Skip to content

Historie a teorie - 6. page

Je to začátek konce, nebo konec začátku?

Mezi jinými surovsými skony či ztrátami uctíváme počátkem května Marxe a jedinou milenku: Pařížskou komunu. „Její mučedníci jsou uchováváni ve velkém srdci dělnické třídy,“ prohlašoval Marx, a Connolly o třicet let později tvrdil:  „Komuna, kdyby bývala uspěla, byla by zahájila vládu skutečné svobody nad světem – byla by znamenala emancipaci dělnické třídy.“

Úpěšná nicméně nebyla, stejně jako Velikonoční povstání v roce 1916, stejně jako občanské nepokoje a květinové revolty v 60. a 70. létech 20. století nebo ekonomické útrapy z let 80. nebo z roku 2008; a musíme přijmout, že ani pandemie covidu-19 (a následné hroucení ekonomiky) nemusí přinést úspěšnou revoltu pracujících. Číst dál

Antropocén v Dialogu: podcast

 

 

Také kroutíte hlavou nad tím, v jaké době to žijeme? Co náš čeká? Co se změní? Co zůstane? Bude to lepší? Horší? Dá se s tím něco dělat? Zeptejte se archeologa. Sice nemá křišťálovou kouli, ale koncentrovanou znalost lidského chování i přírody, po celá staletí, tisíciletí, ba dokonce miliony let. Komentáře a otázky můžete směřovat na antropocene@email.cz. Věra a Manolis Klontza.

Komunistická strana Řecka (KKE): K 150. výročí narození V. I. Lenina

Následuje prohlášení Politického předsednictva KS Komunistické strany Řecka (KKE) k 150. výročí narození V. I. Lenina.

 

K 150. výročí narození V. I. Lenina

 

“A při pohledu zpět z budoucnosti v tento den,

první viděná věc bude Leninova postava,

z tisíciletí otroctví hořícího cestou

do věku Komuny díky touze a přísnosti.”

 

(V. Majakovský, „Vladimír Iljič Lenin“)

Číst dál

Leninovo velké dědictví: Generální tajemník KKE D. Koutsoumbas píše do „Sovetskaja Rossija“

V článku zveřejněném 22. dubna 2020 v novinách „Sovetskaja Rossija“ generální tajemník ÚV Komunistické strany Řecka (KKE) Dimitris Koutsoumbas oceňuje osobnost a dědictví Vladimíra Iljiče Lenina při příležitosti 150. výročí narození.

„Dnes, 150 let od narození V. I. Lenina, učení tohoto velkého revolucionáře a teoretika vědeckého komunismu zůstává naživu, relevantní, slouží jako vodítko pro boj mezinárodní dělnické třídy, lidových hnutí, za jejich konečné a neodvolatelné osvobození od vykořisťování, útlaku a nespravedlnosti – které jsou charakteristické pro kapitalistické výrobní vztahy, samotný kapitalistický systém, který je po desetiletí na svém posledním a nejvyšším, nejnebezpečnějším a barbarském stupni, ve fázi imperialismu. “ .

Generální tajemník KKE odkazuje na současnou situaci a píše, že „vývoj, který se odehrává v tomto období, s pandemií koronaviru, stejně jako nová ekonomická recese v globální ekonomice, znovu potvrzuje Leninovu analýzu, že kapitalismus je skutečnou hrozbou pro všechny lidi na světě“. Číst dál

30 let neúspěšné demokratizace Kuby zahájené prezidentem Havlem 

V osmém kalendářním týdnu t.r.  některý náš tisk a zejména televize ČT velkoryse rozvinuly cestu prezidenta Havla do Spojených států USA, uskutečněnou před 30 lety na pozvání prezidenta Bushe. V rámci této cesty se uskutečnilo setkání s bývalými Čechoslováky, jako např. Škvoreckým, Jasným, Matuškou a jinými. Uskutečnilo se také setkání v Bílém domě. Pan prezident Havel vystoupil i v Senátu. Tolik slávy neunesl a ve své slabé chvilce, při položení hlavy na rameno Bushe slíbil „nejmocnějšímu muži světa“ pod rouškou utajení provést demokratizaci Kuby. Číst dál

K filmu Cesta hlubokým lesem

Tento text je jen taková poznámka k filmu Štěpána Skalského a Jaroslava Dietla Cesta hlubokým lesem z roku 1963. Snímek se pomocí příběhu dvou komunistů zabývá složitými a mnohdy bolestivými přeměnami porevoluční vesnice, cestou ke kolektivizaci, bojem s reakcí, ale i vztahy mezi komunisty a bezpartijními. Smyslem tohoto textu není hodnotit film jako umělecké dílo, ani jeho ideologické pozice, ale odpovědět na poznámku nejmenovaného kritika. Vzhledem k tomu, že téma změn na venkově v poúnorových letech je téma jednoho z nejpřevratnějších období v dějinách naší země, považuji za nutné reagovat na lacině skeptické jízlivosti typu, že jsou to naprosto zbytečné a mylné oběti nějaké abstraktní revoluce. Naopak. Tato revoluce byla zcela konkrétní, revoluce lidí – a to proti konkrétnímu, i proti konkrétním nepřátelům. Byla to revoluce proti návratům zpět a byla to revoluce, která na rozdíl od mnoha dnešních hnutí věděla, že se v první řadě musí ubránit a že nemůže slibovat, ale musí jednat. Číst dál

Výročí – Pablo Picasso

Je 7. dubna 2020, 8 hodin ráno, karanténa. Píšu a piju cappuccino, otec sedí v křesle, pije čaj a sleduje zahraniční televizi ze satelitu. Je to BBC, která v jednom spotu ukazuje, co se v dnešní datum stalo. Pohřeb Martina Luthera Kinga, letecké neštěstí v Heathrow, svržení sochy Saddáma Husajna…. a den, kdy zemřel jeden z největších matadorů moderního umění Pablo Picasso. Číst dál

Skutečně odstranili Koněva?

Možná to v této situaci, pod tíhou okamžiku, může znít někomu zvláštně, možná se nad tím někdo pozastaví a zakroutí hlavou, ale musím prohlásit, že mě osobně odstranění sochy maršála Koněva nijak zvlášť nepobuřuje.

Když jsem si dnes ráno přečetl SMS od soudruha s krátkým a stručným sdělením „sundali Koněva“, vstal jsem z postele zcela klidně.  Číst dál

OSČMS : Proti české pravici, háchovštině a přepisování dějin!

Dnes byl uprostřed nouzového stavu špinavýma rukama pražských radních odstraněn pomník maršála Koněva, vynikajícího bojovníka proti fašismu, osvoboditele Prahy a vyhlazovacího tábora Osvětimi.

Nejen radnice Městské části Praha 6, ale celá reakční politická scéna již třicet let usiluje pomocí ničení pomníků lidových vítězství a připomínek vítězství nad fašismem o rehabilitaci kolaborantské úlohy československé buržoazie, která prodala naši zemi Hitlerovi. Česká reakce spjatá i s antikomunistickými médii už desítky let otravuje veřejný prostor jedem lží o československém odboji, zlehčuje represe proti českému a slovenskému lidu ze strany nacistů a fašistů, zlehčuje utrpení našich občanů za nacistické okupace a snaží se vymazat nebo alespoň vulgárně napadat odboj i pomoc Rudé armády a Sovětského svazu jako takového.  Číst dál

Král je nahý. Propad cen ropy a humanitní vědy

Před několika dny dominovala v mezinárodních masmédiích zpráva o propadu cen akcií, což bylo vysvětlováno jako důsledek pádu cen ropy. Ropa – za surova nafta, případně zemní olej, chemicky směs uhlovodíků, převážně alkanů, se nachází téměř všude na Zemi, miliardy lidí žijí nad anebo u ložisek nafty, miliardy lidí na naftu pracují – ztratila během krátkého času cenu a propadla se tak hluboko na burze, že hrozí celosvětový hospodářský krach.  

Vnímavý pozorovatel nepřejde  bez povšimnutí fakt, že rozhodnutí o pádu ceny ropy bylo učiněno v podstatě jediným člověkem. Byl jím „majitel“ Saudské Arábie. To snad ani není možné! To nedává smysl!  A přece, jedná se o úplně normální logickou skutečnost. A to v době umělé inteligence, v době, kdy je možné vědecky doložit, že rozvoj společnosti může pokračovat bez uhlovodíků, jejichž spotřeba a produkce uvrhují do nebezpečí likvidace samotnou lidskou společnost. V době, kdy politici skloňují ve všech pádech slovo demokracie.  Číst dál

Ve věku 99 let zemřela albánská revolucionářka Nedžmije Hodžová

26. února 2020 zemřela v Tiraně ve věku 99 let Nedžmije Hodžová (albánsky psáno Nexhmije Hoxha), přední činitelka albánského komunistického hnutí, která byla jedním z posledních žijících účastníků protifašistického partyzánského odboje ve 2. světové válce. Narodila se 7. února 1921 v Makedonii, ve městě s makedonským názvem Bitola a albánským názvem Manastiri, jako Nedžmije Džugliniová (Xhuglini). Rodiče pocházeli z makedonského Debaru (albánsky Dibra). Otec byl úředníkem a hluboce věřícím muslimem. V roce 1928 se rodina přestěhovala do Tirany, kde Nedžmije studovala na ženském pedagogickém institutu a od počátku roku 1942 do dubna, před svým odchodem do ilegality, byla zaměstnána v Tiraně jako učitelka. Po osvobození země (po roce 1944) pokračovala dálkově ve studiu na Fakultě historie a filologie, obor jazyků a literatury.

Číst dál

Dialog – 30 let obhajoby a šíření marxismu-leninismu

Tak jsme před 30 lety začínali

 

Nynější Dialog*otázky*odpovědi začal vycházet před 30 lety.

Jeho první číslo vyšlo 28. 2. 1990 jako informační bulletin Marxisticko-leninského klubu při OV KSČ v Praze 10 „DIALOG  –  OTÁZKY –  ODPOVĚDI“.

Vzhledem k tomu, že marxisticko-leninské myšlenky nebylo možné od prvopočátku kontrarevolučního převratu v roce 1989 zveřejňovat v hromadných sdělovacích prostředcích, byl tento bulletin rozšiřován prostřednictvím rozmnožovacích blan. Číst dál

Stojí za přečtení: 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu (2)

Pokračování z 1. části.

 

  1. věc

Pračka změnila svět víc než internet

Máme většinou sklon považovat za nejrevolučnější nejnovější změny. To je však často v rozporu s fakty. Nedávný pokrok v telekomunikačních technologiích není relativně vzato tak revoluční jako vynález, který se objevil v 19. století – telegrafie. A pokud jde o následné ekonomické a společenské změny, nebyla internetová revoluce (alespoň prozatím) tak důležitá jako například vynález pračky a dalších přístrojů pro domácnost, které nesmírně zmenšily objem práce nutné při vedení domácností, a umožnily ženám vstoupit na pracovní trh a doslova zrušily profese, jako je pomocnice v domácnosti. Číst dál

Od Jalty přes Helsinky k Maltě 

Žijeme v době, kdy „nový“ kapitalistický režim pro demonstraci své „legitimity“ potřebuje zdeformovaně, falešně interpretovat dějiny, aby ospravedlnil svou, dokonce právní normu o „zločinnosti komunistického režimu“ a v té souvislosti mohl manipulovat s myšlením zejména mladých lidí, kteří by o poválečné minulosti (kromě jejího očerňování a hanobení) neměli mnoho vědět.

 

Historický exkurs

V únorových dnech (4. – 11. února 1945) v ruském letovisku Jalta na Krymu vyvrcholila „operace Argonauti“ (mořeplavci kteří se plavili na lodi Argó pod vedením Iásona v rozsáhlé báji o Zlatém rounu. Šlo o dlouhou plavbu z Iólku do Kolchidy, během níž čekalo na posádku mnoho nebezpečí a úkladů). Setkání nejvyšších představitelů tří spojeneckých mocností, protifašistické koalice – J. V. Stalin, F. D. Roosevelt a W. Churchill, za účasti ministrů zahraničních věcí, příslušníků vojenských štábů a poradců SSSR, USA a Velké Británie. Hlavním cílem konference bylo řešení válečných a politických problémů, které bylo třeba řešit s blížící se porážkou fašistického Německa, a otázek poválečného uspořádání světa. Světa v míru, bez válek při spolupráci nejen zemí a států oné „velké trojky“. Číst dál

Rozhovor s Miladou Sigmundovou z Levé perspektivy nejen k 30. výročí kontrarevoluce v ČSSR

V těchto dnech si připomínáme 30 let od kontrarevoluce v ČSSR. Začnu asi nejobtížnější otázkou: Co považuješ za základní příčinu pádu socialismu?

Socialismus jako myšlenka lepší společnosti nezapadl. Dokonce události roku 1989 si lidé spojovali se „socialismem s lidskou tváří“. Podlehli slovům o demokracii, ale mysleli na spotřební zboží. Ne na kvalitu, ale na lepší obaly, kulturnější prodej apod. To bylo důkazem toho, jaký zmatek v hlavách lidí vládnul. Číst dál

Fraška o smrtihlavovi se železným srdcem

25. ledna vysílala Česká televize dvouhodinový francouzsko-britsko-belgicko-americký film z roku 2017 s českým názvem „Smrtihlav“, v originále „The Man with the Iron Heart“, „Muž se železným srdcem“, mající pojednávat o nacistickém válečném zločinci Reinhardu Heydrichovi (1904-1942). Příběh, který film líčí, má se skutečným příběhem nacistického kata toho jména málo společného.

Období od 90. let se v domácím i zahraničním televizním vysílání (přinejmenším v zemích na západ od nás, odkud především se přebírá program k nám) vyznačuje zvláštní posedlostí po dokumentárních i hraných filmech o období hitlerovského nacismu a zvláště o jeho jednotlivých vedoucích představitelích. Ačkoli žádné z těchto děl přímo nacistické masové vrahy neobhajuje a jejich činy neomlouvá, připadá mi, že svou bulvární posedlostí po líčení jejich osobních a intimních životů a přebíráním dobových propagandistických záběrů jim vtiskuje jakousi „lidskou tvář“, zvláště před mladší generací. Číst dál

K 135. výročí narození Antonína Zápotockého

Vážení přátelé,

vážené soudružky a soudruzi,

zamýšlím se stále více jakou asi cenu má v dnešní společnosti  práce dělníka a jak je v rovině společenské, z pohledu zaměstnavatelů, ale i zaměstnanců toto slovo dnes vnímáno? Jak je vůbec vnímáno i slovo pracující a postavení zaměstnanců odkázaných na prodej své pracovní síly. Kladu tuto otázku zcela záměrně. Hodnoty lidské práce stojí na materiální i duševní činnosti. Práce dělníka však po celé období kapitalismu je předmětem podstaty vykořisťování člověka člověkem, tam kde v kapitalismu nestačí pro soukromý kapitál ekonomické vykořisťování, přichází politický nátlak v různých formách, jež znehodnocuje lidskou důstojnost a velice často vedl v minulosti k různým formám násilí, včetně fašizace společnosti či válek. Jestliže se dnes vytrácí hodnoty buržoazní parlamentní demokracie a roste nátlak útočící na podstatu dnešního systéme, je třeba si uvědomit, že se tak děje nikoliv v zájmu zlepšení postavení pracujících a již vůbec ne třídy dělníků. Číst dál

Bez zrady socialismu v SSSR by nebylo kontrarevolučního převratu v ČSSR roku 1989

Po řadu týdnů se na nás valí předimenzovaná propaganda o „sametové revoluci“, v níž prý náš lid, na čele s „revolucionáři“ z disentu, společně zejména se studenty a herci, nakonec i s dělníky ČKD, porazil „komunistickou totalitu“ a dovedl nás do „svobody“ a „demokracie“. Do současného, jedině racionálního a správného společenského systému, kapitalismu, o čemž samozřejmě v oněch „revolučních“ dnech a týdnech pomlčeli. Tak jako o skutečných příčinách a hybných silách celého toho převratu v rámci naší světové socialistické soustavy.

Z počátku a jen ojediněle zaznívaly hlasy (př. P. Pithart), že nešlo o revoluci, ale o předání moci ze strany samozřejmě neschopného, rozkládajícího se „komunistického režimu“. Ve skutečnosti bylo v podstatě vše jinak. Číst dál

Uctění památky dvojnásobné tragédie 17. listopadu

O víkendu 16. a 17. listopadu běsnila Praha, a o něco méně všechna krajská a mnohá další města republiky, masovým šílenstvím u příležitosti „30 let svobody“. Zatímco zbohatlíci právem (silnějšího) oslavují svá znovu nabytá nadpráví a neuvědomělé maloměšťáctvo hýká radostí v představách zázračného zbohatnutí a očekávání vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, zatímco mnozí demonstrují snad už jen ze samotného principu, že už 30 let „konečně mohou“, pro pokrokové lidi je 17. listopad dnem dvojnásobné národní tragédie.

Číst dál