12. února demonstrovalo v ulicích Madridu přes čtvrt milionu lidí (oficiální úřední odhad; podle FADSP – Sdružení na obranu veřejného zdravotnictví – mnohem víc) za zachování veřejné zdravotní péče, tedy za to, aby zůstala v rukou státu a nebyla přenechána soukromým subjektům.
Ve Velké Británii běžela před pěti roky petice proti snahám privatizovat NHS (National Helath Service, tedy Národní zdravotní službu). Byla uzavřena po šesti měsících s dosažením 238 769 podpisů. Průzkum napříč Británií z roku 2022 ukázal, že pro účast soukromých subjektů ve zdravotní službě je pouhých 25 % obyvatel Spojeného království. Pro zachování veřejné zdravotní služby se vyslovila i většina Britů, kteří o rok dříve v parlamentních volbách hlasovali pro Konzervativní stranu.
Šéfka organizace „We own it“ (Vlastníme ji my) se následně vyjádřila k faktu, jenž zazněl na demonstraci v Londýně letos v únoru, že „díky“ přenechání některých zdravotních služeb soukromníkům zbytečně zemřelo vloni 557 lidí: „To – v kombinaci se soutěžením soukromého sektoru o zaměstnance – současnou krizi ještě zhoršuje a přispívá k rekordním pořadníkům a zpožděním. Chceme zpět naši NHS, obnovenou jako plně veřejnou službu a s řádnými investicemi. Jsme hrdí na naši NHS a nechceme kopírovat americký model, kde je úmrtnost o tolik vyšší.“
Herec a komik Stephen Fry podpořil kampaň slovy: „Vlastníme ji. Je naše. NHS patří nám. Naši prarodiče, rodiče a my sami jsme ji udělali takovou, jaká je. Přispěli jsme k ní. Zaplatili jsme za ni. … je to jedna z nejvzácnějších věcí, jaké kdy Británie udělala.“
Dva příklady přístupu veřejnosti k privatizaci zdravotních služeb. Proč to, můžete se ptát. Ministr zdravotnictví ČR Vl. Válek se před několika dny vyjádřil v tom smyslu, že chce během asi dvou příštích let převést do soukromých rukou všechny letecké záchranné služby, tedy ty, které ještě zbývají v rukou státu. Kvalita těchto služeb se už tak zhoršila v okamžiku, kdy byly předány z rukou armády, která měla pro jejich provozování nejlepší podmínky ze všech (i potenciálních) zúčastněných – finance, výcvik pilotů, možnost létat v noci atd. Už teď nejméně čtyři z deseti stanic letecké záchranky nelétají v noci. Jako kdyby nehody a úrazy mohly počkat, až se rozední…
Většinu stanic letecké záchranné služby (LZS) provozuje DSA a.s., zatím v českých rukou; v Ostravě a Olomouci působí slovenská ATE sro. Prahu, alespoň podle webu https://zachrannasluzba.cz , zatím provozuje Policie ČR. Podle ministra Válka tím vláda ušetří peníze. Dost zrůdný systém, jenž povyšuje peníze nad člověka, nemyslíte? Zvlášť ve srovnání s až křečovitou snahou vlády dosáhnout výdajů na zbrojení ve výši 2 % HDP (pro lepší představu: ze současných cca 1,54 % v r. 2023 – což je v konkrétních číslech 111,8 mld., z čehož na AČR z toho jde 71,8 % – na 145,2 mld. Kč při současném rozpočtu – ten zatím díky inflaci stále narůstá)… Náklady u státních provozovatelů jsou podle uvedeného serveru známé jen v podobě kvalifikovaného odhadu z roku 2018. Bohužel. Policie ČR v r. 2008 uváděla 30 400 Kč/hod. U soukromých provozovatelů je uvedeno 31 200 Kč/hod. Náklady AČR byly podle tohoto odhadu přibližně 2,2x vyšší, než u ostatních provozovatelů. Nicméně i tak 126 779 200 Kč ročně není tolik – náklady na jednu stíhačku typu Grippen, pro potřeby prostého občana ČR zcela zbytečnou, činily v té době ročně cca 1,7 mld. Kč… K námitce soukromých provozovatelů ohledně uvedené ceny Ministerstvo obrany tehdy přiznalo, že nejsou započteny všechny náklady – jenže co když tato námitka platí i obráceně? Novější konkrétní vyčíslení nákladů se mi nepodařilo dohledat. Obecně se v příslušných odborných zprávách mluví o tom, že provozování služby soukromou firmou vyjde pro stát levněji, ale zkušenost například se soukromými železničními dopravci ukazuje opak. Nehledě k tomu, že v systému LZS se za dobu její existence soukromých provozovatelů vystřídalo několik, což přineslo problémy v samotné službě i na příslušném ministerstvu, přinejmenším v podobě ztraceného času na jejich řešení a peněz vyplýtvaných na výběrová řízení.
Protože momentálně neexistuje v ČR síla, jež by vládě, štědře podporované oběma komorami Parlamentu a podle všeho i Hradem, zabránila v této i dalších šílenostech, dá se jen doufat, že letecké záchranné služby nepostihne osud například správy pitné i užitkové vody, bez nejmenších skrupulí vržené do soukromých rukou, a co horšího, prodané do zahraničí. Je to nebezpečný precedens, nejen pro neskutečný odtok zisků a daní bez náhrady do zahraničí, ale i pro reálné nebezpečí, že v případě občanských nepokojů si nějaký cizinec začne ve jménu kapitálu diktovat. Což by v případě vody i letecké záchranné služby bylo fatální.
7. března 2023
Vladimír Sedláček