Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 8. a 9. října 2021 přitahovaly velkou pozornost politicky aktivní veřejnosti jednak kvůli sporům uvnitř buržoazního tábora, zejména mezi premiérem Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO na straně jedné a jeho různými kritiky a odpůrci na straně druhé, jednak kvůli budoucnosti „tradičních levicových stran“, základní opory restaurovaného kapitalismu v téměř celém období od roku 1989 (v případě ČSSD zejména od roku 1996, v letech 1990-1992 byla mimoparlamentní). Předvolební průzkumy jim dlouhodobě věstily výsledky kolem hranice 5 %, ať už z jedné či druhé strany. Příliš se nemýlily a 4,65 % pro sociální demokracii a 3,60 % pro komunistickou stranu se stalo hrozivou vizitkou jejich politiky dlouholetého posluhování oligarchii. Číst dál
Z domova - 6. page
Prohlášení k diskriminačnímu jednání v restauračním zařízení U krále Ječmínka v Prostějově
Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, česká členská organizace Světové odborové federace, vyjadřuje svoje stanovisko solidarity a akční podpory všem zaměstnancům sektoru gastronomie, kteří čelí šikaně a nerovným či nebezpečným podmínkám na svých pracovištích.
Jedním z těchto případů je politováníhodný případ diskriminace, který se udál ve dnech 4. a 5. října 2021 v Prostějově v restauračním zařízení U krále Ječmínka, kde šéfkuchařka dva dny musela čelit vulgárním a xenofobním útokům zaměstnance – pomocné pracovní síly, což bylo spojeno i s jeho výhružkami s kuchyňským nožem v ruce. Poškozená ihned od počátku informovala majitelku podniku, ta jí pouze obelhávala, ale celou situaci v zájmu zisku kryla. Majitelka podniku se tak stala komplicem celého zrůdného činu trvajícího po dvě pracovní směny. Na konci druhé směny podala zaměstnankyně výpověď s tím, že se v takovém prostředí nedá pracovat a že má obavy o svůj život. Číst dál
Archeologie se přeměnila ve strategickou vědu
Rozhovor Haló novin s archeoložkou Věrou Klontza Jaklovou
Jako archeoložka jste pracovně působila také v Řecku. Co vás váže k této krásné zemi? Jak často tam pobýváte?
Žila jsem v Řecku 15 let, konkrétně do roku 2011. Od té doby cestujeme do Řecka pravidelně minimálně každé léto. Jednak profesně, jednak pochopitelně z rodinných důvodů. V různých životních fázích mě na Řecku okouzlovalo nebo štvalo něco jiného.
Momentálně prožívám Řecko, a hlavně Krétu, jako chytře sestavený rébus, ze kterého je možné číst, jak šla historie, jak přírodní podmínky formovaly lidi a lidská společnost zase přírodu kolem sebe, jak ostrov funguje jako kontinent – tedy v některých případech jako nepatrná součástka v globálním systému, jindy jako izolovaný, nezávislý kus země. Číst dál
Dělají si z nás legraci?
Zatímco z celé republiky se hlásí dobrovolníci na pomoc obcím postiženým tornádem a velké množství lidí přispívá do finančních sbírek nebo se podílí na materiální pomoci, česká armáda uspořádala v sobotu 26. června 2021 ukázky své techniky „Den pozemního vojska Bahna“. Dle sdělovacích prostředků se účastnilo zhruba 250 vojáků.
Dalo by se očekávat, že každý stát usilující alespoň v nějaké míře o blaho svých obyvatel (nebo přinejmenším se tak tvářící) by po tak závažných přírodních katastrofách poslal maximum dostupných příslušníků armády na pomoc do postižených oblastí. V socialistických státech to bylo a je samozřejmé.
V Česku, snad v duchu slavné švejkovské tradice, namísto toho stovky vojáků šaškují v Brdech s tanky, „bévépéčky“ a vrtulníky. Celkem paradoxně bez přítomnosti veřejnosti „kvůli koronaviru“, v době, kdy se jinak opatření proti pandemii plošně rozvolňují a na venkovních akcích smí být přítomno až pět tisíc lidí. (Bez ohledu na to, že mnohé zprávy z domova a hlavně ze světa varují před tím, že nad pandemií zdaleka není vyhráno, ale to je zase jiný příběh…) Číst dál
Jak přežít anthropocén?
Cílem příspěvku je vysvětlit současnou krizi doprovázenou totální vyprázdněností společensko-ekonomického systému, a v závěru navrhnout řešení.
Začněme tím, že většina z nás, pokud ne všichni, si uvědomuje, že je něco shnilého v království dánském, ať už dochází k recepci kritického stavu na jakékoliv rovině a ať už je subjektivní interpretace jakákoliv. Na nutnosti nějaké zásadní změny se shodneme napříč politickým i ideologickým spektrem.
Titul semináře Současná levice – charakter a možnosti, svým způsobem podsouvá řešení, i když na základě upřímné víry a naděje. Může se pak zdát, že vyřešíme-li problém charakteru, jednoty levice, jsme z nejhoršího venku. Nepřistupuji k tomuto konceptu jako k a priori platnému, ale podrobuji jej kritice a omlouvám se předem, že argumentuji proti němu. Číst dál
OS ČMS proti bossingu a stalkingu v Olomouci
„Ty k…., postarám se o to, aby tě nikdo v České republice nezaměstnal! Nebudeš nikde pracovat, to zařídím!“, křičel své výhružky na olomoucké ulici na svou bývalou zaměstnankyni manažer neředínské Pizzy Caruso Piero Caruso.
Tento problematický „podnikatel“ se dostal do hledáčku Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska kvůli jeho krytí šikany a diskriminačním podmínkám ve zmíněném podniku. Odborové sdružení nechalo po závažných informacích od interních zdrojů z podniku prověřit hygienické podmínky, konkrétně používání prošlých surovin a další neduhy, jejichž dokumentaci má OS ČMS k dispozici. Číst dál
K výročí založení KSČ
aneb naše postoje k současnému stavu antikapitalistického hnutí
Úvod
Od vzniku a zahájení činnosti Kominternet-Dialogu zkraje jara r. 2020 jsme se jako redakce k otázkám týkajícím se komunistického, dělnického a pokrokového[1] hnutí záměrně tématicky nevyjadřovali. Ne že bychom v řadě článků jeho stav nereflektovali. Snažili jsme se však k této otázce přistupovat pozitivně – zabývat se aktuálními problémy, které se týkají sociálních tříd a vrstev, jež chceme oslovovat, navrhovat řešení a jaksi na okraj zmínit skutečnost, že současné hlavní politické síly považované za komunistické či pokrokové jakéhokoliv řešení nejsou schopny, resp. jsou přímo součástí problému.
V tomto roce si připomínáme sto let od vzniku komunistického hnutí v Československu – nejen KSČ (14. – 16. května 1921, zásadní slučovací sjezd KSČ a některých jinonárodních marxistických skupin 30. 10. – 2. 11. 1921), ale také např. Komunistického svazu mládeže (20. 2. 1921). Rozhodli jsme se, že je při této příležitosti, ale zejména v současné mezinárodní a domácí situaci nezbytné, abychom naše postoje k současnému stavu hnutí představili. Proč? Aby bylo patrné, že ve změti různých ve své většině zdánlivě antikapitalistických alternativ se profilujeme zcela odlišně, nabízíme jiné pohledy na problémy, spolupráci a východiska z dnešní všeobecné krize kapitalismu. Číst dál
Nepoučitelná společnost po roce pandemie
Zvlášť patrné je to po zpřísnění opatření od 1. března. Zatímco režimní média trvale tvrdí, že tato jsou vesměs dodržována, jen letmým pohledem na ulice měst a další veřejná prostranství každý vidí, že to platí nanejvýš „tak nějak napůl“, spíše ani to ne.
Dokonce i v některých velkých podnicích se stovkami zaměstnanců nikdo pracovníky ani neinformoval o tom, že by nějaká mimořádná opatření platila, natož aby je vymáhal. V březnu minulého roku se vyvěsily cedule s příkazem nosit roušky, během léta si všichni zvykli, že už to neplatí, a při tom zůstalo. Kdo nesleduje sdělovací prostředky, vlastně ani neví, že by měl nosit na pracovišti respirátor, nebo se to dozví jen neoficiálně z doslechu a nepřikládá tomu význam. Celá řada zaměstnanců včetně vedoucích pracovníků se tváří, že buď o ničem nevědí, nebo tvrdí, že se na ně vztahuje výjimka (a někteří si to možná opravdu myslí – dlouho platila výjimka při dvoumetrovém rozestupu a informace o jejím zrušení se mezi pracující často nedostala jinak než z médií).
OSČMS zasahuje na jižní Moravě!
Lednický Hotel Galant na jižní Moravě se stal dějištěm kauzy, kterou se aktivně zabývá Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska. Je to příběh zaměstnankyně, která poznala, že v České republice mohou vše, bez ohledu na zákoník práce a ostatní normy právního řádu. Za opulentním zevnějškem hotelu v oblíbené lokalitě turistů se skrývala sprostá arogance a vykořisťování.
Po pohovoru nastoupila na místo kuchařky hotelové restaurace zaměstnankyně, které byla kromě výhodných platových podmínek slíbena i možnost ubytování v hotelu. Zaměstnankyně po začátku směny zjistila, že iluze dostává trhliny. Neobdržela pracovní smlouvu a na rozdíl od ostatních zaměstnanců byla ubytována v pokoji bez zavedeného topení, bez možnosti pokoj jakkoli efektivně vytopit. Postel byla hned vedle místnosti na elektrická zařízení, což neodpovídá bezpečnostním standardům. Číst dál
Nesmíme obětovat děti
Kritizovaný tlak na bezpodmínečné otevření škol graduje i jakýmsi happenningem pražských studentů v pyžamech před poslaneckou sněmovnou, spojený s peticí „Nesmíme obětovat děti“. Akce je medializována, proč se jí tedy s povzdechem a povytaženým obořím nevěnovat.
Obsahem demonstrace je v podstatě to, že oproti životnímu nebezpečí rizikům skupinám a seniorům, permanentnímu riziku v zdravotnictví a továrních provozech, středoškolské studenty pobyt doma nudí, je pro ně „dlouhý a nepříjemný“.
Přihlédnout pak musíme ke stanovisku jedné studentky, který si dovolím pro jeho závažnost citovat: „Už je to doma hrozný a už nás to nebaví a myslím si, že to má dost velkej vliv na psychické zdraví, že se nemůžeme vídat s kamarádama a jsme furt zavřený doma. Už se v té karanténě cítím docela špatně, už je to pro mě těžký.“ Číst dál
OSČMS: Kritika vládních dotací roste
V posledních týdnech se v elektronické poště Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska množí dopisy pracujících, kteří se nebojí prezentovat své názory ohledně současné nelehké situace občanů, obavy z hluboké hospodářské a sociální krize, i ta často oprávněně kritická stanoviska k dotacím ze strany populistické vlády, k rozdávání z peněz občanů. Není důvod, proč tyto názory tajit, především v čase, kdy je tolik prostoru věnováno skuhrajícím boháčům, ale kdy média ani nezavadila o názor těch, z jejichž kapes se tlumí manažerské chyby a neschopnost čelit podnikatelskému risku v době pandemie.
Pokládáme proto za vhodné zveřejnit část jednoho z řady kritických mailů, aby se čtenář mohl seznámit i s názory těch, kterých se dnes nikdo neptá, tedy zaměstnanců: Číst dál
Polemicky k návratu do škol
Plošný návrat žáků a studentů od poloviny února, tedy otevření škol v situaci několikatisícového nárůstu nemocných denně, je neuvěřitelný hazard, který nedopadne na ty, kteří tento požadavek uplatňují, ale na ty, kteří jsou pedagogy- a samozřejmě i na jejich rodiny.
Musím tedy polemicky konstatovat, že to, co vidím, není snaha řešit problém na odborné bázi, střízlivě a zodpovědně, ale pozoruji zde cosi jako snahu populisticky podpořit mediální nevraživost vůči kantorům, jejichž podmínky jsou i tak nelehké a motivace už tak dost nízká.
V osobních rozhovorech jsem mnohokrát řekl, že otevření škol je sice věcí diskuze, ale musí především odpovídat situaci pandemie a bezpečnostním opatřením. Ta musí být účinná, nikoli příslibem optimistického (čti nezodpovědného) myšlení „že se nic nemůže stát“. Bude pak asi uplatněna známá metoda, že následné politování nic nestojí. Číst dál
OSČMS v boji za práva olomouckých pracujících
Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska poskytuje v těchto dnech pomoc zaměstnancům postiženým diskriminačním chováním dvojice zaměstnanců, kteří jsou kryti manažerem podniku.
Zaměstnankyně olomoucké pizzerie čelila před nedávnem verbálnímu xenofobního útoku ze strany dvojice zaměstnanců. Napadení ihned hlásila manažerovi podniku, který přislíbil neprodlené vyvození důsledků z celého incidentu. Přes své sliby však on ani vedení společnosti neučinilo žádný krok k nápravě, nereagovalo na mailovou komunikaci, ani neinformovalo o dalším postupu.
Zaměstnankyně se tedy obrátila o radu i praktickou pomoc na Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, jedinou českou třídně orientovanou odborovou centrálu. Představitelé centrály zaštítili nejen poškozenou zaměstnankyni, ale i další z kolektivu zaměstnanců čelícím diskriminačnímu jednání na pracovišti pizzerie právní i další odbornou pomocí. Číst dál
Se solidaritou neplýtvejme
Nepotýkáme se jen s krizí koronavirové pandemie, ale i s krizí vkusu. Těžko lze totiž jinak než absencí vkusu i soudnosti označit, že musíme čím dál častěji číst v celostátním i regionálním tisku skuhrání atypických podnikatelů s bizarním artiklem, jak strašná je uzavírka, že kompenzace na jejich podnikání nestačí, že jsou zaměstnanci doma za sto procent, jak bylo snadné být zaměstnancem, jak je podnikání „na sebe“ likvidační a řada tohoto sentimentálního povyku korunovaná stížností na nošení roušek a respirátorů, depresemi neuspokojených zákazníků (zřejmě blbů, kteří nemají co jiného na práci) a výzvou ke vzpouře proto, že jsou nadále zavřené restaurace (bez kterých v době 10 000 nakažených denně, okolo 6000 hospitalizovaných a smrtelného rizika pro seniory a těžce nemocné nemohou žít jen bezohlední lemplové a lidé neschopní si uvařit).
Bolístky
Na rozdíl od těch talentovanějších, není mým osudem ani údělem trávit čas předvolebními selfíčky s „prostým lidem“, komentáři čehokoliv včetně uzavírkového Stalingradu ministryně Maláčové či onanie intelektuálského pingpongu, který chce využít čas před koncem světa k národnímu souručenství za „bílého muže“ a za revanš předčasně ukončené kariéry.
Nemyslím si, že je nutné vyjádřit se ke každé potrefené huse, avšak povytažené obočí zasloužilé mistryně pedagogiky při mém dnešním emotivním projevu o přecitlivělosti našich individuí nabitém vulgarismy mě přesvědčilo, že teď je ta chvíle, ten okamžik zareagovat.
Společnost přešlechtěná liberálním individualismem, podobná cílům mistrů transformace, tedy přecitlivělým primitivům, kteří si jako prasata pomejí užívají odpadkového koše konzumu a životní úrovně na dluh, tito znudění nezdární rodiče nezdárných dětí, si zaslouží reakci, za kterou nebudu veleben, ale která jde od srdce i od plic a já doufám, že bude jasným vykřičníkem a vysvětlením, proč řešíme JEN problémy těch, co pracovali a pracují a výstřelky chovanců nás nezajímají. Číst dál
Přehrada Kryry – Zadotují občané Babišovi podnikání?
Státní podnik povodí Ohře vehementně prosazuje vybudování vodního díla Kryry na Podbořansku. Respektive nikoliv státní podnik sám, ale Babišova vláda (čti agrobaron Babiš) prostřednictvím ministerstva zemědělství. Dochází k nevídaným zázrakům v naší kotlině – aby přehrada pomohla v boji se současným suchem, zrychlilo vládní usnesení její výstavbu o celých 10 let, a tak nás před suchem zachrání už možná za 30, a nikoliv za 40 let… Za tuto úchvatnou dobu má vyrůst dílo o 120 hektarech, ovšem na takovém veletoku, který sám by přehradu naplňoval několik desítek let a tak bude nutno, aby se přehrada naplnila v řádu několika let, postavit více než třicetikilometrový přivaděč z Nechranické přehrady za další miliardu a ten udržovat v chodu, protože z Kryr má být voda vedena do Senomat a Šanova na Rakovnicku dalším přivaděčem. Stavba rozměrů antického Říma, ovšem logiky koktavého Andreje… Číst dál
Pošťáci a pandemie
Ministerstvo vnitra ČR plánuje k 1. březnu zrušit 2371 pracovních míst. Znamená to v praxi propuštění zhruba 1500 lidí, neboť prý část těchto profesí, jež se mají rušit, je neobsazených. Mluvčí České pošty Matyáš Vitík uvedl, že propuštěným nabídne rekvalifikaci, ale to je z velké části povinnost Úřadů práce, které musí dát souhlas k hromadnému propouštění. Je zřejmé, že nejde o nic jiného, než aby stát ušetřil peníze, bez ohledu na to, jak a kde. Objem práce v provozovnách České pošty totiž v důsledku pandemie Covid-19 neobyčejně vzrostl, jak jsou lidé nuceni, kvůli zavírání obchodů s průmyslovým zbožím v důsledku ochranných opatření proti šíření Covidu, nakupovat v internetových zásilkových obchodech, odkud většinu zásilek doručuje právě Česká pošta (podíl soukromých zásilkových služeb je někde kolem 10 % z celkového objemu). Celá věc má ještě jeden háček: Nutnost dvou sektorů – veřejného (státního) a soukromého – je obsažena v Lisabonské smlouvě EU. Jenže když padne veřejná služba, má zřizovatel, tedy stát, ze zákona povinnost tuto službu nahradit. Když padne soukromá, bez ohledu na příčinu, tato povinnost neexistuje. Zastánci soukromého podnikání toto většinou nevědí a trvají na nutnosti vytváření konkurenčního prostředí. Logicky tudíž vyplývá otázka: Není náhodou plánované propouštění v České poště součástí plánů státu na zbavení se odpovědnosti za provozování služeb?
V posledních létech se snaha privatizovat poštovní služby objevuje leckde, například i ve velké Británii, kde je proslulá Royal Mail, Královská pošta, provozovaná státem už po dlouhá staletí. Pokládám přinejmenším za zajímavé (dokonce poučné) zjistit stav poštovních služeb v cizině. V tomto rámci předkládám pár slov o poštovních službách na kanadském venkově. (Úvodní slovo překladatele) Číst dál
Ke kauze prostějovského Národního domu jinak
Kauza Národního domu z mého rodného města na stránkách novin mi, omlouvám se za ten termín, připadla jako bouře ve sklenici vody, kde kult osobnosti pana primátora zabral prostor, který jsme si měli vyčlenit kritice reálné sociální situaci v regionech, skutečným problémům u nás i ve světě. Prostoru se nedostává. A krev v žíle zpěněná si žádá reakce. Jsem též rodákem, souhlasit nemohu a uvedu na rovinu, že Prostějov nemá kromě počtu heren a supermarketů i ožralých bezdomovců význam, aby zabíral prostor v tisku v této turbulentní době. Koneckonců nač se bavit o vedení města, které naprosto slabošsky argumentovalo pro nezakázání hazardu, který je pro naši společnost prostě toxický. Co byl převeliký problém pro prostějovské politiky, zřejmě kvůli jejich sponzorům, to nebyla potíž pro blízký Kostelec, kde se už ruleta dotočila.
K antikomunistickému zákonu na Slovensku
Češi a Slováci by neměli být zaskočeni rozhodnutím slovenského parlamentu postavit mimo zákon jedno celé historické období. Už vůbec by je nemělo překvapit, že z celé dlouhé historie bylo vybráno právě období svržení kapitalistického barbarismu, že práce dvou generací socialistického Československa se ocitla mimo zákon, stejně jako jediná antifašistická masová organizace, která se postavila fašismu. Rozhodnutí slovenského parlamentu reprezentujícího buržoazní zájmy je plně sociálně-ekonomicky a politicky logické. Koneckonců fašismus, jak prokazuje sama historie a jak řekl Bertold Brecht, není ničím jiným než kapitalismem v krizi. Nemělo by nás mást, že demokracie je skloňována ve všech pádech, při každé příležitosti, a nenosí se vojenské uniformy. Nakonec ani Tiso, ani Hácha, ani jiní vrcholní představitelé fašistických států nenosili hitlerovské uniformy právě proto, že šlo o státy plně závislé na německém kapitálu a politicky se jednalo o pouhé loutky Berlína bez jakéhokoliv vlastního vojenského potenciálu. Současná parlamentní většina společně s prezidentkou, která zákon bez zaváhání podepsala, musejí být chápany jako současný moderní projev výše popsaných souvislostí. Číst dál