Skip to content

Historie a teorie - 5. page

Válka v Náhorním Karabachu: Pro dělníky skutečný nepřítel leží doma 

Stoletý konflikt

Válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach není ničím novým. Nicméně, vysídlení asi sta tisíc lidí a smrt stovek dalších během pár dní ukazují zoufalou situaci, jež sužuje nejen oba státy, ale stále víc se tříštící globální kapitalistický systém.

Od konce první války o sporné území o Náhorní Karabach uplynulo přesně jedno století. V roce 1920, se stále ještě zuřící občanskou válkou v Rusku, vyhlásily dvě bývalé provincie Ruského impéria nezávislost a okamžitě proti sobě začaly bojovat o enklávu arménské většiny, obklopenou územími s ázerbájdžánskou většinou. Když síly SSSR znovu obsadily celou oblast Kavkazu, „vyřešily“ problém tím, že v roce 1923 vytvořily autonomní oblast Náhorní Karabach (jehož obyvatelstvo bylo ze 70 procent arménské) uvnitř Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky.  Číst dál

Leninismus včera, dnes – a zítra? 

Publikováno u příležitosti letošního 150. výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina

 

Termín leninismus vstoupil do dějin ihned po úmrtí Vladimíra Iljiče Lenina v roce 1924 a v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí jej proslavil zejména Josef Vissarionovič Stalin svou přednáškou „O základech leninismu“ z dubna 1924, která se později stala úvodní částí slavné knihy „Otázky leninismu“. Termín však ve 20. a 30. letech často používali též trockisté, kteří často zužovali nebo komolili jeho význam, proti čemuž soudruh Stalin polemizuje ve svých teoretických pracích té doby.

Teze objasněné tehdy stručně a jasně soudruhem Stalinem v jeho výkladu leninismu další vývoj bezezbytku naplnil, a naopak vyvrátil jejich kritiku jako neopodstatněnou. Zastavím se jen o otázky „konečného vítězství socialismu“, kdy soudruh Stalin uvádí, že vítězství proletariátu v jednotlivých zemích je nejen možné, ale i nezbytné, dodává však, že silami jedné země není možné zajistit socialismus před intervencí a před restaurací kapitalismu, a tedy že rozvíjení a podpora revoluce v jiných zemích je podstatným úkolem vítězné revoluce. (Otázky leninismu, Svoboda, Praha 1950, s. 32-33)  Číst dál

Zemřela soudružka Milada Sigmundová

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás 28. září 2020 ve věku 76 let po dlouhé a těžké nemoci opustila členka Levé perspektivy soudružka Ing. Milada Sigmundová, CSc. Ačkoli se v posledních letech potýkala s vážnými zdravotními problémy, do poslední chvíle byla velmi aktivní, plná energie, dobré nálady a smělých plánů na další činnost po svém uzdravení.
Milada Sigmundová se narodila 23. 5. 1944 v Praze. Její otec Jaroslav Svejkovský byl účastníkem protinacistického odboje a oba rodiče byli od osvobození členy komunistické strany. Milada vstoupila do Komunistické strany Československa v roce 1962 během studií na Vysoké škole ekonomické. Po studiu byla zaměstnána v Československé obchodní bance, od roku 1968 vyučovala ekonomii na Vysoké škole politické ÚV KSČ a po převratu od roku 1990 pracovala v zahraničním odboru Státní banky československé. Kromě toho byla i turistickou a muzejní průvodkyní.

 

K blábolům kandidáta Šenkýře

Levicový deník s názvem Haló noviny čtu naprosto minimálně. Pokud ovšem o tyto noviny zavadím, bohužel se mi znovu potvrdí správnost volby je naprosto ignorovat. Těžko říct, zda se redaktoři cítí být pokračovateli Haló novin z roku 1929, v jejichž redakci působil Julius Fučík, anebo spíše pokračovateli polobulvárních brněnských Haló novin vycházejících později za socialismu. Troufám si tvrdit, že kvalita těchto dnešních novin pokulhává za oběma verzemi. Není tedy mnoho důvodů, proč se novinami, které se ani ke komunistickému odkazu nehlásí (byť „žijí“ z peněz od strany, která se alespoň ke komunismu formálně hlásí) příliš zabývat. Číst dál

Soběstačnost zemědělství v České republice

Existenční nutnost pro naši zemi. Je však nutností i pro naše zemědělce?

 

O tom, proč bychom měli být samostatní ve výrobě zemědělství, bylo napsáno mnoho a z různých pohledů – ekonomických, vojenských, globálních a spousty jiných. Nečetl jsem však nic z pohledu dnešního zemědělce.

Když začala vrcholit koronavirová krize, bylo toto téma  jedním z aktuálních témat, protože hrozilo vykoupení základních potravin a zásobovací krize. Zvláště také po informaci o stavu zásob tak zvaných enzetů, NZ – nedotknutelné zásoby – pro případ krizí a válečného stavu. Kde je ta diskuse dnes? Velké obchodní řetězce toto ustály a nic ze základních potravin se nevyprodalo. Jsem stálý zákazník Kauflandu, také proto, že vedle něj bydlím, a měl jsem možnost to každodenně pozorovat. Určitě k tomuto průběhu přispěla i rozhodnutí krizového štábu o určení prodejních ploch a dělení prodejní doby pro důchodce a ostatní. Číst dál

Thomas Sankara – velká osobnost národně osvobozeneckého hnutí

4. srpna 1983 se ve svých 33 letech revoluční socialista Thomas Sankara stal prezidentem Burkiny Faso. Ve funkci setrval pouhé 4 roky, protože byl zavražděn během vojenského puče, který byl – jak se předpokládá – podporován USA a Francií.
Sankara byl velmi oblíbený lidem pro svůj skromný životná styl, socialistický program a ekonomickou prosperitu, ale také jeho konfrontační postoje proti národní elitě, protože jí odebral moc a bojoval proti západnímu imperialismu a kolonialismu černého kontinentu.

Během čtyř krátkých let dokázal:  Číst dál

Tak trochu (ne-)kulaté výročí

Sdělovací prostředky byly dnes (11. 6.) zaplaveny poklonami a uznáním Diane Abbottové v den 33. výročí jejího zvolení poslankyní Westminsterského (britského národního) parlamentu, jako první černošky v Británii zvolené do tohoto zákonodárného sboru.

Diane Abbottová byla zvolena poslankyní za Hackney North v roce 1987 a od té doby byla členkou čtyř stínových vlád, většinou jako ministryně vnitra. Její kolegové poslanci včera uctili a oslavili její neochvějnou podporu socialismu a kampaně za rovnoprávnost a občanská práva.

Bell Ribeiro-Addyová, která pro ni pracovala 10 let, než byla vloni zvolena poslankyní za Streatham, ji popisovala jako inspiraci. Na tweetu o ní napsala: „Socialistická hrdinka, která nikdy neslevila ze svých zásad, bez ohledu na to, za jakou cenu, a vždy byla na správné straně dějin.“ Číst dál

Památce Niny Alexandrovny Andrejevové

Sovětské a mezinárodní komunistické a dělnické hnutí utrpělo těžkou a nenahraditelnou ztrátu. Po dlouhé a těžké nemoci zemřela 24. července v Leningradě Nina Alexandrovna Andrejevová, generální tajemnice Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků.

Zastavilo se srdce přesvědčeného patriota sovětské vlasti, prozíravého politika, přesvědčeného bolševika, bojovníka proti oportunismu a revizionismu v komunistickém hnutí ve všech jeho projevech, významného činitele mezinárodního komunistického hnutí, statečné ženy – naší drahé přítelkyně a soudružky.

Nina Alexandrovna se narodila 2. října 1938 v dělnické rodině v Leningradě. Stejně, jako mnoho jejích vrstevníků ztratila v roce 1941 otce, který padl na frontě. Střední školu ukončila se zlatou medailí, s výborným hodnocením pak absolvovala Leningradský technologický institut a stala se kandidátkou technických věd. V roce 1966 vstoupila do Komunistické strany Sovětského svazu. Číst dál

Demokracie dvou možností volby

Ať pohlédne člověk v současnosti kamkoliv, šermováním demokracií, lidskými právy a humanismem se to jen hemží. Krize nekrize, virus nevirus, továrny na fráze a prázdné žvanění jedou na plné obrátky, stejně jako desítky „diskuzních“ a „společenských“ pořadů v různých médiích. Jak se to s onou demokracií má, jsme my jako marxisté-leninovci mnohokrát psali. Nemíním se proto na toto téma rozepisovat, jen zmíním, že neexistuje nic jako pravá a nepravá demokracie, stejně jako patří na smetiště intelektuálských plků rozjímání o demokratuře apod.

V praxi počínající krize kapitalistického hospodářského systému, která byla pouze urychlena, nikoliv vytvořena koronavirovou krizí, nám současná velkohubá „demokracie“ ukazuje v přímém přenosu, jak velkorysé možnosti volby nám poskytuje. Volbami nemyslím onu stále větší šaškárnu s hlasovacím lístkem, při níž si lidé jednou za čas volí zástupce svých vykořisťovatelů, i když i s těmito volbami toto téma také souvisí. Mám zde na mysli možnosti, které nám současný „demokratický“ systém nabízí, jako přípustné, povolené k uvažování, vybírání. Číst dál

Co formuje naše myšlení?

Čas od času si některý z exponentů současného režimu povzdechne nad tím, jak minulý systém negativně poznamenal dnešní myšlení, chování a jednání lidí. Všimněme si, že se tyto odkazy objevují od samotného počátku 90. let 20. století a s přibývajícím časovým odstupem se pouze prodlužuje období, po které bude dle autorů těchto výroků třeba žít v „demokracii“, aby se i lidé stali „demokracie“ hodni. Častokrát slýcháme také odvolávky na Masarykův výrok z Čapkových Hovorů s TGM, kterak „potřebujeme 50 let nerušeného vývoje (myšleno demokratického – pozn. autora) a budeme tam, kde bychom chtěli být už dnes.“

Jestliže představitelé současné moci hovořili před 30 lety o potřebě alespoň deseti let „demokratického, nerušeného“ vývoje, postupně se z deseti let stalo dvacet let, „dlouhá doba“, až jsme se nakonec v posledních letech začali dovídat, že bude třeba mnohem delšího času, než se původně očekávalo, načež následoval Masarykův citát. Zajímavé bude sledovat, jakou výmluvu si budoucí autoři najdou za 18, 20 let, kdy vstoupí v platnost Masarykův idealistický (myšleno filozoficky) předpoklad. Tedy pokud do té doby nedožene kapitalismus svět na další velká válečná jatka, což žel není nereálné. Číst dál

Jihokorejské povstání proti diktatuře

Před čtyřiceti roky se protest proti autoritářské vládě v Jižní Koreji změnil v povstání. Odkaz povstání je zpochybňován dodnes.   

„Občané, napadají nás vládní jednotky. Jejich pušky a meče zabíjejí naše milované bratry a sestry. Přišel čas! Povstaňte a bojujte! Budeme bránit Kwangdžu do smrti. Nezapomeňte na nás. Budeme bojovat do posledního.“

Tato slova pronesl jedenadvacetiletý univerzitní student Pak Jong Son z korby náklaďáku v ranních hodinách 27. května 1980. Pak, člen propagační komise Výboru lidového vedení Kwangdžuského povstání, se vydal dobrovolně varovat obyvatele Kwangdžu před hrozícím vpádem jihokorejské armády. 

Předcházejících 10 dní, od 18. do 27. května, obyvatelé Kwangdžu vzdorovali vojenské juntě Čon Tu Hwana, jenž se chopil moci v prosinci 1979 po říjnovém atentátu na vojenského diktátora Pak Čong Huia. Během oněch dnů obyvatelé Kwangdžu bojovali s jihokorejskou armádou. Pět dnů z toho bylo město Kwangdžu osvobozeným územím pod kolektivní kontrolou svých obyvatel.  Číst dál

Když je konkurence králem

V Evropské unii a ve Spojených státech a v dalších rozvinutých kapitalistických oblastech říkají, že konkurence je králem. Konkurence je tím, co dává současné tržní ekonomice legitimitu. Učí se to na druhém a třetím stupni vzdělávacích institucí, na katedrách ekonomiky, obchodu a práv. Je tak téměř zakořeněné, že konkurence se rovná zdravému rozumu. Když máte trh, na němž prodáváte zboží a služby, řeknou vám, že konkurence mezi firmami zaručuje nejúčinnější a nejspravedlivější systém distribuce. Potřeby celé společnosti jsou proto předurčeny tržním systémem, fungujícím coby nezaujatý, nestranný prostředník.

Čím víc člověk něco chce, tím víc je ochotný za to zaplatit; a čím víc jsou lidé ochotní za něco zaplatit, tím víc těchhle věcí bude dodáno, a tak konkurence plyne mezi firmami, které se snaží uspokojit poptávku. Čím větší konkurence tu je, tím víc je cena stlačovaná dolů, jak bude každý konkurent na trhu podrážet druhé, aby si z téhle činnosti ukrojil.

Číst dál

Oživení paměti   

Členové a sympatizanti brněnského seskupení Společnosti česko-kubánského přátelství si připomněli v minulých dnech slovem i obrazem některé teroristické akce amerického imperialismu proti Kubánské republice. 

4. března 1960 došlo k teroristickému útoku na francouzský parník La Coubre zorganizovanému americkou CIA. V tento den byla výbuchem v havanském přístavu zničena  dvěma časovanými výbuchy nákladní loď při vykládce munice přivezené z Belgie pro povstaleckou armádu. Výbuch měl za následek 101 mrtvých, přes 200 zraněných a mnoho nezvěstných osob. Již den na to tzn. 5. března při organizované pietě Fidel Castro  poprvé použil hesla „Patria o muerte – Vlast nebo smrt“. Zde na smutečním shromáždění ve Staré Havaně vznikl i slavný snímek „Che Guevary“, pořízený kubánským fotografem Albertem Kordou. Až v r. 1977 se díky italskému tisku stal tento snímek ikonou revolucionářů po celém světě.  Číst dál

Světová potravinová krize – Zdroje a řešení

Akutní potravinová krize zasáhla svět v roce 2008. Je na špičce dlouhotrvající krize zemědělství a potravin, jež zanechala již miliardy lidí hladových a podvyživených. K plnému pochopení strašlivých důsledků toho, co se dnes děje, je nezbytné podívat se na vzájemné působení obou těchto krizí, krátkodobé i dlouhodobé. Prvotně obě krize vzešly z produkce potravin, vlákniny a teď biopaliv pro zisk a z rozporu mezi potravinami a lidmi, jakou toto nevyhnutelně vyvolává.

 

 „Běžný“ hlad před současnou krizí

OSN odhaduje, že z více než šesti miliard lidí, kteří dnes obývají svět, jedna miliarda trpí trvalým hladem. Ale toto číslo, což je pouhý hrubý odhad, opomíjí ty, kteří trpí nedostatkem vitamínů a výživných látek a dalšími formami podvýživy. Celkový počet potravinami nezajištěných lidí, kteří jsou podvyživení nebo postrádají rozhodující živiny, se pravděpodobně blíží třem miliardám – asi tak polovině lidstva. Vážnost této situace je zřejmá z něco přes rok starého (psáno 2008; pozn. překl.) odhadu OSN, že denně umírá průměrně 18 000 dětí přímými či nepřímými následky podvýživy (Associated Press, 18. února 2007). Číst dál

Politická ekonomie a ekologie biopaliv

Okolnosti

Obrovský nárůst cen ropy i dalších paliv za posledních pár let a obava, že jsme dosáhli (nebo brzy dosáhneme) ropného vrcholu (konce) – poté, co těžba ropy začíná klesat – obnovily zájem o alternativní zdroje energie. Patří sem sluneční a geotermální energie, vítr, příbojové a přílivové mořské vlny a biopaliva. Někdy se dávají neupřímné sliby o potřebě energetické hospodárnosti, změn životního stylu (včetně ekologicky iracionálního přehnaného spoléhání se na automobily a bydlení daleko od pracoviště), potřebě přenést ekonomickou činnost z továrních podlah do budov úřadů a do domovů, a o tom, že je nutné, aby zámožná společenství odstoupila od stále se zvyšující úrovně spotřeby. Radikální analýza realizace výše uvedeného by ale vedla ke zpochybnění samotných základů toho, jak kapitalizmus funguje.    Číst dál

Mýty o »Demokratické pomoci«: Politická intervence USA v post-sovětské východní Evropě

Momentálně diskrétně vší silou pracujeme na tom, abychom vyrvali tuhle mysteriózní sílu zvanou svrchovanost ze spárů místních národních států světa.

—Arnold Toynbee, 1931

 

Jedním z pozoruhodných, významných posunů v politice post-sovětského světa je téměř ničím nerušené zapojení západních agentů, poradců a veřejných i soukromých institucí v řízení národních volebních procesů ve světě – včetně států bývalých sovětských spojenců. Jak se aparáty komunistických stran v těchto zemích začínaly téměř bez krveprolití koncem 80. let hroutit a otevřely cestu vzestupu jiných politických sil, Západ, především Spojené státy, se začal rychle míchat do jejich politických a ekonomických záležitostí. Metody zmanipulovávání voleb v zahraničí byly od dob rozkvětu melodramatických intrikánských operací „pláště a dýky“ CIA modifikovány, ale hlavní cíle imperiální vlády se nezměnily. Dnes vláda USA nespoléhá ve většině případů tolik na CIA, ale spíše na relativně transparentní iniciativy veřejných i soukromých organizací, jako je Národní nadace pro demokracii (National Endowment for Democracy; NED), Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (U.S. Agency for International Development; USAID), Dům svobody (Freedom House), Otevřená společnost (Open Society) Georga Söröse a síť dajších, dobře financovaných, světem obíhajících veřejných i soukromých profesionálních politických organizací, zejména amerických, operujících ve službách současných neoliberálních ekonomických a politických cílů státu. Allen Weinstein, který pomáhal založit NED, konstatoval: „Plno toho co [NED] děláme dnes, dělala tajně před 25 roky CIA.“1 Číst dál

Zrušení nepřátelské politiky USA vůči KLDR je předpokladem míru a stability na Korejském poloostrově

Zpráva Ústavu pro odzbrojení a mír Ministerstva zahraničních věcí Korejské lidově demokratické republiky

 

Pchjongjang, 25. června čučche 109 (2020) (KCNA) – Uplynulo 70 let od vypuknutí válečné bouře v této zemi.

Korejská válka, vyvolaná Spojenými státy, způsobila našemu lidu těžké rány, způsobila obrovské lidské a materiální ztráty a dodnes po ní pokračuje utrpení z rozštěpení národa, kvůli kterému jsou pokrevní příbuzní nuceni žít odděleně.

Vzhledem k tomu, že korejský národ stále trpí srdcervoucími ranami, touží více než kterýkoli jiný národ žít v zemi míru bez války a dlouhodobě vytrvale usiluje o uskutečnění svého drahocenného snu, ale dosud nedosáhl uspokojivého výsledku.

Základní příčinou této situace jsou černá chapadla nepřátelské politiky USA vůči Koreji. Číst dál

Bruselská deklarace za vytvoření jednoty mezinárodního komunistického hnutí

U příležitosti nedávného 25. výročí jejího přijetí zveřejňujeme “Bruselskou deklaraci za vytvoření jednoty mezinárodního komunistického hnutí”. (Komunistická strana Čech a Moravy nebyla mezi signatáři.)

České znění je převzato ze stránek Komunistické strany Československa, www.ksc.cz.

Text deklarace v PDF zde: Bruselská deklarace za vytvoření jednoty mezinárodního komunistického hnutí. Číst dál

Zaměstnání nebo poslání?

V knize kolektivu autorů “Pedagogika pro učitele (2007)” se psycholog, doc. Jaroslav Koťa rozepsal na téma učitelské povolání jako poslání, resp. profesionalizace povolání a profesionalita. Myslel tím, že v procesu modernizace[1] se podmínkou pro výkon učitelského povolání stává dlouhodobá teoretická a praktická příprava zejména na vysokých školách, silná vnitřní motivace a vědomí poslání, bytostná orientace na služby ve prospěch „klientů“[2] a další podobná hesla. Tento výklad vyšperkoval dalšími moudry, která pro jistotu ocituji: Přirozenou součástí profesionální autonomie je i obhajoba zájmů příslušníků profese proti zásahům zvnějšku: proti nevhodným požadavkům okolí vzdělávacích institucí, proti mocenským aspiracím politických stran, proti církvím a zájmovým neprofesionálním organizacím, jakož i proti nepřiměřeným a odborně nepodloženým nárokům klientů. Je také evidentní, že je výrazný rozdíl mezi odborovým hnutím, které bývá vyhrazeno pro tzv. zaměstnance, zatímco profesionálové se sdružují v tzv. profesních organizacích.“ Číst dál

Je to začátek konce, nebo konec začátku?

Mezi jinými surovsými skony či ztrátami uctíváme počátkem května Marxe a jedinou milenku: Pařížskou komunu. „Její mučedníci jsou uchováváni ve velkém srdci dělnické třídy,“ prohlašoval Marx, a Connolly o třicet let později tvrdil:  „Komuna, kdyby bývala uspěla, byla by zahájila vládu skutečné svobody nad světem – byla by znamenala emancipaci dělnické třídy.“

Úpěšná nicméně nebyla, stejně jako Velikonoční povstání v roce 1916, stejně jako občanské nepokoje a květinové revolty v 60. a 70. létech 20. století nebo ekonomické útrapy z let 80. nebo z roku 2008; a musíme přijmout, že ani pandemie covidu-19 (a následné hroucení ekonomiky) nemusí přinést úspěšnou revoltu pracujících. Číst dál