Výběr zpráv a událostí (do 23. 12. 2021)
1) 17. 12. 2021 se ujala úřadu prezidentem potvrzená a jmenovaná vláda, která vzešla z říjnových voleb. Ve vládě zasedli poslanci uskupení Spolu (ODS, TOP09, KDU-ČSL) a koalice Pirátů a STANu.
Od této vlády jediné, co je možné očekávat, je pokračování politiky odstupující vlády ANO, tedy protilidovou, protikomunistickou, prokapitalistickou, procírkevní politiku. Vláda reprezentuje kapitálové zájmy západních mocností, nejvýrazněji USA, EU a Německa. Nutno podotknout, že i zájmy těchto mocností nejsou jednotné a projevují se různě, např. odchodem Velké Británie z EU, rozpory mezi různými zájmovými bloky v EU, rozpornými názory jednotlivých členských zemí NATO na nejrůznější zásahy po světě. Vláda rozhodně nereprezentuje lidové zájmy ani okrajově a v rámci kapitalistických vztahů se distancuje od zájmů kapitálu investovaného a generováno v Rusku nebo v Číně.
Vláda s matematickou přesností povede republiku k další, ještě výraznější závislosti na západním kapitálu (politikách západních mocností), k praktickému pozbytí veškerých pozůstatků suverenity, což prakticky podpoří další eskalaci vnitroimperialistických antagonismů mezi tzv. tradičními západními mocnostmi na jedné straně, Ruskem a Čínou na druhé. To vede lid České republiky blíž k válečnému nebezpečí a uvaluje na něj další ekonomickou zátěž s cílem získat další prostředky v rámci globálního konkurenčního boje o rozdělení trhů, zdrojů a území.
2) Andrej Babiš skončil ve funkci předsedy vlády, kterou vykonával od prosince 2017, přičemž předtím byl ministrem financí v Sobotkově vládě.
Do politiky šel bezesporu hájit své obchodní zájmy, tedy zájmy tzv. národní buržoazie a její možnosti expandovat kamkoliv, kde je to momentálně výhodné, tedy i na východ. Zde narážel na zájmy jeho konkurentů, které reprezentují zájmy toho kapitálu, který je v současné době ve střední Evropě jednoznačně dominantní. Rozhodně byl proevropský (ve smyslu EU), kde se se současnou vládou shodují. Za jedno jsou také v otázkách naší účasti v NATO. I přesto, že jím vedení uskupení ANO nedokázalo ve volbách porazit koalici Spolu, je stále nejsilnějším subjektem na české politické scéně. Babiš zvolil způsob vyjadřování, jehož prostřednictvím se snaží přesvědčit, že hájí zájmy všech občanů, že brání i tradiční levicové křídlo dokázal přesvědčit značnou část voličů, kteří v předešlých volbách stranili tzv. tradiční buržoazní levici, tedy KSČM a ČSSD. Nakonec i množství voličů KSČM je přesvědčeno, že podpora národní buržoazie vede k prosperitě všech, tedy i lidových vrstev. Toto přesvědčení Babiš upevňoval dílčími populistickými kroky.
Příchod epidemie nového coronaviru umožnil jeho konkurentům a politickým odpůrcům nabízející se snadnou opozici. Andrej Babiš počítá s tím, že bude nadále postupovat na základě stejného vzorce, kdy se poveze na neúspěších současné vlády. Zde nutno poznamenat, že do jedné řeky nelze dvakrát vstoupit: mezinárodní situace se velmi rychle vyvíjí a eskalované rozpory mezi jednotlivými globálními regionálními konkurenty si patrně bude žádat jiná politická řešení, která stejně jako v analogických historických obdobích tíhla k fašistickým neb fašizujícím subjektům a silám.
3) USA posilují svoji vojenskou přítomnost v těsné blízkosti evropské části ruské federace.
V souvislosti s eskalací krize na polsko-běloruských hranicích dochází k různorodým snahám analyzovat situaci. V českých médiích zaujala analýza primárně publikována na Aeronetu, následně převzatá Alarmem: https://cz24.news/alarm-z-utajenych-zdroju-armady-presuny-americkych-vojsk-do-ceska-a-na-slovensko-maji-byt-zahajeny-jiz-na-prelomu-roku-pak-urychlene-rozmisteni-raket-stredniho-doletu-bez-obstrukci-aktivistu-a-v/
Tato analýza se zabývá možným scénářem důvodů a očekávaných výsledků amerických aktivit v této oblasti.
Rozhodně je možné souhlasit s tím, že americká politika dlouhodobě usiluje o vojenské posílení v oblasti a že vyslovené úvahy popisují možný scénář. V každém případě vážná situace na Ukrajině, na hranicích Polska a Běloruska a využití potenciálu zemí tzv. B-9 (východní země bývalého socialistického bloku) musí být pečlivě analyzována. Je také zřejmé, že každá ze zemí B-9 má svá specifika, včetně některých politických osobností reprezentujících různé kapitálové a geopolitické zájmy, které se nemusejí stoprocentně překrývat se zájmy americké zahraniční politiky.
Analýzy mocenských her, kdy jednotlivé kapitálové zájmy jsou představovány jako zájmy té které země coby jednolitého celku a kdy jednotlivé osobnosti jsou prezentovány jako nezávislí hráči, jsou dnes dominující. Nesou se v intencích buržoazní historiografie ignorující lidové vrstvy a naopak delegující veškerou historiotvornou sílu vládnoucí třídě a jedincům, kteří ji reprezentují. Výsledkem takových analýz je sebeidentifikace lidových vrstev s konkrétními imperialistickými zájmy ignorujíc své třídní zájmy. Prakticky nikdo nehodnotí, jaký dopad budou mít tyto události na pracující, co znamenají v rámci krize kapitalismu. Ojediněle dochází k analýzám z třídního pohledu. Tato analýza není možná v rámci týdenního přehledu událostí, ale stručně je možné shrnout, že s pracujícími a lidem vůbec se počítá jako s lacinou pracovní silou, jako s tím, kdo zaplatí investice do kapitalistické konkurence, jako s tím, kdo umožní další zisky. S nadsázkou můžeme říci, že kapitalisté a jejich reprezentace se poučila z historie v tom smyslu, že je třeba si zajistit konsenzus lidových vrstev a investuje nemalé částky do ideologického působení na různých úrovních. Na druhou stranu pro nás je důležité uvědomit si, že žádný kapitálový zájem, byť regionální, nereprezentuje potřeby lidových vrstev. Zároveň je však třeba dobře rozumět imperialistické šachovnici a správně hodnotit naše postavení, strategické a taktické možnosti v každý daný moment.
4) Pracujte dál, nebo vás vyhodíme. Firmy zničené tornády neevakuovaly zaměstnance.
Než v noci na sobotu 11. 12. 2021 zničilo tornádo továrnu na svíčky na jihozápadě amerického státu Kentucky, chtěli mnozí zaměstnanci z areálu kvůli blížící se silné bouři odejít. Podle výpovědí několika pracovníků ale vedení lidem vyhrožovalo, opustí-li pracoviště před koncem směny, budou propuštěni. Píše o tom na svém webu televize NBC News. V továrně na kraji města Mayfield nakonec přebývalo 110 lidí, když se místem prohnalo silné tornádo. Nejméně osm lidí na místě zahynulo a budova byla prakticky srovnána se zemí.
Vysvětlovat musí i Amazon. Na záchodech se onoho večera schovávali pracovníci skladu společnosti Amazon na jihu státu Illinois, který také zdevastovalo tornádo. Při kolapsu střechy zemřelo šest lidí a Amazon nyní podle zpravodajského webu BBC čelí otázkám, zda byli zaměstnanci v areálu v Edwardsville dostatečně rychle přesunuti na bezpečnější místa a zda byl vůbec adekvátní úkryt k dispozici. „Tohle by se nikdy nestalo, kdyby je zajímaly životy místo produktivity,“ prohlásila sestra jednoho ze zemřelých.
Z událostí vyplývá, že nejenom cíle podnikatelských gigantů, ale ani jejich zázemí nejsou rozhodně tvořeny s ohledem na bezpečnost svých zaměstnanců. Úmrtí pracujících v důsledku přírodní události zapadají do série úmrtí a zranění způsobených na pracovištích po celém světě, kde je pracující na stejné úrovni jako spotřební materiál. ΟSN se znepokojením uvádí, že v roce 2016 (poslední vyhodnocený rok) došlo ke 2 milionům pracovních úmrtí na celém světě. Toto číslo se mírně zvýšilo od roku 2000 a předpokládá se jeho další růst v letech pandemie.
Výňatky ze zprávy na adrese: https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/clanek/pracujte-dal-nebo-vas-vyhodime-tovarna-znicena-tornadem-neevakuovala-zamestnance-40381157
5) Amerikou se valí vlna zločinu – USA zažívají největší nárůst počtu vražd ve své historii
Svatoslav Knjazjev, 17.12.2021
Ve Spojených státech byly nedávno zveřejněny konečné údaje o kriminalitě za rok 2020 a předběžné údaje za odcházející rok 2021. To, co se děje, nemá daleko k národní katastrofě.
Počet vražd v USA v roce 2020 vzrostl najednou o 30 procent. V osmi státech a v řadě metropolitních oblastí (zejména v New Yorku) dosáhl nárůst počtu vražd 40 % a více. Jedná se o nejvyšší nárůst závažných trestných činů v historii amerického státu. Dokonce i v roce 2001, kdy došlo k útoku na newyorská dvojčata, byl meziroční nárůst násilných úmrtí jedenapůlkrát nižší, přibližně o 20 %, pokud se započítají všechny oběti.
V roce 2020 připadalo v USA na každých 100 000 obyvatel 7,8 vražd. Podíl vražd spáchaných střelnou zbraní dosáhl 77 % a míra jejich objasnění klesla na 54 %. Počet nefatálních útoků s přitěžujícími okolnostmi vzrostl v roce 2020 o 12 %. Ověřovali jsme věrohodnost zmíněných údajů, protože pocházejí z českého nekonzervativního zdroje. Jsou pravdivé, byť záleží na tom, která instituce USA se podílí na sběru dat – činí tak jak FBI, tak Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí USA. Všechna jejich data se sice zcela nepřekrývají, ale výše zmíněný vývoj potvrzují.
Ještě před zveřejněním oficiálních údajů o kriminalitě se liberální média hlavního proudu snažila tvrdit, že na historických údajích o rostoucím počtu vražd údajně není nic špatného. Někteří z nich tvrdili, že to, co se stalo, mohla být emocionální reakce společnosti na „pandemii“ (zvláštní teze), a připomínali, že v absolutních číslech byla situace na počátku 90. let stejně horší. Jiní označili to, co se stalo, za nevysvětlitelný jev a statistickou náhodu.
Předběžné údaje pro rok 2021 však umlčely zastánce „pandemické“ a „náhodné“ verze. Přestože rok ještě neskončil, je již nyní zřejmé, že se situace zhoršila. Ve 12 megalopolích dosáhl počet obětí zemřelých na ulicích kritických hodnot a mohl překonat všechny historické rekordy z počátku 90. let i v absolutních číslech. Ve Filadelfii však již byly všechny rekordy překonány.
Ve třetím nejlidnatějším městě USA, Chicagu, se i podle prozatímních údajů počet vražd letos zvýšil o 3 % oproti roku 2020 a pomalu se blíží rekordní hodnotě z roku 1970.
Některé zdroje uvádějí současnou míru vražd na 100 tisíc obyvatel USA nižší než 7,4, hovoří také o celkově nižší kriminalitě r. 2020, za níž stál zejména pokles nenásilné trestné činnosti. Neokonzervativní zdroje (zejména republikánské) nejen z USA viní za narůstající kriminalitu snižující se autoritu, pravomoci a početnost represivních složek, praxi demokratických politiků a prokurátorů, jejich liberální přístup ke kriminalitě, ale také zcela rasisticky a šovinisticky (vzhledem ke způsobu vyjádření) nepokoje v různých částech země. Zjednodušeně říkají, že čím více represe a tvrdého přístupu, tím méně kriminality. Tento zpátečnický stereotypní přístup je však v naprostém rozboru s historickou i současnou praxí nejen USA. Kriminalita je jednou ze smrtelných nemocí kapitalismu. Nemůže každou zemi zasáhnout stejně, záleží na jejím přírodně-historickém vývoji a jeho kontextu, ale s narůstající dekadencí kapitalismu mohutní její podhoubí, v konečném důsledku také rozsah či společenský význam kriminality. V daném systému může represe kriminalitu „vyřešit“ jedině tak, že se stane masivní náplní státní politiky – jako v případě fašistických či otevřeně buržoazně diktátorských režimů.
Existují statistiky, které dokazují, že zavedení či přerušení výkonu trestů smrti nemá společensky pozitivní vliv na násilnou trestnou činnost včetně vražd. Stačí se podívat na celek USA – v 30 zemích této federace se používá trest smrti, velká část obyvatelstva je ozbrojena a užívání zbraní je poměrně rozšířené, represivní aparát má velké množství pravomocí a použití donucovacích prostředků je na denním pořádku, obyvatelstvo je podobně jako v jiných kapitalistických zemích vystaveno všestrannému špehování. Přesto jsou USA státem s nejvyšším počtem vězňů na světě a jednou z nejvyšších kriminalit. Je pravdou, že stále nebylo dosaženo relativního množství výskytu např. vražd z 80. let 20. století, který činil 10 vražd na 100 tisíc obyvatel. Jednalo se o období, kdy republikánské administrativy postupovaly proti kriminalitě, ale i chudobě velmi represivně a masově navyšovaly počty vězňů. K výraznému poklesu tohoto fenoménu došlo až v polovině 90. let, kdy vládnoucí třídy USA, a pomocí drobků ze stolu i jejich obyvatelstvo, zažívaly opojení nad odvrácenou hospodářskou katastrofou. Ta byla zažehnána vítězstvím ve studené válce a pohlcením zdrojů a kapacit bývalých socialistických zemí. Bylo však otázkou času, kdy se krizové fenomény do zastaralého systému vrátí. Trend postupného nárůstu násilné trestné činnosti se do USA začal vracet již ke konci druhého desetiletí 21. století. Má mnoho příčin, přičemž role vládnoucí garnitury je zanedbatelná.
Skutečné kořeny masové kriminality tkví v kapitalismu, v třídní společnosti plné odcizených lidí, vykořisťovaných a utlačovaných parazitní menšinou, společnosti podléhající vymývání mozků, konzumu a destrukci mezilidských vztahů, společnosti pohlcené fetišismem zboží a peněz. V USA je tento základ umocněn specifiky vzniku, vývoje a postavení tamějšího kapitalismu a jeho vlivu na společnost, její zvyky, umění a kulturu, politiku a právo.
Výňatky z článku na adrese: https://www.zvedavec.org/komentare/2021/12/8960-amerikou-se-vali-vlna-zlocinu.htm
6) Čína provede zrcadlová opatření proti USA
– Čínská vláda v reakci na tlak Spojených států použije protiopatření. Oznámil to v úterý oficiální zástupce čínského ministerstva zahraničí Zhao Lijian. (21. prosince 2021 – 10:30)
Za tímto účelem ČLR nedávno přijala zákon o boji proti jednostranným sankcím. „Spojené státy pod záminkou takzvaného problému porušování lidských práv v Sin-ťiangu uplatňují proti čínským představitelům nezákonné sankce. V souvislosti s takovými chybnými kroky americké strany se Čína rozhodla uplatnit vůči Spojeným státům zrcadlová opatření na základě zákona o boji proti zahraničním sankcím, “ uvedl diplomat. Washington podle něj zanedbává základní principy rozvoje mezinárodních vztahů a ničí čínsko-americké vztahy. „Takové akce jsou vážným zásahem do vnitřní politiky Číny. V tomto ohledu vyjadřujeme náš silný protest,“ dodal Zhao Lijian. Vztahy Pekingu se západními zeměmi se vyostřují více než deset let, záminkou se tentokrát stala kritika ochrany práv národnostních menšin v Číně ze strany USA a západoevropských imperialistických států (Francie, Velká Británie, Německo). Ty obviňují Čínu, že vytvořila síť nápravných táborů v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v Číně, kde je údajně zadržován až 1 milion Ujgurů, a využívá pracovní síly lidí, kteří se tam nacházejí. Čínské úřady tyto informace opakovaně popřely. Na jaře letošního roku však USA a jeho západoevropští spojenci zavedli nové sankce proti čínským představitelům, kteří se podle jejich názoru podílejí na porušování práv Ujgurů. To přimělo Čínu k odvetě.
Spor patří k paletě témat, které jsou často režimními (tj. systémovými, prokapitalistickými, je jedno, zda mainstreamovými, nebo tzv. alternativními) médii omílány, do nekonečna propírány. Patří mezi ně také spory o dodržování lidských práv v ČLR, ohledně Hongkongu či Tchajwanu, aktuálně např. vzájemné přestřelky kvůli olympiádě. Netvrdíme, že tato témata nejsou z hlediska mezinárodních vztahů a bezpečnostní situace důležitá, že nemají bezprostřední vliv na život lidí nejen Číně a jejím okolí. Jejich nekontextuálním nadměrným zdůrazňováním je však zatemňována podstata těchto sporů: boj o vedoucí postavení mezi dvěma nejsilnějšími imperialistickými uskupeními – USA a Čínou, chcete-li konkrétněji boj mezi odcházející první zemí (USA – v prvé řadě ekonomiky) a druhou zemí deroucí se na první místo (ČLR – opět v prvé řadě ekonomicky). Osa jejich vztahů se stává hlavní páteří vývoje současného globalizovaného světa a života jeho občanů. V komentářích zpráv z posledních týdnů jsme přinesli četné informace, které toto tvrzení dokládají.
Výše zmíněná fakta je nutné klást do vzájemné souvislosti. Potlačování práv národů, jejich kolonizace, neokolonializace, vyvražďování, ničení životního prostředí národů, vyhánění celých etnických skupin z domovů a jejich nahánění směrem, kde je potřeba levné a povolné pracovní síly patří mezi neodlučitelné rysy imperialistických mocností, imperialismu jako systému. Ten je na vztazích nadřazenosti a ponížení, služebnosti a bezohledné konkurence, útlaku a zotročování přímo založen, z těchto vztahů vyrůstá a zároveň je tvoří. Za dané situace není v drtivé většině zemí světa možné o dodržování lidských práv národů, národnostní a etnických skupin vůbec hovořit. Jejich éra začíná až za hranicemi dekadentního systému, případně na cestě k němu (v rámci lidového, v některých případech i národně-osvobozeneckého boje). O současné Číně si v tomto ohledu vůbec neděláme iluze, byť jsou naše informace omezené. V případě USA zaznívá kritika od někoho, kdo svůj sen postavil „na hrobech indiánských“, ale i dalších etnik a národů doma a ve světě.
Zdroj: https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/cina-provede-zrcadlova-opatreni-proti-usa/
7) Zhroutí Federální rezervní systém (FED) globální finanční trhy, aby prosadil svůj „Velký reset“?
V USA podobně jako v jiných částech světa sílí projevy komplexní krize současné kapitalistické společnosti. Ačkoliv krizi takto nenazývá, konstatuje její projevy také americký neokonzervativní spisovatel a publicista F. William Engdahl, který se věnuje politickým a ekonomickým tématům. Konstatuje vliv zostřující se mezinárodní situace (Rusko x USA, Ukrajina, USA x ČLR), snahy EU o „Nový zelený úděl“, což všechno vnímá kriticky, ačkoliv nekonkretizuje, jak přesně, proč, resp. jaká řešení by navrhoval. Neuvádí ani bezprostřední doklady toho, jak výše zmíněné projevy komplexní krize ovlivňují jím kritizovanou pádivou inflaci v USA. Jen u benzínu vzrostly ve srovnání s rokem 2020 ceny o 58%, v případě potravin o více než 6%. Z jiných zdrojů víme, jak se také v USA hroutí v minulosti zdánlivě neotřesitelná představa ekonomiky dostatku ve spojení s kapitalismem. Ve skutečnosti šlo jen o zdání spojené s konkrétními nejvyspělejšími zeměmi systému, které tento „dostatek“ vytloukaly a stále ještě vytloukají nejen z většiny svých obyvatel, ale také z nemalé částí zdrojů a obyvatel světa. Autor dále zmiňuje masivní spekulace na amerických akciových trzích. Konkrétně:
„Trhy na Wall Street jsou dnes v bodě, kdy akciové trhy jsou na historickém maximu, čemuž napomáhají sazby FEDu blízké nule a měsíční nákupy dluhopisů ze strany Fedu za 120 miliard dolarů, kde se FED otočí o 1, který se nyní očekává počátkem roku 2022 by mohla zahájit panický odchod z akcií, aby „vystoupily, dokud se věci ještě daří“. To zase pravděpodobně vyvolá panické prodeje a propad trhu jako sněhová koule, kvůli kterému bude nedávný kolaps nemovitostí a akcií v China Evergrande vypadat jako bez rozmyslu.
Od světové finanční krize v září 2008 prosazuje Federální rezervní systém USA a další významné centrální banky, jako je ECB v EU a Bank of Japan, bezprecedentní nulové úrokové sazby a často „kvantitativní uvolňování“ prostřednictvím nákupů dluhopisů do velkých finančních institucí. Se zdravím reálné ekonomiky to nemělo moc společného. Jednalo se o největší záchranu v historii bankám a finančním fondům s mrtvými mozky. Předvídatelným výsledkem bezprecedentní politiky FEDu a dalších centrálních bank bylo umělé nafouknutí největší bubliny na akciovém trhu v historii.
Donald Trump jako prezident neustále uváděl nová rekordní maxima v indexu S&P 500 jako důkaz prosperující ekonomiky, i když jako zkušený obchodník věděl, že je to lež. Důvodem zvýšení byla politika nulových úrokových sazeb FEDu. Společnosti si půjčovaly za nízké úrokové sazby nikoli proto, aby zvýšily své investice do strojů a zařízení, ale aby odkoupily své vlastní akcie z trhu. V důsledku toho vzrostly akcie společností jako Microsoft, Dell, Amazon, Pfizer, Tesla a stovky dalších. Byla to manipulace, která oslovila vedoucí pracovníky společností, které vlastnily miliony vlastních akcií jako opce. V některých případech vydělali miliardy a nepřidali žádnou skutečnou hodnotu ekonomice nebo ekonomice.
Jak velká je dnes bublina na americkém akciovém trhu? V říjnu 2008, krátce po Lehmanově krizi, byly americké akcie kotovány s celkovou kapitalizací 13 bilionů dolarů. Dnes je to více než 50 bilionů dolarů, téměř o 400 % více a více než dvojnásobek celkového HDP USA. Pouze Apple Corp. je 3 biliony dolarů.“
Engdahl upozorňuje také na strategii zpětného odkupu svých akcí, kterou realizují velké korporace. 500 největších v USA na burze obchodovaných korporací odkoupilo za poslední čtyři čtvrtletí vlastní akcie v hodnotě 742 mld. USD. Autor, tolik kritický k politice Federálního rezervního systému (FED – centrální banka USA), píše rovněž o masivních nákupech amerických státních dluhopisů ze strany FED, jež se chýlí ke konci. Zajímavé jsou Engdahlovy údaje o manipulování s makroekonomickými údaji ze strany vládních institucí USA počínaje 70. lety 20. století. Např. místo spotřebitelské inflace je používána tzv. jádrová inflace, která r. 1975 tvořila pouhých 35% původně měřeného spotřebního koše (neobsahuje např. růst spotřebitelských cen potravin, energií, náklady na nákup a údržbu domu, daň z nemovitosti). Dále autor uvádí odhady skutečné míry nezaměstnanosti, které provedl soukromý ekonom ze Shadow Government Statistics John Williams. V listopadu činila oficiální míra nezaměstnanosti 4,2%, dle Williamsových odhadů však skutečná míra nezaměstnanosti USA činí 24,8%! V případě ČR sice nebude nesoulad oficiálních údajů a reálné situace natolik kontrastní, o malá čísla však nepůjde.
Engdahl zmiňuje také drtivý dopad celosvětové pandemie a dává ji do souvislosti se vznikem krize. Cyklická krize kapitalismu se však začala projevovat již před pandemií, na což upozorňovali i četní buržoazní ekonomové a instituce. Z našeho prostředí např. slovenský prof. Peter Staněk. Za výše zmíněný krizový vývoj je dle nekonzervativního autora vinen vedle externích vlivů FED – nízkými až nulovými úrokovými sazbami, nákupem vládních dluhopisů, kvantitativním uvolňováním atd. Jedná se dle jeho soudu o záměrné kroky, které povedou k vytvoření a přijetí digitálních peněz ze strany lidí v nouzi a otevřou dveře Velkému resetu (koncept přeměny kapitalismu v inklusivní německého ekonomova a zakladatele Světového ekonomického fóra Klause Schwaba). Jako marxisté-leninovci vidíme velká nebezpečí pro většinu obyvatel a život na planetě Zemi jako ve Velkém resetu, tak v Zeleném novém údělu. Na rozdíl od různých esoteriků a modlářů „společenských věd“ z řad buržoazních autorů, ale také některých kvazimarxistů však vidíme, že tyto projekty nejsou žádným spiknutím proti kapitalismu. Jsou další etapou ve vývoji imperialismu – mnohem koncentrovanější, mnohem diktátorštější, protilidovější, protinárodnější a protipřírodní. Engdahl a další podobní autoři nevidí v centrální bance nástroj vládnoucí buržoazie, ale jakousi nezávislou instituci. Tou nikdy nebyla a v třídní společnosti nemůže být. Egdahl správně kritizuje falšování makroekonomických ukazatelů americkou vládou, kritičtí jsme i k politice centrálních bank, avšak není možné je vidět izolovaně od výroby, směny, tendence zhodnocovat kapitál za každou cenu na světových trzích. Centrální banky, FED nevyjímaje, jsou nuceny nafukovat finanční bublinu všemi prostředky, aby oddálily krizi z nadvýroby. Tím, že ji oddalují, však zesilují její budoucí rozsah a dopady. Tím spíše, že velká část projevů krize let 2008-2014 neustále probublává pod povrchem kapitalistické ekonomiky. Centrální banky tprimárně nezpůsobují inflaci, byť ji jejich kroky mohou ovlivňovaly, nic více však nezmohou. Samotné příčiny inflace jsou mnohem hlubší, tkvějí v samotném nitru kapitalistické zbožně-peněžní výroby a na ni navazujících procesů.
Výňatky ze zdroje: http://www.infokuryr.cz/n/2021/12/19/zhrouti-federalni-rezervni-system-globalni-financni-trhy-aby-prosadil-svuj-velky-reset/
