladý Benda.
Že by tedy konečně došlo k vytvoření strany moderní levice, jak o tom sní Dolejš nebo mladý Dienstbier, to je asi v nedohlednu. Cesty ke korytům jsou již vyšlapané a poptávka na trhu také neexistuje, jak o tom přesvědčila předchozí spolupráce ČSSD a Zelených, které nevypomohl ani verbalista Bělohradský.
Sobotní sčítání pak rozhodlo, na koho nakonec dosedlo štěstí jako muška zlatá. Jedním z nejšťastnějších je po překonání pětiprocentní hranice šíbr Boris Šťastný, který ODS obral o poslance a Okamuru o mluvčí a dnes káže proti korupci, jako když káže neperlivou vodu.
(ew)