46. pražskou teoreticko-politickou konferenci pořádal v sobotu 12. října 2019 Obvodní výbor Komunistické strany Čech a Moravy Praha 1 společně se 17 dalšími okresními a obvodními výbory, městským výborem v Jirkově, Klubem pokrokové inteligence Olomouc a Komunistickým svazem mládeže. U příležitosti 100. výročí vzniku Komunistické internacionály se zabývala tématem „K problematice mezinárodní jednoty a součinnosti komunistického hnutí v boji proti antikomunismu a válečnému nebezpečí, za sociální pokrok“.
Do plného velkého sálu budovy Ústředního výboru KSČM se dostavili účastníci z 15 zemí tří kontinentů, kromě českých z Čínské lidové republiky, Francie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Ruska, Řecka, Švédska, Ukrajiny, Velké Británie a diplomaté z Kuby, Korejské lidově demokratické republiky a Vietnamské socialistické republiky. Přítomen byl místopředseda KSČM, předseda Středočeského KV KSČM a poslanec Parlamentu ČR soudruh Stanislav Grospič, předsedkyně KV KSČM Praha soudružka Marta Semelová a předseda Plzeňského KV KSČM soudruh Miroslav Kavij.
Jednání zahájil soudruh Viktor Pázler a moderování se ujal soudruh Pavel Degťar. Úvodní referát přednesl soudruh Josef Skála (všichni z OV KSČM Praha 1). Referent se vymezil proti zastáncům kapitalismu „z vlastních řad“ komunistického hnutí, kteří zesílili od poloviny 50. let. Připomněl dějiny a význam Komunistické internacionály, jejíž odpůrci kapitulovali a jejich teorie o „spolupráci“ s buržoazií a o „přestavbě“ zkrachovaly a vedly k vyrabování východní Evropy. Uvedl, že dnešní situace je bližší éře I. než III. internacionály a odmítl oportunistické velebení Evropské unie. Zamýšlel se nad výzvami k obnově Kominterny a vyjádřil obavu, že by taková snaha v aktuální situaci vedla k rozbití stávajících komunistických stran, v nichž mnohdy jsou skuteční marxisté v menšině. Upozornil na skutečnost, že KSČM je vyčítáno, že protiválečnou politiku obětovala soužití s vládou a že někteří poslanci podpořili agresivní pakt NATO. Vyzdvihl nezbytnost odlišit se od reformistů.
Význam mezinárodní solidarity podtrhl ve svém projevu mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Kubánské republiky soudruh Danilo Francisco Alonso Mederos. Odsoudil nespravedlivou a zločinnou blokádu ze strany amerických imperialistů.
Na generační krizi ve všech komunistických stranách bývalých socialistických států upozornil soudruh Gyula Thürmer, předseda Maďarské dělnické strany, která z důvodu antikomunistické perzekuce musela ze svého názvu odstranit slovo „komunistická“.
Nezbytnost oslovit miliony lidí, kterou dokázali velcí revolucionáři minulosti zvládnout bez internetu, zdůraznil tajemník Moskevského městského výboru Komunistické strany Ruské federace a poslanec Státní dumy soudruh Denis Parfenov. Volal po koordinovaném boji proti imperialismu.
Tragickou situaci na zfašizované Ukrajině popsal soudruh Volodimir Aleksij, 1. tajemník Zakarpatského oblastního výboru KS Ukrajiny. V zemi sílí výprodej západnímu kapitálu, obdiv k fašismu a národnostní diskriminace. KS není zakázána, ale nesmí se účastnit voleb a mnoho členů bylo po pravicovém převratu na dlouhou dobu uvězněno. Zakázán je i komunistický tisk a platí zákon o „protiprávnosti nacistického a socialistického režimu“. KS bojuje za obnovu Ukrajiny jako jednotného mnohonárodnostního socialistického státu.
O perzekuci pokrokového hnutí hovořil i soudruh Zbigniew Wiktor z KS Polska. Platný protikomunistický zákon směřuje k chystanému zákazu KS.
Soudruh Aris Evangelidis z mezinárodního výboru ÚV KS Řecka podotkl, že KS musí hájit zájmy lidu, nikoli podporovat vládu buržoazie, a v každé zemi bojovat proti nacionalismu a šovinismu. Hovořil o boji řeckých komunistů proti základnám USA, proti NATO a EU. Podobné stanovisko vyjádřili například tajemník mezinárodní komise franouzského Pólu komunistické obnovy soudruh Aymeric Monville nebo zástupce Komunistické strany Německa soudruh Gregor Hollender. Jak odlišný postoj oproti linii KSČM!
Místopředseda Rakouské strany práce soudruh Tibor Zenker se vymezil proti jednotě s odpůrci marxismu, se sociálními demokraty, a volal po jednotě komunistů. V odezvě na příval frází čínského studenta Čia Wei-siao o „socialismu s čínskými rysy“ konstatoval, že Rakouská strana práce prosazuje socialismus se socialistickými rysy. Nekritický obdiv některých domácích i zahraničních řečníků ke kapitalistickému tržnímu hospodářství Číny, a dokonce k oligarchickému a naprosto asociálnímu Rusku názorně vypovídal o jejich dezorientaci a ztrátě třídního přístupu.
Z domácích diskutujících vystoupil nejdříve zástupce generálního tajemníka ÚV KSČ soudruh Jozef Servista s ostrou kritikou vedení KSČM, které nehájí zájmy pracujících, ale podporuje vylepšování kapitalismu a současný režim. Odsoudil hanebnou kapitulaci KSČ na konci roku 1989 a neprovedení analýzy tehdejší vlny kontrarevolucí.
O mezinárodních aktivitách Komunistické svazu mládeže hovořil člen jeho Ústřední rady soudruh Wilhelm Feigel. Pranýřoval ústup českých komunistů od proletářského internacionalismu a jejich vlažný či dokonce záporný postoj k palčivým otázkám, jakými je boj s rasismem, ekologie, pomoc uprchlíkům či podpora Korejské lidově demokratické republiky. Dodal, že vedení KSČM se nezastalo perzekuované bratrské KS Polska.
Na opovrženíhodné snahy o ztotožnění fašismu a socialismu a přepsání dějin 2. světové války upozornili ve svých příspěvcích soudruzi Ivan Hrůza, Miroslav Kavij a další. Mimořádně hanebným příkladem tohoto kontrarevolučního náporu je rozhodnutí o odstranění sochy osvoboditele Prahy maršála I. S. Koněva v pražské Bubenči.
Kritika a odmítání politiky KSČM byla leitmotivem většiny českých řečníků. Není proto divu, že jako tradičně se přední tvůrci této politiky akce nezúčastnili. Konference znovu potvrdila rozdělení KSČM na dva nesmiřitelné názorové proudy, v rámci kterých však existuje mnoho dalších rozporů. Dlužno dodat, že výsledky všech proběhlých sjezdů strany a poměr sil v ÚV strany jasně dokazují, že stoupenci současné zhoubné linie mají navrch.
Celkem v diskusi vystoupilo 27 řečníků. Na mnoha závažných otázkách by těžko nalezli shodu a jako obvykle nezazněl ani návrh na jakoukoli rezoluci, takže konference opět zůstala jen u skutečnosti, že každý řekl, co měl na jazyku. Ohledně počtu a délky projevů českých řečníků to bylo snad až nadbytečné. Větším problémem zůstává izolace pražských teoreticko-politických konferencí, které i významná část revolučně smýšlejících komunistů odmítá jako platformu staromilců odtržených od reality, což nepřispívá ke zvýšení účasti ani úrovně. Vypovídá to však názorně o stavu trosek českého revolučního hnutí.
Jako jedno z nejvýznamnějších a nejpočetnějších mezinárodních setkání komunistů v Evropě v současnosti zůstávají dle mého názoru pražské teoreticko-politické konference nedoceněné. S ohledem na finanční a organizační náročnost zajištění a všestranný rozklad KSČM se i jejich budoucnost jeví značně problematicky.
Leopold Vejr