Poslední dny nepřinesly žádné uklidnění situace, a naopak každodenní přehršel novinek nenabídl žádnou pozitivní zprávu. Lidé jsou už apatičtí k slibům vlády, jejíž důležitost ve vleku dění poměřují s obdobným významem ankety Českého slavíka. Skoro pětina úspor je znehodnocena, drahota udělala z běžného zboží nedostupný artikl. Pomoct mají žebračenky. Řešení mají nabídnout vyšeptalé fráze o křižáckém tažení do Rusi či o zázračných podnikatelských příležitostech na Ukrajině, kterým můžeme věřit asi tolik, co slovům komika Zelenského o statisícové demonstraci na podporu jeho kliky na Václavském náměstí.
Eskalace napětí plošným bombardováním infrastruktury, hybridní válkou, válečnou propagandou i vzedmutí vlny šovinismu v této zástupné válce NATO s Ruskem nepřináší nic dobrého ani ukrajinské pracující třídě, ani ruským dělníkům, ani těm, kteří se v Evropské unii živí prací. Toto není naše válka. Toto je další rozmar kapitalistů a jejich centrál, další kapitola v konkurenčním boji, při které teče krev ze všech stran. Jediný, kdo se směje v povzdálí, jsou jen další články v imperialistickém řetězci.
Výsledek dlouhodobě proinflační politiky vlád, aplikace pseudoekologického green dealu korporací a jejich lobbingu uvnitř Evropské komise spolu s aktivním zapojením do ukrajinsko-ruského konfliktu dovedlo český národ k chudobě, ke zbídačování, k ještě intenzívnějšímu vykořisťování a k přihlížení překotně rostoucí drahotě a pádu životní úrovně níže nežli na dno. Recepty, že vypomůže kurzarbeit či znovuzavedení superhrubé mzdy, jsou jen ukázkami mizérie tzv. levice, která již dávno stojí leda za vypískání. Roky bylo nasloucháno sociologům a politologům uvnitř pomyslné bubliny, bohužel si nikdo neuvědomil, že jsou ve svém kariérismu odtrženi od skutečnosti i od své i ostatních generací. Ideologie se vytratila a tyto recepty politické čtvrté cenové ji těžko mohou nahradit.
Vláda zatím věrna své „spořivosti a odpovědnosti“ nabízí leda dávky, jejichž udržení je do dalšího roku nemožné, což ještě umocňuje realistický odhad masívnější migrační vlny v zimním období. Jediným výsledkem bude tedy větší zadlužení, budoucí nezaměstnanost a konec životní úrovně minulého i nynějšího období. Tato krize je neodvratitelná – vzniklá nejen dílem dění v Evropě, ale také neschopností a povolností současné i minulé vlády. Dávat prostým zbytky od stolu a snaha udržet podniky kapitalistům bez větších ztrát na úkor státní kasy je asi to jediné, co s vypjatým fanatismem daným asi zdivočelými hormony či osobnostní zastydlostí tato vláda přinesla. Propast, která se jen prohlubuje a rozdíly, které se pouze vyostřují, jsou ukázkou nemožnosti řešení dávkami, dotacemi, kosmetickými regulacemi na bázi systému, který je tady pouze pro zisk kapitálu a pro spekulaci. Pracující jsou zde jen lidským materiálem pro cizí zisk bez žádné jiné hodnoty. To je zcestné, dekadentní jako systém sám.
Zatímco v Řecku proběhla 9. listopadu generální stávka s jasnými požadavky odborů, v našich končinách vítězí loutková opozice šovinistických hokynářů a ezoteriků či samozvaných „lidových vůdců“ pod taktovkou ministerstva vnitra. O tzv. levici se nedá v jejím mlčení a profesionální roli pohoršených říct snad nic pozitivního. Mávání praporky a frázovité projevy spolu se zahlceným YouTubem v kontrastu s vyprazdňujícím se nákupním košem prostě neobstojí. Jestliže Řekové došli k tomu, že jediné řešení je řešení systémové, třídní, zde je tato „bolestivá“ pravda spojena s krutostí ztráty prebend pro zasloužilé na levici. Žvanírna poblouzněných ze sociální izolace nebo těch, kterým los v loterii úspěchu v kapitalismu nevyšel, nenabízí žádnou alternativu.
Jako odbory musíme samozřejmě řešit každodenní bitvy v podobě kolektivních smluv, účasti ve sporech na straně zaměstnanců i řešení bezpečnosti práce a omezení zbytečných rizik. Přesto si musíme uvědomit, že krize se bude jen prohlubovat a situace jen a jen zhoršovat a že v tomto stavu žádné světlo na konci tunelu neexistuje. Jediné řešení je systémové řešení, změna pravidel hry ve prospěch těch, kteří nežijí ze sdírání druhých. Pro mnohé jsou skutečná řešení nepředstavitelná, pro společnost jsou ale životně nutná. Je jasné, že nepomůže zvolit tuto nebo stejně nekompetentní jinou vládu, že tento kolotoč se prostě už jen zareznul a zadřel, že to byla iluze. Řešení je za horizontem současnosti i za horizontem kulinářských receptů „selského rozumu“ prostoduchých exponentů loutkové opozice.
Martin Peč
výkonný tajemník Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS)