Rehabilitace fašistických kolaborantů na Ukrajině dosáhla minulý týden dalšího znepokojivého milníku, kdy byly ostatky Jevhena Konovalce, zakladatele a prvního vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), vráceny z Nizozemska a v Kyjevě přijaty se státními a vojenskými poctami.
Konovalecovy ostatky, exhumované z rotterdamského hřbitova Crooswijk 88 let po úspěšném atentátu, při němž byl Konovalec zabit, dorazily na Ukrajinu 13. srpna.
Následující den uspořádal Třetí armádní sbor ukrajinské armády velkolepý obřad v patriarchální katedrále Vzkříšení Kristova v Kyjevě. Vojáci tvořili čestnou stráž s pochodněmi, když byla rakev převážena v restaurovaném obrněném vozidle Austin z doby první světové války.
Nejednalo se o žádné marginální shromáždění krajně pravicových aktivistů. Obřad zorganizovala formace Ukrajinských ozbrojených sil pod velením Andrije Biletského, zakladatele a bývalého velitele hnutí Azov. Biletskyj stál před Konovalcovymi ostatky a popsal jeho návrat jako „velkou oslavu“ a slíbil, že bude ve své věci pokračovat. Dnešní ukrajinské vojáky představil jako novou generaci, která ponese vpřed nacionalistický boj reprezentovaný zakladatelem OUN.
Historický význam nelze skrýt odkazováním se na „národní osvobození“. Konovalec založil Ukrajinskou vojenskou organizaci (UVO) a následně se stal prvním vůdcem OUN, která byla založena v roce 1929 jako ultranacionalistická, násilně antikomunistická organizace. Jak zdůrazňuje *Junge Welt*, Konovalec udržoval spolupráci s nacistickým Německem před atentátem v Rotterdamu v roce 1938, zatímco UVO a později OUN rozvíjely vztahy s německými vojenskými zpravodajskými strukturami.
Tato ceremonie tedy představuje mnohem více než jen znovupohřbení kontroverzní historické postavy. Je to další projev systematického začleňování tradic, osobností a symbolů radikálního ukrajinského nacionalismu do oficiálního historického narativu současného ukrajinského státu.
Konovalec není ani ojedinělým případem. V květnu byly ostatky dalšího vůdce OUN, Andrije Melnyka, převezeny z Lucemburska a znovu pohřbeny na ukrajinském Národním vojenském pamětním hřbitově. Prezident Volodymyr Zelenskyj mezitím předložil návrh zákona o zřízení Ukrajinského národního pantheonu v Kyjevě. V roce 2023 byl po Konovalcovi již oficiálně pojmenován ukrajinský průzkumný prapor.
Politické poselství je nezaměnitelné. Zatímco komunistické symboly, organizace a historická paměť byly na Ukrajině po léta vystaveny zákazům a represím, osobnosti patřící k tradici militantního nacionalismu a antikomunismu jsou vyzdvihovány jako národní hrdinové a začleňovány do ideologické linie ozbrojených sil.
Kyjevská pochodňová podívaná znovu odhaluje do očí bijící rozpor v narativu, který po léta propagovaly vlády NATO a velká část západních korporátních médií. Rehabilitace tradice OUN není jen výplodem „ruské propagandy“, ani ji nelze zavrhnout jako aktivitu bezvýznamné extremistické skupiny. Když armádní sbor veřejně uctí zakladatele OUN a jeho velitel před jeho ostatky slibuje, že bude pokračovat v jeho historické věci, historický revizionismus se přesunul z okraje do oficiálního vojenského ceremoniálu.
Uctění Konovalce následuje po další odhalující epizodě, která se odehrála jen několik týdnů předtím. U příležitosti 119. výročí narození Romana Šuchevyče veřejně vzdala ukrajinská 3. samostatná útočná brigáda hold bývalému veliteli Ukrajinské povstalecké armády (UPA), který dříve sloužil v nacisty sponzorovaném praporu Nachtigall a 201. praporu Schutzmannschaft. Jak tehdy zdůraznil web *In Defense of Communism*, takové činy ukazují, že rehabilitace nacistických kolaborantů se již neomezuje pouze na okrajové nacionalistické kruhy, ale stala se součástí státních institucí, oficiálních oslav a vojenských formací. Konovalcův slavnostní „návrat domů“ nyní poskytuje další potvrzení této systematické politiky historického revizionismu a militantního antikomunismu.
Upravila a přeložila redakce KPKV