Babiš „nevinen“
V pondělí 9. ledna byl Městským soudem v Praze zproštěn obžaloby v kauze zneužití dotace Evropské unie na vybudování Farmy Čapí hnízdo Andrej Babiš, předseda politického hnutí ANO 2011, poslanec, bývalý ministr a předseda vlády a současný kandidát na prezidenta republiky. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce si ponechal lhůtu na případné odvolání.
Andrej Babiš byl v roce 2022 označen časopisem Forbes za pátého nejbohatšího občana ČR, s majetkem 107,8 mld. Kč. Bylo proto namístě očekávat, že jeho případné potrestání, pokud k němu vůbec dojde, bude jen symbolické.
I když načasování takového rozhodnutí těsně před prezidentské volby jistě není náhodné, výsledek patrně příliš neovlivní, protože Babiš byl již před osvobozujícím rozsudkem považován za favorita voleb. Jeho příznivcům trestní stíhání ani další kauzy spjaté s jeho osobou (obsáhle popsané např. na Wikipedii) nevadí, naopak jako odsouzený by jim jistě byl s aureolou „mučedníka“ ještě sympatičtější. Naopak své odpůrce jistě aktuálním soudním rozhodnutím Babiš nezíská.
Spolu s Babišem byla zproštěna obžaloby manažerka Agrofertu a bývalá náměstkyně primátora Jihlavy Jana Nagyová, členka hnutí ANO 2011 a neúspěšná kandidátka do senátu v loňském roce. Mnoha pozorovatelům tak jistě soudní proces připomněl trestní stíhání jiného bývalého premiéra, Petra Nečase (ODS), s bývalou vrchní ředitelkou Sekce kabinetu předsedy vlády ČR, rovněž Janou Nagyovou (tehdy také ODS, dnes již bezpartijní a Nečasovou). Není divu, že někomu obě stejnojmenné osoby dokonce splynuly. Ostatně i jejich osud byl podobný: Nečas a Nečasová / ex-Nagyová byli v letech 2020-2021 zproštěni obžaloby z vyzrazení utajované informace a podplácení.
(Žádná z obou Jan Nagyových není přitom herečkou, která ztvárnila v první řadě slavného seriálu princeznu Arabelu. Ta se nyní jmenuje Jana Pulm, aby se to nepletlo.)
Můžeme tedy konstatovat, že český stát vedou beztrestní politici. Andrej Babiš je tak „nevinný“, jako nabyl „poctivou prací“ majetku v hodnotě 107,8 miliard Kč. Kuriozitou českého politického prostředí však je, že tohoto výstavního oligarchu otevřeně podporuje v prezidentských volbách část „levičáků“ a „komunistů“, jak to činila už v době, kdy byl předsedou vlády.
Odborový „boss“ Středula opět zklamal své věrné
Kandidát na prezidenta republiky a profesionální odborový funkcionář od roku 1993 (30 let), předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (od roku 2014) Josef Středula v pondělí 9. ledna rezignoval na kandidaturu na prezidenta republiky, což už o den dříve oznámil v diskusi prezidentských kandidátů v České televizi.
Bezpartijní Středula pomáhal počátkem 90. let rozbíjet Revoluční odborové hnutí a nese velký díl odpovědnosti na současné tragické neschopnosti a nicotném významu odborů, v nichž velká část pracujících lidí nejenže není organizována, ale namnoze se jim vysmívá a opovrhuje jimi. S ohledem na odborovou aristokracii Středulova typu není divu. Sám vůdce nejpočetnější odborové centrály v republice deklaruje svůj měsíční příjem 110 tisíc Kč, ale zveřejnil jej až poté, co se objevily spekulace, že si měsíčně přijde na více než 420 tisíc Kč.
Nejen v aktuální prezidentské kampani, ale i dávno předtím, se Středula prezentoval jako militantní antikomunista a pevný stoupenec prozápadního směřování, včetně podpory paktu NATO. Přesto (nebo právě proto) si získal podporu části „levice“ a jeho kandidaturu podpořila například ČSSD, strana Levice, hnutí Budoucnost, ale i část KSČM, netíhnoucí k myšlence nacionalistického spojenectví neúspěšného stranického prezidentského kandidáta Josefa Skály, jenž nezískal potřebných 50 tisíc podpisů pro kandidaturu a následně podpořil kandidáta, člena a poslance hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Jaroslava Baštu.
Své podporovatele Středula zklamal, když se vzdal kandidatury a podpořil bezpartijní liberální kandidátku Danuši Nerudovou, považovanou za blízkou vládnoucí koalici. Část jeho stoupenců se obratem nechala slyšet, že na jeho radu nedá a volby bude bojkotovat. Někteří politologové soudí, že jeho odstoupení přitáhne voliče spíše Andreji Babišovi.
Podstatné přitom není, který zástupce vládnoucí třídy bude prezidentem republiky, ale že buržoazie má moc pevně v rukou a trosky komunistického a dělnického hnutí se vyčerpávají zbytečnými spory o tom, zda se účastnit prezidentských voleb a koho případně volit. Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná napsala strohých pět řádků, že ji Středula zklamal, ale směrnici k přístupu k volbám členům a podporovatelům své strany neposkytla. Nevadí. Je jich už tak málo, že to výsledek neovlivní.
Pokrokoví lidé by si měli uvědomit, že o povaze státu nerozhoduje, kdo je jeho prezidentem nebo jiným nejvyšším představitelem. Samotná přímá volba se stala tragikomickým cirkusem a odváděním pozornosti od důležitějších témat. Zkrátka a stručně, je namístě si vybrat svou třídu, nikoli „svého“ prezidenta.
(Stanovisko redakce KOMINTERNet-Dialogu bylo zveřejněno 12. 1. zde: https://kominternet.cz/stanovisko-redakce-kominternet-dialogu-k-volbe-prezidenta-cr/)
Nepokoje v Brazílii
Masivní protesty otřásly v neděli 8. ledna brazilským hlavním městem Brasilií v důsledku neúspěšného pokusu o puč ze strany příznivců krajně pravicového bývalého prezidenta Jaira Bolsonara. Tento pokus o převrat proběhl pod heslem „uchopení moci“ a vedl k obsazení prezidentského paláce a Nejvyššího soudu příznivci Bolsonara, kteří naléhali na armádu, aby zahájila státní převrat proti Lulovi da Silvovi, který vyhrál brazilské prezidentské volby. Videozáznam ukazuje, jak policie částečně podporuje pravicové demonstranty nebo odmítá zasáhnout.
Od pokusu o převrat Lula odvolal šéfa brazilské bezpečnosti, Bolsonarova bývalého ministra spravedlnosti Andersona Torrese. „Policie s demonstranty výslovně souhlasila,“ řekl Lula.
Po pokusu o převrat, který znamenal nejhorší útok na státní instituce od návratu Brazílie k demokracii v 80. letech, bylo zatčeno 1 500 lidí. Desetitisíce lidí vyšly do ulic na podporu stávajícího prezidenta, který je členem sociálně demokratické Strany práce, hlásící se k „socialismu pro 21. století“ a „třetí cestě“. Jeho předchůdce a nejsilnější odpůrce Bolsonaro, člen Liberální strany označované za konzervativně liberální, se od 30. prosince zdržuje v USA na Floridě. Vlažně a formálně odsoudil nepokoje, k jejichž vypuknutí sám přispěl zpochybňováním legitimity prezidentských voleb, v nichž neobhájil svůj mandát.
Komunistická strana Brazílie uvedla, že hnutí, formované po měsíce sektory brazilské ultrapravice, má solidní finanční podporu od podnikatelů a segmentů vojenské policie a ozbrojených sil. Extrémně pravicové skupiny otevřeně vystupovaly proti uznání výsledků voleb, což vedlo k útokům na demokracii. Do hlavního města přijela asi stovka autobusů plných demonstrantů. Smyslem jejich akcí je šířit chaos, nenávist, konfrontaci s institucemi a připravit půdu pro případnou vojenskou intervenci.
Oběti protestů v Peru
9. ledna se demonstranti střetli s bezpečnostními složkami v peruánském městě Juliaca poté, co požadovali předčasné volby a propuštění vězněného bývalého prezidenta Pedra Castilla.
Nejméně 17 lidí bylo zabito, čímž se celkový počet obětí celonárodních nepokojů po svržení a zatčení bývalého prezidenta Pedra Castilla před měsícem zvýšil na téměř 40. V následujících dnech se násilné protesty rozšířily do další části země.
Rostoucí počet obětí přichází uprostřed sílících protestů, které vyzývají k rezignaci prezidentky Diny Boluarteové, uzavření Kongresu a propuštění Castilla z vězení. Boluarteová byla Castillovou viceprezidentkou, která ho nahradila poté, co se 7. prosince pokusil rozpustit Kongres a vládnout dekretem.
Oba politici byli členy Národní politické strany Svobodné Peru, která se hlásí k marxismu-leninismu. Dina Boluarteová byla ze strany vyloučena v lednu 2022 a Pedro Castillo ukončil členství v červnu téhož roku.
Protesty a popravy v Íránu
Desítky lidí demonstrovaly přes noc před věznicí v Íránu kvůli zprávám, že se úřady chystají popravit další dva protivládní demonstranty, uvedla 9. ledna BBC.
V sobotu 7. 1. byli oběšeni dva demonstranti, což vyvolalo mezinárodní odsouzení.
Úřad OSN pro lidská práva vyjádřil politování nad „šokujícími“ popravami Mohammada Mahdího Karamiho a Seyeda Mohammada Hosseiniho, které podle něj následovaly po „nespravedlivých procesech založených na vynucených přiznáních“.
Byli třetí a čtvrtou osobou, která byla popravena v souvislosti s protesty, které propukly v září po smrti ve vazbě ženy zadržené mravnostní policií za údajné „nesprávné nošení“ hidžábu.
Podle Tiskové agentury aktivistů za lidská práva (HRANA) bylo při nepokojích dosud zabito nejméně 519 demonstrantů a 68 bezpečnostních pracovníků.
Uvádí, že dalších 19 290 demonstrantů bylo zatčeno a že 111 z nich je považováno za „ohrožené trestem smrti“, protože byli odsouzeni nebo obviněni z hrdelních trestných činů.
Lidé se shromáždili před věznicí Rajai Shahr v neděli večer poté, co aktivisté varovali, že Mohammad Ghobadlou a Mohammad Boroughani byli v rámci přípravy na popravu převezeni do samovazby.
10. ledna byl pracovník mezinárodních humanitárních organizací, belgický občan Olivier Vandecasteele, odsouzen v Íránu ke 40 letům vězení a 74 ranám bičem za údajnou špionáž, praní špinavých peněz a pašování měny. V Íránu je zadržován už od února 2022.
Je ostudné, pokud se někteří aktivisté řadící se do „pokrokového hnutí“ pod jakoukoli záminkou zastávají opovrženíhodného íránského klerofašistického režimu. Jak správně uvádí například ilegální Lidová strana Íránu (Túde), íránský reakční kapitalistický režim není v žádném případě antiimperialistický. (Viz např. https://kominternet.cz/rezim-vladnouci-iranu-neni-antiimperialisticky/)
Počet civilních obětí bomb stoupl loni o 83 %
Britský deník The Guardian uvedl 11. ledna, že civilní oběti použití výbušných zbraní loni stouply o 83 % kvůli válce na Ukrajině. Dle organizace Akce proti ozbrojenému násilí (AOVA) celkový počet hlášených zabitých a zraněných v roce 2022 byl 20 776, což je nejvyšší úroveň od roku 2018, s 10 381 oběťmi jen na Ukrajině. Nejnovější údaje OSN uvádějí 17 994 civilních obětí na Ukrajině, 6 919 mrtvých a 11 075 zraněných.
Deník dodává, že tyto údaje jsou považovány za nízké, protože nebylo možné zaznamenat počty obětí z míst, kde probíhaly nejtvrdší boje.
Hlášené ztráty na Ukrajině samotné byly osmkrát vyšší než v další nejvíce postižené zemi, Afghánistánu, po němž následovaly Sýrie, Somálsko a Etiopie, přičemž ruské útoky zavinily 45 % civilních obětí výbuchů ve světě.
Celkový počet civilních obětí je však stále nižší než v letech 2013-2017, kdy v důsledku intenzivních bojů v Sýrii a Afghánistánu přesahovaly 30 tisíc ročně.
Údaje o celkovém počtu vojenských obětí imperialistické války na Ukrajině jsou velmi nejasné, rozporuplné a nepřesné. Žádná z bojujících stran je v posledních měsících neuvádí. Všechny však vypovídají o ztrátách tisíců životů vojáků na každé straně fronty. Zatímco britská BBC uváděla k 6. lednu odhad více než 22 tisíc zabitých příslušníků ruských sil, administrativa USA odhadovala ke stejnému datu jen přes 4 100 zabitých. Sbor náčelníků štábů USA k 9. listopadu 2022 odhadoval přes 100 tisíc (!) zabitých a zraněných ukrajinských vojáků, bez rozlišení obětí na životech.
Represe proti ekologickým aktivistům v Německu
Ve středu 11. ledna začala násilná evakuace obce Lützerath v německém Severním Porýní-Vestfálsku, z níž bylo stálé obyvatelstvo vysídleno již v roce 2018 a je určena k likvidaci z důvodu rozšiřování povrchového uhelného dolu. Stovky policistů vybavených těžkou technikou, jezdectvem a psy začaly rozhánět aktivisty, chtějící zabránit těžbě. Policie oblast uzavřela, rozebrala některé barikády a pomocí hydraulických plošin dostala aktivisty z bud v korunách stromů.
Nucenou evakuaci organizuje koalice křesťanských demokratů (CDU) a Zelených, formálně „ekologické“ strany.
Klimatičtí aktivisté s podporou například i Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD) uvádějí, že tvrdě vybojované ekologické normy berou zasvé a upozorňují na nezvratnou devastaci životního prostředí, jejímž důsledkem je tání ledovců na všech kontinentech, tání ledových příkrovů Grónska a Antarktidy a vymírání druhů.
Aktivisté poukazují na obrovské zisky těžební společnosti RWE a požadují okamžité rázné snížení emisí CO2 a důsledný přechod na obnovitelné zdroje energie.
Ekologické hnutí měnící společnost s cílem revolučního překonání kapitalistické ziskové ekonomiky potřebuje jako páteř horníky po celém světě a celý mezinárodní průmyslový proletariát, uvedl deník MLPD Rudý prapor (Rote Fahne).
Připravila redakce KOMINTERNet-Dialogu.
Uzávěrka 12. 1. 2023 ve 20:00.
Zdroje:
Novinky.cz – https://www.novinky.cz/
Seznam Zprávy – https://www.seznamzpravy.cz/
Časopis Forbes – https://forbes.cz/
Wikipedie, česká verze – https://cs.wikipedia.org/
Wikipedia, anglická verze – https://en.wikipedia.org/
BBC – https://www.bbc.com/
The Guardian, https://www.theguardian.com/
Telegram – Redfish – https://t.me/redfishstream/
Solidnet, http://solidnet.org/
Rote Fahne News, https://www.rf-news.de/
