“Nůžky, nože brousím!” vyvolával kriminálník předstírající brusiče ve filmu Páni kluci. Dnes by klidně mohl vykřikovat: “Diplomky, dizertace píšu!” Když jenom zlehka zabrousíte na internet, narazíte na nemalý počet agentur, které se pyšní tím, že napíší jakoukoliv studentskou nebo absolventskou práci proti patřičnému obnosu.
Nabízejí referáty, seminárky, diplomové práce, dizertace, ba i habilitace. Běžně odborné články nebo prezentace. Po sociálních sítích šíří své reklamy. Chlubí se ohromným množstvím odborníků, kteří pro ně pracují. Slibují originální, jedinečnou práci na špičkové odborné úrovni. Zajišťují dokonce celoživotní diskrétnost. Neuvádíme žádné adresy podobných chytráků, které naplno využívají stávající systém Stačí jednoduchý průzkum internetu. Rozhodně je nehodláme propagovat…
Předkládáme otázky, které se nabízejí v souvislosti s podobnými podniky:
Je vůbec legální, aby byly nabízeny takové služby? Vždyť v každé absolventské práci musí autor podepsat, že pracoval samostatně a prohlášení cituje náležitý paragraf. Nabádají tedy autora, aby lhal a za to mu slibují diskrétnost, a to jistě podpořenou smlouvou, jíž vytvořili právníci znalí právního systému?
Kdo jsou ti skvělí odborníci, kteří např. píší habilitace na objednávku? Klidně to mohou být podhodnocení nebo nezaměstnaní vědci, akademici, kteří si tak přivydělávají.
Jak je vůbec možné, že tyto firmy mají oficiální stránky a reklamy na své služby? Na obchod se lží?
Co si myslet o vědě, která může objednávat články na trhu?
Jak se tomu brání akademická sféra? (Z naší zkušenosti nijak. Jen bezmocně přihlíží.)
Jak vypadají faktury a pracovní smlouvy daných firem? Jistě neuvádějí: Diplomová práce pro X.Y., kterou napsal ten a ten za tolik a tolik plus DPH. Co na to finanční úřad?
Tyto agentury jsou zrcadlem současného systému, kdy chudý akademik píše absolventskou práci tomu, kdo má na to zaplatit si titul: bez rizika plagiátorství, nekvalitní práce a se smluvním zajištěním diskrétnosti do konce života.
Výraznou roli v produkci absolventských prací hraje také umělá inteligence, která dovoluje obchod s texty dovést k dokonalosti.
Ano, v kapitalismu může být zbožím cokoliv. Zisk je cíl a způsob jeho získání je tím legálnější, čím je zisk větší. Tyto agentury však nejsou vynálezem pouze v českém rybníčku. Najdeme jich jako hub po dešti i v jiných evropských zemích. Je běžné, že návrhy projektů směřujících k získání ohromných finančních balíků zadávají univerzity soukromým agenturám, které jsou de facto placeny z kapes daňových poplatníků.
Tyto transakce jsou úplně neprůstřelné. Právní systém je možné prokličkovat a který držitel titulu přizná, že si jej vlastně zaplatil? Který v takovém podvodu zaangažovaný vědec nebo akademik přizná tuto činnost? Navíc jistě podepsal mlčenlivost. Přizná univerzita, že část vědecké činnosti, kterou prokazuje, může pocházet z podobných podvodných aktivit? K tomu připočtěme v současné době běžnou praktiku placení tisícovek eur za vydání odborných textů o několika stránkách.
Pokud by se někdo domníval, že univerzity proti takovému šlendriánu bojují jako lvi, tak je na velkém omylu. Krčí rameny a ministerstvo školství buď neví, nebo se tváří, že neví.
Ale zde je na místě otázka: co na to studentské organizace, odborové organizace univerzit a vědeckých institutů, odborná sdružení? Politické strany, které se tváří jako zastánci lidu?
Kde není třídní hnutí, není ani řešení třídních rozporů. Kdo na to má, ten se veze.
P.S. Celá situaci připomíná starou židovskou anekdotu: Sára Khónová leží na smrtelném loži a obrací se ke svému muži: “Izáku, nezemřu v klidu, když se ti nepřiznám, že náš syn není tvůj. Je tvého příručího.”
“Ale Sáro, to se mi nezdá. Takový mladý, krásný chlapec, ten by s tebou nikdy nešel,” opáčí Khón pochybovačně.
“Zaplatila jsem mu,” Sára na to.
“Kde bys vzala tolik peněz?”
“K tomu se také musím přiznat. Ukradla jsem je z tvé pokladny.”
“Aha,” drbe si hlavu starý Khón: “Takže ty jsi zaplatila z mých peněz?”
“Ano.”
“Tak to můžeš klidně zemřít. Já jsem to zaplatil. Syn je tedy můj!”