(Příspěvek k mezinárodnímu elektronickému semináři u příležitosti 25. výročí vydání práce velkého vůdce soudruha Kim Čong Ila „Socialismus je věda“)
Před 25 lety, 1. listopadu 1994, zveřejnil velký vůdce soudruh Kim Čong Il svou zásadní práci „Socialismus je věda“. Jejím vydáním přispěl k obhajobě velké věci socialismu ve velmi obtížném období mezinárodního revolučního hnutí, nedlouho po obnově kapitalismu v někdejších Sovětském svazu a většině socialistických zemí, a jen několik měsíců po úmrtí velkého vůdce soudruha Kim Ir Sena, který přivedl korejskou revoluci k vítězství nad japonskými okupanty i barbarskou agresí amerických imperialistů a jejich vazalů a po téměř půl století stál v čele socialistické Koreje, která se pod jeho vedením pozvedla z popela v nejskvělejší zemi vládnoucího pracujícího lidu.
Tvůrčí rozvoj marxismu-leninismu, vytvoření myšlenky čučche, politiky songun a jejich pozdější systematizace do velkého kimirsenismu-kimčongilismu byly rozhodujícím faktorem uhájení vlády pracujících na osvobozené polovině Korejského poloostrova v letech narůstání oportunismu a revizionismu ve světovém komunistickém hnutí, a zvláště po hanebné kapitulaci řady dříve vládnoucích socialistických stran. Slavná Korejská strana práce zásluhou rozhodného udržování bojových tradic a třídního vzdělávání nenásledovala tyto zhoubné tendence a vzdorovala jim, přičemž se však neizolovala před mezinárodním dělnickým a národně osvobozeneckým hnutím a udržovala přátelské vztahy se všemi státy a pokrokovými politickými stranami a organizacemi, uznávajícími korejskou nezávislost.
Velký vůdce soudruh Kim Ir Sen v posledních letech svého života analyzoval příčiny oslabení a pádu socialismu v zahraničí. Jeho dílo dále rozvinul velký vůdce soudruh Kim Čong Il, mimo jiné právě v práci „Socialismus je věda“. Objasnili, že pád socialismu v mnoha zemích neznamená jeho pád jako vědy, pouze zbankrotování oportunismu, který podlomil vládnoucí socialismus. Současně posílili přesvědčení revolucionářů, že navzdory dočasným porážkám socialismus díky své vědecké přesnosti a pravdivosti dosáhne konečného vítězství. Nedojde k tomu však samočinně, nýbrž je nutné k tomu připravit masy a zvolit správnou metodu boje.
Soudruh Kim Čong Il v práci „Socialismus je věda“ připomenul zásadní teze revoluční teorie, pošlapané reformisty a zrádci. Vysmál se naivním představám o „třídní spolupráci“ a očekávání „pomoci“ a „spolupráce“ od imperialistů. Odmítl očekávat „dobrou vůli“ od vykořisťovatelů a podotkl, že mezi vykořisťovatelem a vykořisťovaným nemůže být láska ani důvěra. Upozornil, že i když v socialistické společnosti neexistují antagonistické třídy, nadále působí nepřátelské prvky a zrádci v revolučních řadách. Základním kritériem pro posouzení, kdo je a kdo není součástí lidových mas, není jeho společenské postavení a třídní původ, ale myšlenky. Odsoudil reakční žvanění o „lidských právech“, která jsou v kapitalismu jen výsadou bohatých.
Vyzdvihl spojení s masami jako základní faktor, díky kterému dokázala strana navzdory obtížným okolnostem ustavit a uhájit nejlepší socialistický systém, ve kterém společnost tvoří velkou harmonickou rodinu, v níž každý si váží a podporuje vůdce jako svého otce a stranu jako svou matku, a celá společnost je prodchnuta komunistickou morálkou.
Zdůraznil prioritu ideologické přeměny a politické práce. Za hlavní sílu označil revoluční zanícení a tvůrčí iniciativu mas. Pokusy ovládat člověka prostřednictvím peněz jsou v rozporu s vlastní povahou socialistické společnosti a tato metoda vede k její degeneraci a vystavuje jí nebezpečí, dodal. Věnoval se také významu výchovy mládeže ve všestranně nadané budovatele socialismu a komunismu. Neopomněl však ani materiální život, jehož podmínky je zapotřebí trvale zlepšovat.
„Věrná služba lidu je posvátným úkolem komunisty,“ uvádí soudruh Kim Čong Il a vyzdvihuje nezbytnost boje proti zneužívání moci, byrokratismu, porušování zákonnosti a korupci ve vládnoucí socialistické straně. „Špatně připravené kádry se mohou ideologicky zkazit, odtrhnout se od mas a stát se privilegovanou třídou,“ upozorňuje. Jakkoli provádějí strana a stát správnou politiku, ztratí podporu a důvěru mas a bez ní postupně samotnou svou existenci, pokud kádry zneužívají moc. Tolerovat zneužívání moci, byrokratismus, nezákonnost a korupci mezi kádry je jako kopat si vlastní hrob.
V návaznosti na učení Lenina a Stalina o výstavbě strany, konkretizované na korejské poměry soudruhem Kim Ir Senem, vyzdvihuje soudruh Kim Čong Il nezbytnost neustálého ideologického boje k vykořenění všech úchylek způsobených působením starého myšlení a úsilí imperialismu o ideologickou a kulturní infiltraci.
Nám komunistům z bývalého Československa je uvedená práce velkého generála blízká, přestože vznikla na druhém konci světa. Popsané tendence rozkladu a pádu platily totiž naneštěstí i pro naši zemi, včetně popsaných následků kontrarevoluce. Socialistická revoluce u nás zvítězila za podpory většiny lidu v roce 1948, kdy vznikla i Korejská lidově demokratická republika. Autorita Komunistické strany Československa a dosažené úspěchy v prvních letech budování socialismu byly mimořádné. Před 30 lety, v listopadu a prosinci 1989, se strana poklidně a dobrovolně vzdala moci a bez odporu byl obnoven kapitalismus a Československo poté rozděleno na dvě polokolonie, zcela závislé na západním imperialismu.
Korejská lidově demokratická republika navzdory zradě ze strany mnoha dřívějších spojenců nadále rozvíjí skutečnou vládu lidu, hájí svou nezávislost a dosahuje úspěchů v nejtěžších podmínkách nespravedlivých sankcí a vojenských hrozeb. Platnost práce velkého generála, zveřejněné před 25 lety, potvrzují slova z projevů a statí váženého nejvyššího vůdce soudruha Kim Čong Una, zejména z jeho novoročních projevů a zprávy na 7. sjezdu Korejské strany práce.
Lukáš Vrobel,
první místopředseda Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan
a České skupiny pro studium a uskutečnění myšlenky čučche