Skip to content

Z domova - 8. page

Jakou cenu má život lékaře (nebo člena zdravotnického personálu)?

Šok a vztek. Nanejvýš ještě smutek. Proč? Dnes, v neděli 17. května, zaznělo v televizních zprávách, že zdravotní pojišťovny neproplácejí preventivní testy na koronavirus u nově přijímaných pacientů. Jak zaseknutá gramofonová deska, mluvčí zdravotních pojišťoven unisono prohlašují, že tyto testy nemohou proplácet vyjma případů, kdy nový pacient prokazatelně představuje nositele nákazy. Protože to (údajně) není nařízeno vládou, potažmo ministrem zdravotnictví – ten to mimochodem vzápětí potvrdil. Nemocnice si tak testy platí samy.

Zdravotní pojišťovny mají peněz dost. Tečka. Vyvraťte mi to, poživatelé zlatých padáků a plátci astronomických nájmů, pokud vaše pojišťovna sídlí v pronajatých prostorech, i plátci astronomických provozních nákladů, pokud je sídlo vaše! Číst dál

Zaměstnání nebo poslání?

V knize kolektivu autorů “Pedagogika pro učitele (2007)” se psycholog, doc. Jaroslav Koťa rozepsal na téma učitelské povolání jako poslání, resp. profesionalizace povolání a profesionalita. Myslel tím, že v procesu modernizace[1] se podmínkou pro výkon učitelského povolání stává dlouhodobá teoretická a praktická příprava zejména na vysokých školách, silná vnitřní motivace a vědomí poslání, bytostná orientace na služby ve prospěch „klientů“[2] a další podobná hesla. Tento výklad vyšperkoval dalšími moudry, která pro jistotu ocituji: Přirozenou součástí profesionální autonomie je i obhajoba zájmů příslušníků profese proti zásahům zvnějšku: proti nevhodným požadavkům okolí vzdělávacích institucí, proti mocenským aspiracím politických stran, proti církvím a zájmovým neprofesionálním organizacím, jakož i proti nepřiměřeným a odborně nepodloženým nárokům klientů. Je také evidentní, že je výrazný rozdíl mezi odborovým hnutím, které bývá vyhrazeno pro tzv. zaměstnance, zatímco profesionálové se sdružují v tzv. profesních organizacích.“ Číst dál

Ubohost – o kauze Biľakovy busty jinak

Antikomunističtí aktivisté byli okresním soudem ve Svidníku odsouzeni za přečin poškozování cizí věci ke dvouměsíčnímu podmíněnému trestu s odkladem na 18 měsíců a uhrazení škody ve výši 80 eur. Krajský soud v Prešově odmítl ve středu 6. 5. 2020 odvolání v případě pomalování busty bývalého komunistického funkcionáře Vasila Biľaka rudou barvou.

Když Biľak v 96 letech zesnul, jeho pohřeb navštívili čtyři Češi, mezi nimi ideologický tajemník Jan Fojtík a generální tajemník Miloš Jakeš. Slovenských komunistů bylo u bratislavského krematoria na čtyři sta. Antikomunistů asi deset. Když viděli přesilu, nezmohli se na příliš halasné projevy. Pieta byla zachována. Biľak znovu vyvolával emoce v médiích, nicméně faktického zhodnocení se dosud nedočkal. Jistěže i on vzešel z generace Povstání, byl také z vrhu XX. sjezdu a samozřejmě patřil k nejradikálnějším oponentům Novotného, de facto byl mužem Ledna. Porodil Dubčeka, což bral za svou velkou vinu. Kdo mohl v tehdejší situaci tušit… Ale přes nezdar dělnicko-rolnické vlády, který odhalil slabost stranické levice, přispěl ke konsolidaci situace – a především co se týče jemu svěřeného úseku, zajistil, aby naše zahraniční politika byla pokroková, internacionalistická, aby skutečně hájila lidská práva. Československo mělo v této oblasti velký význam, podobně jako jsme se nemuseli stydět i v těch dalších. Číst dál

Hnutí – zamyšlení

Tak nám odvezli Koněva. Naposledy zamával a Dejvice jsou o jeden pomník chudší. Nikdo nezaplakal, Praha 6 je mimo zájem ruských, čínských, japonských i opilých britských turistů. Nejsmutnější na té kauze bylo, že se už nikdo řetězem nepřivazoval k podstavci, že nikdo nedemonstroval, nikdo nekladl květiny a věnce, nikdo neřečnil – a ovšem taky nikdo nedemonstroval ani nestávkoval. Za Koněva. Zasloužil by si to.

Nejde ale jen o sochu. Zasloužili bychom si ji všichni. Teda skoro všichni. Zasloužil bych si to já, ty, naši čtenáři, moji čtenáři, trafikantka, holička, řidič fekálního vozu i Karel Dyba, který není z nejhorších hráčů tenisu. Prostě nás deset milionů lidí, kteří jsme tady tak nějak zůstali napospas kapitalismu (až na Dybu, který zůstal napospas tenisu). Ale i ten Dyba, Dlouhý, koneckonců Ježek (ano, je to ježek, pane profesore Fialo!), Ježek Tomáš i Ježek Jaroslav, my všichni si nějaké hnutí pracujících zasloužíme. Ale není tady. Není tady ani po čtyřiceti teoreticko-politických notabene pražských konferencích, není tady ani po tom, co hanáčtí soudruzi nabídli lidu skákací hrad a ani poté, co jsem nemohl dočíst tak hezký článek od Josefa Skály, protože jsem mu prostě – já prosťáček boží – neporozuměl. Číst dál

V předvečer krize

Vzpomínáte na typický obrázek let 2008-2014? Zástupci různých svazů kapitalistů (Dlouhý, Hanák, Havlíček a další) se jako panáčci na orloji střídali ve sdělovacích prostředcích všech forem a pravidelně lkali: „Bez pomoci státu se neobejdeme, buď nám přispěje na udržení zaměstnanosti, nebo budeme muset hromadně propouštět. I tak řadu lidí propustíme. Nedá se nic dělat, musíme se současnému trendu přizpůsobit. Nemáme dostatečný odbyt, poptávka je nízká v celém světě, kupní síla obyvatel klesá, trhy se hroutí. Je také potřeba snížit přímé daně, ale i odvody – v ČR jsou velmi vysoké vedlejší náklady práce.“ K tomu jim sekundovali všichni zástupci hlavních i vedlejších politických stran, snad s výjimkou několika málo jednotlivců z KSČM: „Musíme snížit platy ve veřejném sektoru, zpřísnit podmínky čerpání sociálních dávek a zabránit jejich zneužívání. Plýtvaní je jedním z hlavních problémů současnosti! Nesmíme se astronomicky zadlužit (jako by jejich působení nezadlužilo za 30 let celou zemi i s obyvateli – pozn. autora). Ani důchody se příliš rychle valorizovat nebudou. Je nutné podpořit zaměstnavatele, kteří dávají lidem práci, a udržovat spoluprací s nimi a odbory sociální smír. Zaměstnanci musí být stále více flexibilní, uskromnit se, zároveň se neustále vzdělávat (často za své peníze – pozn. autora) a rekvalifikovat. O krizi se musí všichni občané rovnoměrně podělit.” Číst dál

OTEVŘENÝ DOPIS K ODSTOUPENÍ MGR. RENATY JEŽKOVÉ

Vážená paní ředitelko Mgr. Renato Ježková,

v současné době vládních opatření nemáme jinou možnost, jak reagovat na Vaše jednání, než formou otevřeného dopisu vyjádřit nesouhlas s tím, jakým způsobem přistupujete ke svým zaměstnancům v Diagnostickém ústavu, Brno, Veslařská 246.

I když bylo doporučeno představiteli vlády zachovávat pracovní místa, tak dáváte svým zaměstnancům výpovědi pro nadbytečnost, ukončujete pracovní poměry a neprodlužujete pracovní smlouvy. V době karantény a nouzového stavu je to z vaší strany vysoce neetický, alarmující a hrubý přístup k týmu vašich zaměstnanců. Není to ani pochopitelné při uvážení dlouhodobého nedostatku odborných zaměstnanců v diagnostickém ústavu. Tato vaše personální reakce způsobuje velikou fluktuaci zaměstnanců, což se negativně odráží na stabilitě týmu. Váš personální přístup tak opakovaně a dlouhodobě snižuje kvalitu péče o klienty.

Číst dál

Zum, zum zum, nejde mi to do kebule…

Ať už z jakéhokoliv důvodu se prof. Prymula vyjádřil v rozhovoru pro idnes.cz (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/koronavirus-epidemie-roman-prymula-testy-chytra-karantena.A200410_152255_domaci_vov) způsobem, který nás nemohl nechat úplně v klidu.

Pan profesor prohlásil: „Prokazuje se, že různé rasy mají různý počet receptorů a ten virus se na několik receptorů váže. V tom se jedná o spekulace, ale počty zemřelých v Německu napovídají, že by to mohla být pravda. V Česku jsme asi z třetiny Germáni, takže počty mrtvých nemusely být tak vysoké jako tomu je například u jižních národů.“ Číst dál

Deziluze

Lépe se nevyjadřovat, řekl si pisatel, když komentoval větou na sociální síti vpravdě stupidní nadpis článku, který hlásal, že pomoc EU je větší než ta čínská, tedy jinými slovy, že veškerá kritika toho, jak nám i jiným zemím Brusel pomáhá čelit koronaviru, je jen ruskou či čínskou propagandou a že používáním čínských roušek (to ještě neví o těch vietnamských) jen napomáháme komunistickému režimu. 

Pisatel tohoto textu tedy veskrze naivně okomentoval, že je snad podstatnější, jestli jsou tyto ochranné prostředky účinné. Tedy z obou světových stran, napsal nevědom si své osudové chyby a hereze. Sprcha potrefených reakcí na sebe nedala dlouho čekat. A naivní komentátor byl díky jedné větě zařazen do skupiny podvratných živlů, čecháčků, kteří odmítají vidět i slyšet, zatímco jimi zvolený premiér, beztak zakuklený bolševik, napomáhá tomu, aby zanedlouho na Ruzyni přistávaly čínské a ruské bombardéry, které z tohoto mezipřistání zboří „pevnost jménem Evropa“. Ostražitost především! Číst dál

Skutečně odstranili Koněva?

Možná to v této situaci, pod tíhou okamžiku, může znít někomu zvláštně, možná se nad tím někdo pozastaví a zakroutí hlavou, ale musím prohlásit, že mě osobně odstranění sochy maršála Koněva nijak zvlášť nepobuřuje.

Když jsem si dnes ráno přečetl SMS od soudruha s krátkým a stručným sdělením „sundali Koněva“, vstal jsem z postele zcela klidně.  Číst dál

OSČMS : Proti české pravici, háchovštině a přepisování dějin!

Dnes byl uprostřed nouzového stavu špinavýma rukama pražských radních odstraněn pomník maršála Koněva, vynikajícího bojovníka proti fašismu, osvoboditele Prahy a vyhlazovacího tábora Osvětimi.

Nejen radnice Městské části Praha 6, ale celá reakční politická scéna již třicet let usiluje pomocí ničení pomníků lidových vítězství a připomínek vítězství nad fašismem o rehabilitaci kolaborantské úlohy československé buržoazie, která prodala naši zemi Hitlerovi. Česká reakce spjatá i s antikomunistickými médii už desítky let otravuje veřejný prostor jedem lží o československém odboji, zlehčuje represe proti českému a slovenskému lidu ze strany nacistů a fašistů, zlehčuje utrpení našich občanů za nacistické okupace a snaží se vymazat nebo alespoň vulgárně napadat odboj i pomoc Rudé armády a Sovětského svazu jako takového.  Číst dál

Bilance

Je prvního dubna. Apríl. Do smíchu však není. Počet nakažených roste, počet uzdravených pomalu též, bohužel těch mrtvých přibývá podobným tempem. Je čas aspoň zlehka bilancovat nad posledními týdny, které překvapily miliony našich obyvatel a bohužel i ty kompetentní, které až tolik překvapit neměly.
K vládním opatřením lze říct snad jen to, že měla přijít dřív. I když jsou ostrá, i když dopadají na každého. Ale objektivně lze sdělit, že jsme se obešli bez selhání, která postihla Itálii, Španělsko, Francii či Velkou Británii. O Spojených státech nemluvě. Nejde o podporu vlády, ale můžeme děkovat osudu, že nás nepotkal podobný scénář, jako v těchto zemích, kdy vůdčí evropské země, tj. nejsilnější ekonomiky, neošetřují své občany nad 75 let, v podstatě je nechávají napospas viru, tedy smrti. Číst dál

Ne covid-19, ale Capid-2020 je to, co nás zabíjí 

Světu selhávají plíce nejen kácením brazilského pralesa latinskoamerickým Hitlerem Bolsonarem, ale také novým virem, který dobu posledních měsíců opanoval a nechtěně vytvořil poněkud zvláštní, avšak pravdivou bilanci, která těžko nalezne oponenta.

Svět je nemocný. Ne všude stejně. Tak tedy například KLDR nemá jediného nakaženého, i tak provedla zásadní preventivní opatření, která snížila možnost ohrožení populace pandemií. Kuba vyvíjí úspěšný lék a posílá své doktory – internacionalisty do Itálie, situace v Číně se zklidňuje, podobně je na tom Vietnam, Sýrie je bez nakažených. Řada z těchto států je v blokádě. V blokádě vyhlášené imperialisty v čele se Spojenými státy. Přesto právě tato velmoc pozná – bohužel na svých obyčejných občanech – svou vyspělost mamonu a sobectví, který ve své chamtivosti zamezil dostupnost zdravotní péče, která byla i v Československu první meziválečné republiky více dostupná než v USA ve třetím desetiletí 21. století. Spojené státy dále uplatňují svá sankční omezení – jak proti KLDR, která si i přes blokádu udržela zdravé obyvatelstvo, tak proti Kubě, která pomáhá i jiným národům, které jejich vlastní kapitalistické společenství  hodilo přes palubu. Sankce maximálně ztěžují situaci v Íránu. Přesto i tam byla vynalezena účinná vakcína. Sýrie je pod blokádou i přes válečné úspěchy v boji proti terorismu, i přes to, co pro lidstvo vybojovala. Ale ta nemá jediného infikovaného. Pro Spojené státy jsou mocenské zájmy oligarchie, její finanční zisky tohoto jednoho procenta populace, důležitější. Pozná to lépe než pisatelé článků ta část obyvatel, ta nemalá část, které se nedostane žádné péče a která ztrácí své životy za daleko banálnějších onemocnění.  Číst dál

Dějiny neskončily

Je pátek 27. března 2020. Spojené státy předstihly Čínu v počtu nakažených coronavirem. Itálie Čínu předstihla v počtu mrtvých. Španělsko Čínu v tomto směru zanedlouho předběhne též. Zatímco v Číně se situace zklidňuje, v Itálii se katastrofa nedobrala vrcholu. Není k čemu gratulovat, čísla jsou hrozivá, bilance není uzavřena. Gratulovat lze k lidské solidaritě, obětavosti – všeho co jde mimo kapitalistické vztahy i vlády. Je to lekce, ze které se můžeme učit a i když kapitola ještě není uzavřena a nebezpečí vvisí nad hlavami, také poučit.

Číst dál

Nesnesitelná křehkost kapitalismu s razítkem SARS-CoV-2

Svět obchází strašidlo – strašidlo, které slyší na jméno Koronavirus. Všechny síly zestárlého světa se spojily do svaté aliance a vydaly se po stopách tohoto strašáka. Hrůza se vznáší  nad monopoly a nadnárodními korporacemi, nad burzami a jejich hlídacími psy slintajícími ve vládních křeslech. Mnozí věří, že zapeklitá situace s virem se přežene a vše se vrátí do zaběhnutých starých kolejí. Avšak většina a to hlavně ti, kteří se zabývají zákonitostmi ekonomiky, jsou právem vyděšení. Číst dál

Marxismus a inkluze, část první

Úvod

 

Dne 1. 9. 2016 začala platit série legislativních opatření, která do škol na území ČR zavedla zásady tzv. inkluzivního vzdělávání. Od té doby platí s určitými většími či menšími změnami dosud. Už před datem startu inkluze se tento krok setkával na jedné straně s ostrým paušálním vynášením do nebes, podporou až adorací, na druhé straně se stejně razantním odmítáním, spojeným často s katastrofickými předpověďmi do budoucna. Číst dál

Jak řešit současnou pandemii?

Návrhy komunistů z časopisu Dialog

 

  1. Vybudování nové státní nemocnice specializované na SARS-CoV-2 a na další podobné problémy. 
  2. Soukromý lékařský sektor převést pod kontrolu státu, odborů a zaměstnanců.
  3. Lékařskou zdravotní péči na každé pracoviště. 
  4. Ochranné prostředky všem zaměstnancům nezbytným pro fungování společnosti (zdravotníci, sociální pracovníci, hasiči, policisté, vojáci, prodavačky, řidiči a další zaměstnanci hromadné dopravy).
  5. Ochranné pomůcky pro všechny obyvatele zdarma.  Číst dál

Iluze

Iluze, skálopevná iluze stability kapitalismu, budovaná posledních 30 let se, zdá se, se těžko bude potýkat s pandemií. Pandemie odhalila v jiných zemích, a asi i v té naší, křehkost této iluze. Nebezpečnou křehkost. Tržní prvky, trh sám o sobě a zdegenerované vztahy podmíněné právě trhem a kapitalismem jako takovým. Nebezpečné a bolestivé pohrdání lidmi, faktické pohrdání pracujícími, těmi, kteří nejsou privilegováni jako vlastníci výrobních prostředků, by samo o sobě stačilo k mnoha neštěstím, které by nesnímaly televizní kamery a neupozorňovalo by na ně neustálé zpravodajství, jako je tomu u nynější pandemie. Pandémie je však, aspoň v těchto dnech, varováním, tečkou, pohybem prstu do pomyslného domina, možná počátek tragédie, na kterou nejsme připraveni. Nejsme díky upřednostňování tržních vztahů připraveni na nic, co se dá nazvat speciálním, nouzovým. Číst dál

384 slov na pozadí 384 nemocných

Pandemii koronaviru, která začala sužovat i naši zemi (do dnešního dne naštěstí bez obětí na životech), se snaží někteří dobrosrdeční léčit přemírou úvah, leckdy jdoucích do extrémů – od kverulantství, přes furiantství proti prevenci až po vyšinutou konspiraci.

Není to o konspiračních teoriích, o surreálných fantaziích, o katastrofických vizích – religióznímu vidění apokalypsy nebo lichém přání, že čím hůře, tím lépe. Je to možná troška nostalgie v porovnávání připravenosti na specifické situace, na masovou hrozbu, zhrození se nad tím, že tolik vtipů a parodií nad brannou výchovou a plynovými maskami či rouškami, jen clonilo střízlivému pohledu, že jsme dnes nepřipraveni. Těžko říct, jestli totálně, ale nepřipraveni. Číst dál

Někdo to rád  horké, teplotu nechce nikdo

Malinkatá hrudka, která se nezmohla ani na kousek DNA, s výrůstky na svém povrchu, která by se musela zvětšit tisíckrát, aby se dostala na hranici viditelnosti lidským okem, ovládla světové trhy, vlády, monotematizovala média, paralyzovala osobní dopravu, vyprázdnila školy a zavřela milióny lidí doma. Docela dobré pro sci-fi, ale bohužel to je naše každodenní globální realita předjaří 2020.

Nebojte, nebudu psát o tom, kdy a kde se vir SARS-CoV-19 objevil, jaké jsou další prognózy jeho šíření nebo zastavení. Nejsem patolog, ani imunolog, nejsem dokonce ani lékař, ale jsem doktor, tak mi věřte. To je samozřejmě nadsázka, ale mohl by se do ní schovat fakt, že když se naučíte dívat na svět přes zvětšovací sklo marxistické dialektiky, vidíte logická propojení mezi fenomény a kontextem, jejich příčiny, a pak třeba dokážete i dedukovat následky a jejich pravděpodobnost. Číst dál

Ublížený socialistický countryman

Ve věku nedožitých 78 let zemřel 1. března 2020 hudebník, zpěvák, textař, humorista a výtvarník Jan Vyčítal, v časech ČSSR loajální „socialistický countryman“, kterého po více než dvě desetiletí živila v socialistickém zřízení především country hudba původem z USA a na ni navazující domácí tvorba. Po roce 1989 militantní antikomunista, permanentně hlásající, jak „za komunistů trpěl“. To byl ostatně osud téměř všech umělců v ČSSR, kteří se dožili kontrarevoluce.
Absolvent střední výtvarné školy v oboru propagační grafiky patřil v roce 1965 k zakladatelům countryové skupiny „Greenhorns“. Po celé období až do pádu ČSSR byl profesionálním umělcem na plný úvazek a proti socialistickému zřízení ani necekl. Vynahradil si to však po jeho pádu, kdy se zařadil do zástupu kopajícího do mrtvol.

Číst dál