Počet Rusů, které policie sebrala za to, že se odvážili protestovat proti válce Kremlu na Ukrajině, ve čtvrtek podle údajů zveřejněných nezávislou ruskou monitorovací skupinou pro lidská práva OVD-Info přesáhl 7 600. Bezprostředně po invazi vypukly po celé zemi masové pouliční demonstrace, které pokračují i v několika městech, a to navzdory brutální síle, která je proti demonstrantům použita.
Neschopnost bezpečnostních složek protesty zcela potlačit – spolu s rostoucím počtem levicových zákonodárců, kteří vystupují proti válce – narušují snahy vlády prezidenta Vladimira Putina prezentovat obraz národa, který za ním stojí jednomyslně.
Brutální policejní reakce v ulicích
Devětačtyřicetiletý novinář na volné noze Andrej Kalich byl mezi zatčenými o uplynulém víkendu v Petrohradě. V depeši pro mezinárodní média napsal: „Naše společnost v Rusku je taková, že instinktivně víme, že vyjít do ulic protestovat může být velmi nebezpečná věc.“ Přestože byl v minulosti na straně policejního násilí, říká, že i on byl „překvapen tím, jak rychle a brutálně policie potlačila vlnu protiválečných demonstrací“, která se v současnosti objevuje po celé zemi.
V neděli se vydal na protest poblíž Něvského prospektu v Petrohradě, kde stovky lidí skandovaly „Ne válce“. Ačkoliv demonstranti zůstali za policejním kordonem, který byl zřízen, aby je zadržel, Kalich uvedl, že se do davu vrhli policisté v brnění a helmách a s obušky v rukou.
„Chytili mě za krk, sklonili mě… kopli do mě,“ řekl. Když ho vlekli k čekajícímu autobusu, řekl, že upadl na asfaltovou dlažbu, ale naštěstí se vyhnul úderu do hlavy. Po vyložení na policejní stanici byl transportován do nemocnice. Vyvázl se zlomenou rukou a s příkazem dostavit se k soudu.
V Moskvě byla zatčena 69letá učitelka Irina Bogencevová. Když se minulý čtvrtek probudila se zprávou o invazi, řekla, že je v šoku a cítila se být nucena vyjít do ulic. Vytáhla plakát s nápisem „Matky proti válce“, který vyrobila v roce 2015 na protest proti ukrajinské válce v Donbasu. Tentokrát však protestovala i proti vlastní vládě.
Byla jednou z hrstky demonstrantů na Puškinově náměstí v hlavním městě v první den války. Několik minut poté, co byla vyfotografována se svým plakátem, byla Bogencevová chycena těžkooděnci a spolu s 20 dalšími lidmi odvezena na více než hodinu vzdálené nádraží. Přes noc byla uvězněna, aniž by měla přístup k lékům na krevní tlak. „Vzali mi všechno, včetně léků,“ řekla Bogencevová. „Odvezli mě do opičího domu, do klece s mřížemi.“ Nakonec se o jejím zadržení doslechla její dcera a podařilo se jí dostat matku na svobodu.
Bogencevová vyvázla ze svého utrpení bez zranění, ale ne bez trestu. Když se dostavila k soudu, soudce se jí zeptal, jestli zná trest za nezákonné protesty. Odpověděla: „Vím, že svoboda něco stojí.“ Soudce jí vyměřil pokutu 150 000 rublů (1300 USD [necelých 30 000 Kč]).
Vláda označuje ty, kteří válku odmítají, za zrádce
Protiválečné nálady propukají nejen ve velkých ruských městských oblastech. Ve východosibiřském městě Irkutsku poblíž Mongolska cítila potřebu promluvit Olga Michejevová.
„Válka je zločinem jak proti Ukrajině, tak proti Rusku. Myslím, že zabíjí Ukrajinu i Rusko,“ řekla agentuře Associated Press. „Jsem pobouřena, tři noci jsem nespala a myslím, že teď musíme velmi hlasitě prohlásit, že nechceme být zabiti a nechceme, aby byla Ukrajina zabita,“ prohlásila.
Občané jako Kalich, Bogencevová, Michejevová a další se stali terčem vlády.
Vjačeslav Volodin, předseda ruského parlamentu, Státní dumy, odsoudil protiválečné postoje některých Rusů jako „nevhodné“ a „nic menšího než zrada vlastního lidu“. Volodin, bývalý vůdce vládnoucí strany Jednotné Rusko a poradce, jemuž se připisuje, že v posledních letech zatlačil Putina více doprava, je všeobecně považován za možného nástupce ruského prezidenta.
Kromě toho, že je úřady vězní a označují za zrádce, jsou protiválečné hlasy vymazávány z veřejného hovoru i jinými způsoby. Televize je již pod naprostou kontrolou, vládní cenzurní agentura a mediální regulátor Roskomnadzor jede údajně na plné obrátky, když se snaží na internetu vymazat veškeré články či příspěvky kritické k válce.
Někteří komunisté začali lámat řady
Odpor proti válce prezidenta Vladimira Putina na Ukrajině se už nevyskytuje jen v ulicích velkých ruských měst, nyní se objevuje i v parlamentu.
Vjačeslav Marchajev, zákonodárce z Komunistické strany Ruské federace (KSRF) zastupující sibiřské Burjatsko, vystoupil razantně proti válce a obviňuje Putina, že manipuluje s obavami lidí o bezpečnost etnických Rusů v odtržených ukrajinských oblastech Doněcku a Lugansku.
Spolu se zastavením expanze NATO na Ukrajinu – tento požadavek má v Rusku širokou podporu napříč politickým spektrem – Putin také prohlásil, že cílem invaze na Ukrajinu je obrana těch etnických Rusů žijících v Doněcku a Lugansku, kteří jsou ve válce s Ukrajinou od převratu svrženého vládu prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014.
Odhaduje se, že v bojích mezi pravicovou Ukrajinskou armádou a jejími spojeneckými milicemi a donbaskými separatisty zahynulo na 15 000 lidí, většinou etnických Rusů.
Putin uznal nezávislost Doněcké a Luganské lidové republiky bezprostředně před tím, než nařídil invazi na Ukrajinu. Prohlásil, že tento krok je nutný, aby se zabránilo dalšímu fašistickému masakru Rusů v obou republikách.
Deklarovaným cílem útoku na Ukrajinu, který ruská vláda oficiálně nazývá „zvláštní vojenskou operací“, je dosáhnout „demilitarizace“ a „denacifikace“ země. Je skutečně potvrzeno, že neonacistické prapory působí v ukrajinských ozbrojených silách v oblasti a byly dokonce pověřeny velením několika oficiálních vojenských jednotek, a hromadění ukrajinských jednotek podél hranic separatistických oblastí v posledních měsících přiživilo mezi etnickými Rusy obavy, že se proti nim připravuje nové tažení.
Marchajev řekl, že toto legitimní znepokojení Putin využil k ospravedlnění invaze, kterou už plánoval.
„K mému největšímu zděšení byla celá kampaň za uznání [Doněcké a Luganské republiky] motivována zcela odlišnými záměry, jež byly drženy v tajnosti. Nyní tu máme totální válku mezi oběma zeměmi,“ uvedl Marchajev v pondělním prohlášení. Ukázal prstem na NATO a Západ za to, že uvedly současný konflikt do pohybu a poskytly prostor pro Putinovu agresi. S odkazem na převrat na Ukrajině v roce 2014, který byl podpořen Spojenými státy a dalšími mocnostmi, řekl, že imperialistické země „prosazují své zájmy změnou legitimní autority ve státě, který je předmětem sporu [Ukrajina]…pod falešným heslem „obrany demokracie“.“
Pak ale řekl, že ruská vláda pod Putinem přijímá „stejný dvojí metr“ jako západní imperialistické mocnosti, když využívá uznání nezávislosti Doněcka a Luganska „k zakrytí plánu na totální válku s naším nejbližším sousedem“.
Marchajevův silný protiválečný postoj je rozchodem s oficiálním postojem, který zaujímá většina členů jeho strany. Pouze dva další komunističtí členové Dumy – Michail Matvejev a Oleg Smolin – se dosud odchýlili od stranické linie podporující válku.
Vůdce KSRF Gennadij Zjuganov dříve vedl snahu tlačit na Putina, aby uznal odtržené regiony v Donbasu, a dosud nadšeně podporoval vojenskou kampaň na Ukrajině. V prohlášení zveřejněném 1. března obvinil ukrajinské síly, že „ostřelují města pod vlastní kontrolou“ s cílem „vytvořit dojem, že za smrt civilistů je odpovědná ruská armáda“. Pro toto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazy.
Mimo KSRF si cestu proti NATO i Putinovi vytyčují i další levičáci v Rusku.
Malá Ruská komunistická dělnická strana (RKDS) v prohlášení uvedla, že „z třídní pozice se ruské úřady, stejně jako vládci USA a EU nestarají o pracující lidi – ať už v Donbasu, Rusku nebo na Ukrajině“. Odsoudila NATO a USA za podporu fašistických a pravicových prvků na Ukrajině, ale také odmítla Putinovu údajnou „humanitární“ starost o etnické Rusy v Doněcku a Lugansku jako krytí „skutečných imperialistických cílů ruského státu v této válce“. Podporuje sice snahu obyvatel Donbasu vzepřít se pravicové vládě vládnoucí na Ukrajině, ale prohlásila, že snahám „protisovětského Putina“ proměnit konflikt v „zcela predátorskou válku pod záminkou pomoci Donbasu“ je třeba odolat.
Sergej Skvorcov, vůdce skupiny, která si stále říká Komunistická strana Sovětského svazu, si klade otázku, jakého racionálního cíle chce Putin dosáhnout nyní, vzhledem k tomu, že členství Ukrajiny v NATO bylo v podstatě smeteno ze stolu. I kdyby byly Putinovy požadavky na bezpečnostní záruky spravedlivé, Skvorcov tvrdí, že operace na Ukrajině „měla opačný účinek, než v jaký doufalo ruské vedení“.
Místo štěpení zemí NATO nebo Evropské unie došlo k téměř bezprecedentní konsolidaci Západu kolem Spojených států a Rusko dosáhlo téměř úplné zahraniční politiky a ekonomické izolace. Zdá se, že ochably i naděje na finanční záložní plán s Čínou, neboť Peking nařídil čínským bankám, aby zastavily platby za ruskou energii.
Skvorcov odhaduje, že ruská podpora války je hluboko pod polovinou populace, a řekl, že „lednička vždy pobije televizi“, a předpověděl, že kousnutí západních sankcí způsobí další propad životní úrovně v Rusku a vyvolá silnější odpor vůči Putinovi.
Ani vojenská situace nemusí být tak růžová. „Naděje, že se ukrajinský stát a ukrajinská armáda okamžitě rozpadnou jako domeček z karet, nebyla oprávněná,“ řekl Skvorcov. Kromě toho prohlásil, že „ruský oligarchický režim nemůže přinést lidem na Ukrajině svobodu“. Dospěl k závěru, že národy Ukrajiny a Ruska „nesmí trpět kvůli nerozumným krokům vedení“.
Menší levicové strany mimo parlament, které mají jen malý vliv, si možná vystačí s kritikou státu, ale pro komunisty uvnitř mocenských sálů – ty, kteří mají platformu pro oslovení masové veřejnosti – se zdá, že by zde mohla být menší volnost.
Zákonodárce KSRF Michail Matvejev zveřejnil na internetu přímou výzvu ke kurzu, který zvolil Putin. Podle článku v ukrajinské Pravdě napsal: „Jsem přesvědčen, že válka by měla být okamžitě zastavena. Hlasováním pro uznání Doněcké a Luganské lidové republiky jsem hlasoval pro mír, ne pro válku. Aby se Rusko stalo štítem, aby nebombardovalo Donbas, aby nebombardovalo Kyjev.“
Matvejevovo prohlášení už je z internetu vymazáno.
3. března 2022 9:53 AM CST (16:53 SEČ) C.J. ATKINS pro https://peoplesworld.org/
Překlad Vladimír Sedláček