Blíží se volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (3. a 4. října 2025) a naskýtá se otázka, jaký má Kolektiv pro práci, kulturu a vědu postoj k hnutí Stačilo, protože mnozí naši čtenáři mohou považovat za automatické, že budeme toto hnutí podporovat. Jiní vnímají jeho podporu jako jediný správný krok a řešení následků vládnutí reakčních vlád posledních desetiletí. Nechceme a ani nemůžeme na tyto otázky a názory odpovídat zkratkovitě a pouze deklarativně. Rádi bychom při této příležitosti vysvětlili naše názory a postoje hloub, aby byla jasná naše argumentace. V takovém případě však nevystačíme se zkratkovitou odpovědí na výše položenou otázku.
Proto jsme se rozhodli, že k letošním volbám vypracujeme a zveřejníme více textů než v minulosti, kdy jsme se omezili pouze na obsáhlejší stanovisko před jejich konáním. Abychom vyložili naše karty na stůl, nemůžeme se volbami zabývat pouze tak, jak je v ČR v posledních desítkách let běžné. Je třeba vyjádřit také naše názory k jejich významu v současných podmínkách, tj. na současném stupni vývoje kapitalismu, v konkrétním čase a prostoru. Není možné přistupovat k buržoazním volbám obdobně jako před dvaceti lety a bude třeba odpovědět také na otázku, jakou taktiku má lidové a dělnické hnutí zvolit tváří v tvář volbám v (našich) podmínkách přechodu od formální demokracie ke stále otevřenější buržoazní diktatuře. Těmito tématy a otázkami se budeme zabývat v dalších textech.
V našem prvním předvolebním příspěvku předkládáme analýzu toho, co hnutí Stačilo! prezentuje jako politický, volební program. Proč zrovna tohoto dokumentu? Předesíláme, že tzv. programy koalice SPOLU, České pirátské strany, jejich odnoží a satelitů se zabývat nehodláme. Probírat se výmysly, polopravdami, lžemi, protilidovými a protinárodními návrhy a fantasmagoriemi bychom považovali nejen za ztrátu času, ale svým způsobem za bizarnost. Ostatně tyto strany v praxi coby součást vlády Petra Fialy dokázaly většině obyvatel ČR, jak vypadá všestranně protilidová politika a rozdmýchávání třídní nenávisti proti dělnicko-lidové většině. .
Podobně by bylo dle našeho názoru zbytečné komentovat programy těch stran, které představují ideové základy spoluzodpovědné za současné existenční ohrožení naší země a většiny jejích obyvatel: pravý pól kapitálu v těchto případech reprezentuje podnikatelský projekt Motoristé sobě, který ve svém programu otevřeně, i když nepřímo vyhlašuje nadřazenost menšiny lidí, tj. podnikatelů, nad většinou. Matoucí pojem „podnikatelé“, s ním spojená praxe a propaganda se staly od počátku 90. let účinným prostředkem k zakrývání antagonistických rozporů např. mezi OSVČ a velkokapitálem, k ospravedlnění tzv. švarcsystému, a především podpory zahraničních a na ně navázaných domácích korporací.
Levý pól kapitálu pak reprezentuje například strana Levice, která nabízí tradiční sociálně demokratické recepty. Ty jsou desítky let zásobníkem „sociálně“ laděných hesel, jež vládnoucí třída společně s levicí používá, aby většina lidí trpně snášela různé procesy privatizace, optimalizace, destrukce práv, životních podmínek a vyvlastňování osobního majetku, ale také k omezování suverenity a bezpečnosti naší země. Musíme zdůraznit, že strany s podobnými programy zde po r. 1989 dlouhá léta vedly vlády, nebo je podporovaly a jejich praktická politika se nelišila od politiky těch stran, které se samy označovaly jako pravicové.
Program Stačilo! jsme si vybrali k okomentování také kvůli výše představenému zdání, že bychom měli nebo mohli toto hnutí podporovat. A konečně něco jako programy ostatních buržoazních stran, které se mohou jevit jako opoziční, alternativní, nebo dokonce protisystémové (SPD, ANO – sic!) buď k dispozici nejsou, nebo v ještě heslovitější podobě než v případě slepence Stačilo! Nebylo by proto ani co glosovat.
K formě programu Stačilo!
V předcházejících měsících jsme se mohli seznámit s politickou deklarací hnutí Stačilo! a už tehdy jsme uvažovali o jejím kritickém rozboru. Očekávali jsme, že s blížícími se volbami představí hnutí svůj celkový nebo alespoň volební program. Jak je patrné z jeho webových stránek, natolik se přizpůsobilo standardu ostatních buržoazních, tj. fakticky prokapitalistických stran, že se kromě deklarace spoléhá na výkřiky v podobě hesel, za kterými se neskrývá žádná argumentace, žádná vysvětlení. Považovat tento soubor hesel za program není možné ani v úpadkovém buržoazním prostředí. Opět však musíme připomenout, že u ostatních stran je situace podobná, ne-li horší, což Stačilo! ani v nejmenším neomlouvá. Ať jsou záměry, přání a vize hnutí Stačilo! jakékoliv, prolidovou politiku není možné dělat pomocí marketingových hesel. Ale tato tendence najít stručnou “kouzelnou” formuli, která zázračně zapůsobí na voliče, je dlouhodobou strategií minimálně v KSČM.
Marketingová forma a vyprázdněný obsah ale ztěžují naši snahu programové návrhy kriticky analyzovat. Mnohdy na první pohled vypadají, že jsou to nerozporovatelné pravdy, za které by se mohl postavit prakticky každý. Budeme tedy na chvíli s hnutím Stačilo! předstírat, že programem jsou ona hesla a politická deklarace hnutí, a oglosujeme je. Začneme hesly.
Glosy k politickým heslům Stačilo! („programu“)
Devět hesel „programu“ je uvedeno jedním velkým heslem, na které se zaměříme jako první. Původní citace, jež uvádíme v kurzívě, doplňujeme našim komentářem, který je zvýrazněn tučně.
„Tento stát nepatří úzké elitě, patří vám. A my zajistíme, aby se k vám zase vrátil. Hnutí Stačilo! je silný hlas umlčované většiny!“ Stát je nástrojem vládnoucí třídy sloužící ke kontrole lidu a zajištění ekonomických privilegií vlastníků kapitálu. Český stát žel již desítky let nepatří lidu, nýbrž výhradně úzké elitě, vládnoucí třídě oligarchů a dalších kapitalistů (k nim patří i příjemci tržních rent, majitelé různých neziskových organizací atd.), kteří ho spravují jako podřízení zástupci zahraničních korporací a jejich organizací (EU, NATO, MMF). Ve stále častějších případech řídí korporace a jejich organizace tento stát přímo. Náš Kolektiv se považuje za vlastenecký, miluje vlastní zemi, ale stát, tedy rozhodující státní aparát, státní stroj není totéž, co země, vlast. Jak hodlá hnutí Stačilo!, které se ani nesnaží budovat dělnické a lidové hnutí, zajistit, aby se stát vrátil lidem? K tomu stačí pár jedinců v parlamentu? A kterým lidem? Bez silného, organizovaného a vzdělaného lidového hnutí je to chiméra, prostřednictvím pouhých buržoazních voleb, tím spíše ve stále otevřenější diktatuře kapitálu, naprostý nesmysl. Stačilo! je silným hlasem umlčované většiny? Jak s většinou lidí pracuje, jak s ní plánuje pracovat, jaké jsou konkrétní kroky v tomto smyslu? Jak pracuje s odborovým hnutím? Jak se organizačně podílí na mírovém hnutí? Když je hlasem většiny, jistě bude aktivní v masových volnočasových organizacích (zahrádkáři, hasiči, včelaři, tělovýchova atd.) – samozřejmě takticky a nenápadně. Mohli bychom znát plány a postup v této oblasti a jejich výsledky?
Otázkou je, jak vůbec hnutí Stačilo! chápe, co je to stát a jak chápe státní suverenitu současné ČR? Vždyť právnímu systému ČR je nadřazený ten evropský eurounijní. Stejně tak česká armáda je podřízena velení NATO.
Pokračujme glosami ke každému z devíti politických hesel:
„Chceme referendum o vystoupení z EU a NATO“. Mezi mnohými stranami a politickými silami, jež se považují za opozici, se stalo módou abstraktně řečnit o referendu. Avšak celostátní referenda v podmínkách narůstající otevřené diktatury menšiny (kapitálu) a bez organizovaného a silného hnutí „zdola“ budou mít předem jasný výsledek (nikoli nutně jen kvůli manipulování s hlasy, nebo prostřednictvím zavádějících otázek) a v ojedinělém případě výsledku, který se vládnoucí moci nebude líbit, nastane přinejmenším přemalování návrhu jinou barvou, opakované hlasování a schválení – jak známe z francouzského a nizozemského příkladu referend o Ústavě EU a z následného přijetí Lisabonské smlouvy (v mnohem méně krizovějších podmínkách!). Volání po referendech máme za alibistické vytáčení se. Uveďme typický příklad z Řecka, kdy voliči zvolili variantu bankrotu proti podřízení se mezinárodním finančním organizacím. Tehdejší předseda vlády levicového sdružení Syriza A. Tsipras vybavený jasnou lidovou vůlí podepsal mezinárodním finančním organizacím a EU bez vyjímek vše, co mu předložili. Podporuje Stačilo! co nejrychlejší vystoupení z EU a NATO nebo se jenom schovává za referendum? Tento krok však sám o sobě příliš nezmění (viz Velká Británie), pouze pomůže vytvořit určité předpoklady. Jaké změny navrhuje v hospodářské, sociální a politické oblasti pro zpřetrhání závislosti na EU a NATO a s nimi spřízněných institucí? Tato závislost totiž neplyne zdaleka jen z členství v těchto institucích a začala vznikat ihned po r. 1989. Jakým směrem chce Stačilo! budovat, tvořit? Žel to se nedozvíme ani z programu, ani z jiných zdrojů hnutí.
Kolektiv pro práci, kulturu a vědu je jednoznačně pro co nejrychlejší vystoupení z NATO a EU, ale ne na základě jakýchkoliv triků, ale na základě iniciativy dělnicko-lidového hnutí a jeho spojenců. O podobě vystoupení může rozhodnout právě až takové hnutí, které bude také připravené na reakce těchto organizací, na kroky reakčních sil domácích i zahraničních. Tento krok bude muset být provázán s revolučními průlomy do ekonomicko-politické a sociální struktury země a neobejde se bez internacionálního propojení s jinými pokrokovými politickými silami světa. Podmínkou úspěšnosti takového kroku bude mimo jiné vybudování země v hospodářské, sociální, kulturní a bezpečnostní rovině na základě společenského vlastnictví základních výrobních prostředků, klíčových základních fondů, lidového plánování, orientace výroby primárně na potřeby lidí a symbiotického rozvoje společnosti s přírodním prostředím.
„Banky a korporace si z naší země udělaly dojnou krávu. S tím končíme“! Když pomineme, že banky bývají především součástí korporací finanční oligarchie a z naší země si neučinily dojnou krávu jen banky a korporace, ale také domácí velký, střední a v některých případech dokonce i malý kapitál a institucionální reprezentanti korporací v podobě EU, NATO a českého závislého státu, je výrok pravdivý. Ale neučinily si je samy Eldorádem, ale za podpory všech dosavadních vlád. Jenže hnutí Stačilo! nesděluje ani jeden programový bod, jak s tím skončí. Deklaracemi? Přítomností v Poslanecké sněmovně?
Důležité je také jasně říci, jakým způsobem dosáhnout podmínek, kdy vše, co vyprodukují místní lidé, zůstane v jejich rukou. Hodlá hnutí Stačilo! za takové podmínky bojovat? Pokud ano, domnívá se snad, že k tomu postačí mít pár křesel v parlamentu, nebo dokonce ve vládě? Takový postoj je nebezpečně naivní, neboť vede ke zklamání a další diskreditaci pokrokových myšlenek. Analogické příklady existují z jiných zemí, kde se původně dělnické, lidové, komunistické strany nebo hnutí staly součástí vlád (např. Portugalsko, Španělsko, Venezuela,..)
„Páteř státu nesmí být předmětem spekulací“. Co má Stačilo! na mysli pod pojmem „páteř státu“? Samozřejmě nic nesmí být předmětem finančních a jiných podobných spekulací. Ovšem za stávajícího charakteru státu, jeho závislého postavení včetně pozice v systému mezinárodní dělby práce, nynější hospodářské základny ČR a bez aktivního zapojení širokých vrstev lidu do veřejného dění včetně řízení, rozhodování a kontrolních funkcí je řešení nemožné. Spekulace a korupce jsou jedním z projevů vnitrokapitalistických antagonismů, snahy získat větší ekonomický, finanční, politický a mocenský prostor. Její míra se zvyšuje přímo úměrně s prohlubující se krizí systému.
„Přehodnotíme stávající podobu inkluze“. Hnutí Stačilo! a KSČM mnoho let tak úspěšně vyklízely pole v oblasti školství a vzdělávání, až zcela přenechaly konzervativnímu spolku Svatopluk polistopadové prvenství v tom, že jako první subjekt veřejně a viditelně kritizuje vývoj stavu regionálního i vysokého školství, jenž dominantní část vládnoucí třídy, jejích médií, institucí, akademických struktur a odborníků způsobila, a proto ho hájí. Místo toho, aby se využilo potenciálu poznání prostřednictvím materialistické dialektiky, přichází Stačilo! právě s jedním z bodů, ve kterém se Svatopluk plně neorientuje a zcela nepřijatelně v něm zjednodušuje. Chcete přehodnocovat inkluzi? Kterou část inkluze? Odmítáte teorii inkluze, nebo praxi, která probíhá? Jak a kdo ji bude přehodnocovat? Jakým směrem? Co vlastně znamená přehodnocovat? Chce se Stačilo! vracet k praxi před rokem 2016, kdy školy musely přijímat tisíce dětí s různými typy postižení, ale neměly zákonný nárok na jejich finanční, personální a jinou podporu? Hodlá snad Stačilo! zachránit rodinné stříbro v podobě speciálního školství? Pak ale musí vědět, že útok proti němu začal již v 90. letech 20. století. Touží snad Stačilo! snížit počet žáků s různými postiženími, poruchami a psychickými problémy tím, že „přehodnotí“ inkluzi? Pak bude překvapeno, protože nárůst počtu dětí, mladistvých a lidí obecně s různými poruchami, postiženími a psychickými problémy opravdu není způsoben inkluzí. Jsme kritiky inkluze, ale také podporovateli určité racionální integrace, výraznými podporovateli speciálních škol, ale tento problém je nutné řešit u kořene věci. A ten netkví pouze v inkluzi, ale ve vývoji od 90. let 20. století dál. V nynějším společenském systému je problém neřešitelný, pouze se bude prohlubovat a dopadat na všechny zúčastněné (rodiče, děti, pedagogy, další pomáhající profese a konec konců na celou společnost).
Nakonec integrace není špatná jako taková, ale špatné jsou způsoby plošného a povinného integrování některých žáků do škol hlavního proudu bez posuzování jednotlivých problémů nebo jejich skupin, s omezením práv škol, odborníků a mnohdy i rodičů. To vše ve školském systému, který má tolik problémů, že si nedokážete s touto formou integrované výuky poradit.
„Výuka patří do rukou učitelům, ne aktivistům.“ V celém devítibodovém „programu“ se zmiňuje pouze jediná profese – učitelé. Přestože jejich práci oceňujeme, obáváme se, že tento krok má pouze volebně-zištnou motivaci, protože učitelů je mnoho. Samozřejmě odmítáme zasahování různých neziskových a podobných neodborníků-aktivistů do výchovy a vzdělávání, ale také do dalších oblastí života. Příčina tohoto problému je však mnohem hlubší a v tomto textu není prostor k jejímu podrobnějšímu rozboru. Zjednodušeně řečeno vyrůstá z přírodně-společenských následků současného pozdního kapitalismu (dekadentního – rozklad rodiny, exploze závislostí, psychických nemocí, problémů s osobní identitou, morální úpadek, v přírodě kůrovcová kalamita, nedostatek vody a sucho, neschopnost vypořádat se s extrémními projevy počasí, požáry) a z toho, že z nich tento systém – aby je „řešil“ – činí zboží. Této příležitosti se chápou různé neziskové organizace, jejichž fasáda je pro „řešení“ vhodnější než obchodní společnost. Problémy a jejich dopady ještě zhoršují.
Výuka ale nepatří do rukou pouze učitelů, ale také dalších odborníků na výchovu a vzdělávání a zprostředkovaně i celé společnosti. Což ale vyžaduje zcela odlišné společenské uspořádání.
Na základě těchto dvou bodů by se mohlo zdát, že školství má pouze dva problémy: inkluzi a destrukci odbornosti pedagogické profese neodborníky a neziskovými organizacemi. Hnutí Stačilo! opomíjí problémy jednotné koncepce školství, které by sloužilo lidu, a ne trhu práce (tedy kapitálu), podfinancování, sociální nerovnost v přístupu ke vzdělání, problémy vědy a výzkumu a mnoho dalších problémů, které vyplývají z kapitalistických výrobních vztahů. Jak bylo řečeno výše: Bez jejich zpřetrhání není možné zajistit demokratické školství zaměřené na rozvoj osobnosti a kolektivu.
„Zrušit Senát? Ať rozhodnou ti, kdo ho platí.“ Další laciný výkřik. Ano, tuto trafiku většina lidí skutečně nepotřebuje, a ještě ji platí, ale proč má být taková jednotlivina součástí programu? A co ostatní instituce a organizace současného kapitálem ovládaného státu? Chce je Stačilo! také rušit? A čím je nahradí? My jsme proti senátu, protože senát je pojistkou kapitalistického systému a jeho nejvlivnější politicko-ekonomické kliky. Proč hnutí Stačilo! rovnou nevyjádří názor na jeho zrušení a hraje si na lidumilného demokrata ve stylu: Co objedná lid, to my zařídíme?
„Třináctý plat ve výši průměrné měsíční mzdy osvobodíme od daní i odvodů.“ Souhlas, ale opět jde o dílčí, kosmetické opatření v kontextu celkového rozsahu problémů, navíc prakticky komplikované. Kdo bez zásahů do stávající struktury státní moci zajistí, aby zaměstnavatel nekompenzoval osvobození od odvodů tím, že třináctý plat sníží na původní čistou úroveň, sníženou o odvody? Mimochodem přesně to se dělo po zrušení tzv. superhrubé mzdy, kdy různé instituce a firmy odkládaly zvyšování platů a mezd, protože bylo kompenzováno daňově. Ve veřejném sektoru byl tento trend jednoznačně viditelný. Jaký navrhuje Stačilo! mechanismus, aby se tak nedělo? Žádný. A žádný také za dané logiky společenského uspořádání neexistuje. Přičemž ani v tzv. veřejném sektoru, natož v soukromém sektoru nejsou třinácté platy pravidlem, jsou spíše výjimkou. To znamená, že se jedná opět pouze o výkřik.
Navíc třináctý plat v České republice není uzákoněný jako v některých jiných zemích. Závisí na rozhodnutí zaměstnavatele. Malí zaměstnavatelé ve své drtivé většině o něm ani neuvažují. Proč se hnutí Stačilo! nezabývá minimální mzdou a pracovními podmínkami a je pro něj největší problém 13. plat?
„Dostupná zdravotní péče – všude a pro všechny.“ O dostupnost zdravotní péče pro oligarchy, další velké podnikatele, jejich služebníky a služebníčky se starat nemusíme – to přenecháme Stačilo! – je o ni postaráno v různých soukromých zařízeních, v nadstandardech, v zahraničí až až. Dostupnost zdravotní péče, která musí být znovu vybudována zejména v chudších regionech, je samozřejmě velmi důležitá. Ale jakými cestami, instrumenty ji chce Stačilo! zajistit? Dalším sypáním peněz vybraných od většiny lidí do bezedné jámy ziskově orientovaných nemocnic, pojišťoven a na nich nasátých farmaceutických a technologických firem? Přitom výdaje na zdravotnictví v ČR dosahují přes 600 mld. Kč, což představuje ve srovnání s obdobím před cca 10 lety nárůst o 100%, přičemž v reálných cenách (očištěných o inflaci) bude sice znatelně nižší, ale přesto vysoký (cca 20% – například ve školství v reálných cenách za stejné období financí ubylo). Avšak za stejné období můžeme sledovat snižování dostupnosti a kvality zdravotní péče. Pouze financemi to nebude – je třeba zcela změnit systémovou logiku (nejen) zdravotnictví.
„Spravedlivý důchod – podle zdravotního stavu, ne podle tabulky.“ Co přesně jsou spravedlivé důchody? A pro koho? Pro dělníka, pro zaměstnance, pro OSVČ, pro invalidního důchodce? Opravdu mají být stejné a financované ze stejných zdrojů jako důchody pro rentiéra či oligarchu? Jak hodlá Stačilo! změnit tzv. důchodovou reformu, valorizace důchodů? Jak naloží s věkem pro odchod do důchodu, započitatelnou dobou, financováním důchodů do budoucna? To se z programu nedozvíme.
Závěr
Devět bodů „programu“ hnutí Stačilo! představuje po tématické stránce logický systém pouze v prvních bodech, poté uhýbá k dílčím otázkám, které pojímá nekonzistentně. Přitom tyto otázky a jejich řešení ani nerozpracovává, ani se je nepokouší vzájemně propojit – jakkoliv by to bylo v rámci této chaotické formy a obsahu velmi složité. Obsahově říká Stačilo! velmi málo, ale to, co říká, nijak nevybočuje z rámce ostatních stran a hnutí. S takovými body by mohl přijít kterékoliv jiný buržoazní politický subjekt. Řešení, nebo cestu k němu nenabízí Stačilo! v podstatě žádnou. Tam, kde alespoň v popisu částečně ukazuje na palčivý problém, nejenže chybí náznak řešení, ale jakékoliv řešení je nemyslitelné bez provázaného, systematického, kvalitního tlaku zdola a shora, v dnešních podmínkách s větším akcentem na tlak zdola. Tedy bez existence lidového a dělnického hnutí. K této otázce neříká hnutí Stačilo! nic – k jejímu rozřešení se totiž prodemonstrovat v desítkách lidí a propodpisovat záplavou peticí nedá. Právě na tento problém budeme pravděpodobně narážet dál.
Jednotlivé oblasti jsou vybrány tak, aby oslovily určitou voličskou základnu, ale rozhodně to nejsou ani programové body. Jaký má hnutí Stačilo! názor na vlastnictví bank, velkých podniků, na pracovní podmínky, na bytovou situaci, která je dnes tak palčivá, na volný čas, na represivní charakter státu?
Nesourodá hesla jako by vytržená z kontextu podle našeho názoru odrážejí nesourodost hnutí-slepence vytvořeného s cílem dostat se opět do parlamentu. Řada z těchto hesel ani nevyjadřuje jednoznačný názor hnutí, ale podbízí se odkazem na vůli lidu.
Uvidíme, k čemu dospějeme při hodnocení politické deklarace Stačilo!
Kolektiv pro práci, kulturu a věda