Dne 22. 9. (2023) měly delegace komunistické mládeže a antiimperialistických organizací, které navštívily Atény v rámci 49. festivalu KNE-Odigitis, možnost setkat se s delegací KKE, aby byly informovány o vývoji v Řecku a o činnosti KKE. Eliseos Vagenas, člen KKE a vedoucí sekce mezinárodních vztahů KKE, přednesl projev, který zní takto:
Vážení soudruzi,
rádi bychom Vás přivítali v sídle ÚV KKE.
Jsme rádi, že se 49. ročníku festivalu KNE, revoluční mládežnické organizace KKE, která bojuje s přínosem svého světového názoru, tedy marxismu-leninismu, s programem a strategií KKE, účastní tolik organizací komunistické mládeže (dále CYO) z celého světa.
Na tomto setkání bych Vás rád informoval a diskutoval s Vámi o základním vývoji v Řecku i v mezinárodním měřítku i o hodnocení KKE.
Navštívili jste Řecko ve složitém politickém okamžiku. Na jedné straně země právě vyšla ze dvou parlamentních voleb a směřuje ke komunálním volbám (v říjnu) a evropským volbám (na konci první poloviny roku 2024) a na druhé straně naši lidé trpí následky katastrofálních požárů, které vypukly letos v létě, a ničivých povodní, které následovaly. Zároveň posilují svůj boj proti protidělníkům a lidu namířené politice vlády Nové demokracie, jak ukázala včerejší celostátní stávka.
Politická situace v každé buržoazní zemi, včetně té naší, je jistě složeninou mnoha faktorů, které ovlivňují životy milionů lidí a schopnost buržoazie prosadit svou moc.
Zvažme, že letos a začátkem září bylo na popel spáleno přes 172 600 hektarů, což způsobilo smrt 28 lidí a také velkou ekologickou a hospodářskou katastrofu. Následovaly ničivé povodně v oblasti Thesálie, kde se přes 70 000 hektarů proměnilo v rozlehlé jezero, jež způsobilo smrt 17 lidí a více než 200 000 zvířat a zničilo desítky domů a podniků.
Za těchto okolností je velmi důležité, aby komunisté stáli v přední linii lidového zápasu, a to jak při hašení požárů, tak při řešení následků povodní. Požadují plné odškodnění postižených. Členové a přátelé KKE a KNE stojí v čele organizace zápasu.
Zároveň se musíme ptát sami sebe: Je v těchto velkých katastrofách nějaký společný jmenovatel? Naše strana je přesvědčena, že ano! Je to barbarský vykořisťovatelský systém, buržoazní stát a protilidová politika všech buržoazních vlád v naší zemi, jak pravicových vlád Nové demokracie, tak předchozích „levicových“ a „středových“ vlád, které byly vytvořeny sociálně-demokratickými stranami SYRIZA a PASOK. Všechny tyto buržoazní vlády zabývající se „hospodářským růstem“ měří tento růst ve smyslu zlepšení postavení a zvýšení zisků vládnoucí buržoazní třídy a jsou orientovány na zvyšování zisků podnikatelských skupin. Proto zacházejí s ochranou proti požárům, povodním a zemětřesením jako se zbytečnou zátěží a náklady. To je také základem směrnic EU, které takové projekty odmítají jako nezpůsobilé. V důsledku toho neexistuje v naší zemi žádný komplexní plán na ochranu životů lidových vrstev založený na úspěších vědy a techniky. Příslušné služby buržoazního státu pouze fungují a přijímají nedostatečná opatření, která nemohou zmírnit bolest a bídu lidí, zatímco jakákoli práce je omezená a často špatně provedená, přičemž zápach rozkladu a korupce, který jde ruku v ruce s kapitalistickou ziskovostí, visí ve vzduchu.
Komunisté svým působením ukazují lidem cestu boje; že lidé se nemají topit, když prší, a hořet, když vypuknou požáry. Heslo „Buď jejich zisky, nebo naše životy“, které se v minulých měsících vynořilo z bojů lidí proti zločinné politice vlád, platí i pro situaci na pracovištích, protože na oltáři kapitalistické ziskovosti jsou masakrována práva pracujících.
Novým návrhem zákona proti práci vláda tím, že povoluje práci pro více než jednoho zaměstnavatele, uzákoňuje třináctihodinový pracovní den a osmasedmdesátihodinový týden a prosazuje nepřímé prodlužování práce až do věku 74 let v kombinaci se smlouvami s nulovou pracovní dobou. Návrh zákona obsahuje také ustanovení proti právu na stávku. V praxi se z pracujících stává přizpůsobivý výrobní stroj bez práv, pracující až do stáří. Není náhodou, že název návrhu zákona odkazuje na zavedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/1152 ze dne 20. června 2019. O tom všem rozhodují společně zástupci evropských buržoazních tříd a stran v jejich nadnárodní unii EU, která je unií kapitálu, již nelze změnit ani zlidštit, jak tvrdí některé oportunistické a sociálně demokratické síly v naší zemi.
Tyto oportunistické a sociálně demokratické síly v Řecku a po celém světě tvrdí, že mohou zkrotit kapitál a jeho neukojitelnou žízeň po zisku a zlidštit kapitalismus. Předkládají koncepci lepšího řízení systému tím, že mění „vzorec“ hospodářské politiky prostřednictvím zvýšených státních zásahů a expanzivních opatření. V praxi se jak u nás, tak v jiných zemích, kde vládly sociálně demokratické strany, ukázalo, že jejich politika problémy lidí nejen nevyřešila, ale často je i zhoršovala, např. zvyšováním inflace, zatímco jejich politika byla doprovázena represivními opatřeními proti dělnickému a lidovému hnutí a právu na stávku.
Všechny tyto otázky týkající se společného strategického sbližování buržoazních stran (ND, SYRIZA, PASOK atd.); jejich závazků vůči kapitálu, EU, NATO, USA; pokračování imperialistické války na Ukrajině atd. byly zdůrazněny KKE v nedávných parlamentních volbách, které se konaly v květnu a červnu, z nichž naše strana vyšla silnější, získala 7,7 % (+2,4 %) a 21 zvolených poslanců (předtím 15). Naše strana předložila potřebu silné opozice z hlediska zájmů lidu, která by bojovala uvnitř, ale hlavně vně parlamentu proti protidělnickým opatřením a posílila cestu ke svržení barbarského vykořisťovatelského kapitalistického systému.
Tomuto volebnímu nárůstu, jehož KKE dosáhla v parlamentních volbách, předcházelo výrazné posílení komunistů v odborech v soukromém a veřejném sektoru. Síly podporované KKE obsadily s více než 20 % druhé místo ve výkonných radách konfederací v soukromém i veřejném sektoru, zatímco první místo obsadily v důležitých odvětvových a regionálních odborových organizacích, včetně středisek práce v Aténách, Pireu, Patrasu, Larisse atd. To byl výsledek boje pracujících za posílení a revitalizaci odborů a příspěvku All Workers’ Militant Front (PAME), jež byla založena z iniciativy komunistů a sdružuje další radikální odboráře, kteří věří v třídní boj. Dalším ukazatelem bylo, že seznam podporovaný KNE na univerzitách byl první již druhý rok v řadě a získal 35 %. Komunální volby se budou konat 8. 10. 2023 a síly KKE po celé zemi povedou boj s volebními lístky „lidového shromáždění“ ve 13 krajích země a ve 261 obcích. Na těchto volebních lístcích je uvedeno celkem 23 000 kandidátů, včetně kádrů a členů KKE, ale také mnoho lidí, kteří měli jiný politický původ, ale dnes spojili síly s KKE.
Vyzýváme pracující, aby ještě více posílili síly KKE, aby volili více radikálních starostů, obecních a krajských zastupitelů, kteří budou stát při lidu a jeho boji a nebudou tleskat protilidové politice vlády!
Poučujeme pracující, že pouze bojem lze vytvořit podmínky, které zvrátí současnou negativní politickou korelaci sil, poskytnou lidem určitou úlevu a zasadí ránu nespravedlivému barbarskému kapitalistickému systému.
Všeobecné posílení KKE je základní podmínkou oživení třídního boje, přeskupení dělnického hnutí a společenského spojenectví dělnické třídy s městskými i venkovskými lidovými vrstvami, jež budou bojovat za úspěchy, shromažďovat síly a dávat jim masový charakter, aby posílily boj za skutečné svržení, za moc pracujících. Samozřejmě, jak naše strana po mnoho let dávala jasně najevo, nejde o „jednoaktovou hru nebo proces, který se bude hladce odvíjet“. Bude mít své vzestupy a pády, z nichž každý se odrazí ve vědomí většiny dělnické třídy, v odtržení poloproletářů, chudých zemědělců a dalších osob samostatně výdělečně činných od vlivu buržoazní třídy, maloburžoazie a oportunistů. Víme velmi dobře, že hluboké společenské změny, jež náš lid potřebuje, nepřijdou prostřednictvím buržoazních voleb nebo prostřednictvím takzvaných levicových nebo antiimperialistických vlád nebo prostřednictvím některých přechodných fází s vládami vytvořenými za kapitalismu, ale revolučním procesem. Dnes však pracujeme v negativní mezinárodní a domácí korelaci sil a za nerevolučních podmínek ve směru přípravy subjektivního faktoru pro vyhlídky socialistické revoluce, jejíž období projevů bude samozřejmě určeno objektivními podmínkami, revoluční situací. Pak se spojenectví dělnické třídy s utlačovanými lidovými vrstvami změní v revoluční frontu dělnického lidu. Revoluční akce rozbije všechny buržoazní instituce a nové instituce vytvořené lidem zaujmou jejich místo. Je samozřejmé, že socialistická výstavba se socializací výrobních prostředků, centrálním plánováním ekonomiky a kontrolou pracujících a lidí je neslučitelná s účastí naší země v imperialistických odborech, jako jsou NATO a EU.
NATO a EU nejsou „bezpečným přístavem“, jak je propagují všechny politické síly mávající vlajkou euro-atlantismu v naší zemi; dávají vzniknout protilidovým rozhodnutím, směrům a válkám. Jsou to spojenectví kapitálu. NATO, EU a USA nesou obrovskou odpovědnost za imperialistickou válku, jež se vede na území Ukrajiny.
Hovoříme o válce, v níž se ukrajinská buržoazie, spojená s NATO, EU a USA, střetne s Ruskem, mocnou kapitalistickou zemí, druhou největší vojenskou mocností na planetě, s vlastními spojenci. Je to nespravedlivá válka na obou stranách, protože je vedena buržoazními třídami a pro zájmy, které jsou národům cizí – za suroviny, geopolitickou podporu, využívání pracovní síly, přepravní trasy komodit, podíly na trhu atd. NATO využívá Ukrajinu coby svůj oštěp a kapitalistické Rusko objektivně pracuje na tom, aby utlumilo Čínu v jejím velkém konfliktu s USA o nadvládu v mezinárodním imperialistickém systému.
Předpoklady pro tuto válku byly dány historickým kontrarevolučním úpadkem v letech 1989-1991, kdy byl dokončen kontrarevoluční proces svržení socialismu, SSSR byl rozložen, výrobní prostředky, továrny, nerostné bohatství, pracovní síla se opět proměnily ve zboží a zvítězil kapitalismus a třídní vykořisťování.
Každá strana samozřejmě svůj postoj maskuje různými záminkami. Strana NATO tvrdí, že válka je údajně vedena za „vlast“ a za „demokracii“ a druhá strana, tj. kapitalistické Rusko, tvrdí, že je to „antifašistická“ válka vedená za „spásu ruského světa“…
Tato válka stála životy desetitisíců mladých lidí na obou stranách, zejména chudých mladých lidí, kteří se buď dobrovolně přihlásili do různých žoldnéřských armád a sborů, nebo nemohli uniknout odvodům, samozřejmě na rozdíl od dětí bohatých.
NATO, jehož je naše země členem a které spolu s USA a EU nese obrovskou odpovědnost za toto krveprolití, využívá ukrajinský lid jako potravu pro děla pro své plány. Vyzbrojuje tak Ukrajinu moderními zbraněmi a municí, cvičí desetitisíce mužů a vysílá neoficiální vojenské poradce.
Jen Řecko poslalo nejméně 3 870 tun vojenské techniky, 60 raket Stinger, přes 1 100 RPG (pěchotní – ruční – protitanková zbraň; pozn. překl.), přes 2 000 raket, 17 000 cenných dělostřeleckých granátů ráže 155 mm, přes 3 miliony nábojů ráže 7,62 mm a 20 bojových vozidel pěchoty BMP1. Kromě toho poskytuje zkušené vojenské instruktory v oblastech, jako jsou síly speciálních operací a tankové operace Leopard.
Vláda Nové demokracie s podporou SYRIZY, PASOKU a dalších euroatlantických stran spolupodepsala nebezpečná rozhodnutí summitu NATO ve Vilniusu. Eskaluje účast Řecka a jeho zapojení do imperialistické války na Ukrajině a zvyšuje nebezpečí pro náš lid. Plány na vyslání většího počtu řeckých zbraní a munice a vyslání řeckých ozbrojených sil na bojiště s Ruskem představují eskalaci řeckého zapojení.
Využití Řecka a jeho přístavů, například v Soudě, Alexandroupolisu a Volosu, pro přepravu zbraní a vojáků do oblasti konfliktu, využití řeckých vojenských letišť, například 110. bojového křídla v Larisse pro mise špionážních letadel a dalších letadel zapojených do konfliktu, stejně jako rozmístění lodí USA-NATO v řeckých mořích a podpora poskytovaná naší zemí, zabředávají náš lid do bahna meziimperialistické vojenské konfrontace, činí z něj cíl odvety.
Diskuse o použití jaderných zbraní, vedené oběma stranami konfliktu, ať už s použitím taktických jaderných zbraní, nebo s takzvanými špinavými jadernými bombami, připravují půdu pro další zobecnění války.
Samozřejmě, soudruzi, tohle všechno se neděje proto, že řecké politické vedení nebo dokonce EU je podřízeno USA, jak někteří lidé potvrzují, a snaží se velmi zjednodušeně, ale zcela mylně interpretovat postoj sbližování s USA ve válce, která se vede na evropském území a která se dotýká části evropských kapitalistů. Ti, kdo to tvrdí, záměrně ignorují obrovské zisky jiných částí evropského kapitálu, jako jsou řečtí majitelé lodí, kteří dnes mají nejmocnější obchodní flotilu na planetě, vydělali za války obrovské částky, stejně jako evropské monopoly „zeleného růstu“. To hlavní, co však takové zjednodušující analýzy nevidí, jsou úzké ekonomické a politické vazby mezi USA a EU, nejmocnějšími kapitalistickými zeměmi v EU; vazby, které koexistují s jejich meziburžoazním soutěžením, ale zatím nepopírají strategické rozhodnutí buržoazie vstoupit do NATO.
A to vše se děje ve světě, kde kapitalistické státy budují své vztahy v mezinárodním systému nerovné vzájemné závislosti, v imperialistickém světě, který je podle leninského pojetí monopolním kapitalismem. Účast všech kapitalistických zemí v imperialistickém systému neznamená – a ani KKE nikdy nehodnotila, jak tvrdí někteří naši političtí oponenti – že všechny kapitalistické země jsou stejné, že například USA, Řecko a Burkina Faso jsou stejné. Vždy zdůrazňujeme, že postavení každé země v mezinárodním imperialistickém systému je určeno na základě její ekonomické, politické a vojenské síly a že zjevně ne všechny kapitalistické země hrají v imperialistickém systému stejnou roli. Některé jsou na vrcholu této imperialistické „pyramidy“, jako USA, Čína, Německo, Japonsko, Velká Británie, Rusko, Indie atd. Jiné, jako Řecko, zaujímají mezipostavení a jiné ještě nižší. Nicméně dělnická třída a další lidové vrstvy po celém světě zažívají třídní vykořisťování a nespravedlnost a mají společný zájem na vytvoření společné fronty proti buržoazii svých zemí a jejich spojenectví. Mají také zájem na tom, aby nebyly vystaveny různým nacionalistickým aspiracím, narativům a záminkám, které buržoazie používá někdy k zatažení národů do imperialistických válek a někdy do „sociálních dialogů“, jejichž cílem je omezit pracovní práva a snížit hodnotu pracovní síly. V obou případech, tj. v imperialistické válce i v imperialistickém míru, je cílem buržoazie a monopolů zvýšit své zisky a posílit své postavení v mezinárodním imperialistickém systému.
KKE v naší zemi stojí v čele boje proti imperialistické válce, proti účasti naší země v ní a proti dalším imperialistickým misím. Každý rok KKE a KNE organizují stovky akcí proti NATO, EU, dohodám buržoazie s USA, Francií a Izraelem. Jak na ulicích, tak v řeckém a evropském parlamentu KKE požaduje ukončení jakéhokoli angažmá; návrat řeckých ozbrojených sil ze zahraničních misí; stažení Řecka z imperialistických aliancí NATO a EU. A jen síla pracujících může zaručit, že takové stažení bude v zájmu lidu a konečné.
Soudruzi, když buržoazní strany slibují řeckému lidu „cesty míru a prosperity“, prostřednictvím aliancí NATO, EU, USA, Izraele atd., informujeme náš lid o nebezpečích, nástrahách kapitalistického systému, který vyvolává hospodářské krize a imperialistické války. Vysvětlujeme lidu, že by si neměl dělat iluze o mírovém „multipolárním světě“, který bude údajně vytvořen posílením vlivu Číny a dalších zemí, které vytvořily BRICS ve světových záležitostech, reformou mezinárodního práva a jeho demokratizací, jak tvrdí sociální demokraté a oportunisté.
Všechny tyto představy ignorují realitu, tj. že uvnitř kapitalismu existují vnitrokapitalistické rozpory a soupeření mezi monopoly, jež v konečném důsledku vedou k nespravedlivým válkám.
V rámci kapitalismu a mezinárodního imperialistického systému nemohou existovat ani spravedlivé a nestranné mezinárodní vztahy, které budou vždy charakterizovány nerovností, ani „mírový svět“, jak ho kážou různí lidé, např. s G77, nebo prostřednictvím nové vznikající mezinárodní aliance mezi Čínou, Ruskem atd.
Bohužel takové názory zastávají i některé KS, které se domnívají, že se v Číně buduje „socialismus s čínskými rysy“, že se tam stále realizuje NEP (Nová ekonomická politika), jako ta, jež existovala v historickém kurzu sovětského Ruska. Stejně jako je rozšířená mylná představa, že Rusko není imperialistická mocnost, ale kapitalistická země na „periferii“ imperialistického systému, která má spolu se „socialistickou Čínou“ „pozitivní“ vliv na mezinárodní korelaci sil.
Výše uvedený přístup není založen na realitě, odděluje politiku od ekonomiky, bagatelizuje agresivní roli monopolů a velkých ekonomických skupin a jde proti leninskému pojetí imperialismu.
Pravdou je, že dnes v Číně převládají kapitalistické výrobní vztahy, a to navzdory skutečnosti, že u moci je strana pod názvem „Komunistická strana“. Od roku 2012 až do současnosti je více než 60 % čínského HDP trvale produkováno soukromým sektorem. Čínský stát vytvořil komplexní „arzenál“ na podporu čínských kapitalistů, včetně opatření podobných těm, která jsou zavedena ve zbytku kapitalistického světa. Není proto náhoda, že v roce 2020, v podmínkách probíhající kapitalistické krize, pro kterou pandemie působila jako katalyzátor, dosáhl počet čínských miliardářů několika stovek a poprvé překonal USA. Nejmocnější čínští kapitalisté mají k dispozici kolosální obchodní skupiny v oblasti elektronického obchodu, banky, továrny, hotely, nákupní střediska, kina, sociální média, mobilní telefonní společnosti atd. Zároveň jsou desítky milionů lidí kvůli své komodifikaci a nízkým příjmům vyloučeny z moderních sociálních služeb, jako je technické a vysokoškolské vzdělávání a zdravotní péče. Život těchto lidí nelze srovnávat s opulentností čínských miliardářů a milionářů. Tato skutečnost jasně ukazuje obrovskou sociální nespravedlnost a vykořisťování, které charakterizují kapitalistický způsob výroby i v Číně.
Argumenty, že Čína, stejně jako Sovětský svaz, sleduje politiku NEP, spolupracuje se soukromým kapitálem na rozvoji svých výrobních sil, jsou neopodstatněné. Mezi NEP a současnou situací v Číně existují obrovské rozdíly, například její trvání nebo skutečnost, že NEP měla charakter „ústupu“, jak opakovaně zdůrazňoval Lenin, a nebyla pojata jako prvek socialistické konstrukce, jak je tomu v případě převládajících kapitalistických vztahů v Číně, s ideologickým konstruktem „socialismu s čínskými rysy“. Navíc v období NEP nejenže podnikatelé nesměli být členy bolševické strany, ale podle dvou sovětských ústav (1918 a 1925), které byly v tomto období přijaty, byli zbaveni svých politických práv, na rozdíl od dnešní Číny, kde desítky podnikatelů obsazují křesla v parlamentu a komunistické straně.
Nové „bipolární schéma“ tak nemá nic společného s konfrontací mezi USA a SSSR, protože dnes se USA a Čína střetávají na základě převládajících kapitalistických vztahů výroby, které dominují v jejich ekonomikách a vedou k boji o suroviny, přepravní trasy komodit, podíly na trhu, geopolitický vliv, což nemůže zakrýt skutečnost, že čelíme meziimperialistickému boji o nadvládu v imperialistickém systému.
Podívejme se také na to, co někteří lidé říkají o Rusku. Někteří lidé tvrdí, že Rusko je kapitalistická země, ale ne imperialistická. Někteří jiní popisují Rusko jako „malého predátora“, jako „slabý“ a „závislý“ imperialistický stát, který ostatní „silnější imperialistické země“ odmítají považovat za „rovnocenného partnera“. To se říká, jako by vztahy mezi ostatními imperialistickými zeměmi nebyly charakterizovány nerovností a vzájemnou závislostí mezi zeměmi a jedinou zemí, jež není považována za „rovnocenného partnera“, je kapitalistické Rusko. To se říká o Rusku, druhé největší vojenské mocnosti na světě, jediné kapitalistické zemi, která může dnes největší imperialistickou mocnost na světě, Spojené státy, ohrozit jadernou katastrofou. Země s velmi mocnými monopoly, s mezinárodním dosahem, s vývozem kapitálu, která zaujímá 5. místo na světě v počtu miliardářů, 11. místo v nominálním podílu na světovém HDP a 6. místo v reálném světovém HDP, stejně jako ve světové průmyslové výrobě. Země, která je schopna prosazovat svou zahraniční politiku uplatňováním práva veta v Radě bezpečnosti OSN.
To jsou, soudruzi, zvláště zásadní otázky, které si musí komunistické strany a CYO vyjasnit, protože se objevují podezřelé mezinárodní organizace, jako je takzvaná „Světová antiimperialistická platforma“, která ve skutečnosti naléhá na podporu jedné strany imperialistické konkurence a války. Dokonce tvrdí, že Čína a Rusko „nežijí supervykořisťováním nebo drancováním světa“.
Je to, jako by se Čína a Rusko neúčastnily summitů G20, setkání 20 nejmocnějších kapitalistických států světa, společně s USA, Německem, Velkou Británií, Francií atd. Je to, jako by čínské a ruské monopoly nevyvážely svůj kapitál do jiných zemí, hledajíce zisk, který plyne z využívání pracovní síly nejen dělníků vlastní země, ale i mnoha dalších zemí v Evropě, Asii, Africe, Americe, ať se jejich monopoly rozvíjejí kdekoliv. Je to, jako by ruská „Wagnerova“ soukromá armáda byla rozmístěna v Africe z charitativních důvodů a ne proto, aby hájila zájmy ruských monopolů, které tam působí. Je to, jako by Čína už nešla podobným směrem, aby chránila iniciativu Pás a cesta vojenskými prostředky. Je pozoruhodné, že tato iniciativa zahrnuje malý, ale geograficky velmi důležitý stát Džibuti – jehož dluh vůči Číně dosahuje 43 % jejího hrubého národního důchodu – kde byla v roce 2017 slavnostně otevřena první čínská vojenská základna mimo její hranice.
Výroky o zemích, „jež neuvádějí jiné země do vojenského, technologického nebo dluhového otroctví“, se vztahují na státy, které hrají zvláštní roli v obchodu se zbraněmi a v současnosti jsou věřitelskými zeměmi, jako je Čína, která je jedním z předních světových věřitelů ve světě.
Odkazují na Rusko, kde obří monopoly (Gazprom, Rosněfť, Lukoil, Rosatom, Sberbank, Norilsk Nickel, Rosvooruženie, Rostec, Rusal atd.) vykořisťují miliony pracovníků, a to nejen v Rusku, ale také v bývalých sovětských republikách, Společenství nezávislých států (SNS), Africe, Jižní Americe, Evropě, na Blízkém východě, v Perském zálivu atd. Je také dobře známo, že vývoz kapitálu, na rozdíl od vývozu komodit, znamená produkci nadhodnoty vytěžené zemí vyvážející kapitál ze země kapitál dovážející.
Vážení soudruzi,
na závěr této prezentace vás chceme ujistit, že KKE bude i nadále vztyčovat prapor marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu. Bude se i nadále snažit budovat silné komunistické ideologicko-politické vazby, vyjadřovat komunistickou solidaritu, vzájemně přispívat k vypracování postojů a rozvíjet společné akce. Budeme i nadále aktivně vyjadřovat naši solidaritu s komunisty, lidovými radikály a hnutími, které jsou terčem státní represe, ať už na Ukrajině, v Rusku, Polsku, Íránu nebo ve Venezuele, kde jsou KS a CY Venezuely pronásledovány na příkaz vládnoucí Sjednocené socialistické strany (PSUV), vlády a buržoazního státu.
Budeme pokračovat v úsilí budovat bilaterální i multilaterální vztahy a rozvíjet společné akce.
Na našem posledním 21. sjezdu jsme zdůraznili, že usilujeme o užší spolupráci s komunistickými stranami, jež v různé míře přispěje k revolučnímu přeskupení Mezinárodního komunistického hnutí, a to podle následujících kritérií:
- a) Hájí marxismus-leninismus a proletářský internacionalismus, potřebu vytvořit na mezinárodní úrovni komunistický pól.
- b) Bojují proti oportunismu a reformismu, odmítají středolevé řízení a jakoukoliv variaci strategie etap.
- c) Hájí vědecké zákony socialistické revoluce. Na základě těchto zákonů hodnotí průběh socialistické výstavby; snaží se zkoumat problémy a chyby a vyvozovat z nich poučení.
- d) Otevřely ideologickou frontu proti chybnému vnímání imperialismu, zejména proti těm, které oddělují jeho vojenskou agresi od jeho ekonomického obsahu, a proti všem imperialistickým aliancím.
- e) Navazují vazby s dělnickou třídou, snaží se jednat v rámci odborového hnutí a hnutí lidových částí středních vrstev, snaží se integrovat každodenní boj za práva pracujících a lidu k soudobé revoluční strategii dělnické moci.
Děkuji vám za pozornost. Přejeme vám příjemný pobyt v Aténách a plodnou účast na 49. festivalu KNE – Odigitis.