Rozhovor s Eliseosem Vagenasem, členem ÚV Komunistické strany Řecka (KKE) a vedoucím sekce mezinárodních vztahů strany, zveřejněný v novinách Rizospastis, orgánu ÚV KKE, dne 14. prosince 2024:
– Jsme svědky bouřlivého vývoje v Sýrii. Než se dostaneme k faktům, podívejme se na méně diskutovaný aspekt. Proč je Sýrie tak důležitá? Jaký je její význam na Blízkém východě?
ODPOVĚĎ: Sýrie je významnou zemí v regionu východního Středomoří a Blízkého východu, protože je nejen křižovatkou kultur a náboženství, ale také uzlem pro přepravu zboží a energie a oporou v geopolitických plánech různých imperialistických mocností.
Proto, abychom pochopili důležitost vývoje v Sýrii, musíme říci, že to, co se tam děje, nelze oddělit od toho, co KKE dlouhodobě zdůrazňuje a co všechny ostatní strany tají: Že jsme na pokraji zásadního vývoje.
- Válka na Ukrajině se stovkami tisíc mrtvých a zmrzačených na obou stranách;
- Genocida palestinského lidu s masakrem 20 000 dětí, žen a starých lidí;
- Výměna úderů mezi Izraelem a Íránem, jichž jsme byli svědky v předchozím období;
- Válka v Libanonu, ale také v Súdánu, v různých afrických zemích, mračna války, která se stáhla nad Indo-Pacifikem a Tchaj-wanem.
To vše je předobrazem toho, co již začalo!
Buržoazní třídy, monopoly, tito ekonomičtí giganti si pohrávají se západkou pekelných bran, když soutěží o rozdělení nerostného bohatství a bohatství vyprodukovaného dělníky, o energii, ropu, plyn, vzácné nerosty, lithium, uran atd., o podíly na trhu a o geopolitické opěrné body.
A přichází Sýrie, která má vlastní energetické zdroje a může se stát ropovodem a přepravní cestou. Dodnes jsou v Sýrii ruské a íránské vojenské základny, zatímco Američané, Turci a Izraelci obsadili syrské území!
Mluvíme o zemi, kterou se jim za posledních 15 let podařilo neoficiálně rozporcovat, protože byla vtlačena do „prokrustovského lože“ meziimperialistické konkurence… Až do dnešních dnů, kdy jsme byli svědky svržení Asadova režimu džihádisty, které Američané s pomocí Turecka znovu vytvořili.
– Co vedlo k současné dominanci džihádistů v Sýrii?
ODPOVĚĎ: Za prvé, Sýrie, stejně jako celý region Blízkého východu, byla až do druhé světové války kolonií! Syrské území bylo kolonií Francie.
Sýrie se osamostatnila v roce 1946, kdy se díky vlivu SSSR, jeho podílu na vítězství nad fašismem a nastolení socialistických režimů ve východní Evropě zhroutil kolonialismus a došlo k určitým pozitivním procesům v mezinárodní korelaci sil.
Od roku 1963 byla u moci Arabská socialistická strana Baas, která o několik let později vytvořila Národní pokrokovou frontu. Baas byla strana, která obhajovala arabskou jednotu a sociálně demokratické zřízení.
Ve válce v roce 1967 Izrael obsadil syrské území (Golanské výšiny), které si drží dodnes!
Musíme mít také na paměti, že po mnoho desetiletí v Sýrii a obecně v linii Mezinárodního komunistického hnutí převládala otázka dosažení národní nezávislosti jako předpokladu pro překonání zaostalosti ve všech oblastech společenského života. Tato koncepce vycházela z mylné „strategie etap cesty k socialismu“, která byla v praxi vyvrácena.
SSSR a ostatní socialistické státy formulovaly politiku hospodářské a jiné formy spolupráce a podpory nových režimů, které vznikly po pádu kolonialismu, včetně Sýrie, s cílem zabránit jejich integraci do mezinárodního kapitalistického trhu, do imperialistických svazů. SSSR měl dobré vztahy se syrským režimem, měl například námořní základny v Sýrii.
Tyto vztahy samozřejmě nezměnily třídní charakter Sýrie a skutečnost, že výrobní prostředky zůstaly v rukou buržoazie. Byl to buržoazní režim, který udržoval třídní vykořisťování a sociální nespravedlnost, přičemž se kvůli prosazování vlastních zájmů snažil vystupovat pod praporem národně osvobozeneckého boje a objektivně stál v cestě různým plánům imperialistických mocností.
Po svržení socialismu v SSSR provedl baasistický buržoazní režim rozsáhlou kapitalistickou restrukturalizaci, „otevření trhu“, jak tomu dříve říkali, a uvalil na lid nová břemena.
Poté se na Asadův režim obrátili američtí a evropští imperialisté, Turecko a další, kteří žádali více „otevření“ a možností pro své vlastní monopoly. Část syrské buržoazie, která se shromáždila kolem Baasu, si zvolila jiná geopolitická partnerství – s Íránem a Ruskem. Například dala Rusku právo zkoumat a těžit uhlovodíky ve své výlučné ekonomické zóně, nadále od ní nakupovala zbraně atd. Navíc v roce 2011 byla podepsána dohoda mezi Íránem, Irákem a Sýrií o plynovodu, který by přepravoval íránský plyn z Íránu do Bagdádu, Damašku, Bejrútu a do západní Evropy.
Tento plán byl v rozporu s tím, který navrhovaly USA a Izrael, jež měly zájem na vybudování ropovodu z Kataru do Evropy přes Saúdskou Arábii, Jordánsko, Sýrii a Turecko.
Navíc Rusko zde mělo svou jedinou námořní základnu ve Středozemním moři – v Tartúsu.
Tak jsme se dostali k událostem tzv. arabského jara, kdy buržoazní síly, využívající sociálních problémů nahromaděných ve společnosti díky kapitalistické cestě rozvoje, začaly bojovat proti režimu Baasu, nejprve demonstracemi a poté vytvořením ozbrojených skupin s podporou Turecka, Kataru, Saúdské Arábie a americko-evropských imperialistů.
Nezapomínejme, že džihádisté byli po desetiletí součástí hybridní války euroatlantických imperialistů v Afghánistánu, v Čečensku, na Blízkém východě atd.
A baasistický režim v čele s Asadem by v roce 2015 padl, nebýt vojenské intervence Ruska, Íránu a libanonského Hizballáhu, která posunula vojenskou rovnováhu a usnadnila Baasu pokračování vládnutí.
– Jak za týden padl Asadův režim, který byl u moci více než 50 let a byl podporován mocnými zeměmi jako Rusko a Írán?
ODPOVĚĎ: Nejprve si ujasněme, že Rusko a Írán se v Sýrii angažovaly pro své vlastní kapitalistické zájmy, ať už to mělo co do činění s ropovody, základnami nebo obchodem se zbraněmi a tak dále.
Samozřejmě, v té době si někteří lidé mysleli, že vojenským zapojením Ruska a Íránu se začíná formovat takzvaný multipolární svět.
Byly vytvořeny iluze, že v tomto světě imperialistických rozporů lze udržet rovnováhu, která by byla ku prospěchu syrského lidu, aniž by došlo k otřesení a svržení kapitalismu.
Ve skutečnosti však Turecko nadále okupovalo 10 % území a proměnilo oblast Idlibu v živnou půdu a „školu“ pro džihádisty (s tolerancí Ruska). 30 % syrského území nadále kontrolovali Kurdové s pomocí USA, které ilegálně těžily syrskou ropu. Izrael také nadále kontroloval Golany a bombardoval Sýrii.
Díky takzvanému Astanskému procesu (za účasti Ruska, Íránu, Turecka a některých arabských zemí) se zahraniční vměšování do vnitřních záležitostí Sýrie stalo normální.
A když jsme dospěli k okamžiku, kdy prioritou Ruska nebyla válka v Sýrii, ale válka na Ukrajině, a když Írán a Hizballáh byly oslabeny válkou s Izraelem, který také dlouhodobě bombardoval kritickou infrastrukturu v Sýrii, pak byli nasazeni džihádisté, kteří jsou nyní přejmenováni na „rebely“ a domnělé revolucionáře, zatímco za nimi stojí Turecko a americko-evropští imperialisté.
Samozřejmě je třeba také zdůraznit, že vývoj ovlivnila i skutečnost, že velké skupiny obyvatel již dávno ztratily důvěru v Baas kvůli zahraničním sankcím a protilidovým opatřením, která prohlubovala chudobu a státní represe. Navíc kvůli faktickému rozdělení země neviděli žádnou vyhlídku na lepší život.
To vše podkopalo jakoukoli politickou a vojenskou podporu Baasu a vedlo k jeho rychlému svržení. V článku Sekce mezinárodních vztahů ÚV KKE v Komunistické revue (č. 1/2016) nazvaném „Vojensko-politická rovnice v Sýrii“ jsme nastínili celý průběh událostí, který dnes vidíme.
Samozřejmě, že nyní apologeti masakru palestinského lidu zešíleli a mají tu drzost mluvit o pádu „syrského krvavého režimu“, jako by nevěděli, co se děje v jejich „spojeneckých“ monarchiích v Perském zálivu, jako je Saúdská Arábie.
Abychom shrnuli informace o Sýrii: Tato země byla součástí mezinárodního kapitalistického systému, prováděla strukturální reformy zaměřené na její hlubší integraci do mezinárodní kapitalistické ekonomiky, aniž by váhala zasadit úder proti výbojům dělníků a lidových vrstev a nakonec uvízla ve spleti monopolní soutěže o rozdělení kapitalistických trhů. Svržení režimu Baasu není revolucí, ale posunem moci kapitalistického systému, doprovázeným změnou geopolitických orientací nové formy vlády.
– Kdo jsou vítězové a poražení vývoje v Sýrii?
ODPOVĚĎ: Velkým poraženým je jednoznačně Írán, který podle různých zdrojů v posledních letech investoval do syrské ekonomiky desítky miliard. Zdá se také, že ztrácí komunikační kanál, který měl přes syrské území s politicko-vojenskými silami, které podporuje v Libanonu, jako je Hizballáh.
Rusko je také na straně poražených, bez ohledu na to, zda se mu v důsledku jednání s protureckými džihádisty nakonec podaří udržet svou námořní základnu v Tartúsu a leteckou základnu v Hmimímu. Je to proto, že byla poškozena jeho prestiž. V. Putin v roce 2017 na základně Hmimím prohlásil, že není šance, aby džihádisté ovládli Sýrii a že Rusko to zaručí svou vojenskou silou. Dnes se v očích těch, kteří mu věřili, jeví jako nespolehlivý. Rána pro ruské vedení bude ještě větší, pokud se mu nepodaří udržet své dvě základny, které byly přechodovou stanicí/odstavnou stanicí pro ruské vojenské síly v Africe, v řadě konfliktů, které se tam vedou.
Ostatní buržoazní třídy, například z Iráku nebo dokonce z Kypru, by také mohly prohrát. Připomeňme, že demontáž Libye ze strany NATO, za tehdejší účasti Řecka a s jediným nesouhlasným hlasem opozice, což byl hlas KKE, vedla k nepřijatelnému paktu mezi Tureckem a Libyí, který zpochybňuje řecká suverénní práva na východním Středomoří. Turecko se léta snaží legitimizovat výsledky okupace Kypru a uznání takzvané Severokyperské turecké republiky, která je shodou okolností geograficky protilehlá Sýrii, kde nyní vládnou džihádisté úzce spjatí s Tureckem.
Vítězi jsou buržoazní třídy Turecka a Izraele. Turecká buržoazie již v posledních letech okupovala část syrských území a prakticky roztrhala Lausannskou dohodu, která vymezuje hranice se Sýrií, ale také s Řeckem. Ve světle tohoto vývoje vidíme, že Turecko výrazně posílilo svou pozici v regionu Blízkého východu. Podařilo se mu, aby jeho územím prošlo mnoho energetických a dopravních potrubí. Přebírá vedení ve využívání syrských přírodních zdrojů a pracovní síly. Posiluje se i v rámci NATO, protože v praxi se ukazuje jako zvláště užitečné při zahánění konkurentů euroatlantické imperialistické koalice, jako jsou Írán a Rusko, do kouta.
Ze své strany se izraelská buržoazie zbavuje arabské země, která byla ještě před 15-20 lety mocná, podporovala palestinské a libanonské hnutí odporu a měla velkou vojenskou a politicko-ekonomickou sílu čelit Izraeli a jeho plánům. Izrael již rozšiřuje svá okupovaná území v Sýrii a převzal také horu Hermon, odkud může bombardovat Damašek bez použití bombardérů. Jejím plánem, stejně jako USA, je dále oslabit Sýrii a učinit z Izraele klíčového hráče na Blízkém východě a tranzitním uzlem, kupř. s tzv. koridorem IMEC (The India-Middle East-Europe Economic Corridor – Hospodářský koridor Indie – Střední východ – Evropa – pozn. redakce) atd. Izrael tak během pár dní vyhodil do povětří desítky infrastruktur rozložené syrské armády, a pokud uspěje, přistoupí i k rozkouskování Sýrie se zřízením kurdské „formace“, která bude využívána jako její politicko-vojenská opora na Blízkém východě.
Konečně bychom nepočítali syrský lid mezi vítěze, navzdory triumfálním vyjádřením mezinárodních buržoazních médií. Utrpení syrského lidu bude pokračovat a narůstat. KKE zůstává solidární se syrským lidem a komunisty v nových podmínkách, které se objevily.
Co bude dál? Euroatlantický tábor tvrdí, že každý musí nyní pracovat pro „inkluzivní budoucnost“ v Sýrii, která bude chránit všechny náboženské komunity, s mírem atd…
ODPOVĚĎ: Zbožné přání o „jednotě v rozmanitosti“, „inkluzivitě“ a „míru“ je žargonem buržoazních vlád, EU a NATO; je to jen plané žvanění.
Pointa je v tom, že jedna kapitola imperialistické konkurence na Blízkém východě je nyní uzavřena a další kapitola je automaticky otevřena. Konkurence mezi buržoazními třídami o všechny věci, které jsme vyzdvihli výše, tj. o věci, od kterých kapitalisté očekávají zvýšení svých zisků tím, že „srazí své konkurenty na kolena“, se nezastaví!
Svržení tohoto režimu by mohlo usnadnit imperialistické plány USA a Izraele, jako je útok na Írán, nebo dokonce vést k novému rozbití států regionu a k dominovému efektu destabilizace a krveprolití.
Rozpory jsou ve spleti, které nevyhnutelně povede k novým imperialistickým intervencím, konfliktům a válkám. Například v Izraeli velká část buržoazního politického systému věří, že nastal čas usilovat o rozpuštění Íránu, o vznik „Velkého Ázerbájdžánu“ a není náhoda, že Izrael (spolu s Tureckem) podporoval Ázerbájdžán v poslední válce proti Arménům.
Proto nemůžeme důvěřovat buržoazním třídám a jejich spojenectvím, jako je EU a NATO.
Mládež a dělníci by neměli skočit na návnadu a věřit proklamacím, že tyto svazky mohou zajistit mír a bezpečnost pro náš lid a ostatní národy.
Měli bychom být ještě silnější, abychom jim čelili! V masových bojích za zastavení nasazování zbraní, munice a vojsk k imperialistickým masakrům na Ukrajině, na Blízkém východě atd. Za návrat řeckých ozbrojených sil z imperialistických misí v zahraničí domů! Za okamžité uzavření amerických základen, které dělají z našich lidí terč pro odvetu druhé strany ve válce! Za odpoutání Řecka od války kupř. nerespektováním sankcí proti Rusku, které zvyšují zátěž našeho lidu vysokými cenami energií, hnojiv atd. Za uznání palestinského státu na hranicích, které existovaly před rokem 1967, s hlavním městem východním Jeruzalémem a okamžité ukončení vztahů s vražedným státem Izrael, dokud bude pokračovat genocida palestinského lidu. Za odpoutání se od všech imperialistických plánů a spojenectví, aby byl lid pánem ve vlastní zemi!
Toto musí být naše poselství, které budeme šířit po celé zemi a oslovovat s ním lidi.
Zdroj: In defence of communism: SYRIA: Caught in the vice of capitalism and war
Vybrala, přeložila a upravila: Redakce Kominternetu