V uplynulých týdnech zaznamenala redakce Kominternet-Dialogu několik konkrétních kroků, které se týkají vládní snahy legalizovat cenzuru v ČR, resp. v důsledcích dalších kroků omezit formálně platné právo všech občanů ČR svobodně se vyjadřovat a zveřejňovat informace.
Podívejme se na nejprve na tuto problematiku trochu šířeji: Jaké jsou reálné možnosti ovládané většiny společnosti v kapitalismu svobodně se vyjadřovat a zveřejňovat své názory a různé informace? Jaký je vztah kapitalismu a cenzury?
Jednou z možností, jak k tématu přistoupit, je rozbor postojů opozičních buržoazních a antisystémových (tedy antikapitalistických – i formálně) stran k této otázce. Opoziční režimní strany a organizace, které si hrají na alternativu (často hlásící se ke konzervativismu – ať už k levému, pravému, nebo k různé tradiční sociálně demokratické či socialistické levici), v posledních letech minimálně částečně vykreslují realitu tak, jako by všechny protidemokratické, protilidové a zpátečnické kroky byly pouze dílem vlády Petra Fialy. Mají pravdu? Pochopitelně nikoliv, jde o procesy, které ve vyspělých kapitalistických zemích započaly na konci 70. let a výrazně se urychlily na přelomu let 80. a 90. let. pádem systémů reálného socialismu. Ve všech státech probíhaly v různé intenzitě bez ohledu na to, která z buržoazních stran dominovala ve vládě (sociálně demokratické strany, strany tzv. socialistické jako např. Syriza či Podemos, konzervativní, liberální, nacionalistické strany).
Zpět k cenzuře. Skutečně jsme před nástupem vlády P. Fialy k moci v ČR žádnou cenzuru neznali? Předběžnou, legislativně platnou cenzuru nikoliv. Ale stejně jako v jiných případech existuje v kapitalismu ostrý rozpor mezi reálně existujícím a formálně platným. Reálná cenzura fungovala od počátku 90. let proti marxistům-leninovcům, antisystémovým silám, třídním odborům. Ne že by se čas od času jejich představitelé neobjevovali v médiích a ve veřejném prostoru, byly však různými složkami obnoveného kapitalismu systematicky zastrašováni, vyhazováni z práce, postiženi tzv. lustračním zákonem, šikanováni na pracovištích, byly proti nim nasazeny různé páky ekonomického i mimoekonomického násilí. Tento tlak vyvolal v kapitalismu tolik rozšířenou autocenzuru, na kterou muselo mnoho lidí ze strachu přistoupit, a jež pod tíhou narůstající represivnosti a autoritářství současného režimu narůstá. Vedle autocenzury reálně působila také tzv. ekonomická cenzura. Ta představuje situaci, kdy existující kapitalistické monopolní vlastnictví nakladatelství, tiskáren, médií a prodejní sítě nosičů informací konec konců znemožňuje vydávání a šíření antikapitalistických informací. V éře internetu je hojná také cenzura prostřednictvím naprosté dominance režimních názorů a překrývání postojů alternativních – hlavní média sice zveřejní částečně či zcela jinak hodnotově orientovanou informaci (druhý případ je v posledních letech téměř nemožný), avšak je snadno dohledatelná jen po omezený čas a postupně je masivně překrývána propagandou hlavního proudu. Následně zcela z internetového prostoru zmizí – všimněme si, jak jsou z internetu systematicky mazány informace o minulých událostech, které současnému režimu a systému nesvědčí. Upozorňují na to také představitelé opozičního prosystémového tábora.
Nesmíme zapomínat ani na otevřenou cenzuru dle pravidel soukromokapitalistických molochů, např. různá „etická“ a jiná pravidla, mazání účtů na sociálních sítích včetně jejich zablokování na www.youtube.com, mazání diskuzních příspěvků a v poslední době masivně i profilů v diskuzích hlavních médií. Měli bychom si uvědomit, že zmíněné korporace (konkrétně mám na mysli skupinu, jež se nazývá FAANG – Facebook, Amazon, Apple, Netflix a Google) patří mezi rychle rostoucí, stále silnější kapitalistické světové hráče!
Krom toho používala vládnoucí třída jakožto cenzurní nástroj také zastrašování soudy, žalobami, trestním stíháním, ale pomohla si rovněž legislativně – přijímáním zákonů, např. o protiprávnosti komunistického režimu z r. 1993, úpravami trestního zákona z r. 2000 (ztotožnění zločinů nacistického a tzv. komunistického režimu) a novým trestním zákoníkem z r. 2010 (srovnávání nacistického genocidia s konstruktem genocidia tzv. komunistického).
Jak je možné, že tyto formy a prostředky cenzury zůstávají mimo obzor prosystémové, tedy buržoazní opozice? Protože s nimi v minulosti, někdy i dnes minimálně částečně souhlasila. A proto, že se jí logicky nikdy nedotýkaly.
Uzavřeme tento blok konstatováním, že v prostředí vlastnictví výrobních prostředků, služeb, médií a dalších informačních prostředků kapitálem včetně státu, který tento kapitál ovládá, je skutečná svoboda projevu pro ovládané lidové třídy a vrstvy iluzorní.
Přistupme nyní k druhému politickému proudu a k jeho postojům k předmětné problematice. Z prostředí formálně i reálně (činností) se hlásícího ke skutečné opozici, tedy k subjektům usilujícím o překonání kapitalismu zaznívá čas od času tvrzení, že snahy současné vlády fakticky žádnou změnu nepředstavují. Dle hlasatelů těchto přístupů existuje cenzura v kapitalismu proti hlasatelům systémově odlišných názorů vždy a je lhostejné, zda je nebo není legislativně kodifikována. Takové pojetí musíme považovat za zjednodušené, schématické a ve svých důsledcích škodlivé. Podobnou optikou by bylo možné považovat za totožné buržoazní demokracii, narůstající autoritářství a fašismus.
Současná vláda se snaží přesně dle instrukcí Evropské unie, přesněji řečeno Evropské komise a její české komisařky pro hodnoty a transparentnost Evy Jourové, zanést cenzuru do legislativy. Prakticky již dokázala, že je ochotna touto cestou jít – iniciováním shazování nepohodlných webů po začátku ruského útoku proti Ukrajině, ale také politickou podporou trestního stíhání osob, které mají na imperialistický konflikt jiný názor. V prostředí EU jsme zaznamenali např. zablokování signálu ruských státní televizí, ale třeba ve Francii a Německu mají podobné praktiky dlouhodobější tradici.
Jak konkrétně by měly legislativní změny vypadat? To přesně nevíme. Vláda tyto recepty usilovně tají pod záminkou, že ještě nejsou dopracovány. Mají být součástí tzv. Akčního plánu pro čelení dezinformacím. Samotný dvacetistránkový dokument vláda zveřejnit nechce, přestože o to žádali také novináři buržoazních médií – na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Některé střípky se však do veřejného prostoru dostaly, jiné pocházejí od samotných představitelů vlády či státních úředníků.
Široce se o nich rozhovořil dnes již bývalý zmocněnec vlády pro média a dezinformace Michal Klíma. Připomeňme, že tento pán je synem spisovatele Ivana Klímy, bývalého člena KSČ, zastánce tzv. Pražského jara, posléze z KSČ vyloučeného, publikujícího v samizdatu a signatáře Charty 77. V 80. letech vystudoval vysokou školu (jak bylo u dětí nejvýznamnějších chartistů časté), aby následně působil ve vedení řady velkých nakladatelství a vydavatelství, mezi něž patří např. Lidové noviny, Economia, VLTAVA LABE MEDIA atd. Vedle toho sám některá vydavatelství vlastnil. V době výkonu své zmocněnecké pozice zastával a stále zastává funkci místopředsedy správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, fakticky prodloužené ruky nejen současného systému, ale také hlavního proudu jeho dnešní politiky. Zmíněný fond, otevřeně podporovaný zahraničním kapitálem (např. Open Society Fund – Georg Soros), zveřejňuje od r. 2019 tzv. rating důvěryhodnosti českých médií. K němu se ještě vrátíme.
Představitel jedné z částí korporátních médií napojených na zahraniční kapitál se tedy stal vládním zmocněncem, jenž má vyhodnocovat, která média jsou objektivní, proti kterým je třeba zasáhnout a které je třeba finančně podpořit. Krásný příklad kapitalistické „nezávislosti“…
Vraťme se k rozhovoru M. Klímy pro Seznam.zprávy z 5. 2. 2023, ve kterém poodkryl některé podrobnosti chystaného vládního plánu. Dezinformaci definoval tak obecně a nepřijatelně, že by obviněný subjekt či člověk fakticky musel dokazovat, že ji nehlásal. Presumpce neviny by tímto aktem byla naprosto popřena – jak konstatovali někteří kritičtí právníci. Zabýval se také připravovaným systémem vypínání webů bez předchozího soudního rozhodnutí. Pravdivě poukázal na to, že současná vláda převzala agendu po vládě A. Babiše. Hovořil o tom, že soudní přezkum vypnutí webů by trval řádově dny. Měl by být použit v případě ohrožení národní bezpečnosti. To by mohlo být pochopitelné (ačkoliv v současném úpadkovém a agresivním systému ani to ne), alarmující však je, jak toto ohrožení sám M. Klíma vykládá, že je rozhodnutí dáno do rukou exekutivy a může být rozsáhle zneužíváno. Pan Klíma se zmínil o tom, že taková situace zřejmě nastala např. po ruském útoku na Ukrajinu, že nikdo nemohl vědět, zda Rusko nebude postupovat do střední Evropy a že nebude ohrožena národní bezpečnost…Přitom vláda a její patroni z řad imperialistického Západu museli dřív nebo později velmi dobře vědět, jak se situace má a že žádné ohrožení ČR nehrozí. Jsme tedy svědky manipulace a lži.
Předposledním tématem, kterého se rozhovor týkal, byla plánovaná podpora neziskových organizací ve výši 50 milionů korun. Takových, které bojují proti tzv. dezinformacím. Mělo by jít o „neziskovky“, které se zaměřují na tzv. mediální vzdělávání, a to nejen na školách, ale i v případě starší generace. Zmíněn byl např. Člověk v tísni a jeho Jeden svět na školách. Podpořit se má tedy již tak z veřejných rozpočtů financovaná, korporátními zájmy řízená neziskovka, která je známá svým obludným vymýváním mozků dětí a chrlením desítek nákladných audiovizuálních materiálů pro tyto účely. Nevědeckých, falšujících historii, lživých. Nepochybujme o tom, jaké budou další podpořené subjekty.
100 milionů Kč by mělo jít na podporu médií – menších, ale také velkých, korporátních. Klíčem k podpoře by mohl být dle pana Klímy i rating fondu, který v rámci svého střetu zájmu reprezentuje. Jako by již nyní nedosahovala korporátní média astronomických zisků, jako by již nyní nevysávala z veřejných rozpočtů různými cestami ohromné částky. Což M. Klíma mimoděk přiznává.
Nakonec bývalý zmocněnec hovořil o možném zanesení šíření dezinformací do trestního zákoníku. Údajně se o tom vedou spory, ale sám si takové řešení umí představit.
Je třeba dodat některá fakta, která vyplývají z jiných zdrojů. Trestný čin by se měl vztahovat také na média jako právnické osoby, měl by být doplněn i pokutami. Je snadné si představit, že jejich účinek může být pro sdělovacích prostředků a webů likvidační. Jestliže opoziční buržoazní média poškodí, čímž získají jejich konkurenti výhodu a ziskové možnosti, pro lidová média a jejich aktivisty může být naprosto ekonomicky likvidační. Zasáhnout se má také proti využívání reklamy „vybranými“ médii. To představuje především konkurenční výhodu pro média, jež M. Klíma reprezentuje. Nám jako představitelům protisystémových webů v tomto ohledu nic nehrozí – reklamu nevyužíváme a využívat nebudeme.
Otevřenost a upřímnost M. Klímy, který si ve své fanatičnosti a sociální bublině zřejmě neuvědomil, že svými názory popudí také bystřejší zástupce hlavního proudu kapitálu, jež rozpoznají potenciál zneužitelnosti plánu a zákonů, se mu staly osudnými. Ozvala se např. Unie vydavatelů, která napsala otevřený dopis premiéru P. Fialovi. Sama v něm píše o „významné hrozbě pro svobodu slova v ČR“ – tato slovní spojení tedy zdaleka nezaznívají jen z řad buržoazní opozice nebo protisystémových sil.
Vláda tedy učinila z pana M. Klímy obětního beránka, 15. 2. jeho funkci zrušila, avšak jeho agenda připadla národnímu bezpečnostnímu poradci Tomáši Pojarovi. Ten zmínil, že se na žádném akčním plánu nepracuje, nic takového nebude vládě předloženo a že se věnuje „konkrétním aktivitám a činnostem pro zlepšení fungování českého státu tak, abychom mohli lépe čelit všem možným hrozbám“.
Dle našeho názoru by bylo iluzorní domnívat se, že výše zmíněné kroky pocházely jen z hlavy M. Klímy a jeho úřadu. Musely mít široké politické a mocenské krytí, jež zcela jistě pocházelo z řad vlády a kapitálových zájmů, které reprezentuje. M. Klíma je pouze ztělesňoval. T. Pojar je člověk podobného ražení. Bylo by proto chybou domnívat se, že snaha o faktické legislativní zavedení cenzury skončila. Vláda ji pouze bude chtít prosadit méně viditelně, bez vyvolání širších diskuzí a protestů. Důkazem toho jsou slova samotného premiéra Petra Fialy, který v rámci diskuze se studenty Vysoké školy báňské-Technické univerzity v Ostravě potvrdil 13. 2. 2023 některá slova M. Klímy – že se chystají připravit zákon, který vládě umožní bez předchozího rozhodnutí soudu vypínat v případě ohrožení bezpečnosti dezinformační weby. O přípravě takového zákona hovořil při lednových interpelacích v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ministr vnitra Vít Rakušan.
Podle našeho názoru představují snahy současné vlády podpořené částečně praxí důležitý posun v omezování již tak omezené, formální svobody slova. V tomto zásadně nesouhlasíme s hlasateli názorů, že tyto kroky fakticky nic nezmění. Tímto posunem je snaha vlády zanést do legislativy faktická cenzurní opatření bez předchozího rozhodnutí soudu, s hrozbou trestat mnohem širší okruh lidí za jejich názory dle trestního zákoníku. Represe tak může zasáhnout nejen již dnes postihované antikapitalistické postoje a síly, ty zasáhne „pouze“ nejvíce a především. Ale také představitele buržoazních stran, médií, nakladatelství, kteří odmítají hlásat zcela stejné názory jako dominující vládnoucí moc. Vláda takto postupuje, přestože není ohrožena žádným reálným nebezpečím, kromě úpadkovosti a bezradnosti kapitalistického systému. Domnívá se, že ho represí, vyhrožováním a zákony zachrání. To považujeme za první zdroj těchto kroků. Druhým zdrojem je militarizace společenského života a narůstající násilí ze strany režimu coby příprava na imperialistickou válku. Tu již nyní protektoři vlády ČR z USA a EU fakticky vedou proti Rusku na Ukrajině. Výsledkem je omezování formální demokracie v ČR a v celé EU, narůstání autoritářství.
Jako Kominternet-Dialog odmítáme návrhy vlády omezující svobodu slova, její praxi shazování webů, oboustrannou imperialistickou válku a zatahování ČR, SR i dalších zemí do ní. Prosazujeme jasně mírovou, lidovou politiku. Podporujeme také demokratické zrušení zákona z r. 1993 jako diskriminačního a persekučního a změny úprav trestního zákona, zejména úprav z r. 2000 a 2010. Rozhodně také odmítáme omezování svobody vědeckého bádání, výzkumu a prezentace výsledků těchto procesů, jehož jsme svědky v poslední době.
Redakce Kominternet-Dialogu