K účasti
Dne 3. 9. 2022 se v Praze na Václavském náměstí uskutečnila demonstrace pod názvem Česká republika na 1. místě. Oficiálními organizátory a svolavateli akce byli nestraníci Jiří Havel a Ladislav Vrábel, v minulosti aktivisté často bizarního a nebezpečného boje proti očkování a pandemickým opatřením (jakkoliv s povinným očkováním ostře nesouhlasíme a mnohá opatření proti pandemii lze označit za protilidová) z iniciativy Chcípl pes. Odhady počtu účastníků se velmi různí. Někteří podporovatelé shromáždění hovoří o 150 – 200 tisících lidí, policie účast odhadla na cca 70 tisíc lidí, kritici mají i tento počet za nadhodnocený.
Množství účastníků se každopádně pohybovalo v řádech desetitisíců, což bylo nejen pro nás překvapující. Údiv byl patrný také z reakcí všech buržoazních médií – hlavního proudu, i těch tzv. alternativních.
Především média hlavního proudu a někteří jejich ortodoxní spojenci se začali ze svého šoku vypořádávat tím, že snižovali účast a porovnávali ji s akcemi Milionu chvilek. Ty jsou z mnoha důvodů nesrovnatelné. Shromáždění Milionu chvilek měla masovou podporu médií hlavního proudu, což bylo patrné i ve dnech demonstrací, které byly mediálně rozsáhle pokryty. Do toho je podporovaly různé veřejně známé osobnosti, ať už si o nich myslíme cokoliv, často prostřednictvím veřejných institucí (např. vysokých škol) a samozřejmě také politické neziskové organizace. Krom toho, a to je neméně důležité, byly zmíněné protesty výrazem zájmů a názorů té části vládnoucí třídy, která je od r. 1989 nejmocnější, nejlépe organizovaná a vzhledem ke svým zájmům také nejvíce uvědomovaná a uvědomělá. Slovy Marxe je plnohodnotnou třídou „pro sebe“. A tato třída, resp. s ní spjaté vrstvy, se nejvíce koncentrují v Praze a jejím bezprostředním okolí, což bylo patrné z toho, že k masovému dojíždění za aktivitami Milionu chvilek z regionů do Prahy prostě nedocházelo. Proto byla největší demonstrace Milionu chvilek z r. 2019 rozsáhlejší než zmíněná nynější.
Zcela jinak tomu bylo r. 2011 v případě tehdejší odborářské demonstrace proti vládě Petra Nečase, kdy se Václavské náměstí zaplnilo podobně jako r. 2019. Tehdy však, a vládnoucí moc toho zneužila, organizovali odboráři z celé republiky cestu autobusem nebo vlakem zdarma, čehož v regionech masově využívali. V případě letošní demonstrace z počátku září nic podobného neprobíhalo – žádná centrálně a hromadně organizovaná (dílčími iniciativami ano) doprava z mnohých regionů, žádný zájem a uvědomění koncentrované v Praze a jejím bezprostředním okolí. Spontaneita této aktivity je tedy mnohem vyšší, v případě šikovného vedení je také mnohem vyšší mobilizační potenciál protivládní opozice, čímž nemáme na mysli zdaleka jen demonstrace.
K charakteru demonstrace
Demonstraci svolaly a drtivou většinu řečníků představovaly buržoazní síly z řad neokonzervativců a neoliberálů. Je tedy tragickou chybou KSM, jestliže v článku „K protestu na Václavském náměstí“ píše o tom, že protest neměl podporu ani části vládnoucí třídy a ztotožňuje vládnoucí třídu se současnou vládou a tím, čemu se říká hlavní proud (mainstream). Autor článku nedostatečně diferencuje v zájmech vládnoucí třídy, v jejich konfliktech a konkurenci. Zřejmě se domnívá, že když nebyla demonstrace propagována z viditelných médií, nepatří k zájmům části vládnoucí třídy. Jenže tato část dnes své mediální prostředky také vlastní – je jimi drtivá většina tzv. alternativních médií. Takzvaných právě proto, že hájí zájmy části vládnoucí třídy a žádnou alternativu nenabízejí.
O jakou část se jednalo? O národní buržoazii, resp. o buržoazii se svými zájmy zejména v Rusku a obecně na východě. Takovou, jež je např. na Slovensku mnohem masověji zastoupena stranou Smer. Považovat národní buržoazii za ovládanou, nikoliv vládnoucí třídu, kvůli kolonizaci země a hospodářství zahraničním kapitálem, členství v NATO a EU, je tragickou chybou a nepochopením její současné role v ČR. Drobná, střední buržoazie a maloburžoazie se demonstrace jistě účastnila, avšak její spojenecký potenciál je pro revoluční hnutí současné doby mnohem komplikovanější a rozpornější než např. v letech 1945-1948.
Jediným představitelem jiného názorového proudu vystupujícím na demonstraci byl Josef Skála z KSČM.
Ve svých vystoupeních reagovali všichni řečníci především na protilidovou a represivní politiku vlády Petra Fialy, na zatahování ČR do války na Ukrajině, inflaci, potravinářskou a energetickou politiku, ve které vláda totálně selhává a spolupodílí se na rodící se možná největší krizi v ČR od 30. let 20. století. S nemalou částí programových bodů lze i z pozice revoluční síly souhlasit, byť se jedná spíše o dílčí řešení, problémem je však to, že organizátoři nedávají realistickou odpověď na to, jak těchto cílů dosáhnout. Nabízejí jen staré omšelé fráze o volbách a koalicích; pokud hovoří o lidech, mají za nejvyšší vrchol jejich aktivity právě podobné demonstrace. A tak jsou i zajímavé části programu de facto nerealizovatelné.
Zejména vystoupení odborníků obsahovala podnětné pasáže, jen v případě zemědělství si dovolíme zapochybovat o tom, že dlouhodobým řešením je opravdu podpora českých soukromokapitalistických zemědělců. Jistě je ale pro krajinu a produkci potravin přínosnější než současná praxe dominance zemědělských monopolů, často zahraničních, ale také Agrofertu. I kvalitnější vystoupení však trpí slabinou zmíněnou v případě programových bodů. „Političtí“ vystupující se představili mnohem hůře, v některých případech lze hovořit nejen o idealismu a naivitě, ale také o bizarních názorech. Antikomunisticky se však profiloval pouze jeden, děkan Národohospodářské fakulty VŠE, pan Miroslav Ševčík (mimochodem od r. 1984 člen KSČ).
Současná vládnoucí moc a její instituce často ztotožňují vlastenectví a nacionalismus, nedůvěru a strach z odlišného s šovinismem a fašismem. Jedná se o účelovou kampaň nejagresivnějších částí monopolů, která se rétoricky mnohdy zhmotňuje ve stanoviscích různých progresivistů, u nás např. na webu Alarmu 2 či Fora 24. My se hlásíme k internacionalismu, proti kosmopolitismu, zastáváme třídně pojaté vlastenectví a myslíme si, že v současné době a v podmínkách ČR může sehrát vlastenectví důležitou pokrokovou úlohu. Zásadní je ale otázka, kdy ho prosazuje, kdo vlastenecké síly spojuje a organizuje.
Ostře kritizujeme všechny skupiny podléhající vládnoucí moci, které účastníky demonstrace, ale také podporovatele stran, ze kterých pocházeli hlavní řečníci, označují za šovinistické či fašistické. Kritizujeme však také ty, kteří nevidí, že šovinistické, nacionalistické a fašistické nebezpečí ve zmíněných stranách skutečně existuje. Na demonstraci však žádné podobné projevy nezhaněly. Nebylo slyšet a vidět ani podobnou prezentaci mezi účastníky.
Z jakých důvodů se organizátoři programově profilovali tak, že se s velkou částí jejich názorů můžeme v teoretické rovině my jako marxisté-leninovci ztotožnit? V prvé řadě proto, že je jim jasné, která část populace je může podporovat – zejména dělníci, zaměstnanci, důchodci a nezaměstnaní, částečně maloburžoazie a drobný kapitál. A všechny zmíněné pálí témata, jež obsahují programové body. Dosáhnout na názory a vědomí části lidí je dnes možné pomocí různých sociálních sítí, interakcí na internetu a v tzv. alternativních médiích, kam píší a telefonují většinou právě příslušníci zmíněných sociálních tříd. A tak vznikl programový základ, který vládnoucí kapitalismus neohrozí, ale formálně může většině lidí pomoci. Sluší se dodat, že formálně proto, neb je za současných podmínek i volbami prakticky neprosaditelný. Takto „demokraticky“ vyprofiloval vývoj stav současné buržoazní demokracie.
Opakovaně jsme slýchali názory, že tato demonstrace byla jiná než r. 2011 v době demonstrací proti vládě P. Nečase. Ano, byla, a stejné nebo podobné demonstrace již nebudou. Za více než deset let se totiž zcela překreslila politická mapa nejen v českých zemích. R. 2011 se politické kolbiště dělilo téměř výhradně na pravicové a levicové – dle dominantních kritérií, která v našem prostoru neměla obdoby, byla importována za Západu a na vědomí lidí působila klamavě. Postupem centralizace a koncentrace kapitálu a moci, tedy imperialistické globalizace a dekadence, ale také rozkladu dělnického a lidového hnutí u nás, tzv. levicových stran, lidového hnutí a organizovanosti začala vládnoucí moc zavádět na naši politickou scénu nové dělení, ještě scestnější a manipulativnější. Tentokrát se jednalo zejména o import z USA a za hlavní dvě názorové skupiny se začaly považovat konzervativismus x liberalismus. Jedná se o dělení naprosto cizí našim tradicím, což ještě více než v předchozí době posílilo zmatek v názorech mnohých lidí. Zvláště, když většina politických sil včetně vzdělaných osobností na toto lákadlo kapitálu skočila a začala ho hlásat, místo aby politickou scénu rozetnula sekerou třídního vědomí: síly buržoazní, prokapitalistické a prosystémové x síly protikapitalistické, protisystémové, proletářské.
Není pravdou, že demonstrace r. 2011 a pravo-levé dělení umožňovalo zcela přehlednou situaci – r. 2011 se demonstrací účastnili např. také fašisté jako nyní. Situace však přehlednější byla, to je třeba uznat. Jako marxisté-leninovci si však nemůžeme vysnívat podmínky, které jsou současné realitě na míle vzdáleny, případně čekat za rohem, až nastanou.
Výzvu Josefa Skály ke spojenectví „civilizované levice s vlasteneckou a demokratickou pravicí“ považujeme za zpátečnickou, nerealizovatelnou a nebezpečnou. Jak mnohdy tvrdí, má tím na mysli prokapitalistické politické síly, nejen jejich sympatizanty. My jsme přesvědčeni o tom, že vlastenectví je živoucím tématem, ale buržoazie na této scéně už svou pokrokovou dějinnou úlohu odehrála. Vracet se mechanicky k idejím politiky Lidové fronty boje proti fašismu je v dnešních podmínkách neudržitelné. Buržoazie bude na tomto poli sehrávat jen úlohu retardační, rozkladnou, případně reakční. Říkáme tedy jasně – působit mezi podporovateli různých stran, které si říkají vlastenecké, jednoznačně ano, ovšem s vedením stran, které razí zájmy kapitálu, ne. Prapor vlastenectví může v současných našich podmínkách úspěšně a pokrokově pozvednout pouze proletariát, lidové vrstvy a jejich organizace.
Vzhledem k rozsahu demonstrace i vyjádření našich pozorovatelů je patrné, že většinu účastníků musely představovat právě tyto sociální třídy a vrstvy. To je důležité sdělení, které v kombinaci se spontaneitou účasti na demonstraci ukazuje na výraznější posun ve vědomí obyvatel.
K dozvukům demonstrace
Bezprostředně a hanebně na demonstraci reagoval premiér Petr Fiala. Ve sdělovacích prostředcích hlavního proudu můžeme pravidelně na úkor podobných aktivit číst slova jako „proruský, dezinformační, populistický, nacionalistický, radikální či extrémistický“. Ve svých významech jsou jako vystřižená z orwellovské novořeči – znamenají něco zcela jiného, mají skutečný význam zastřít, přetočit atd. Samozřejmě nikdo z hlasatelů těchto dogmat dané pojmy nevysvětlí. Legitimizace, normalizace podpory války ve veřejném prostoru, agentománie a volání po represi, špehování a udávání nás jako komunisty nepřekvapuje – popisuje historicky dominantní charakter kapitalismu. Je však v naprostém rozporu s tím, co o sobě tento režim tvrdí.
Tradičně nejragresivněji zareagovalo Forum 24 např. v článku „Fašistická spodina Putinových přívrženců zaplnila polovinu Václavského náměstí“, nebo v textu „Prý máme mluvit s fašisty a komunisty z Václaváku. Ne, máme se konečně bránit“. Myslíme, že názvy textů hovoří za vše. Pozastavme se u druhého z nich. Volá po rozsáhlých represích proti lidem, kteří se zúčastnili demonstrace na Václavském náměstí či mají podobné názory. A nejen větou „máme se bránit“, tedy „my všichni“ jako by autoři dávali najevo, že kritické názory má jen nevelká skupina lidí. Sociální prostředí a bublina, ve které tito pisálci žijí, jim desítky let brání v poznání, že ne jimi ostouzené, ale jejich názory jsou v ČR sice hlučnou a mocnou, ale malou, zřejmě stále menší menšinou.
Současná vláda a systém dosáhly v míře směřování od formální demokracie k otevřené diktatuře nejrazantnějšího posunu. Síly, které to hájí a chtějí zajít dál, mezi které patří vedle Fora 24 také např. Reflex či Seznam zprávy, jsou nikoliv teoreticky, ale metodami a v praxi fašističtější než kritizovaná SPD či Volný blok. Jsme k posledně jmenovaným ostře kritičtí, nebezpečí šovinismu, nacionalismu a fašismu hrozí i od nich, v současnosti je však jednoznačně větší existující hrozbou vládnoucí neoliberální a k liberalismu se hlásící moc.
Tato moc a její média, která desítky let, přičemž v posledních měsících s neskutečnou intenzitou, šíří nenávist vůči různým skupinám lidí, jež ji otevřeně hlásá a dominantně se podílí na fašizaci společnosti, následně přichází s nářky, např. na webu www.evropsky-rozhled.eu, stížnostmi na agresivitu proti ní opozičních sil. Již léta tvrdíme, že tyto nenávistné kampaně, opřené o falešné vědomí výlučnosti a většiny, se progresivistům a liberálům dříve nebo později vymstí protiakcemi, jednak sebeobranou napadaných lidí, jednak útoky ze strany konzervativců a nacionalistů. Sejí vítr, ale mohou sklidit hroznou bouři. Ostře kritizujeme obojí, protože se obrací proti skutečným zájmům většiny lidí. Nechceme ani tento vítr či vichr, ani tuto bouři. Zodpovědná je celá buržoazie, ať si říká konzervativní či liberální. V podmínkách ČR však jednoznačně více zodpovědnosti nese ta mocnější a dlouhodobě silnější – hlásící se k liberalismu. Např. v Polsku je tomu naopak.
Vládnoucí moc rozsah demonstrace jednoznačně překvapil. Z tohoto překvapení plynou vyjádření mnohých politiků z vládnoucích stran, ale také novinářů některých pseudoalternativních médiích, v prvé řadě v Deníku Referendum či Alarmu 2. Jelikož jsou k vládě formálně sociálně kritičtější, rozumnější a pravděpodobně mají kvalitní marketingové poradce, svůj fanatismus dovedou zakrýt racionalitou a sociálním pozlátkem. Tato média nespílala otevřeně všem účastníkům akce, ale v jemnější podobě šířili fráze moci, která zde vládne od r. 1989 – o špatné komunikaci vlády, o její správné zahraniční politice, o zlém Rusku a hodné Ukrajině, o potřebě dostupnějších energiích, ale zároveň nutnosti méně topit…
Jak na demonstraci zareagovali pořadatelé a jejich spojenci? Jásáním, poklepáváním po ramenou. Musíme si uvědomit, a v tomto případě s KSM souhlasíme, že se v českých zemích za poslední desítky let zažilo přesvědčení o demonstracích jakožto nejvyšší formě sociálních bojů. Zaznívá to mimoděk z úst řady lidí. Jistě, v podmínkách ČR je taková demonstrace pokrokem. Jenže jednak není vrcholem sociálních bojů, tím je např. stávka, politická či okupační stávka, blokáda atd., jednak může představovat určité nebezpečí. Není-li demonstrace postavená na organizovaných a uvědomělých lidech, jako žel v našem případě, stává se postupně bezradná. Vidíme to nyní v přímém přenose. Pořadatelé a hlavní účastníci na dotaz, jak úspěchu demonstrace využijí, většinou odpovídají tak, že další demonstrací, případně volbami. Jistě, jiné formy boje neznají, jiné možnosti dle svého přesvědčení nemají. Opakované demonstrování však v minulosti vedlo k vyčerpání lidu, ačkoliv žádných hmatatelných výsledků nebylo dosaženo, v zemích, ve kterých je organizovanost a uvědomění lidí mnohem vyšší než u nás. Např. v Řecku či v Itálii. Vládnoucí třídě, jejímž svodům neodolali lidé věřící sociálním demokratům a představitelům národní buržoazie, se tak protesty podařilo otupit a společnost vyčerpat. V našem případě je podobný výsledek ještě pravděpodobnější. Připomeňme, že na následující měsíc jsou na Václavské náměstí svolány hned tři demonstrace…
Jaké je řešení? Nelehké, ale jiné možnosti nejsou – znovubudovat lidové, dělnické a revoluční hnutí a jeho organizace. Bez toho nedojde ani k dílčím změnám.
Naše postoje k proběhlé demonstraci i budoucím lidovým aktivitám
Abychom věděli, jaký charakter demonstrace 3. 9. má, zúčastnili jsme se jí v roli pozorovatelů. Z našich poznatků mimo jiných čerpáme při tvorbě článku. Masové shromáždění protikapitalisticky naladěných lidí, třídních odborářů v naší zemi zatím nehrozí. Stanovujeme si proto tato kritéria pro účast na podobných aktivitách:
- Musí se jich účastnit početné masy proletariátu a lidových vrstev (proto např. nemá smyslu chodit na demonstrace KSČM na Václavském náměstí)
- Demonstrace nesmí mít zpátečnické (šovinistické, nacionalistické, progresivistické) vyznění
- Musí být možné volně na nich šířit naše materiály a názory
Dle výsledků naší analýzy první dva body zmíněná demonstrace splňovala, druhý pouze formálně. Pro případ dalších podobných demonstrací považujeme za nejlepší zajistit účast bloku třídních odborářů z OSČMS, do této sestavit se zapojit s a šířit jeho materiály a stanoviska. Takové účasti jednoznačně bude vždy předcházet analýza postojů organizátorů, řečníků, monitoring přípravy aktivity. Pokud by značnou část demonstrace tvořili jako v době pandemie pouze aktivisté různých bizarních uskupení, je pro nás nepřijatelné účastnit se jí. Spíše by se v takovém případě nabízela možnost protidemonstrace.
Připravila redakce KOMINTERNet-Dialogu.
Uzávěrka 11. 9. 2022 ve 20:00.