Skip to content

OSČMS v boji za práva olomouckých pracujících

Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska poskytuje v těchto dnech pomoc zaměstnancům postiženým diskriminačním chováním dvojice zaměstnanců, kteří jsou kryti manažerem podniku.

Zaměstnankyně olomoucké pizzerie čelila před nedávnem verbálnímu xenofobního útoku ze strany dvojice zaměstnanců. Napadení ihned hlásila manažerovi podniku, který přislíbil neprodlené vyvození důsledků z celého incidentu. Přes své sliby však on ani vedení společnosti neučinilo žádný krok k nápravě, nereagovalo na mailovou komunikaci, ani neinformovalo o dalším postupu.

Zaměstnankyně se tedy obrátila o radu i praktickou pomoc na Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, jedinou českou třídně orientovanou odborovou centrálu. Představitelé centrály zaštítili nejen poškozenou zaměstnankyni, ale i další z kolektivu zaměstnanců čelícím diskriminačnímu jednání na pracovišti pizzerie právní i další odbornou pomocí. Číst dál

Se solidaritou neplýtvejme

Nepotýkáme se jen s krizí koronavirové pandemie, ale i s krizí vkusu. Těžko lze totiž jinak než absencí vkusu i soudnosti označit, že musíme čím dál častěji číst v celostátním i regionálním tisku skuhrání atypických podnikatelů s bizarním artiklem, jak strašná je uzavírka, že kompenzace na jejich podnikání nestačí, že jsou zaměstnanci doma za sto procent, jak bylo snadné být zaměstnancem, jak je podnikání „na sebe“ likvidační a řada tohoto sentimentálního povyku korunovaná stížností na nošení roušek a respirátorů, depresemi neuspokojených zákazníků (zřejmě blbů, kteří nemají co jiného na práci) a výzvou ke vzpouře proto, že jsou nadále zavřené restaurace (bez kterých v době 10 000 nakažených denně, okolo 6000 hospitalizovaných a smrtelného rizika pro seniory a těžce nemocné nemohou žít jen bezohlední lemplové a lidé neschopní si uvařit).

Číst dál

Bolístky

Na rozdíl od těch talentovanějších, není mým osudem ani údělem trávit čas předvolebními selfíčky s „prostým lidem“, komentáři čehokoliv včetně uzavírkového Stalingradu ministryně Maláčové či onanie intelektuálského pingpongu, který chce využít čas před koncem světa k národnímu souručenství za „bílého muže“ a za revanš předčasně ukončené kariéry.

Nemyslím si, že je nutné vyjádřit se ke každé potrefené huse, avšak povytažené obočí zasloužilé mistryně pedagogiky při mém dnešním emotivním projevu o přecitlivělosti našich individuí nabitém vulgarismy mě přesvědčilo, že teď je ta chvíle, ten okamžik zareagovat.

Společnost přešlechtěná liberálním individualismem, podobná cílům mistrů transformace, tedy přecitlivělým primitivům, kteří si jako prasata pomejí užívají odpadkového koše konzumu a životní úrovně na dluh, tito znudění nezdární rodiče nezdárných dětí, si zaslouží reakci, za kterou nebudu veleben, ale která jde od srdce i od plic a já doufám, že bude jasným vykřičníkem a vysvětlením, proč řešíme JEN problémy těch, co pracovali a pracují a výstřelky chovanců nás nezajímají. Číst dál

Hlad ve světě: metla 21. století

Analýza Mezinárodního odborového svazu zemědělství, potravinářství a obchodu

 

Naše analýza a návrhy demonstrují škodlivost kapitalistického systému ve světě. Krize, jež vyústila z pandemie covidu-19, a smrtící globální katastrofa z jejího šíření ilustrují nelidskost a krutost těch, kteří uvedli řízení tohoto systému v činnost. Proti šíření malárie a návratu tuberkulózy by se dalo úspěšně bojovat. Léky existují – ale jejich míra návratnosti je pro farmaceutické skupiny nedostatečná. Dominující kapitalistické státy této strategii napomáhají. Je to zjevné v cynismu, s nímž se s pandemií vypořádávají Trump ve Spojených státech a Bolsonaro v Brazílii. Velcí bossové, světová buržoazie a vlády v jejich službách svou činností, zaměřenou na zajištění co největšího zisku, konají jako zločinci. Je to zjevně výsledek rozvoje imperialismu na úrovni planety. Zatím se na všech kontinentech ukázalo, že pracovníci v našich zemědělských a potravinářských profesích i v dalších sektorech hrají základní a rozhodující part v záchraně životů a v boji s touto nemocí. Vlády a zaměstnavatelé nesou za následky této nevídané krize plnou zodpovědnost, když nechávají bujet spekulace a sobectví proti kolektivním zájmům. Přesně opak je pravdou u pokrokového dělnického hnutí a u pracujících pěti kontinentů, s jejich třídně založenými odborovými organizacemi, kteří rozvinuli příkladnou solidaritu v každé zemi i mimo ni, na mezinárodní úrovni. Na tomto základě je Mezinárodní odborový svaz součástí boje o všeobecný přístup k vakcínám proti covidu-19, jež musí být uznány za „globální veřejné dobro“. K umožnění tohoto cíle vytvořila WHO (Světová zdravotnická organizace; pozn. překl.) platformu k výměně technologií, znalostí a patentů – bojkotovanou předními kapitalistickými zeměmi. To, že Jižní Afrika Nelsona Mandely, Čína a mnohé další země bojují za vyhlášení tohoto uznání, pomáhá rozbít peněžní zeď, ocejchovanou velkofarmaceuty a politickými a oportunistickými strategiemi Trumpa, Macrona a jejich bratříčků. Číst dál

Přehrada Kryry – Zadotují občané Babišovi podnikání?

Státní podnik povodí Ohře vehementně prosazuje vybudování vodního díla Kryry na Podbořansku. Respektive nikoliv státní podnik sám, ale Babišova vláda (čti agrobaron Babiš) prostřednictvím ministerstva zemědělství. Dochází  k nevídaným zázrakům v naší kotlině – aby přehrada pomohla v boji se současným suchem,  zrychlilo vládní usnesení její výstavbu o celých 10 let, a tak nás před suchem zachrání už možná za 30, a nikoliv za 40 let… Za tuto úchvatnou dobu má vyrůst dílo o 120 hektarech, ovšem na takovém veletoku, který sám by přehradu naplňoval několik desítek let a tak bude nutno, aby se přehrada naplnila v řádu několika let, postavit více než třicetikilometrový přivaděč z Nechranické přehrady za další miliardu a ten udržovat v chodu, protože z Kryr má být voda vedena do Senomat a Šanova na Rakovnicku dalším přivaděčem. Stavba rozměrů antického Říma, ovšem logiky koktavého Andreje… Číst dál

8. sjezd Korejské strany práce nebyl tryznou poražených

Sdělovací prostředky posluhující imperialismu přinášely v posledních dnech překroucené a skandalizující informace o 8. sjezdu Korejské strany práce, pořádaném v Pchjongjangu 5. – 12. ledna 2021. Snažily se ho vylíčit jako pochmurné shromáždění poražených, tesknících nad tím, že „nezvládli vůbec nic“.
Nejedná se přitom o nic nového, tendence pomlouvat a démonizovat Korejskou lidově demokratickou republiku patří k hlavním trendům světové antikomunistické a protilevicové propagandy od pádu sovětského bloku. I ty nejbizarnější výmysly nacházejí živnou půdu u části zahraničního publika, čemuž nahrává poměrná uzavřenost socialistické Koreje před světem (do značné míry vynucená a současně do značné míry nutná, ba přímo nezbytná pro obranu její nezávislosti). Je ovšem na pováženou, když i takzvaná „seriózní“ média kapitalistických zemí šíří informace typu „nejmenovaný zdroj z KLDR uvádí, že se konala veřejná masová poprava, kterou sice neviděl, ale setkal se s někým, kdo ji viděl“. Pokud by cílem pomluvy byl kapitalistický stát, nikdo by informaci typu „jeden říká, že druhý říká, že třetí říká“ nebral vážně.

Číst dál

Grandiózní Bharat Bandh (celoindická generální stávka) podporuje věc rolníků

Byla to celoindická generální stávka, jaká se v Indii nevyskytla už několik let. Na 8. prosince ji vyhlásil Samyukta Kisan Morcha (SKM; zastřešující celoindický orgán demonstrujících rolnických organizací; pozn. překl.) na podporu celonárodního boje rolníků za zrušení tří nenáviděných zemědělských zákonů; od lidí z celé země se jí dostalo velkolepé a spontánní reakce.

Stávka byla oznámená večer 4. prosince. Tři dny stačily ke strhnutí celé země do akce proti pro-podnikatelskému a protirolnickému režimu BJP-RSS.

Celoindická stávka ukázala vysokou úroveň hněvu mezi lidmi nad masivními represáliemi, jež rozpoutala vláda proti rolníkům z Pandžábu a Harijany, o nichž jsme psali o týden dříve. Ukázala celoindickou podporu těm, kteří zemi poskytují jídlo a kteří bojují proti nespravedlnosti, již proti nim navršila vláda, zřetelně konající na rozkaz svých super-bohatých podnikových pánů, indických i zahraničních. Také zobrazila rozsáhlou jednotu lidu, překračující bariéry víry, kast i jazyka. Číst dál

Jednotně do boje proti antirolnickým zákonům

Počátkem prosince přinesly Haló noviny na titulní straně článek o rolnických nepokojích v Indii, vyvolaných vládními protirolnickými zákony. 8. prosince proběhla celoindická generální stávka. Mezitím odborové a další pokrokové organizace obsadily postupně všechny dálnice, směřující do Dillí (později se snažily zorganizovat i blokádu železničních tratí). Stávku podpořily všechny významné indické odborové centrály kromě jediné, BMS. Stejně tak i některé pravicové politické strany, které ucítily možnost otřást vládou premiéra Modiho. Protože souvislé informování o celém protestu zřejmě v našich končinách neexistuje (až na několik čestných vyjímek, které se ovšem dostanou k širší veřejnosti jen zřídka), naskýtá se otázka – co se děje dál? Tak alespoň pár slov o dalším vývoji, jak je sepsal zástupce rolnického svazu ze státu Tamilnadu.    

Hold rolníkům a zemědělským pracovníkům, kteří jsou pod vedením All India Kisan Sangarsh Committee a dalších rolnických svazů v dlouhém, vytrvalém, dobře organizovaném a disciplinovaném boji proti antirolnickým, prokapitalistickým fašistickým rolnickým zákonům vlády premiéra Modiho. My, odborový svaz Bharatiya Khet Mazdoor z (indického) státu Tamilnadu, jsme v solidaritě s protestujícími rolníky a zemědělskými pracovníky naší země. Číst dál

Pošťáci a pandemie

Ministerstvo vnitra ČR plánuje k 1. březnu zrušit 2371 pracovních míst. Znamená to v praxi propuštění zhruba 1500 lidí, neboť prý část těchto profesí, jež se mají rušit, je neobsazených. Mluvčí České pošty Matyáš Vitík uvedl, že propuštěným nabídne rekvalifikaci, ale to je z velké části povinnost Úřadů práce, které musí dát souhlas k hromadnému propouštění. Je zřejmé, že nejde o nic jiného, než aby stát ušetřil peníze, bez ohledu na to, jak a kde. Objem práce v provozovnách České pošty totiž v důsledku pandemie Covid-19 neobyčejně vzrostl, jak jsou lidé nuceni, kvůli zavírání obchodů s průmyslovým zbožím v důsledku ochranných opatření proti šíření Covidu, nakupovat v internetových zásilkových obchodech, odkud většinu zásilek doručuje právě Česká pošta (podíl soukromých zásilkových služeb je někde kolem 10 % z celkového objemu). Celá věc má ještě jeden háček: Nutnost dvou sektorů – veřejného (státního) a soukromého – je obsažena v Lisabonské smlouvě EU. Jenže když padne veřejná služba, má zřizovatel, tedy stát, ze zákona povinnost tuto službu nahradit. Když padne soukromá, bez ohledu na příčinu, tato povinnost neexistuje. Zastánci soukromého podnikání toto většinou nevědí a trvají na nutnosti vytváření konkurenčního prostředí. Logicky tudíž vyplývá otázka: Není náhodou plánované propouštění v České poště součástí plánů státu na zbavení se odpovědnosti za provozování služeb?

V posledních létech se snaha privatizovat poštovní služby objevuje leckde, například i ve velké Británii, kde je proslulá Royal Mail, Královská pošta, provozovaná státem už po dlouhá staletí. Pokládám přinejmenším za zajímavé (dokonce poučné) zjistit stav poštovních služeb v cizině. V tomto rámci předkládám pár slov o poštovních službách na kanadském venkově. (Úvodní slovo překladatele)      Číst dál

Všeobecný základní (nepodmíněný) příjem: Trojský kůň

Následující řádky popisují situaci v Irsku (nebo spíše, chcete-li, v Irské republice). Irsko je možná daleko a navíc za mořem, ale pro nás v ČR tu jsou dvě společná vodítka – i my žijeme v EU, a, šířeji, v kapitalismu. Soudím, že pravděpodobnost, že by tady ona instituce nebo onen systém chovaly lépe než v Irské republice, je poměrně nepatrná. (Pozn. překl.)

Vypuknutí covidu-19 odkrylo do očí bijící nerovnost v bydlení, zdravotnictví, vzdělání a zaměstnání v Irsku i v celém takzvaném „rozvinutém světě“. To vedlo k obnovení výzev některých skupin ke všeobecnému základnímu příjmu pro všechny obyvatele. 

Některé z těchto návrhů jsou dobře míněné a věří, že to jsou prostředky k ukončení nerovnosti a chudoby. Skutečností je, že by neukončily ani jedno; jediné, co by přinesly, bylo poskytnutí prostředků k masivnímu přesunu majetku od nejchudších k nejbohatším a privatizaci zbytku státních služeb.  Číst dál

Ke kauze prostějovského Národního domu jinak

Kauza Národního domu z mého rodného města na stránkách novin mi, omlouvám se za ten termín, připadla jako bouře ve sklenici vody, kde kult osobnosti pana primátora zabral prostor, který jsme si měli vyčlenit kritice reálné sociální situaci v regionech, skutečným problémům u nás i ve světě. Prostoru se nedostává. A krev v žíle zpěněná si žádá reakce. Jsem též rodákem, souhlasit nemohu a uvedu na rovinu, že Prostějov nemá kromě počtu heren a supermarketů i ožralých bezdomovců význam, aby zabíral prostor v tisku v této turbulentní době. Koneckonců nač se bavit o vedení města, které naprosto slabošsky argumentovalo pro nezakázání hazardu, který je pro naši společnost prostě toxický. Co byl převeliký problém pro prostějovské politiky, zřejmě kvůli jejich sponzorům, to nebyla potíž pro blízký Kostelec, kde se už ruleta dotočila. 

Číst dál

Práce z domova: kdo získává, kdo tratí?

Pracovat z domova možná zní skvěle. Žádné dojíždění, pohodlné oblečení, domácí mazlíček, ať už pes, kočka či cokoli jiného na dosah, no nebuďte s tím spokojení! Šetříš peníze na benzín, šetříš čas a jsi v bezpečí před Covidem-19, ráj pracujícího. 67 procent dotázaných bylo rádo doma, cítili se produktivnější a užívali si, že nemají svého šéfa nablízku. Ale, navzdory tomu všemu, se přesto chtějí vrátit do kanceláře. Je zřejmé, že v tomhle příběhu jde o víc. 

Po měsících pandemie je potvrzená nezaměstnanost přes 10 procent, nejvyšší od roku 1940. A míra pracovních sil pracujících na dálku už v květnu stoupla, podle Banky federálních rezerv v Dallasu, na 35,2 %. Tento přechod neúměrně zahrnul bílé pracující, protože třetina černošských a latinských pracujících přišla o práci, když se ekonomika předtím zadrhla. U lidí barevné pleti je pravděpodobnější, že budou mít nepostradatelné zaměstnání, jež jejich osobní přítomnost vyžaduje.  Číst dál

K antikomunistickému zákonu na Slovensku

Češi a Slováci by neměli být zaskočeni rozhodnutím slovenského parlamentu postavit mimo zákon jedno celé historické období. Už vůbec by je nemělo překvapit, že z celé dlouhé historie bylo vybráno právě období svržení kapitalistického barbarismu, že práce dvou generací socialistického Československa se ocitla mimo zákon, stejně jako jediná antifašistická masová organizace, která se postavila fašismu. Rozhodnutí slovenského parlamentu reprezentujícího buržoazní zájmy je plně  sociálně-ekonomicky a politicky logické. Koneckonců fašismus, jak prokazuje sama historie a jak řekl Bertold Brecht, není ničím jiným než kapitalismem v krizi. Nemělo by nás mást, že demokracie je skloňována ve všech pádech, při každé příležitosti, a nenosí se vojenské uniformy. Nakonec ani Tiso, ani Hácha, ani jiní vrcholní představitelé fašistických států nenosili hitlerovské uniformy právě proto, že šlo o státy plně závislé na německém kapitálu a politicky se jednalo o pouhé loutky Berlína bez jakéhokoliv vlastního vojenského potenciálu. Současná parlamentní většina společně s prezidentkou, která zákon bez zaváhání podepsala, musejí být chápany jako současný moderní projev výše popsaných souvislostí.  Číst dál

Vrazi (jen trochu skrytí) 

Naše polistopadová politická reprezentace (tedy abych byl přesný, její většina; komunistů [skutečných, ne těch, kteří jsou opět pouhými členy strany] s jejich nekompromisním protiválečným postojem a několika dalších jedinců, kteří si i v dnešní sobecké agresivní době zachovali aspoň špetku soudnosti, se tohle netýká, naopak před nimi smekám, že se nenechali strhnout euforií proamerických doktrín) se (opět) dopustila vraždy (i když tentokrát spíše „pouhého“ zabití „z nedbalosti“). Nebo přinejmenším dopustila, aby k onomu činu došlo. Za což by měli být obžalováni a souzeni dle zákona, a stejně tak potrestáni. Exemplárně. Než dojde k dalším.  Číst dál

Ta nejlepší lekce v boji proti smršťování společenských a demokratických práv

Žijeme v zajímavé době. Všechno okolo nás se mění, aniž bychom v mnoha případech byli schopni změny pochopit. Kde jsou ty časy, kdy stačilo koupit si nedělní vydání novin a člověk dostal poměrně přesný obraz dění doma i ve světě. Ještě měl čas si to promyslet. Ale kdeže loňské sněhy jsou? Dnes žijeme v období super rychlostí.

Mezinárodní vyhrocenou krizi potkal koronavir. Vlády po určitém počátečním šoku rychle pochopily, načež se chopily příležitosti. Ani to neměly vlastně v plánu, ale ani nemohly přijmout náležitá, vědecky podložená opatření na ochranu životů a zdraví obyvatel.  Zároveň po celou dobu ohrožení koronavirem pokračuje nevídaná koncentrace bohatství v rukou malé partičky trubců. Naopak drtivá většina lidí na světě upadá do bídy. Nikoho by to nemělo překvapit. Je to očekávaný chod věcí. Není to poprvé, kdy se v historii setkáváme s podobným vývojem. Stačí, když se rozhlédneme okolo sebe. Vlády často přijímají nesmyslná a navzájem si odporující opatření, aniž by braly v potaz názory vědců. Mnohá zdravotnická zařízení byla zavřena nebo zrušena, aby se ušetřil kapitál pro krachující podnikatelské kolosy. Posílení zdravotnického personálu? Jenom velmi opatrně. Všude karanténa pro obyčejné lidi a o to větší svoboda pro podnikatelské kolosy a mezinárodní oligarchy. Tisíce malých podniků bylo nuceno zavřít a každý den zavírají další, aby uvolnily prostor pro nadnárodní řetězce. Číst dál

Středověk se vrací (zatím v sousedním Polsku)

„Máte na talárech krev,“ řekly ženy protestující napříč Polskem nejvyšším soudcům v zemi po soudním rozhodnutí zakázat téměř všechny potraty.

Polský ústavní soud 23. října 2020 rozhodl, že potraty v případě poškozeného zárodku jsou neústavní, s prohlášením jeho předsedkyně Julie Przylebské, že jsou neslučitelné s ústavou. Julia Prilebska byla mezi ultrapravicovými a katolickými politiky, kteří tvrdili, že přerušení těhotenství u plodu s vrozenými vadami popírá ochranu života jednotlivce. Číst dál

Současná pandemie: Debakl kapitalismu na všech frontách

Kritici nekapitalistických systémů minulosti a současnosti rádi svádějí vinu na smyšlené, domnělé či skutečné chyby v těchto zemích na systém a stát samotný. Mnohokrát jsme se na různých místech těmito způsoby argumentace zabývali a snažili se je demaskovat. Z druhé strany veškeré nedostatky, chyby ba přímo zločiny kapitalismu tito kritici buď ignorují, nebo zamlčují, případně je shazují na různé jednotlivce, skupiny lidí, politické strany či vlády. Slouží jim k tomu ohromný rozpor mezi podstatou, základy systému a jeho jevovým zdáním, mezi formálně přiznaným a reálně platným, který je přímo zakódován v samotném nitru organismu kapitalistického systému. Nynější kolaps kapitalistických struktur na celém světě je však natolik zjevným a masivním, že nabízí jedinečnou možnost příčiny a průvodní jevy jeho totálního selhávání v mnoha rovinách života člověka a společnosti demaskovat. Nečiní nám to v žádném případě radost, protože jde v prvém případě o lidské životy. Číst dál

Jiný 17. listopad

17. listopad, Mezinárodní den studentstva, který byl vyhlášen jako mezinárodní svátek v Londýně v roce 1941, jako reakce na projev fašistického barbarství – uzavření Československých vysokých škol a perzekuce československých studentů je hanebně po kontrarevoluci upozaďován a jeho podstata je zamlčována. Místo tohoto mezinárodního svátku akcentuje buržoazie kontrarevoluční události z roku 1989.

Jinak tomu je v řeckých Athénách. 17. listopad je v Řecku datum, které je mobilizační pro pokrokovou část společnosti. V tento den si řecký lid připomíná události z roku 1973.

17. listopad 1973 byl zlomovým bodem odporu tisíců pracujících a studentů proti diktatuře vojenské junty podporované USA a NATO vládnoucí v Řecku.  Číst dál

OS ČMS k výročí 17. listopadu

Připomínáme si Mezinárodní den studentstva, připomínku teroru nacistických okupantů, kteří brutálně potlačili manifestaci vysokoškolských studentů 17. listopadu 1939. Symbolem této události se stal zavražděný student Jan Opletal, rodák z hanácké Litovle. Po tomto masakru začala masová vlna zatýkání, studenti byli deportováni do koncentračních táborů, řada z nich zavražděna. Následně nacisté uzavřeli české vysoké školy ve snaze pomoci zničit český národ znemožněním růstu pro něj tak typické vzdělanosti.

Toto výročí, hlavní připomínka 17. listopadu, bylo účelově zastíněno výročím demonstrace na Národní třídě, provokace vedené agentem Státní bezpečnosti, která vyústila v převrat a porážku socialistického zřízení, které padlo nakažené nemocí perestrojky a všelijakých oportunistických veletočů za poslední desetiletí. Byla to i zrada kariéristických odborářských špiček a dalších kariéristů. Toho všeho disident dovedně využil i lživými slovy, že socialismus bude zachován. Ti všichni otevřeli cestu k převratu, na kterém většina ze jmenovaných vydělala. Většina společnosti si dříve nebo později musela projít složitostí kapitalistické restaurace, nezaměstnaností či neúspěšnou snahou obnovit  řemeslné živnosti. Číst dál

Stručně k současné situaci v lesnictví

Státní podnik Lesy České republiky ohlásil další svoji reorganizaci. Stáváme se svědky objevování Ameriky v přímém přenosu, nyní však k novému kontinentu připlouvají přelakované lodě naklánějící se na bok. A fraška pokračuje.

Proč už úvodem tolik ironie? Ony postupně probíhající reformy státního podniku a celé lesnické legislativy, které s sebou aktuálně probíhající kalamita vleče jsou totiž smutným obrazem toho, kterak kapitalistická krize ničí to nejcennější, co nám zůstávalo. Lesy. Krize v tomto oboru plně koresponduje s krizí celého systému. Pro omezený prostor si řadu věcí shrneme jen heslovitě, k hlubšímu rozboru se vrátím. Číst dál