Kábul, jak známo, nebyl ztracený včera. Byl to nevyhnutelný definitivní pád kalamitní, arogantní, dvacetileté, mnohamilionové (v amerických dolarech) imperiální nehody s příliš mnoha úmrtími, odsouzené, stejně jako mnoho dalších před ní, k nezdaru od jejího neobratného začátku. Biden ve svém projevu, obecně považovaném za rozhodný, ale necitelný vůči nepokojům, které se odehrávají, položil tvrdou, dobrou otázku: „Kolik generací amerických dcer a synů byste chtěli, abych poslal bojovat do afghánské občanské války?“, ale zarámoval ji cynickým, neupřímným způsobem, když dodal: „Když v ní afghánské jednotky (bojovat) nebudou?“ Čtvrtý prezident, který měl dohlížet na další nesmyslnou válku na „hřbitově říší“, tak našel snadný cíl pro to, co je „dechberoucím selháním“ dlouholeté americké zahraniční politiky, zatímco lehkovážně ignoroval krví nasáklou a arogancí nabitou historii, která se za ní skrývá – „postimperiální západní fantazii“ o katastrofálních vojenských zásazích či intervencích CIA přes Afriku, Latinskou Ameriku, jihovýchodní Asii a pak Írán, Sýrii, Libyi, Irák, Afghánistán, který nikdy neválčil s USA a kde Donald Rumsfeld, ať nemá žádný klid, požadoval po Bushovi: „Potrestat a vypadnout.“
Bush a jemu panovačně podobní hovořili o budování národa, „jako by národy byly z lega“. Místo toho jsme se dočkali naší věčné války, kdy Spojené státy namísto toho, aby nabízely školu, kliniku, vodu, pracovní výcvik sužovanému obyvatelstvu, vyhodily do povětří veškerou infrastrukturu, kterou mělo, a utratily 86 % ze závratného bilionu dolarů – i když někteří tvrdí, že to byly skoro dva biliony – na často nešťastné vojenské iniciativy, které se díky „složitému ekosystému dodavatelů v oblasti obrany, washingtonskému banditismu“ a korupci do značné míry vrátily do americké ekonomiky. Přidejme korupci afghánských elit a nakonec se z amerických peněz dostala k lidem, kteří je potřebovali, necelá dvě procenta. Poslední ironie: I když Západ horečně bojoval, aby to zastavil, stoupající afghánská produkce máku rozdmýchala povstání a rozšířila se ze šesti na 28 provincií: „Opium vyneslo Tálibán zpět k moci.“ Vše završeno uspěchanou, naivní, i když možná vyváženou „dohodou“, jíž idiotský bývalý chlap (idiot Former Guy, jak Američané často říkají Donaldu Trumpovi; pozn. překl.) dával Tálibánu příliš mnoho.
Nakonec to byla samozřejmě lidská cena. Bylo zabito přes 170 000 Afghánců. Podle Brownova projektu Cost of War (Cena války) patří k více než 800 tisícům lidí, kteří od 11. září zahynuli v našich imperiálních válkách; několikanásobně více jich zahynulo „kvůli doznívajícím účinkům války“, asi 37 milionů bylo vysídleno a USA stále provádějí „protiteroristickou činnost“ v 85 zemích. V Kábulu už se mezitím objevují obrazy a příběhy o nadcházející humanitární krizi: prchající davy na letišti, zaseknuté nákladní letadlo s uprchlíky, bojovníci Tálibánu zamalovávající billboardy s moderními afghánskými ženami, které nyní mohou přijít o svá práva a možná i o život, řekněme, za to, že si odhalí hlavu nebo nakupují bez mužského příbuzného. Jeden příběh o rychlém převzetí vlády obsahuje fotografii Zarify Ghafariové, jedné z prvních starostek v zemi; nemohla uniknout, konstatuje se v něm, „a čeká, až ji rebelové zabijí“. Krveprolití dorazilo i k (vojenské) veteránce a novinářce Lauře Jedeedové, která tam byla nasazena dvakrát a začala vzpomínat: „Procházení telefonů lidí, které jsme zadrželi, a nalézání klipu za klipem z bollywoodských muzikálů,“ jejichž majitelé jsou odesíláni „bůh ví kam“; americké síly, které se každý rok snaží rozhodnout, co udělají s opiovými poli – nechte je být (Tálibán setřese rolníky a použije peníze na zbraně), kobercově vybombardujte pole (rolníci se připojí k Tálibánu), dejte rolníkům hnojivo, aby vypěstovali pšenici (a oni prodají hnojivo Tálibánu na výbušniny); nařiďte rolníkům nevyhazovat baterie, protože by je Afghánci na základnách posbírali, aby získali dost šťávy na jedno nabití improvizovaných výbušných zařízení; obličej její spolubydlící poté, co musela vyřezat dva vojáky z Humvee (vojenského terénního auta), které bylo nejspíš vyhozeno do povětří hnojivem a vrženými bateriemi; usměvavé afghánské dítě, kterému říkali Kovboj, které jim servírovalo jídlo, ale teď je pravděpodobně mrtvé. Pokud ano, je to naše chyba, že jsme tam vůbec jeli a dali tak jeho rodině možnost důvěřovat nám, když jsme nejméně důvěryhodní lidé na planetě. Využíváme lidi a vyhazujeme je, jako by to nic nebylo.“ Existoval jen „Team Taliban nebo Team Stay Forever“ (tým Tálibán nebo tým Zůstat navždy), ale ona byla „Team Get The Fuck Out Of Afghanistan“ (Vypadněte kurva z Afghánistánu). „Vím, jak je Tálibán špatný. Je to strašné,“ říká, ale „jediné, co cítím, je pochmurná úleva… Konečně to musíš vidět taky. Už žádné předstírání, že to něco znamená. Nestalo se. Neznamenalo to kurva nic.“
Abby Zimetová 20. srpna 2021
Abby Zimetová je dlouholetá novinářka, od roku 2008 sloupkařka pro https://www.commondreams.org/further . Politického věku dosáhla v době války ve Vietnamu. Od té doby se trvale zabývá problémy žen, pracovních sil, protiválečného boje, sociální spravedlnosti a práv uprchlíků.
Překlad Vladimír Sedláček