Ukrajinské peklo z rukou ruských katů
Ruská nespravedlivá a dobyvačná válka proti Ukrajině, ničím neospravedlnitelná imperialistická agrese a okupace, nabyla rozměrů, které asi málokdo předvídal, a šokovala masy pokrokových lidí celého světa, které dosud soudily a hlásaly, že Rusko nemá v úmyslu nikoho napadnout a pouze se brání agresi a provokacím západního imperialismu v čele s USA. Po invazi na Ukrajinu je vše jinak. Ti, kteří se donedávna na mírových manifestacích zastávali Ruska, dnes v lepším případě zjišťují, že vymítali čerta ďáblem, v horším případě nadále stojí na straně imperialistických agresorů, oživujících nejděsivější tradice ruského carismu.
Obětí politiky Putinovy protilidové kliky není jen lid napadené Ukrajiny, ale i národy ujařmeného Ruska, hnané na jatka v zájmu oligarchie a brutálně perzekuované za vyjadřování nesouhlasu s agresí.
Válečný zločinec a masový vrah Putin vyhrožuje světu jadernými zbraněmi. Pokud je pravda, že jeho vojsko útočí dokonce i na ukrajinské jaderné elektrárny, následky případné havárie hrozí katastrofou nebývalých rozměrů pro celou Evropu.
Někteří představitelé západního imperialismu a zejména ukrajinské vedení prosazují zavedení bezletové zóny nad Ukrajinou ze strany NATO (kde je tolikrát vzývané mezinárodní právo?), čímž by se svět ocitl jen krok od smrtícího jaderného konfliktu.
Dostupné informace, fotografie a videozáznamy z konfliktu na Ukrajině jasně ukazují, že nejde o žádné „osvobození“, naopak že ztráty a utrpení civilního obyvatelstva dosáhly strašných rozměrů a byla vyvolána mimořádně tíživá uprchlická krize, jež bude mít těžké dopady i na Česko a Slovensko.
Samozvaný oligarchický diktátor Putin, zběsilý nepřítel lidu a vrah národů někdejšího Sovětského svazu, se povýšil do role novodobého cara, i za podpory nemalé části formálních komunistů. Měl by ovšem být na paměti, jak skončil poslední ruský car.
Jak vnímat válku na Ukrajině?
Uvědomme si, že informační blokáda a válečná mašinérie kolem nás do značné míry omezila naši možnost dostat se k jiným, alternativním, nebo i „alternativním“ informacím. To je mimochodem hrozná, ale cenná zkušenost, která se pochopitelně nedá srovnat s tím, co se děje na Ukrajině.
Nemáme k dispozici informace, které vedly ruské komunistické strany k zaujetí jejich sociálimperialistických stanovisek. Podstatné je také vojenské hledisko, které má vliv na charakter, délku konfliktu a utrpení lidí, na reakce západních imperialistických zemí. Např. odpovědi na otázky:
Jaké jednotky na Ukrajinu útočí, v jaké síle?
Jaký je cíl Ruska?
Jaká je účast pozemních sil?
Jaké jsou ztráty Ruska? (Český rozhlas uvedl 3. 3. dopoledne, že Rusko od začátku útoku na Ukrajinu přišlo o skoro 9 000 vojáků, 217 tanků, 900 obrněných vozidel, 90 děl a minometů, 42 raketometů, 11 prostředků protivzdušné obrany, 30 letadel, 31 vrtulníků, 374 kusů automobilové techniky a tři drony dle informace listu Ukrajinska pravda s odvoláním na ukrajinský generální štáb. Od začátku invaze na Ukrajinu zemřelo 498 ruských vojáků a 1597 utrpělo zranění, oznámilo 2. 3. ruské ministerstvo obrany dle zprávy serveru Novinky.cz. I pokud bychom považovali za pravdivý ruský údaj, je to strašlivým důkazem vražedné politiky Putinových hrdlořezů proti ruskému i ukrajinskému lidu.)
Jaké jsou ztráty Ukrajiny? (Dle zprávy ruského ministerstva obrany z 2. 3. bylo zabito více než 2 870 ukrajinských vojáků, 3 700 utrpělo zranění a 572 bylo zajato Rusy. Ukrajinské zdroje to nepotvrdily.)
Jak se chová ukrajinské obyvatelstvo? (Dezerce, jaké je jeho bojové odhodlání, dochází k represi ze strany nacionalistických skupin proti těm, kteří nechtějí bojovat, jak tvrdí některé zdroje? Dochází k vyostřené represi ruských obyvatel bez ohledu na jejich činy?)
Jak se k zajatcům chovají ruští vojáci, jak se chovají k řadovým Ukrajincům?
Jaký je odpor ukrajinské armády, jakou roli hrají nacionalistické a fašistické skupiny?
Jaký je vztah ukrajinské armády k těmto skupinám?
Na charakteru agrese, konfliktu to nic nemění, v jeho vývoji však odpovědi na tyto otázky roli hrají.
Kdo čte „naše“ nebo zahraniční média, o probíhajících bojích se nedozví téměř nic. Jiné informace takřka použít nelze. Ze čtení mezi řádky lze maximálně zjistit, že informace ve svém celku zřejmě pravdivé nebudou.
Zřejmé je narůstající hnědnutí a militarizace nejen v ČR.
Solidarita s uprchlíky, bohužel jen s některými
Ruská agrese na Ukrajině vyvolala obrovskou uprchlickou vlnu do střední Evropy, se zjevnou snahou nemalé části uprchlíků pokračovat do Evropy západní. To je ostatně asi nejpádnějším důkazem, že velká část ukrajinských občanů nechápe ruskou invazi jako osvobození.
Zatímco v minulosti při migračních krizích vyvolaných válkami a změnami klimatu zejména v Africe a Asii byla velká část české (ale i slovenské a obdobně v dalších zasažených státech) společnosti vyhroceně protiuprchlická, s ukrajinskými občany je podstatně solidárnější, alespoň prozatím. Pomoc organizují a nabízejí i lidé, kteří dosud žádný vztah k Ukrajině neměli a „starali se jen o sebe“.
Dokonce i různé režimní sdělovací prostředky však upozorňují, že z Ukrajiny utíká i velké množství cizinců například z Afriky, kteří zde studovali. Ukrajinští celníci jim údajně blokují nebo ztěžují odchod a chovají se k nim hrubě. I po přechodu na druhou stranu hranice mají problém se získáním pomoci, protože nejsou považováni za uprchlíky před válkou a vzhledově na první pohled vyčnívají. Skrytý rasismus a xenofobie tak bobtnají dále. Současně však berou zasvé falešné představy o slovanské vzájemnosti, když velká část společnosti cítí sympatie k Ukrajincům a nenávist k Rusům, přičemž bohužel jednak považuje všechny občany daných států za zastánce linie svého vedení, jednak většinou nedokáže Ukrajince a Rusy rozlišit a byly již zaznamenány případy urážek a napadání Ukrajinců, považovaných za „Rusáky“.
Bez ohledu na to, že bezpochyby nemalá část občanů Ruské federace nesouhlasí s agresí Putinova režimu, dochází k odmítání obsluhy lidí s ruskými doklady v různých službách. Jedna soukromá lékařská ordinace například zveřejnila oznámení, že ukrajinské občany bude ošetřovat bezplatně i bez zdravotního pojištění, ale občany Ruska ošetří jen tehdy, když podepíší prohlášení, že nesouhlasí s ruskou invazí.
Ze sdělovacích prostředků je patrné, že nemálo ukrajinských uprchlíků hovoří anglicky, někteří perfektně. To jednak boří představu domácích šovinistů o zubožené a nevzdělané Ukrajině, jednak to vytváří předpoklad odchodu takových Ukrajinců dále na západ, pokud to bude možné.
Pro dospělé Ukrajince se zdá být zatím v Česku dost pracovních příležitostí s ohledem na nedostatek pracovních sil téměř ve všech odvětvích národního hospodářství. Lze tedy předpokládat, že země tuto uprchlickou vlnu zvládne, ačkoli dostatek či přebytek pracovních sil může vést (a zřejmě povede) k zastavení růstu mezd a narůstajícímu nátlaku na stávající zaměstnance, kteří oproti minulosti najednou budou nahraditelní.
Představitelé svazů zaměstnavatelů varují, že českému hospodářství hrozí kolaps, pokud ukrajinští pracovníci odejdou na Ukrajinu v důsledku povolávacích rozkazů. To se však zjevně ve větší míře neděje. Z jednoho velkého podniku se stovkou ukrajinských zaměstnanců například neodešel na Ukrajinu nikdo, naopak se snaží dostat zbytek svých rodin do Česka. Je zjevné, že velká část Ukrajinců nechce nasazovat život ani na straně kyjevské vlády, ani na ruské straně. (Pokud by Rusko bylo vnímáno jako osvoboditel, byla by patrna snaha Ukrajinců narukovat a přeběhnout na ruskou stranu, praxe však ukazuje, že zde žádná podobnost například se Slováky a SSSR za 2. světové války není…)
Válečné štvaní a hrozba perzekuce
V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu byly zablokovány některé české internetové stránky, z nichž většina obhajovala a velebila politiku současné Ruské federace, některé však otevřeně a několika články vystoupily proti agresi, přesto byly zablokovány. Ačkoli podpora ruské agrese je skutečně opovrženíhodná, zvlášť pokud k ní dochází ze strany zastánců socialismu a komunismu, kteří tak dělají ostudu celému pokrokovému hnutí, vytváří nastolená cenzura hrozbu i pro všechny ostatní protirežimní hlasy, pro blokování jakýchkoli informací odporujících oficiální linii pod záminkou „šíření dezinformací“. Skuteční antikapitalisté, zastánci socialismu, ale i například anarchisté, mohou být snadno – ačkoli mnohdy naprosto neprávem – ztotožněni se zastánci ruské strany konfliktu (například jen proto, že odmítají zbrojení a agresi ze strany NATO a usilují o spravedlivý mír) a na základě toho jejich sdělovací prostředky zablokovány a jejich aktivisté perzekuováni.
Režimní sdělovací prostředky již uvedly, že dochází k vyšetřování občanů, kteří veřejně projevili podporu ruské válce proti Ukrajině. Ačkoli žádný pokrokový člověk se tohoto odporného tažení imperialistických katanů z Putinovy kliky nemůže zastávat, riziko dopadu politické perzekuce i proti skutečným a zásadovým odpůrcům kapitalismu je vysoké a varovné. Trestním oznámením za podporu Putinova režimu čelí i KSČM a její Haló noviny. Po vypuknutí války na Ukrajině se již otevřeně Putinovy hrůzovlády nezastávají, stejně jako už tak – oproti minulosti – nečiní SPD. O názorech nemalé části členské základny a sympatizantů obou stran, promořených šovinismem a netřídní nenávistí „ke všemu západnímu“, však víme své…
Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž uvedl, že prohlášení schvalující útok Ruska na Ukrajinu nebo, vyjadřují podporu vedení Ruska, mohou být posuzována jako trestný čin, za který hrozí až tříleté vězení. Ve svém rozhovoru pro novinky.cz sdělil, že nemůže zmínit, jaké jednání už by představovalo trestní čin, že nebude malovat žádnou hraniční čáru, že si každý musí v hlavě srovnat sám, co je trestným činem a co je kultivovaným politickým projevem (sic!). Nechtěně tak uvedl jeden z klasických projevů kapitalismu v oblasti práv a soudnictví, kdy vznikají hromady zákonů a předpisů (z objektivních, režimu vlastních důvodů), často plných kasuistiky, ve kterých se nevyznají ani mnozí odborníci. Neznalost zákona však neomlouvá, že… A tak je většina lidí vydána na milost a nemilost této džungli, ze které vyrůstají exekuce, vyhánění z bytů, zabavování věcí, osobní tragédie, sebevraždy apod. Že však soudy do této džungle zatáhnou i posuzování toho, kdo se projevuje politicky kultivovaně, nás posouvá blíže prahu fašistické druhé republiky. Právo zůstává vůlí vládnoucí třídy povýšenou na zákon. V krizových dobách se tato pravda projevuje mnohem brutálněji.
Mnohem tvrdší perzekuce však hrozí a již je reálně uplatňována občanům Ruské federace, vystupujícím proti krveprolití páchanému Putinovou protilidovou klikou. Rusko také provádí podstatně tvrdší cenzuru zahraničních sdělovacích prostředků. To však rozhodně neznamená, že i my bychom měli jít ruskou cestou, jen z druhé strany.
Naše stanovisko k válce na Ukrajině
27. února bylo vydáno stanovisko redakce Kominternet-Dialogu k vyvrcholení konfliktu na Ukrajině, ostře odsuzující útok a invazi ruského oligarchického režimu proti Ukrajině. Setkalo se s pozitivními odezvami a převzetím na další pokrokově orientované internetové stránky.
Na svých internetových stránkách zveřejňujeme stanoviska zahraničních komunistických a dělnických stran a organizací a revolučních odborů k této otázce, se kterými se ztotožňujeme (nebo přinejmenším s jejich základními tezemi). Není přitom naší snahou zveřejňovat všechna dostupná stanoviska, tj. i ta, se kterými nesouhlasíme a která kritizujeme ve svém prohlášení.
Hlasování Valného shromáždění OSN
Valné shromáždění OSN 2. března na mimořádném zasedání přijalo poměrem hlasů 141:5 rezoluci odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu a vyzývající k okamžitému ukončení bojů a stažení ruských vojáků. Mezi 35 státy, jejichž zástupci se zdrželi hlasování, byla například Čína, Kuba, Vietnam, Laos, Írán, Indie či Kazachstán. Proti hlasovalo Rusko, Bělorusko, Sýrie, Eritrea a Korejská lidově demokratická republika.
Dnešní Rusko opravdu není SSSR
Po napadení Ukrajiny ruskými agresory se konají i v Česku masové akce na podporu bojující Ukrajiny proti okupantům. Tato shromáždění bohužel překypují antikomunismem a zcela nesprávným ztotožňováním současného kapitalistického, imperialistického Ruska s někdejším Svazem sovětských socialistických republik, který byl založen a formován bolševickou stranou pod vedením Lenina a Stalina na naprosto protichůdných zásadách, než které nyní uplatňuje Putina antikomunistická, protilidová klika.
V důsledku pochopitelného opovržení všech svobodomyslných a mírumilovných lidí nad odpornou invazí dochází v důsledku nesprávného ztotožňování dnešního Ruska se SSSR a socialismem i k devastaci a odstraňování pomníků osvobození Československa od fašismu v roce 1945.
Dosud nejkřiklavějším případem se stalo pomalování památníku na bratislavském Slavíně ukrajinskými barvami, modrou a žlutou. Toto pomalování velkého objektu dosáhlo takového rozsahu, že je zjevné, že proti němu úmyslně policie nezasáhla a nechala jej poklidně proběhnout.
Město Přibyslav rozhodlo o odstranění sochy rudoarmějce se samopalem z pomníku osvoboditelů.
I rozumnější buržoazní politici a komentátoři se stavějí proti tomuto vandalismu a upozorňují, že jde o vyjádření neúcty i k vojákům osvoboditelské Rudé armády ukrajinské národnosti. V této atmosféře jsou zřejmě nadlouho pohřbeny i snahy o navrácení pomníku maršála Koněva na veřejné prostranství v Praze.
Dochází k přelepování názvů ulic „Ruská“, český výrobce přejmenoval „ruskou zmrzlinu“ na „ukrajinskou zmrzlinu“ a vtipálci navrhují i přejmenování „ruského vejce“ a „ruského kola“. Nápis „Moskva – Praha“ ve stanici pražského metra Anděl (dříve Moskevská) byl podlepen barvami ukrajinské vlajky a uvidíme, zda přečká snahy o odstranění slova „Moskva“.
Část Korunovační ulice v Praze, kde sídlí ruské velvyslanectví (potom co si změnilo adresu z dřívějšího náměstí Pod kaštany, v rámci eskalace vzájemných vztahů přejmenovaného v únoru 2020 na náměstí Borise Němcova podle zavražděného opozičního prozápadního ruského politika), má být na návrh městské části Praha 6 přejmenována na ulici Ukrajinských hrdinů, pokud to schválí pražský magistrát (což je za současné situace pravděpodobné).
Je smutné, ale příznačné, že tak jako proti ruské invazi se u nás neprotestuje proti jiným imperialistickým agresím a dobyvačným válkám, naopak jsou velkou částí společnosti ignorovány, omlouvány či dokonce podporovány.
Rusko-ukrajinský konflikt v neposlední řadě ukázal i hrozivou politickou neuvědomělost a neznalost velké části české populace, když se k této otázce začali vyslovovat i jinak politicky lhostejní občané a projevilo se, že nemálo z nich dosud nevědělo či stále neví, že Rusko již dávno není socialistickým státem a u moci tam není komunistická strana. (Kéž by to plně pochopili i všichni zahraniční aktivisté považující se za komunisty.)
Hospodářské následky ruské války
Vážné obavy vyvolává v souvislosti s konfliktem na Ukrajině závislost bývalého Československa na ropě a zemním plynu z Ruska. Omezení, zastavení nebo zdražení jeho dodávek může mít devastující vliv na celé české a slovenské hospodářství a životní úroveň obyvatelstva, jehož velká část topí plynem nebo používá pohonné hmoty. Velká část obyvatel přitom žádnou alternativu k plynovému vytápění nemá.
Zdražování energií a pohonných hmot je v poslední době skutečně nebývalé a před řadou čerpacích stanic se tvoří kolony. V případě radikálního zdražení hrozí omezení dopravy a zásobování, nemluvě o pravděpodobném zhoršení mzdových a pracovních podmínek u zaměstnavatelů, kteří si budou kompenzovat zdražení energií a pohonných hmot.
Míra inflace v zemích eurozóny v únoru vystoupila na 5,8 procenta, což je další rekord od zavedení eura před dvaceti lety, uvedla ČTK 2. 3. Meziroční inflace v lednu 2022 dosahovala v ČR 9,9 %. Reálná inflace je však o mnoho procent vyšší. 100 ruských rublů spadlo 4. 3. na cenu 19 Kč (před invazí to bylo cca 28 Kč).
Připravila redakce Kominternet-Dialogu.
Uzávěrka 4. 3. 2022 ve 20:00.
