Velmi dramaticky byly v české veřejnosti přijaty zprávy o výsledku slovenských parlamentních voleb, uskutečnivších se 30. 9. 2023. Zejména česká mainstreamová média se k výsledkům stavěla jako k tragédii. Ozývaly se komentáře o úpadku slovenské demokracie, oddělení Slovenska od Západu atd. Dokonce se již sarkasticky vyjadřovala solidarita s novou vlnou slovenských migrantů, kteří se prý chystají zaplavit ČR (zejména mladých a vzdělaných).
Co se tedy na Slovensku stalo? Ve volbách zvítězila strana SMER (se ziskem 23 % hlasů), vedená bývalým slovenským premiérem Robertem Ficem. Porážku pak zažila Progresivná strana, se ziskem 18 % hlasů. Třetím nejsilnějším subjektem se stala strana HLAS-SD, vedená dalším z bývalých slovenských premiérů a bývalým politickým partnerem Roberta Fica, Petrem Pellegrinim. Do národní rady se dostaly ještě 4 menší strany.
Do čela Slovenska se tak s největší pravděpodobností dostane znovu R. Fico. Co to bude pro Slovensko znamenat? Nejprve se věnujme několika obavám, které jsme již uvedli výše a které trápí část české politické veřejnosti. Znamená vítězství strany SMER porážku demokracie na Slovensku? Nikoliv. Jedná se jen o další výlev soudobých liberálů, kteří sice mluví o hodnotě politického pluralismu v demokracii, ovšem prakticky každá politická síla, která jim není po chuti, již „není“ demokratická. V ČR takovéto osekávání toho, co je ještě „demokratické“, vedlo k situaci, ve které je pět „demokratických“ stran ve vládě a prakticky žádná seriózní opozice neexistuje. Nic nenasvědčuje tomu, že by SMER zásadně měnil politický charakter Slovenska. Bohužel, dodejme. Jedná se jen o další zhoupnutí kyvadla, které ovšem nenaruší „normální“ chod v kapitalistickém státě. Bude tedy ve státě převládat korupce, vláda privilegovaných, útlak chudých? Bude. Ostatně jako v posledních 35 letech.
Jak je to se slovenským odchodem na Východ? Faktem je, že i zde dochází k postupnému osekávání toho, co je to vlastně Západ. Ono totiž o ten vysněný Západ, který je v současnosti nejvíce živ v hlavách českých, polských a slovenských liberálů, neusiluje už ani velká část populace ve Francii, v Německu nebo v Itálii. Angažovanost prohrává souboj s realitou. Čím dál tím větší část populace napříč Evropou odmítá žít v uměle vyvolané studené válce s Ruskem. Ostatně stejně tak, jako v ní odmítá žít velká část Rusů. Obyčejní lidé se začínají dožadovat míru na Ukrajině, bez trvání na „vítězství“ ani jedné strany.
Na Slovensku tak liberální síly prohrály kvůli své aroganci, povýšeneckému vystupování vůči „obyčejným lidem“ a fanatické oddanosti myšlenkám, které nemají většině lidí co nabídnout. Jak je to ale s Ficem, a nyní bez ohledu na škemrání našich „demokratů“? Pro ty, kteří se domnívají, že se snad jedná o nějaké vítězství „národních sil“, se chystá velké zklamání. Ostatně, už Ficova ubohá prohlášení o imigraci okamžitě po volbách ukázala, kam bude jeho „vlastenčení“ směřovat. Vůči nejslabším a nejsnáze porazitelným „nepřátelům“. V otázce bloků a suverenity bude praktickou bezpáteřnost kompenzovat „údernými“ proklamacemi, stejně jako to dělají podobní buržoazní vlastenci typu Zoran Milanović nebo Aleksandar Vučić. A mafie bude vládnout dál.
Redakce