Otřesný případ nového pracovního sešitu vlastivědy pro pátou třídu
Před několika týdny nám jedna z našich čtenářek poslala tento odkaz – viz https://www.vydavatelstvi.upol.cz/fileadmin/userdata/cm/VUP/edice/Malovana_vlastiveda_II_klic.pdf
Jedná se o klíč k pracovnímu sešitu vlastivědy pro žáky páté třídy s názvem „Malovaná vlastivěda od Bílé hory po současnost“. Čtenářka nám doporučila, abychom se zabývali zejména pasážemi o nejnovějších dějinách.
Učinili jsme tak a jsme šokováni! Považujeme za nutné podělit se o tuto informaci s co nejširší vlasteneckou, pokrokovou a antifašistickou veřejností českých zemí, ale i Slovenska.
Pro tyto účely jsme si pracovní sešit opatřili, příslušné stránky oskenovali, abychom je mohli poskytnout nejen našim čtenářům, ale širokému okruhu lidí.
Dovolíme si stručný komentář, abychom upozornili na některé pasáže, slova a souvislosti, kterých jsme si původně nevšimli, nebo jsme si je po prvotním přečtení neuvědomili.
Na s. 21 se zdánlivě popisně hovoří o Mnichovské dohodě. Zdánlivě proto, že zájmy a postoje autora nebo autorů jakéhokoliv textu lze vypozorovat mimo jiné z toho, co nenapíše a napsat by měl. Obdobné je to v tomto případě.
O Mnichovské dohodě se píše bez jakékoliv předchozí zmínky o existujících smluvních svazcích Československa se SSSR a Francií, o antifašistických aktivitách valné části československé veřejnosti včetně vynikajících osobností vědy a kultury. Žáci se na s. 21 z ničeho nic dozvídají, že se v Mnichově sešli zástupci čtyř států včetně A. Hitlera a podepsali smlouvu o odstoupení území Hitlerovu Německu. Ani slovo nezazní o tom, že se Československo jednání nemohlo účastnit, nevidíme ani čárku o tom, že bylo Československo s Francií smluvně svázáno. Trestuhodně se o odstoupeném pohraničí píše jenom jako o území, „ve kterém žili“ Němci. To je ale polopravda! V ukradeném pohraničí žily více než tři čtvrtě milionu Čechů, z nichž byla asi polovina vyhnána, nebo se musela odstěhovat. O postojích druhého spojence ČSR, SSSR v tomto období se nedozvídáme nic, o kritice mnichovského aktu násilí z řad československých i světových osobností rovněž tak.
Jaké dojmy může v dětech takový text vyvolávat? To ale zdaleka není všechno.
Na s. 22 pojednává pracovní sešit o vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Dominuje opět popisný jazyk, ale šokují zejména tři věty. První citujme raději v úplnosti: „Na dodržování pořádku v protektorátu dohlíželo gestapo“. Všimněme si – slovo pořádku není psáno v uvozovkách. Autoři tedy hovoří podobně jako tehdejší nacistická okupační a vůči většině obyvatel Protektorátu genocidní správa – žádné vysvětlování tohoto nacistického žargonu potřebným zjednodušením pro děti zde nemůže být výmluvou, naopak, působí ještě hůř. Šokující je také lakonické vyjádření, že „většina nacistů nenáviděla Židy a Romy, proto je pronásledovali.“ Opravdu většina nacistů? Ne, všichni nacisté! Na další straně se sice naštěstí píše o vyvražďování Židů a Romů v plynových komorách (nepřesně v koncentračních táborech), ale ta se týká až kapitoly o 2. světové válce. Celý kontext může působit dojmem, že se tyto praktiky netýkaly Židů a Romů z Protektorátu, že byly až plodem války a vedle toho slovo „pronásledovali“ zlehčuje celou širokou škálu brutální represe proti těmto občanům.
Třetí věta sděluje dětem, že „německá správa nedodržovala lidská práva“. Takto nechutně zlehčovat genocidní praktiky nejen proti Židům a Romům, ale také plány nacistů na likvidaci českého národa (tedy nenávist k Čechům a dalším Slovanům), zatýkání, mučení, popravy odbojářů i jejich rodin včetně malých dětí, vyhlazování obcí, posílání dětí „na převýchovu“ do Německa, pracovní nasazení, krádeže a loupeže národního hodnot, to vše má nahradit obecná fráze o lidských právech? Proč? Odpovězte si sami.
Vyvrcholením tohoto primitivního, ale nebezpečného přepisování dějin a vymývání mozků dětí je s. 23. Ta pojednává o 2. světové válce. Přesvědčte se sami. Začíná zmínkou o začátku války a přepadení Polska. Následuje věta o tom, že se do války postupně přidávaly státy z celého světa. Vrcholem překrucování dějin nejhrubšího zrna je navazující tvrzení, že na straně Německa byla hlavně Itálie a SSSR! Co tato pasáž evokuje? Že SSSR válčil společně s Německem a Itálií proti ostatním. Nyní nám musí být jasné, proč jsme na předchozích stranách nečetli o antifašistických krocích a snahách SSSR a proč nebyla představena zrada západních mocností v Mnichově. S tímto kontextem by se totiž těžko věřilo takové nehorázné lži. Proto je možné hovořit o SSSR jako o spojenci Německa, ačkoliv smlouvu, kterou podepsal v srpnu 1939, mělo v danou dobu podepsanou s nacistickou říší více než 10 států, ačkoliv se snažil spojit se s Francií a Velkou Británií a dalšími státy (včetně Československa) proti agresivnímu nacismu minimálně od r. 1934, ačkoliv i po vypuknutí války podporoval protinacistický odboj, byl v kontaktu s vládami okupovaných zemí a vojensky vystupoval proti nacistickým spojencům (Finsko, Rumunsko, Pobaltí). Na překrucování smlouvy o neútočení (tzv. Pakt Ribbentrop-Molotov) a vývoji, který k ní vedl, jsme si zvykli, ale vydávání SSSR za jednoho z hlavních viníků 2. sv. války je přesně v intencích usnesení protilidové a protinárodní EU a západních monopolů, které ji zřídily a řídí. Shodou okolností těch, které vydláždily nacistům cestu k moci jakožto nástroji proti většině lidí, lidovému a dělnickému hnutí, a především proti SSSR.
Pro ilustraci zájmů autorů doporučujeme prohlédnout si také strany 24-25. Symbolicky jsou podobné jako předchozí dvě strany, ne-li horší, protože mohou působit tak, že za války byla určitá represe pochopitelná, zvláště když se týkala „jen“ Židů a Romů, ale po válce, za „komunismu“ se týkala všech. Upozorňujeme také na větu o tom, že byli po válce z ČSR násilně odsunuti všichni Němci. Kniha má zcela jistě na mysli současné režimní, primitivní chápání násilí jakožto pouze otevřeného fyzického násilí (rozsah pojmu násilí je ve skutečnosti mnohem širší). A v tomto smyslu nejen všichni Němci, ale dokonce ani jejich většina z ČSR násilně vyhnána nebyla. Laskavého čtenáře také upozorňujeme na to, že se o „komunistickém“ Československu píše jako o totalitním státu, ovšem o nacistickém Protektorátu ne. Jde o náhodu?
Je ostudné, ale pro současný hnijící režim typické, že se neštítí jakéhokoliv přepisování dějin, a to i takto očividného. Zvláště odporné je, když se objektem takové indoktrinace a vymývání mozků stávají žáci 1. stupně základní školy. Nejde o náhodu. Již jsme zmínili usnesení Evropského parlamentu z r. 2019 „O významu evropské paměti pro budoucnost Evropy“, které za viníky 2. sv. války označuje nejen nacistické Německo, ale také SSSR. Že má být vina za nejkrvavější konflikt nejnovějších dějin smyta ze skutečných původců, západoevropských a amerických monopolů, tj. zakladatelů a hlavních spolupracovníků současné EU, je o to horší, že naše národy přivedlo jejich počínání na pokraj fyzické likvidace. A že nejen nás zachránil SSSR.
V současném mezinárodním dění, které stále více odborníků a komentátorů různého politického zaměření označuje za světovou válku, můžeme dříve nebo později stát před podobným ohrožením. A právě v tomto má pro nás, vlastence, smysl čerpat poučení z minulosti, jež se zejména v ohrožení národní a státní existence ČR, SR a dalších podobných států a národů 30. letům 20. století podobá.
Vládnoucí moc, která tomu připravuje půdu, a její služebníci z řad různých institucí, mají přesně opačný zájem – vymýtit z našich lidí jakékoliv prvky kolektivního vědomí včetně vlastenectví a změnit náš lid v atomizovaný, snadno ovladatelný dav, jdoucí slepě na porážku. Takový perverzní zájem velí, aby se působilo v prvé řadě na děti. Proto vznikají podobné učebnice a pracovní sešity.
Autorkou pracovního sešitu je paní Veronika Krejčí – viz https://veronikakrejci.cz/ Dle svého webu působila na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, která učebnici vydala. Autorka pochopitelně nevystudovala historii ani žádné jiné příbuzné obory. V jiných zdrojích se o pracovním sešitě hovoří jako o kolektivním díle. Tak či onak jde o příklad nevědecké, indoktrinační, slouhovské a vlastizrádné dekadence jedné z nejvýznamnějších vysokých škol v ČR. Nejedná se, žel, o příklad zdaleka jediný.
Vyzýváme vlasteneckou veřejnost, lidové vrstvy, představitele pokrokových politických stran, hnutí, odborů, kulturních a jiných zájmových organizací, ale také poctivé představitele akademické sféry, aby společně s námi proti této praxi vystoupili, vymezili se a bojovali. Za smysluplné považujeme navrhnout, jaké konkrétní kroky v tomto smyslu učiníme, jak budeme náš postup provádět a koordinovat. Očekáváme Vaše návrhy.
Redakce Kominternet Dialogu
