Robert Small, The Morning Star, 20. ledna 2024
Ekonomický boj a jeho vztah k širšímu revolučnímu boji je klíčovou součástí Leninových myšlenek.
Tento víkend, bude Lenin, jeho život a odkaz, oslavován po celém světě. Vůdce prvního socialistického státu bude oslavován za svou praktickou revoluční roli, ale také za svůj přínos marxistické teorii, zejména v oblasti imperialismu a internacionalismu, roli strany, státu a revoluce, demokracii a diktaturu, boj za mír.
Měl by však být také oslavován za svůj přínos v otázkách odborů, roli, kterou hrají v třídním boji, a postoj, který by k nim měli marxisté zaujmout a pracovat vedle nich nebo v jejich rámci. Lenin byl prvním marxistou, který skutečně konkretizoval Marxovy a Engelsovy názory na potenciální roli, již by mohl hrát odborový boj a hospodářský boj obecněji v rozvoji třídního vědomí a v prosazování proletářské revoluce.
Ačkoli Marx, a zejména Engels, ke konci svého života začali rozvíjet podrobnou teorii o roli odborů a na druhé straně měli jasno v tom, že „ustavení dělnické třídy do politické strany je nepostradatelné“, jasně nezmapovali vztah mezi nimi ani roli, již by měli členové revoluční dělnické strany ve vztahu k odborům hrát.
Ostatně rezoluce londýnského sjezdu První internacionály z roku 1871, z níž je výše uvedený citát převzat, pokračuje ve vztahu k odborům: „Tato kombinace sil, kterou už dělnická třída způsobila svým ekonomickým bojem, by měla zároveň sloužit jako páka pro boj proti politické moci statkářů a kapitalistů“.
Uznává sice, že existuje role, již by měly odbory hrát, jako „páka“ pro politický boj, ale neříká nic o tom, jak toho má být dosaženo, ba ani jak by měli marxisté reagovat, když „kombinace sil“, která tvoří odbory, tuto roli nehraje, ba dokonce hraje opačnou roli, totiž utlumení politického boje a zmírnění nejhorších výstřelků kapitalismu, čímž se drobná úprava statu quo stane pro dělníky přijatelnější.
Lenin vychází z perspektivy, že marxisté uznávají hospodářský boj coby klíčovou složku dělnického boje a že široké odbory jsou nejúčinnější formou organizace tohoto aspektu boje. Zároveň však tvrdí, že „hospodářský boj může přinést trvalé zlepšení podmínek dělnických mas a posílení jejich skutečně třídní organizace pouze tehdy, je-li tento boj řádně kombinován s politickým bojem proletariátu“ (návrh usnesení ke sjednocujícímu sjezdu Ruské sociálně demokratické dělnické strany z roku 1906). Tento bod je klíčový, protože, jak Lenin argumentuje ve svých spisech, revoluční třídní politika nevznikne spontánně z dělnické třídy, ale musí být vědomě rozvíjena uvnitř třídy marxistickou stranou vedenou nejpokročilejší revoluční teorií.
Na tomto základě Lenin tvrdí, že úloha marxistické strany ve vztahu k odborům se skládá z pěti úkolů. Za prvé, podporovat vytváření „nestranických odborů“, v jejichž rámci může být organizována široká masa dělnické třídy. Za druhé, „přimět“ všechny členy strany, aby se připojili k příslušnému odborovému svazu pro svůj obor, průmysl, oblast práce. Za třetí, vzdělávat pracovníky, kteří patří k odborům, v třídním boji a socialismu, rozvíjet jejich revoluční třídní vědomí. Za čtvrté, získat „prakticky vedoucí postavení“ v těchto širokých odborech prostřednictvím činnosti strany a jejích členů. Za páté, a konečně, přivést tyto široké odbory „za určitých podmínek“ do přímého kontaktu s revoluční stranou.
V tomto posledním bodě je Leninovi jasné, že to neznamená kompromitaci široké povahy odborů ani záměnu jejich role s rolí revoluční strany, ale spíše jejich přivedení do kontaktu se stranou jako silou, která vede revoluční boj pracujících.
Lenin je často citován vytržený z kontextu, na podporu myšlenky, že ekonomický třídní boj vede „spontánně“ k rozvoji politického vědomí a revolučního třídního vědomí. Například v roce 1896 ve svém návrhu a vysvětlení programu sociálně demokratické strany, když říká, že boj za vyšší mzdy „rozvíjí politické vědomí pracujících“ a „pobízí pracující k tomu, aby přemýšleli o státních, politických otázkách“. Nebo ve svém článku o stávkách z roku 1899, když tvrdí, že „každá stávka velmi násilně vnáší do mysli pracujících myšlenky na socialismus“.
Nicméně v těchto a dalších případech je mu jasné, že k tomu nedojde bez vědomého zásahu marxistické strany. Celý Leninův politický přístup spočíval v boji, na jedné straně proti postoji ekonoma, že socialismus je nevyhnutelný a my prostě musíme jen sedět a čekat na správné podmínky, a na druhé straně proti spontaneistickému postoji, že radikální ekonomická činnost sama o sobě rozvine uvědomění pracujících. Právě kombinace zkušenosti z hospodářského boje a angažovanosti v marxistickém politickém vzdělávání poskytuje základ pro rozvoj revolučního třídního uvědomění.
To má dnes pro marxisty, kteří zažívají první skutečnou stávkovou vlnu po několika desetiletích, tři klíčová ponaučení:
1) Nestačí se pouze zapojit do hospodářského boje, pouze vykonávat odborovou činnost. Tato činnost musí být vedena revoluční teorií a řízena revoluční marxistickou stranou. Jejím těžištěm by mělo být dosažení vedoucího postavení v hnutí prostřednictvím činnosti a vedení.
2) Marxisté musí spojit tuto odborovou činnost s vědomou politickou výchovou masy pracujících v odborovém hnutí. Militantní odborová činnost je nezbytná, ale nestačí k rozvoji třídního vědomí. Musí být přímo spojena s příležitostmi k politické diskusi a vzdělávání.
3) Těžiště marxistické odborové činnosti je přímo zaměřeno na širokou masu pracujících organizovaných v rámci odborů, rozvíjí jejich vědomí a zostřuje jejich boj. I když je nutné kritizovat reakční přístupy, nejde o to, aby se z postranní čáry vykřikovalo o „zradě vůdců“. Jde o to, aby se do čela hnutí pozvedli třídně uvědomělí dělníci a aby se budovala síla celé třídy, aby se mohla postavit šéfům a státu.
Překlad Vladimír Sedláček