Zde jsou dvě redakční umělecká díla o kapitalistech a státu. John Heartfield sestavil v
roce 1932 montáž, který představovala, jak velcí kapitalisté jako Fritz Thyssen, majitel United
Steelworks, financovali nacistickou stranu. Heartfield byl plodný umělec, celoživotní
komunista a jeden z prvních členů německé komunistické strany.
Ann Telnaes nakreslila další karikaturu před několika týdny. Pět mediálních miliardářů
(majitel firmy Post Jeff Bezos, šéf Facebooku Mark Zuckerberg, majitel Los Angeles Times
Patrick Soon-Shiong, obchodník s umělou inteligencí Sam Altman a Disney Corporation)
nabízí pytle peněz Donaldu Trumpovi. Telnaes byla karikaturistou na redakční stránce Post od
roku 2008, ale když její redaktor odmítl tuto karikaturu publikovat, rezignovala.
Vizuální kontrast je zřejmý. V Heartfieldově sestřihu velcí tlouštíci předávají to, co
pro ně představuje drobné, malému Hitlerovi. V Telnaesově karikatuře uklánějící se
postavičky ukládají velké pytle s penězi na obrovského Donalda Trumpa, namontovaného na
podstavci.
Je jeden z nich pravdivější pro život? Pokud ano, který?
Telnaes ke karikatuře motivovalo, když četla „nedávno několik článků o těchto mužích
s lukrativními státními zakázkami a zájmem o odstranění předpisů, které se dostaly do Mar-a-
Lago“. Kapitalisté v její karikatuře vlastní mezi svými držbami online média. Vidí, že Donald
Trump je fixován na svůj veřejný obraz, že mluví o zrušení všech druhů regulací a že mezi
regulátory je Federální komise pro komunikace. Majitel pošty Bezos získal většinu svého
nevydělaného bohatství z Amazonu; je pod přísným antimonopolním dohledem (ne kvůli
vydírání spotřebitelů, ale proto, že online maloobchodní monopol Amazonu vysává zisky z
prodejců bot, knih, elektroniky atd.).
Stručně řečeno, korporátní zájmy těchto konkrétních kapitalistů by mohly prosperovat
nebo trpět Trumpovou rukou.
Heartfield přináší něco zásadnějšího o třídních pravidlech. Po první světové válce se
německý kapitalismus potácel od jedné krize ke druhé. Hyperinflace v roce 1923 učinila
německou marku bezcennou a vymazala úspory maloměšťáků. V roce 1932 vzrostla
nezaměstnanost na šest milionů lidí, míra nezaměstnanosti na 24 procent. Reálný HDP
meziročně klesl o 8,3 procenta.
Miliony dělníků začaly volit komunistickou stranu. Třída kapitalistů se rozhodla, že
brutální represe je jediný způsob, jak si udržet svůj ekonomický systém a své bohatství.
Dosadili na post kancléře Hitlera. Fungovalo to dvanáct let, dokud globální aliance neporazila
nacisty. Stalo se tak především proto, že Sovětský svaz předvídal válku v roce 1931, když
Josif Stalin předpověděl, že mají deset let na přípravu. Sovětská oběť vyhrála druhou
světovou válku.
Oba obrázky osvětlují vztahy mezi kapitálem a státem. Telnaes dramatizuje, že
jednotliví vlastníci podniků mohou potřebovat chránit své zájmy v korporátním nebo
průmyslovém sektoru. Heartfield uznává, že jde o třídní pravidla:
Lenin: „Pokud se nemáme vysmívat zdravému rozumu a historii, je zřejmé, že
nemůžeme mluvit o ‚čisté demokracii‘, dokud existují různé třídy; můžeme mluvit pouze o
třídní demokracii." (Proletářská revoluce a renegát Kautský)
Marx: "Exekutiva moderního státu je jen výborem pro řízení společných záležitostí
celé buržoazie." (Manifest komunistické strany)
Přejeme Telnaesové hodně štěstí v její kariéře – ale pochodujeme s Heartfieldem v
revoluční straně, která svrhne kapitalismus a vydá se socialisticko-komunistickou cestou.
* Článek byl publikován 7. ledna pod názvem „Dva populární umělci kreslí
kapitalistické peníze a kapitalistická pravidla“ na newworker.us.
Charles Andrews / New worker
Zdroj: In defence of communism
Vybrala, přeložila a upravila redakce Kolektivu pro práci, kulturu a vědu