Vyjádření KPKV (Kolektiv pro práci, vědu a kulturu) k výsledkům eurovoleb v červnu 2024
Těsně před evropským volebním kláním jsme zveřejnili naše stanovisko (http://dialog.kominternet.cz/stanovisko-redakce-kominternetu-k-volbam-do-evropskeho-parlamentu/), ve kterém jsme charakterizovali souvislosti a subjekty kandidující ve volbách. Na tuto analýzu bychom chtěli navázat stanoviskem k povolební situaci. Začněme tím, že výsledek voleb pro nás není překvapením. Procházíme obdobím hluboké krize kapitalismu s negativními dopady na životy lidí, jejich práva a zdraví, na ekosystém, a která přináší nespravedlnost, zvýšenou míru vykořisťování, nejistotu a války. Přesto, že současná doba obdobím transformace v České republice podobně jako ve většině evropských zemích je lidové, třídní hnutí oslabeno a systematicky oslabováno.
Rozhodně se vymezujeme k často opakovaným tvrzením, která vycházejí jak od většiny masmédií tak vítězných volebních uskupení. Dále hodnotíme, co odráží a jaký dopad má konkrétní volební výsledek na pozice pracujících v České republice.
Ještě před zveřejněním výsledků se snad ve všech sdělovacích prostředcích opakovala mantra, že dochází k nárůstu nacionalistických a profašistických sil. Skutečnost je však taková, že politika buržoazních stran přímo i nepřímo podporovala takováto uskupení. Představitelé liberálních stran ronili krokodýlí slzy nad tím, jak se společnost fašizuje. Tato taktika může buď ze strachu před nacionalismem a fašismem nahnat voliče do náruče liberálních stran, nebo voliči skutečně dají přednost nacionalistickým, šovinistickým, nacistickým a fašistickým uskupením, což je z úhlu pohledu kapitálu rozhodně „lepší“ než strany hájící práva pracujících, bojující proti kapitalismu, za socialismus. Nakonec – i když různé politické subjekty, které by se daly zařadit do spektra planého vlastenčení až po nacionalistické, ba i fašistické subjekty, byly početné – procentuální výsledky těchto stran nebyly až tak vysoké. Alarmující je, že v některých zemích se dostali do parlamentu lidé hlásící se k rasismu a nacionalismu, ale není to překvapující. V tomto případě se opakuje situace před druhou světovou válkou, kdy jasně nacionalistické, nacistické a fašistické strany byly pro kapitál v krizi vítaným řešením.
Rozhodně je třeba uvést, že čeští voliči slyšeli na výzvy stran, které se vyslovovaly proti válce, a to i přes propagandistické masírování, že kdo je pro mír, je zrádce. Bohužel volání po míru žádná ze stran nespojila se zpochybněním stávajícího systému, s třídní podstatou války.
Žádná ze stran prohlašující vystoupení z EU se ani z dálky nepřiblížila možnosti mít v EU svého reprezentanta. Patrně ti, kteří sdílejí jejich názory, neměli potřebu jít k volbám. Domníváme se, že počet občanů, kteří by souhlasili s vystoupením z EU, je mnohem více než několik málo procent.
Účast ve volbách je hodnocena jako velká a nečekaná. Skutečně se jednalo o rekordní účast od voleb v roce 2009. Je třeba si však uvědomit, že více než 6 z 10 občanů volit nešlo, čímž prokázali svůj postoj k instituci eurovoleb. Buržoazní komentáře se omezují na jedinou interpretaci příčiny jejich rozhodnutí, a to, že se jedná o neuvědomělé, lehkovážné, hloupé občany, kteří dali přednost výletu nebo obecně svému pohodlí. Je třeba se zamyslet nad tím, že mezi nevoliči jsou i tací, kteří mezi jednotlivými uskupeními nenašli svého reprezentanta anebo nevěří v instituce europarlamentu, případně nevěří v možnost ovlivnit svou volbou situaci k lepšímu, a tak volit nešli. Současné buržoazní strany nedokázaly přesvědčit voliče, a to na celoevropské úrovni.
Brusel není daleko.
Výsledky voleb do europarlamentu odrážejí docela přesně situaci na politické scéně: prakticky všechny subjekty, které kandidovaly a kterým se nakonec podařilo získat nějaká křesla, jsou prosystémové. Neexistovala žádná třídní síla. Všechno to jsou subjekty podporující různými způsoby existující systém. Rozdíly jsou pouze v tom, jakým způsobem, komu a jak hodlají přerozdělovat podíl na kapitálovém trhu a jaký slovník používají.
Europarlament není možné přehlížet jako instituci, která je nám daleko, nebo snad dokonce nemá na naše životy vliv anebo věřit komentářům, že přeci tato instituce není pro naše zákonodárství směrodatná. Opak je pravdou. Evropský parlament společně s EK jsou legislativními orgány, mají rozpočtovou a dozorčí pravomoc. Rozhodují o rozpočtu EU, monetární politice, zahraniční politice, vstupu dalších členů. Jsou to zákonodárné orgány EU. Zákony přijaté EU jsou směrodatné pro národní parlamenty.
Co rozhodně není možné očekávat je, že by současné těleso 720 poslanců z 27 zemí přineslo nějaké zlepšení života pracujících. Až na úplné výjimky, parlament je sestaven z reprezentantů stran podporujících kapitalismus. Je na místě předpokládat, že v současné krizi (ekonomické, bezpečnostní, ekologické) bude ještě rychleji pokračovat v reakční politice.
Stačilo
Množství voličů se nechalo zlákat rádoby radikálním vymezením se vůči EU ze strany uskupení Stačilo (KSČM a NS). Představitelé tohoto účelového spojení postavili svoji kampaň na nesouhlasu s podporou válčení na Ukrajině, ale žádné jiné návrhy na zlepšení života lidí v zemi – krom obecných proklamací – nepřineslo. Okrajově byla zmiňována kvalita a cena potravin. Lídři uskupení se spolehli na heslo „Stačilo!“, což si mnoho voličů přeložilo jako „chceme to jinak“, vložilo do něj bláhovou víru v prolidovou politiku KSČM a vlastenectví reprezentované NS. Množství plakátů, billboardů a emotivních vystoupení v masmédiích jenom dopomohlo k důvěře, že jde o skutečné prolidové hnutí. KSČM rezignovala na témata, jako je válka v Palestině, v mnoha afrických zemích, míra vykořisťování v ČR, nízké platy, struktura naší ekonomiky, zemědělství, zdravotnictví, vzdělávací a sociální systém, globální ekosystém. Všechny tyto sféry jsou zasažené globální krizí kapitalismu. Stačilo a jeho hlavní aktér KSČM zvolilo primitivní a zavádějící volební kampaň marketingového typu.
Rádoby úspěch Stačilo je ránou pro velice skromné a omezené třídní hnutí v ČR. Mnoho kritiků KSČM se téměř dvojciferným číslem nechalo přesvědčit a je odhodláno věřit tomu, že od teď už to bude jenom lepší.
Dosavadní politika KSČM a jejích představitelů však jasně vykazuje známky oportunistického argumentování pro kapitalismus s lidskou tváří, opovrhování masovým lidovým hnutím a odbory. Její podíl na likvidaci odborového, lidového a mírového hnutí byl dlouhodobý, systematický a cílený. Mimo jiné to dokládá i hlasování dosud jediné europoslankyně této strany v minulých pěti, respektive deseti letech.
Jedinou cestou k trvalému míru, důstojnému lidskému žití, spravedlivému rozdělování vyprodukovaného bohatství a ochraně přírodního a kulturního dědictví je svržení kapitalismu, což může realizovat pouze organizované, třídní, uvědomělé lidové hnutí. Víra v zázračného zachránce nebo zachránkyni je sice možná uspokojivá, ale možnosti osvícených spasitelů zklamaly již před dvěma tisíci lety.