Muhammed Shabeer z mezinárodní tiskové agentury People’s Dispatch položil šest otázek o domácí politické situaci ROBU GRIFFITHSOVI, generálnímu tajemníkovi Komunistické strany (KS Británie)
- Jak se Británie stala ohniskem Covidu-19? Jak účinný byl podle vašeho názoru zásah toryovské vlády k vypořádání se s krizí?
Británie měla třetí největší míru úmrtnosti na hlavu na světě a je také mezi nejhoršími deseti, pokud jde o poměr nakažených a uzdravených, což nelze vysvětlit celkově ani částečně v pojmech významných faktorů, jako je hustota obyvatelstva a věkový profil. Dalším faktorem bylo, že jsme střediskem mezinárodní osobní dopravy.
Ale především, pozdní a nedostačující opatření britské vlády při zvážení těchto faktorů silně zhoršila míru nakažení, uzdravení a úmrtí. Zákaz cestování, karanténa a zákaz vycházení měly být vyhlášeny o několik týdnů dříve, a míra testování je beznadějně nedostatečná dokonce i teď, a přitom systém vystopování stále ještě neexistuje.
Nakonec tato šokující selhání a nedostatky jsou zakořeněné v systému ovládaném kapitalistickým vlastnictvím, honbou za ziskem a tržními silami místo ekonomiky založené na veřejném vlastnictví, plánovaném hospodářství a společenských potřebách.
- Jak souvislá je NHS (Národní zdravotní služba, vlastněná státem; pozn. překl.) v boji s Covidem-19? Má NHS dostatečnou vládní podporu?
Personál naší Národní zdravotní služby reagoval na pandemii s nesobeckou obětavostí a odvahou. Ale od začátku neměli osobní ochranné prostředky, lůžka intenzivní péče ani ventilátory, vyžadované ke zvládnutí epidemie.
Po sobě jdoucí toryovské vlády se odmítaly poučit z předešlých nacvičování stavu pandemie, jako Cygnus v roce 2016, a investovat v těchto oblastech, a přitom dlouhodobější odvracení britské ekonomiky od výroby znamenalo, že na začátku současné epidemie tu neexistovala schopnost zajistit výrobu respirátorů, roušek, ventilátorů, testovacích souprav a podobně v potřebném velkém rozsahu.
Vládní podfinancování a privatizace sociální péče o staré znamenaly, že rychlé šíření pandemie přes pečovatelské domy bylo přehlížené, dokonce i poté, co pečovatelský personál spustil první uvidíme, jak upřímné jsou současná vládní prohlášení na podporu NHS, když zveřejnila své nové plány na placení a další výdaje a investice do této služby.
- Jaký je dopad Covidu-19 na britskou dělnickou třídu? Jakou politiku iniciovala vláda na této frontě?
Rozhodnutí vlády z poloviny března o uzavření mnoha druhů pracovišť a zadotovat příjmy propuštěných pracujících a samostatně činných přišla pozdě, byla nejasná, nesystematická, roztříštěná a neúplná.
Firmám byly nabídnuty dotace na zachování míry zaměstnanosti, ale teď vidíme, jak někteří velcí zaměstnavatelé využívají tuto pandemii ke zhospodárnění své činnosti a propuštění tisíců pracujících. Budou samozřejmě očekávat, že jejich přeživší pracovní síly budou pracovat ještě tvrději za nižší mzdy, v delší pracovní době a horších penzijních plánech, když se ve skutečnosti ekonomika začíná opět vzpamatovávat.
Mezitím roste tlak toryovské vlády a velkopodnikatelů na pracující, aby pracovali v nebezpečných podmínkách nebo se v co nejkratší době vrátili k „normálním“ schématům zaměstnanosti.
Odbory jednají správně, když vzdorují, a Otevřený dopis komunistické strany nutí pracující, aby kolektivně zastavili práci tam, kde se zaměstnavatelé snaží v současném stavu nouze vnucovat nebezpečné pracovní praktiky.
- Jak jste přijali nedávné změny ve vedení Labour Party? Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní důvody porážky Labour Party ve volbách v roce 2019?
Není pochyb, že na veřejné mínění měly negativní dopad nelítostné útoky na Jeremyho Corbyna a jeho vedení nejen v pravicovém britském tisku, ale i v takzvaně „liberálních“ sdělovacích prostředcích, jako je BBC, Channel Four News a – stejně zlomyslně jako kdekoli jinde – deník Guardian. To se vzhledem k jeho pověsti socialisty a protiimperialistického poslance dalo předvídat. Ale ani on nečekal tak rozsáhlou a vytrvalou proradnost tolika antisocialistických, proimperialistických, jaderné zbraně, NATO a EU prosazujících labouristických poslanců.
Tváří v tvář tomuto náporu někteří z jeho nejbližších spojenců oslabili a Labour Party nedokázala udržet svůj závazek z parlamentních voleb z roku 2017, že bude ctít výsledek referenda o EU tím, že naplní rozhodnutí voličů odejít z pro-podnikatelské, pro-natovské EU.
Vystoupení mnoha labouristických poslanců ke zmaření brexitu ve Westminsterském parlamentu, následované novou stranickou politikou, aby labouristická vláda jednala s EU o nové smlouvě o odchodu – a potom kampaň proti němu ve druhém referendu – pomohla ve volbách roku 2019 odradit miliony voličů Labour z řad dělnické třídy. Labour ztratila ve volbách v prosinci 2019 54 křesel, mnoho z nich okrajových, některá z dřívějších bašt Labour – ale 52 z nich byla křesla z míst, kde většina voličů odmítla v referendu v roce 2016 členství v EU.
- KS Británie podporovala levé křídlo Labour Party, vedené Corbynem. Existuje teď nějaký prostor pro podporu takových stran, nebo je pro britskou levici nejvyšší čas, aby se radikálně přeskupila na jiné cestě?
Změna vedení Labour Party nepochybně znamená její významný obrat doprava a porážku levice v dělnickém hnutí. Labour přesto zůstává zdaleka nejvýznamnějším volebním nosičem tohoto hnutí a – momentálně s výjimkou Skotska – pro voliče z řad dělnické třídy.
V Labour Party se odrazila politická bitva mezi levicí a pravicí v dělnické třídě. Právě proto neexistuje důvod si přát – na pozadí stoleté zkušenosti Komunistické strany v politickém třídním boji – aby Labour Party zmizela, nebo si představit, že se její postavení ve volbách, vládě a politické aréně na všech úrovních a ve všech národech Británie brzy zhroutí.
Současná zkušenost ale také opět ukázala limity sociální demokracie i to, jak je obtížné, pokud ne nemožné, změnit Labour Party na nositele socialismu. Pro začátek, změna složení parlamentní Labour Party by byl obrovský úkol, vyžadující mohutné a trvalé oživení mimoparlamentního boje, v němž by byla zásadní vedoucí úloha mnohem větší a vlivnější komunistické strany.
To je dnešní poselství KS Británie, promítnuté do nového vydání našeho programu (Britain’s Road to Socialism), jenž teď pomáhá dosáhnout nejvyšší úrovně náboru od rozsáhlé lidové kampaně proti válce v Iráku.
Proto tento týden pořádáme deset internetových školení pro nové a potenciální členy v Anglii, Skotsku a Walesu. Programová důslednost a růst Koomunistické strany v tuto chvíli kontrastuje s nedůsledností, zmateností a rozdělením v téměř všech dalších levicových politických formacích v Británii.
- Jaké je vaše předběžné posouzení Británie mimo EU a jaký je plán činnosti KS Británie k vystupování v této post-unijní britské společnosti?
Příznivci EU, kteří odmítají demokratický verdikt z roku 2016, podporováni velkopodnikateli, státem i politickou garniturou v Británii, neustávají v předpovídání katastrofy následkem výsledku brexitu. Předpovědi okamžitého propadu, masové nezaměstnanosti, nouze, nedostatku potravin, rasového násilí a kulturní izolace se před letošní pandemií Covidu-19 nenaplnily. Oni se teď snaží tvrdit, že brexit může za selhání vlády v koronavirové krizi i za rozsah škod, k jakým dochází v britské ekonomice.
Dělnické třídě by posloužili lépe vyvinutím tlaku na toryovskou vládu a na EU, aby vyjednaly lepší budoucí vztahy, jež by respektovaly a uskutečnily skutečný brexit. Ten by znamenal obnovu plné svrchovanosti nad tvorbou politiky ve Westminsterském parlamentu a ve vládě – z níž by se hodně mohlo přenést do skotského a velšského parlamentu, jak je naplánováno – a zároveň by se nastolily budoucí ekonomické, obchodní, společenské a kulturní vztahy mezi Británií EU, které jsou pro všechny naše národy vzájemně prospěšné.
Ale žádné nové uspořádání nesmí překážet plánům budoucích britských vlád vykonávat pokrokovou a protikapitalistickou politiku doma a nezávislou zahraniční a obrannou politiku založenou na solidaritě a vzájemné úctě mezi národy ve světě.
Komunistická strana vybízí levici, dělnické hnutí a pokrokové a společenské organizace, aby se sjednotily a připravily se na odpor vůči nevyhnutelné ofenzívě vládnoucí třídy za to, aby dělnická třída platila za nouzová opatření proti koronaviru, jež momentálně zčtyřnásobila britské vládní půjčky na kapitalistickém trhu s cennými papíry.
Budováním tohoto masového hnutí společně s odbory a Lidovým shromážděním také vytvoříme základ k přechodu do ofenzívy a ke svržení tohoto reakčního, protilidového, protidělnického režimu, jaký teď v Británii máme.
Tento článek původně vyšel na www.peoplesdispatch.org .
https://morningstaronline.co.uk/article/f/rob-griffiths-interview
Překlad Vladimír Sedláček