Stranické organizace KKE a KNE pořádají po celém Řecku různé akce na památku 80. výročí vítězství proti fašismu.
Dne 4. května 2025 se na střelnici Kaisariani, v těsné blízkosti místa, kde na Prvního máje 1944 nacisté popravili 200 komunistů, konalo velké shromáždění Attické stranické organizace KKE u příležitosti 80. výročí vítězství lidu proti fašismu. Hlavním řečníkem byl Dimitris Koutsoumbas, generální tajemník Ústředního výboru KKE.
Akce se zúčastnila delegace Komunistické strany Turecka vedená Kemalem Okuyanem, generálním tajemníkem Ústředního výboru KS Turecka. Generální tajemníci komunistických stran Řecka a Turecka nejdříve položili květiny na místo popravy 200 a po úvodním projevu se konal koncert s antifašistickými, protiválečnými a partyzánskými písněmi. Ve svém projevu D. Koutsoumbas mimo jiné poznamenal, že „9. květen je a navždy zůstane v paměti národů vryt jako den antifašistického vítězství národů. Jako den cti, vzpomínky a pocty milionům padlých v boji za rozdrcení imperialistické fašisticko-nacistické Osy. Jako den vzpomínky na obrovský přínos Rudé armády, sovětského lidu a národně osvobozeneckých hnutí v Evropě, v jejichž formování sehrály vedoucí roli komunistické strany. (…)
KKE, jdoucí proti proudu historického zkreslování a ignorance podporované systémem, bude i nadále ctít a bránit obrovský přínos Sovětského svazu v boji za porážku fašismu a nacismu. Protože nesla hlavní tíhu boje a platila vysokou cenu (…)
Příspěvek lidových národně osvobozeneckých hnutí byl rozhodující v porážce fašismu a nacismu. Od samého začátku, pod vedením komunistů, to byla právě tato hnutí, která otevřela druhou frontu proti nacistickému Německu a jeho spojencům v srdci okupované Evropy. (…) Jsme hrdí na to, že Naše strana, poctěná KKE, byla inspirací, organizátorkou a životní silou velké Národní osvobozenecké fronty (EAM), jednoho z největších hnutí odporu v okupované Evropě. (…) Bohužel se však tomuto masovému boji dělníků a lidu nepodařilo dosáhnout konečného vítězství. KKE, navzdory svému obrovskému přínosu, nebyla dostatečně připravena nastolit otázku dobytí moci dělníků jako výsledek a odměnu za boj odporu. Pod vlivem analýz Mezinárodního komunistického hnutí se jí nepodařilo vytvořit podmínky pro směr, který by mohl vést k vítězství, k moci dělníků a lidu po osvobození země od okupace. Boj proti imperialistické válce a fašismu vnímala odděleně od potřeby svrhnout kapitalistickou moc, která ji zrodila. (…)
Pokud pokojná parlamentní cesta k socialismu nebyla proveditelná v roce 1944, kdy byly dělnicko-lidové síly masivně organizovány, vzbouřené a dokonce ozbrojené a kapitalistický státní aparát zůstal roztříštěný, pak to dokazuje, že se tak s takovou strategií nikdy nestane, je to čirá utopie.
Proto zůstává cenným historickým ponaučením, že naše strana musí za všech okolností a za jakékoli korelace sil zůstat neochvějně oddaná cíli dělnické moci. Cíl Lidové aliance jako sociální aliance s antimonopolní a antikapitalistickou orientací, jako dělnicko-lidové opozice vůči buržoazní moci, nesmí změnit směr ani obsah. Pouze tak může mít dělnicko-lidový boj jasnou a zřetelnou perspektivu. (…)
Druhá světová válka – stejně jako první světová válka před ní a desítky dalších lokálních a regionálních válek, které poznamenaly 20. století a pokračují dodnes – byla imperialistickou válkou. (…) Tento monstrózní imperialistický zločin proti lidskosti byl spáchán na oltáři kapitalistických zájmů.
Všechny tyto faktory, všechny tyto antagonismy jsou přítomné dodnes. (…) Naše země je hluboce zapletena do těchto soupeření, za což nese odpovědnost vláda Nové demokracie a za efektivního souhlasu všech stran, které podporují kapitalistický systém, EU a NATO.
Na Ukrajině zuří již více než tři roky krvavý konflikt mezi ukrajinskou buržoazií se spojenci v USA, NATO a EU a ruskou buržoazií, která má své vlastní spojence. Bez ohledu na skutečné či neexistující záminky používané každou stranou, bez ohledu na monstrózní lži, které jsme v naší zemi slyšeli od hlásných trub, které údajně stály na „správné straně historie“, je nyní zřejmé, že válka se vede o rozdělení úrodné půdy, vzácných zemin, energie, ropovodů, přístavů, výhradní ekonomické zóny Černého moře, podílů na trhu atd. Co jiného než toto dokazuje dohoda podepsaná v posledních dnech reakčními vládami Trumpa a Zelenského o vykořisťování bohatství ukrajinského lidu?
Kapitalistické Rusko naopak dokázalo, že ačkoli je v kapitalistickém světě relativně mladým „predátorem“, má sílu postavit se euroatlantickému bloku a dosáhnout úspěchu na bojišti. Tento vývoj otřásl samotnou euroatlantickou aliancí, která nám byla léta prezentována jako „neotřesitelná“ a postavená na „společných liberálních hodnotách“.
Důvodem samozřejmě není „šílenství“ prvních 100 dnů Trumpovy administrativy, ale to, že USA chtějí ukončit ukrajinskou frontu – a zároveň z toho sklízet zisky – aby se mohly soustředit na svého hlavního rivala, který zpochybňuje jejich nadvládu na mezinárodních trzích, konkrétně Čínu.
Kapitalistický svět dnes směřuje k nové mezinárodní krizi a EU, která přechází k válečné ekonomice, se opět snaží přesunout břemeno na pracující. Proto připravuje evropské společnosti – včetně té řecké – na to, aby akceptovaly placení z vlastní kapsy a vlastní krví v zájmech evropských kapitalistů a evropských monopolů. Bez protestů akceptovat další škrty ve svých potřebách, aby mohli zaplatit obchodní války, cla a protiopatření, závody ve zbrojení a „válečnou ekonomiku“, tj. přizpůsobení celé kapitalistické ekonomiky válečným podmínkám. (…)
Osmdesát let po skončení druhé světové války nabývají na aktuálnosti ponaučení a z ní vyvozená stanoviska, že tváří v tvář kapitalistickému barbarství je jedinou alternativou socialismus-komunismus. Jde o osvobození dělnické třídy od vykořisťování, nastolení nových společenských vztahů, společenské vlastnictví výrobních prostředků, centrální plánování a aktivní účast pracujících na organizaci a řízení společenské výroby a sociálních služeb. (…)
Z tohoto důvodu si KKE stanovila za cíl a usiluje o posílení svých kapacit na všech úrovních, na každém pracovišti a v každém sektoru, v každém městě a vesnici:
- Ujmout se vedení v rozvíjení zápasu s požadavky, aniž by se tato akce oddělovala od ideologicko-politické diskuse a boje za historické poslání dělnické třídy, zrušení vykořisťovatelských společenských vztahů.
- Propojit každý ekonomický a politický boj za všech okolností s hlavním politickým úkolem, bojem za moc pracujících, a využít všechny formy boje v tomto směru.
- Odrazit každý protikomunistický útok a zůstat bdělý.
KKE prokázala svou oddanost dělnické třídě, správné věci lidu, socialismu a proletářskému internacionalismu tím, že obětovala krev svých nejlepších členů! (…)“
inter.kke.gr
Zdroj: In defence of communism
Vybrala, přeložila a komentářem doplnila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu