V uplynulém měsíci pronesl předseda vlády ČR Petr Fiala dva projevy, z nichž první byl přenášen v přímém přenosu televizními stanicemi a byl adresován, jak se z vládních kruhů interpretovalo, zejména občanům ČR. Druhý zazněl 6. 7. před plénem Evropského parlamentu ve Štrasburku a Fiala v něm chtěl představit priority českého předsednictví v Radě EU.
Ačkoliv nepřeceňujeme roli podobných rétorických cvičení a už vůbec ne vliv současné ČR v Evropské unii, v Evropě a ve světě, považujeme za užitečné pokusit se rozebrat tento příklad uvažování politických představitelů vládnoucí třídy v naší zemi.
Vezmeme to chronologicky dle pořadí projevů a jejich jednotlivých částí. V první části rozboru se zaměříme na první projev.
Není to poprvé, kdy nám představitel polistopadového kapitalismu „sliboval“ složitý rok. Příčinami složitosti má být covidová pandemie a vysoká inflace, za níž má nést vinu minulá vláda zadlužením země na rekordní úroveň. Je pravdou, že na tempu růstu cen nese Babišova vláda svou zodpovědnost. Faktem také je, že ČR v době jejího vládnutí skutečně navýšila své zadlužení na rekordní úroveň, to se ale navyšuje téměř kontinuálně (s kosmetickými, krátkodobými výjimkami) od obnovení kapitalismu. Zadlužení narůstá i za současné vlády a je téměř jisté, vezmeme-li do úvahy např. vládní financování války na Ukrajině (dle posledních informací stálo 3,5 mld. Kč, plánované navyšování financování zbrojení a náklady související s podporou ukrajinského režimu však budou znamenat neporovnatelně vyšší částky), že bude na konci jejího působení opět rekordní. Zajímavá je však personifikace příčin inflace a zadlužení. Z úst pana Fialy a jeho ideologických souvěrců (z vlády, politických stran, korporací i „vědeckých“ institucí) opakovaně slýcháme charakteristiky covidové pandemie, ekonomické krize jako přírodních jevů, které člověk téměř nemůže ovlivnit, maximálně jen nepatrně. Na druhé straně jsou pojmenováni konkrétní viníci, aniž bychom se jich chtěli zastávat, se sugestivním podsouváním představ, jako by situaci tito představitelé výrazněji mohli ovlivnit. Jedná se o jeden z četných příkladů protikladů v rámci soudobého kapitalismu a protimluvů jeho představitelů.
Vysoká inflace zachvacuje kapitalistické státy celé Evropy. Každý jinak, do značné míry záleží na jejich závislosti na mocenských centrech imperialistického světa a surovinách, ale přece. Inflace je průvodním jevem všech společností, do jejichž fungování vstupují zbožně-peněžní, chcete-li tržní vztahy, nejdominantněji však společností imperialistických (počínaje 20. stoletím). Všimněme si, ty země, které dovedly skutečně plánovitě a vědecky budovat socialismus, inflací téměř netrpěly (s výjimkami nejsložitějších období po revolucích a válce – např. v SSSR po občanské válce a intervencích zahraničních armád), jakmile se však od těchto principů a metod odklonily směrem k tržnímu „socialismu“, erupce inflace nastupuje. Tento problém může definitivně vyřešit pouze překonání hospodářství založeného na trhu a zboží směrem k čistě plánovité ekonomice založené na vědeckém a demokratickém plánování a potřebách lidí.
Petr Fiala následně hovořil o válce na Ukrajině. Nazval ji ekonomicko-morální válkou Ruska proti západnímu světu, do kterého ještě bizarně započítal ČR (patří do něj i Ukrajina?). Někteří jeho souputníci doma i v zahraničí dané pojetí obracejí, čímž se pro nás stává čitelnějším – „morální boj západních hodnot proti Rusku“. Podobné výroky nápadně připomínají rétoriku nacistů a jejich spojenců z dob 2. světové války, ostatně obdobně jako řeči o prosazování a šíření evropských hodnot obecně. Jak nevědecké a nesprávné je dělení světa na Západ a Východ, mající své kořeny pouze v náboženských a uměleckých kritériích, jsme konstatovali již několikrát. Takový přístup řadí ČR mezi státy, s nimiž má v některých podstatných záležitostech méně společného než s mnohými zeměmi tzv. třetího světa.
Důležité je další část premiérova sdělení. Rusko má chtít „oslabit demokratické země, způsobit jim ekonomické obtíže, podnítit sociální problémy, narušit důvěru lidí ve stát a způsobit celkovou politickou nestabilitu“. Prostřednictvím nedostatku obilí na světových trzích mu dále jde o vytvoření migrační vlny, jež se má šířit z Afriky a Asie mimo jiné také do ČR. Poslední důležitou kartou Ruska má být ropa a zemní plyn – téměř stoprocentní závislost ČR zejména na plynu měla způsobit vláda Andreje Babiše.
Pro Rusko je Evropská unie imperialistický konkurent, takže se ho snaží všemožně ekonomicky, politicky i jinak oslabit, posílit zisky na jeho úkor, rozšířit prostor pro ně. Současné Rusko je však proti EU natolik všeobecně neporovnatelně slabší (demograficky, ekonomicky, sociálně, technologicky), že svým vlivem (realizací imperialistických zájmů) nedosáhne dál, než do částí někdejšího postsovětského prostoru a maximálně k finanční podpoře některých konzervativních či nacionalistických stran a s nimi spjatých médií v EU. Všimněme si, že si mocensky Rusko nedovedlo udržet pozice ani v Pobaltí, na Ukrajině, částečně je ztrácí v Gruzii, za slabší konec provazu tahá také v tradičně jemu blízkém Bulharsku, ale postupně i v Srbsku. Ne proto, že by bylo podstatně jiné než EU a USA, ale proto, že je mocensky mnohem slabší. Lze říci, že nebýt jaderných hlavic z dob SSSR a surovin, dávno by se na tuto zemi EU a USA (EU je pravidelně nucena podléhat politice USA proto, že je vnitřně poznamenána rozpornými zájmy, některé zájmy má s USA shodné a nemá vlastní svébytnou vojenskou složku) vojensky vrhly. A to hovoříme o situaci narůstajícího dalekosáhlého ekonomického, sociálního, kulturního a politického úpadku EU, její zájmové nejednoty (Francie x Německo) a stále většího odcizení od většiny lidí (odcizené od lidových tříd a vrstev bylo EHS, resp. EU ze své podstaty od svého vzniku).
Pokud se podíváme na historii sankcí, rozšiřování NATO a EU na východ, vyhošťování diplomatů, zveřejňování různých pochybných kauz a špionážních afér spojených s Ruskem, zřetelně vidíme, která strana s tímto postupem začala a byla dlouhodobě agresivnější, aktivnější a iniciativnější – EU a USA. Rusko, ačkoliv se ho nezastáváme, začalo recipročně odpovídat až v posledním cca roce. Vše v rámci logiky imperialistické konkurence a rozporů.
Masivní migrace proudí nejen do Evropy v posledních desítkách let fakticky neustále. Je způsobena současným imperialismem nejen vojensky, ale také ekonomicky. Dělo se tak před migrační krizí, děje se tak i nyní. O hrozbě migrační vlny z Afriky kvůli nedostatku pitné vody, potravin, kvůli bezpečnostní, sociální a politické situaci hovoří odborníci (např. Václav Cílek a mnoho zahraničních) mnoho let. Vyvolávat dojem, že ji může reálně zapříčinit pouze Rusko (přestože má na imigraci jako součást imperialistického systému svůj, byť se západními zeměmi nesrovnatelně menší podíl), je z říše nepravd a dnes tak často kritizovaných konspiračních teorií. Je to paradoxní od premiéra, jehož vláda spolupracovala při shození desítky webů, pomáhá trestně stíhat zastánce jiných názorů a hodlá upravit legislativu tak, aby do éteru mohla plynout jen její primitivní dogmata často pod záminkou boje s konspiračními teoriemi. Není to náhoda, je to zákonitý postup a důkaz myšlenkové úrovně politiků současného hnijícího a dekadentního systému. A v rámci tohoto postupu premiér v projevu označil vnějšího nepřítele, aby bylo možné blížící se tragédii na koho svést, ale zároveň aby zastrašil nositele jiných, kritičtějších názorů.
Co se plynu týká, Rusko prozatím, i přes proxy válku NATO a EU proti němu dodává smluvním stranám podobné množství ropy a zemního plynu jako před válkou, a to za bezkonkurenčně nejnižší ceny. První úkol, který následně premiér vytýčil – zabezpečit dostatek plynu na tuto zimu – přičemž zásobníky jsou nyní na 2/3 kapacity a od 11. 7. se z nich na přechodnou dobu čerpalo (kvůli údržbě plynovodu Nord Stream 1) – je zkrátka bez ruského plynu nesplnitelný. Premiér zapomněl dodat, že i plné zásobníky zajistí dostatek plynu pouze pro domácnosti, nikoliv pro průmysl a služby. V případě pokračování meziimperialistického konfliktu mezi Ruskem a západními zeměmi a následného vypnutí plynu ze strany Ruska by situace dospěla k ekonomické a sociální katastrofě. Hovořit za těchto okolností o norském plynu jakožto možnosti a záloze, je jak z říše pohádek. Většina skutečných odborníků (I. Noveský, V. Štěpán a další) dokazuje, že se Evropa v dohledné době bez ruského plynu a ropy zkrátka neobejde z kapacitních důvodů – žádná země není schopná takové výpadky a kompenzovat.
Druhý cíl pana Fialy – odstřihnout se od Ruska a stát se „energeticky suverénním státem“ – je nejen nesmyslný, ale také svým způsobem nebezpečný. ČR je nejen ekonomicky, ale zákonitě i politicky stále více závislejší, nesamostatnou zemí. Zahraniční kapitál ji ovládá ze 70-80 %, současná vláda nemá v plánu tuto pozici vylepšit, spíše si počíná opačně. Ano, ČR je energeticky do značné míry závislá na Rusku a ruském kapitálu. Za to nesou zodpovědnost garnitury posledních desítek let, ale pozitivní změny mohla učinit také současná vláda – měla možnost nakoupit, za jisté situace dokonce znárodnit plynové zásobníky, jež vlastní ruská státněkapitalistická firma Gazprom a společnost MND českého oligarchy K. Komárka. Této možnosti nevyužila, i když se nabízí. Takový krok by byl jistě potřebný, byť ne samospásný.
ČR je v ekonomicky a technologicky úpadkovém a nedostatečně se rozvíjejícím (nikoliv ve smyslu primitivního růstu růstu) imperialismu odkázaná být závislá zejména na cizích energetických zdrojích. Státy, které jsou na ruských fosilních palivech méně závislé, mají jednak příhodnější přírodní podmínky, více energie vyrábějí v jaderných elektrárnách a dovážejí mnohem dražší zkapalněný plyn např. z USA (minimálně cca o 30 %, spíše však víc). Podotkněme jen, že 30 % amerického zkapalněného plynu pochází z Ruska, že ruský plyn či ropa jsou pro řadu provozů kvůli svému složení nenahraditelné, že i v minulosti k nám neproudil norský plyn (jak tvrdil pan Fiala o době před nástupem vlády A. Babiše), ale tento plyn byl z výše zmíněných důvodů vyměňován (swapován) za ruský.
ČR se za desítky let obnoveného kapitalismu zmohla jen na částečnou (ve srovnání s původním projektem) dostavbu Temelína, téměř úplnou likvidaci těžby černého uhlí, postupný útlum těžby hnědého uhlí a výroby energie v tepelných elektrárnách (poslední jmenované v kontextu nebezpečné a protiekologické politiky Nového zeleného údělu EU). V takovém hospodářském a technickém prostředí, v takto západním kapitálem ovládané zemi, za takových cenových podmínek pro většinu obyvatel chce předseda vlády „energetickou suverenitu a odstřižení od Ruska?“ My suverenitu na společenském internacionalistickém a vědeckém základě prosazujeme a podporujeme, avšak bez zásadního revolučního obratu ve vlastnických vztazích to zvláště v dnešních podmínkách není možné. Současný společenský řád již na technické a technologické úrovni není zásadního pokroku schopen, byť v různých ostrůvcích pozitivní vědecké deviace existuje, dominantní kapitál těmto projektům ze zájmových a ziskových důvodů brání.
Mnohem spíše vězí za premiérovými slovy jiné záměry. Petr Fiala jakožto reprezentant strany spjaté dominantně se západním kapitálem, který ČR ovládá, chce jemu vládnoucím monopolům a koncernům přihrát další investici, poslední větší oblast života, kterou neovládá. Tím by se ČR propadla do ještě hlubší závislosti na západním kapitálu a cenový šok, který by to způsobilo, riziko nedostatku či absence surovin, by na svých bedrech nesl proletariát a lidové vrstvy. Vedle toho by tento proces chtěl Fiala a spol. financovat ještě z veřejných prostředků. K tomu se ještě vrátíme.
Závislost na ruském kapitálu není ideální, navrhovali bychom zespolečenštění celé energetické soustavy – elektráren, zásobníků, převodových sítí, celkové infrastruktury – jejich řízení a spolukontrolu zaměstnanci, odbory a společenskými organizacemi. Dovoz ropy a plynu z Ruska je za stávající situace však pro většinu obyvatel ČR ekonomicky (cenově, co do kvality suroviny) mnohem výhodnějším, a to i v současné situaci, kdy se česká energie zcela závisle a výhodně pro německý kapitál a pro jeho české buržoazní či manažerské sluhy obchoduje na burze v Lipsku. Za určitých podmínek by tuto pozici bylo možné i vylepšit, byť by to nebylo tak jednoduché, jak si představuje velká část opozičních i „opozičních“ sil (např. dlouhodobými kontrakty s Ruskem, ale ty dle našeho názoru nepůjde bez mocenského narušení lobbyistických a manažerských struktur tak snadno vyjednat – pro srovnání Maďarsko odebírá na základě těchto kontraktů plyn za 250 USD/tis. m3, ČR za více než 1000 USD).
V této souvislosti jsou premiérovy řeči o podpoře fotovoltaiky, domácího bioplynu, výstavby plynovodů a ropovodů, dostavby Dukovan či terminálů na zkapalněný plyn naprostou a drahou chimérou. Ponechme nyní stranou, kterak si zcela amatérsky spletl stlačený a zkapalněný plyn. Nezapomeňme zdůraznit, jaké náklady pro veřejné rozpočty, prostor pro korupci a rozkrádání poskytly všechny státní podpory bioplynu a fotovoltaiky od všech minulých vlád. Dopady na životní prostředí nejen při těžbě, ale zejména při lodní dopravě zkapalněného plynu, jen dokládají, jak ekologicky „šetrné“ jsou všechny návrhy EU zejména z agendy Zeleného nového údělu. Podpora dostavby jaderných elektráren bez ruských technologií, které naprosto drtivá většina odborníků považuje za bezpečnější, kvalitnější a zejména levnější, výrazně celý proces prodraží. Což bude další z kamínků do rozsáhlé mozaiky s názvem náklady a zdražování na úkor většiny lidí.
Nebezpečné čtení postranních zájmů nabízí vládní záměr odkoupit 30% podíl akcionářů ČEZ v horizontu několika let. Proč s ním my, jakožto zástupci společenského vlastnictví nesouhlasíme? Předně nejde o společenské, v tomto případě ani o klasické státně kapitalistické vlastnictví. ČEZ je akciová společnost, drtivá většina podniků, vlastněných zcela či majoritně státem, má rovněž podobu obchodních společností, což způsobuje ještě zásadnější odsávání nadhodnoty soukromými, státními kapitalisty a byrokraty než v případě kapitalistického národního podniku (spatřujeme zásadní rozdíl mezi národním podnikem v době budování socialismu a v době kapitalismu), jednak se jedná o přípravu na postupnou či úplnou privatizaci těchto podniků. Dále existují odborníci, kteří odporují názoru P. Fialy, že není možné ČEZu přikázat, aby prodával energie levněji. Možné by to bylo v plošné podobě, kdyby vláda zastropovala ceny základních surovina a zboží. Tento postup zákon i v současném kapitalismu umožňuje a využívají ho různé okolní státy. Má v daných podmínkách mnoho nevýhod, bez lidové kontroly jde o způsob velmi zranitelný a relativně snadno překonatelný, ale jednalo by se dle našeho názoru jednoznačně o dílčí pozitivní řešení. Pan Fiala a jeho spojenci však použití daného nástroje z neoliberálních důvodů odmítají, místo toho vláda učinila kosmetické úpravy ve prospěch buržoazie a v neprospěch veřejných rozpočtů – snížením spotřební daně u pohonných hmot, čehož kapitál využil a záhy navýšil ceny pohonných hmot na původní úroveň.
Vraťme se zpět k plánu vlády do pěti let vykoupit 30% minoritní podíl v ČEZu. Jaká je jeho motivace? Proč nikdo z režimních médií, tzv. odborníků a institucí nekřičí jako v jiných případech o hrozbě znárodnění? Pravda bude zřejmě jinde. Již v minulosti jsme představili vysvětlení Zeleného nového údělu – postupně odstranit z přesyceného trhu, na kterém vládnoucí monopoly nedosahují takových zisků, jak by si představovaly, kapitál fosilních paliv. Učinit tak z veřejných prostředků, ale také z financí většiny společnosti – prostřednictvím astronomického růstu cen. Tím částečně vyčistit trh od slabších hráčů a těch, kteří nejsou spřaženi s buržoazním státem a polostátními imperialistickými institucemi, mezi něž patří např. EU. Dříve tuto úlohu plnila krize, jenže v posledních krizích stát masivně velký a část malého kapitálu subvencoval. Nyní vynalezla vládnoucí třída originální cestu – pokusit se trh vyčistit, uvolnit místo pro domněle potenciálně ziskovější výrobu (tzv. zelené energie) a to vše učinit skrytě (na rozdíl od dřívějších krizí) za cenu masivního útoku na práva, příjmy i majetky většiny společnosti. Že tato změna nepovede k větší a lepší ochraně životního prostředí, snad ani není třeba dodávat. Návrh pana Fialy může znamenat přenesení tohoto scénáře do českých poměrů – za tržně velmi vysoké prostředky vykoupíme minoritní podíly, abychom pár let po jejich vykoupení z čistě veřejných financí odstavovali jednu elektrárnu za druhou (hovoří se o ukončení výroby elektrické energie z uhlí r. 2033 – v ČR).
Takový scénář je pro nás nepřijatelný. ČEZ by měl být dle našeho názoru národním podnikem, tedy 100% vlastněný společností, ale jakožto národní podnik by měl být také demokraticky kontrolován a částečně řízen zaměstnanci, odborovými a společenskými organizacemi. Ty by měly zajistit perspektivy jeho vývoje tak, aby, řečeno hrubým přirovnáním, nepořádal festival hromadného ožebračování valné části společnosti, za které si tato většina ještě musí zaplatit….
Nejsme nostalgickými milovníky fosilních paliv, ale ani nepatříme mezi jejich mechanické odmítače, zvláště za současného režimu, kdy neexistuje jejich dostupná náhrada. Jedině společnost, která bude překonávat kapitalismus, může začít masivně vyvíjet a vyrábět zdroje, které dnes jsou na okraji nebo v plenkách, a posunout společnost od energeticky heterotrofní k autotrofní, jak prosazují někteří pokrokoví vědci.
Další z výroků premiéra je možné komentovat jen velmi stručně – více pozornosti snad ani nezasluhují. Hovořil o napjatém státním rozpočtu a zadlužování, jehož nárůst odmítá, protože by narušoval inflaci. Vláda však nepřišla s jediným opatřením pro navýšení příjmů rozpočtu a v zadlužováním podporou fašizoidního ukrajinského režimu, zbrojení, předraženým nákupem energií do zásobníků atd. pokračuje. Představa, že zadlužení automaticky a mechanicky navyšuje inflaci, je jak z učebnic primitivní neoliberální makroekonomie, ale s realitou má společného pramálo.
Další opatření jsou kosmetická – zrušení povinných plateb za obnovitelné zdroje se cenově projeví podobně, jako snížení spotřební daně u pohonných hmot.
Novou finanční podporu rekordně ziskové energetické a překupnické buržoazie bude znamenat tzv. úsporný tarif, jehož podrobnosti dosud nebyly schváleny. Mechanismus bude nastaven tak, že bude stát určitou částkou financovat distribuční firmy, jež ceny energií o tuto částku poníží…..
Je vidět, komu stát slouží, jak hledá všechny možné cestičky, aby nemusel, byť symbolicky, sáhnout na astronomické zisky kapitálu. Na místě by byl odchod z lipské burzy, prodej energií za výrobní náklady pro potřeby společnosti, zespolečenštění energetické soustavy a její sjednocení do jednoho podniku, kontrola a spoluřízení těchto podniků zaměstnanci a odbory.
Nakonec hovořil pan Fiala o možnosti čerpat příspěvek na bydlení u těch, kterým náklady na bydlení přesahují 1/3 příjmů. Nevíme, na které planetě pan Fiala žije, ale kdyby žil na Zemi a v ČR, věděl by, že v takovém případě by příspěvek čerpaly desítky procent lidí z populace ČR. Systém se hroutí již dnes, protože na již tak přetížené zaměstnance úřadů navalila vláda další a další agendu např. související s migrací z Ukrajiny, aniž by konkrétní pracovní pozice jakkoliv posílila, zjednodušila, technicky vybavila atd. Kvalifikované odhady z loňského roku sdělují, že příspěvek na bydlení čerpala necelá polovina z těch, kteří by na něj měli mít nárok.
Celkově lze projev Petra Fialy hodnotit jako tragický příklad úpadku odborné, politické a lidské úrovně reprezentantů kapitalismu posledních desítek let. Týká se téměř celého světa a dokazuje úpadkovost stávajícího systému. Ne že by byli dřívější figury kapitálu pro většinu národů méně nepřátelské, avšak ve vlastním zájmu se snažily udržet alespoň sociální smír, aby nepřišly o moc. Pan Fiala a jeho kolegové sice sociální smír subjektivně udržet také chtějí, dokonce si myslí, že na tom pracují, ve skutečnosti však ženou zemi a většinu jejích obyvatel do takové sociální a ekonomické krize, jakou jsme pravděpodobně nepoznali od let 1929-1933. Proti ní byla pravděpodobně krize let 2008-2014 jen selankou.
Petr Fiala vystoupil jako reprezentant primitivního, černobílého, nevědeckého a protilidového světonázoru, který patří na smetiště dějin. Dokázal, že je loutkou západního kapitálu a jeho organizací, které naší zemi vládnou desítky let. Stávající krize, pokud proletariát a lidové vrstvy nezajistí společenský obrat, urychlí pád ČR mezi zcela závislé, banánové republiky, ovšem bez banánů. Jedná se o zákonitý důsledek návratu ke kapitalismu po r. 1989. Dle našeho názoru nemohl vývoj v rámci kapitalismu dospět v podmínkách ČR k jinému scénáři, než jsou současné narůstající hrozby. Nic na tom nemění stále se opakující sny různých „alternativců“ a sociálních demokratů.
Redakce Kominternet-Dialogu