Bylo to 5. srpna 1895 ve 22:30, kdy přestalo bít srdce Friedricha Engelse, muže, který po boku Karla Marxe spoluvytvářel revoluční světonázor dělnické třídy. Bylo mu 75 let.
Engels, vůdčí osobnost světového proletariátu a průkopník mezinárodního komunistického hnutí, nesmírně přispěl k založení vědeckého komunismu, teorie, která osvětlila cestu k osvobození dělnické třídy z pout kapitalistického útlaku a vykořisťování.
Ve své společné práci s Marxem se Engels zvláště zabýval založením a rozpracováním materialistické dialektiky, čelil řadě teoretických výzev a ujal se úkolu vyvrátit nevědecké názory idealistické filozofie. Jeho mimořádná díla, včetně „Anti-Dühringa“, „Původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu“ a „Dialektika přírody“, svědčí o jeho kolosálním přínosu materialistické filozofii a zejména marxistické dialektice. Další díla jako „Německá selská válka“ (1850) a „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“ (1851-1852), shromažďují zkušenosti revolučního období 1847-1848 ve Francii a Německu.
Od začátku své politické činnosti až do konce svého života byl Engels – syn bohatého textilního továrníka, který se stal odpadlíkem své vlastní třídy – horlivým bojovníkem proletářské revoluce a neochvějným nepřítelem oportunismu. Po svém příteli Karlu Marxovi (zemřel v roce 1883) byl Engels nejlepším učencem a učitelem moderního proletariátu v celém civilizovaném světě, napsal Vladimir Iljič Lenin.
Lenin zdůrazňoval, že marxismus nelze plně pochopit bez zohlednění přínosu a všech děl Friedricha Engelse. Nicméně on sám byl příliš pokorný na to, aby takovou poctu přijal. V poznámce pod čarou ke svému dílu „Ludwig Feuerbach a vyústění německé klasické filozofie“ píše:
„Zde mi je dovoleno podat osobní vysvětlení. V poslední době se opakovaně zmiňoval můj podíl na této teorii, a proto se jen stěží mohu vyhnout tomu, abych zde pronesl několik slov k vyjasnění tohoto bodu. Nemohu popřít, že jak před, tak i během mé 40leté spolupráce s Marxem jsem se určitým způsobem samostatně podílel na položení základů teorie a zejména na jejím rozpracování. Větší část jejích hlavních principů, zejména v oblasti ekonomie a historie, a především jejich konečná důkladná formulace, však patří Marxovi. To, čím jsem přispěl – přinejmenším s výjimkou mé práce v několika speciálních oblastech – by Marx mohl beze mě velmi dobře udělat. To, čeho Marx dosáhl, bych nedosáhl. Marx stál výše, viděl dále a měl širší a rychlejší rozhled než my všichni ostatní. Marx byl génius; my ostatní jsme byli v nejlepším případě talentovaní. Bez něj by teorie zdaleka nebyla tím, čím je dnes. Potud tedy právem nese jeho jméno.“
Po Marxově smrti věnoval Engels veškerou svou energii tomu, co považoval za závazek, tedy pokračování a dokončení rukopisů a intelektuálního odkazu svého přítele, zatímco se mu podařilo rozvíjet vlastní studia v různých oblastech, a také intenzivně pracoval na podpoře rostoucího mezinárodního dělnického a socialistického hnutí.
Vedle Karla Marxe přetrvá jméno Friedricha Engelse napříč věky, stejně jako jeho dílo.
Autorem textu je Nikos Mottas, šéfredaktor časopisu Na obranu komunismu.
Vybrala, přeložila a upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu
Zdroj obrázků: Commons Wikimedia
