Pár slov k obstrukcím Petra Pavla procesu jmenování nové vlády

V říjnových volbách nekandidoval žádný subjekt, který by reprezentoval alespoň v ČR až fetišizované menší zlo, tím méně strana či síla lidového a dělnického hnutí.

V podmínkách, kdy současný režim postupně zvýraznil své rysy diktatury, jako Kolektiv pro práci, kulturu a vědu opravdu neřešíme, který příslušník vládnoucí třídy sestaví vládu, zda Babiš, nebo někdo jiný.

Zvykli jsme si už na to, že jednou z mocí (spíše místodržící či protektorátní?) ČR je Ústavní soud a soudy. To je mimochodem charakteristikou celé EU. Vstup této moci do politické arény nejpozději v posledním desetiletí se stal jedním z projevů omezování buržoazní demokracie a nárůstu otevřené diktatury kapitálu.

Ve stejné době proces autoritářství a omezování formální demokracie utužil další hráč, na rozdíl od soudců skrytý a vezoucí se na vlně “přímé demokracie” – prezident ČR.

Náš Kolektiv je zastánce přímého řízení podniků, obcí, regionů a státu organizovanými i neorganizovaný proletáři a lidovými vrstvami. Avšak přímá volba prezidenta v podmínkách kapitalismu a ČR bez lidového hnutí a jeho kandidáta nese spíše znaky hlasování v televizních show a obskurních soutěžích, podléhajících reklamě, masírování veřejného mínění kapitálem a jeho státem. Ostatně klasické parlamentní volby se vydaly v této krizové, válečné a dekadentní době podobným směrem.

Tímto krokem se fakticky, ne de iure (to by mohlo ve veřejnosti narazit) otevřelo pole pro zvýšení pravomocí prezidenta, pro konflikty uvnitř vládnoucí třídy a zejména pandořina skříňka rozšiřování autokratických tendencí hlavy státu.

Ukázala to již několikrát praxe Miloše Zemana. Konkurenti představitelů zájmů, jež reprezentoval, tehdy protestovali a výrazem jejich protestů byla mimo jiné i volba Petra Pavla a zájmového bloku, který reprezentuje.

Bylo by naivní domnívat se, že osoba rozumových a morálních “kvalit” nového prezidenta za stávajících podmínek a zájmů svých loutkovodičů prostor pro autoritářství a prosazování těchto zájmů nezneužije. Že tak činí prostřednictvím pošlapávání zásad, které nedávno razila, jaksi k profilu Petra Pavla patří.

A tak jsme svědky situace, kdy prezident poprvé v historii ČR lustruje programové prohlášení vlády a odmítá jmenovat premiérem člověka, jenž reprezentuje většinu poslanců. Že tak činí navzdory ústavním zvyklostem, je irelevantní-rozhodující jsou mocenské poměry ve vládnoucí třídě, zejména v té skutečně vládnoucí-korporátní.

Praxe možné budoucí vlády je také vypovídající – servilně pošle Hradu své prohlášení, ačkoliv neexistuje. Ustupuje, kličkuje, snaží se dohodnout, dosáhnout kompromisu. Co to značí?

Jednak skutečnost, že háji zájmy většinou stejného kapitálu jako Hrad a má k němu blízko-mimochodem obecné kapitálové zájmy jsou mnohem homogennější, než se zdá. Jednak skutečnost, že sice reprezentuje voliče, nikoliv organizovaný lid, který jako jediný by si svými aktivitami dokázal konkrétní kroky vymoci. I když zejména ANO a SPD jistě volila řada zástupců lidových vrstev, není v zájmu a v moci těchto stran je organizovat a vzdělávat. Mohlo by se to obrátit proti nim…

Co si z celé situace vzít pro lidové a dělnické zájmy?

Bez tlaku zdola nemohou dnes prosadit své politické zájmy ani zástupci velké místní buržoazie. Jak může někdo uvažovat o tom, že by to zvládly levicové strany? Tímto tlakem zdola nemyslíme demonstrace slabosti či nekonečné petice o desítkách témat. Odpovědí je jedině organizované dělnicko-lidové hnutí ve všech oblastech života.

Vládnoucí třída je mnohem stejnorodější, než se na první pohled zdá. Jejím základním tmelícím prvkem je udržení země a lidu v rámci vykořisťovatelského řádu a jeho struktur – EU, NATO apod.

Odpovědí také je, že žádné menší zlo mezi buržoazními stranami není – mohou existivat krátkodobé kosmetické ústupky důchodcům, zaměstnancům, omezení špehování, které se však brzy jako bumerang a ještě s větší silou proti lidem obrátí.

Iluze o přímých volbách v daném systému a jeho podmínkách jsou velmi nebezpečné. Přímá volba prezidenta nepomohla autoritářství v zemi, i když není jeho ani důležitou příčinou. Minulý prezident toho využil, stávající jde ještě dál, příští může posunout hranici někam k poloprezidenstkému systému. Ten ostatně představitelé “alternativy” ze Svatopluku navrhují jako změnu režimu. V dnešních podmínkách se to rovná výzvě k urychlení fašizace.

Kapitalistický systém a jeho režim se v posledních letech vlivem krize a světové války změnil natolik, že se v mnoha ohledech nedá s obdobím před 10-15 lety srovnávat. Jeho protilidové a protižovotní základy se vyhrotily.

Co s tím? Od základů změnit odpověď, tedy hnutí proti němu, tedy hnutí většiny lidí.

Budovat lidové a dělnické hnutí ve všech pórech společnosti a života – od odborů po politické síly, od volnočasových aktivit k svépomocným činnostem, od uměleckých spolků, přes vědecké a vzdělávací skupiny až k zemědělsko-ekosystémovým činnostem.

Většina lidí se domnívá, že je to práce na desítky let. Přiznáváme, že to bude dřina, ale historické příklady ukazují, že když je základ hnutí kvalitní, je jeho růst v rozhodujících chvílích raketový. Dnes by byl možná ještě rychlejší.

Pak zvítězíme!